1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
|
<!-- $Id$ -->
<!-- original version: 69747 -->
<sect1 id="pre-install-bios-setup">
<title>Než začnete s instalací …</title>
<para>
Tato část vás provede nastavením hardwaru, který je občas potřeba před
vlastní instalací mírně připravit. Obecně se tím myslí kontrola
a případná změna nastavení <firstterm>BIOS</firstterm>u/systémového
<firstterm>firmware</firstterm>. <quote>BIOS</quote> nebo
<quote>systémový firmware</quote> je nejnižší úroveň softwaru, který
je využíván zařízeními v počítači, a rozhodujícím způsobem ovlivňuje
start počítače po jeho zapnutí.
</para>
&bios-setup-i386.xml;
&bios-setup-powerpc.xml;
&bios-setup-sparc.xml;
&bios-setup-s390.xml;
&bios-setup-arm.xml;
<sect2 arch="x86" id="UEFI">
<title>Systémy s firmwarem UEFI</title>
<para>
UEFI (<quote>Unified Extensible Firmware Interface</quote>) je nový
typ systémového firmwaru, který se používá na mnoha moderních
systémech a, mimo jiné, by měl v počítačích nahradit klasický BIOS.
</para><para>
Většina počítačů s UEFI zatím ve firmwaru používá CSM
(<quote>Compatibility Support Module</quote>), který operačnímu systému
poskytuje stejná rozhraní, jako poskytoval tradiční BIOS, tudíž je
zatím možno používat software napsaný přímo pro BIOS beze změn. To
však jednou skončí, protože UEFI nebude tuto kompatibilní vrstvu
podporovat navždy. Již nyní existuje mnoho systémů s UEFI bez CSM.
</para><para>
Při instalaci operačního systému na počítačích s UEFI je potřeba vzít
v úvahu několik věcí, protože systém zavádění se mezi BIOSem
(resp. UEFI v režimu CSM) a nativním UEFI zásadně liší. Jednou
významnou změnou je způsob dělení pevného disku na oblasti. Tradiční
BIOS a UEFI v režimu CSM používají DOSovou tabulku oddílů, nativní
UEFI používá systém GPT (<quote>GUID Partition Table</quote>). Na
jednom disku může být použita pouze jedna z nich, a v případě, že
používáte více operačních systémů na jednom disku, znamená to, že
všechny systémy musí podporovat zvolený typ rozdělení disku. Zavádění
z disku s GPT je možné pouze v nativním režimu UEFI, což se může zdát
jako nevýhoda, ale s tím, jak rostou velikosti disků, se používání GPT
rozšiřuje, jelikož tradiční DOSová tabulka oddílů neumí adresovat
disky větší než 2 TB.
</para><para>
Dalším zásadním rozdílem mezi BIOSem (resp. UEFI v režimu CSM)
a nativním UEFI je v tom, odkud se načítá zavaděč a jaký používá
formát, což znamená, že se v obou případech jedná o různé zavaděče.
To je důležité pro &d-i; na systémech s UEFI v režimu CSM, jelikož
&d-i; si zjistí, zda byl spuštěn na počítači s BIOSem nebo na počítači
s nativním UEFI a podle toho nainstaluje příslušný zavaděč. To obvykle
funguje k plné spokojenosti, ale přesto může nastat problém na
systémech, které mají více možností zavádění. Na některých UEFI
systémech v režimu CSM se totiž způsob zavádění může lišit mezi
zaváděním z pevného disku a zaváděním z výměnných médií. To může
způsobit, že instalační systém zavedený z USB klíčenky používá jiný
režim, než systém nainstalovaný na pevném disku, čímž dojde
k instalaci špatného zavaděče a po dokončení instalace se pak systém
nemusí spustit.
Některé systémy nabízí při volbě zaváděcího zařízení dvě samostatné
položky pro každé zařízení, takže si uživatel může vybrat, zda se má
zavádění provést v kompatibilním režimu CSM, nebo v nativním UEFI.
</para><para>
Dalším tématem spojeným s UEFI je takzvaný <quote>secure boot</quote>.
Secure boot je mechanismus některých UEFI implementací, které umí
uzamknout zavádění a umožňují pak spouštět pouze kód, který byl
kryptograficky podepsán určitými klíči a tím pádem blokovat
(potenciálně škodlivý) software, který není podepsaný, nebo je
podepsaný neznámými klíči. V praxi to znamená, že na většině UEFI
systémů se secure bootem je akceptován pouze klíč od Microsoftu,
kterým je podepsán zavaděč Windows. Jelikož zavaděč používaný &d-i;em
není podepsaný Microsoftem, je nutno před zavedením instalace secure
boot vypnout. Často se to týká počítačů, na kterých je předinstalovaná
64 bitová verze Windows 8. Bohužel neexistuje unifikovaný postup,
kterým by se dal secure boot vypnout. Na některých systémech se tato
možnost objeví až po té, co uživatel nastaví heslo do BIOSu. Pokud je
tedy secure boot zapnutý a nikde nevidíte možnost jeho vypnutí, zkuste
nastavit heslo do BIOSu, restartovat počítač a podívat se znovu, zda
se možnost neobjevila.
</para>
</sect2>
<sect2 arch="x86" id="disable-fast-boot">
<title>Vypnutí <quote>rychlého spuštění</quote> u Windows 8</title>
<para>
Windows 8 nabízí možnost nazvanou rychlé spuštění, které zkracuje dobu
k nastartování Windows. Je-li tato možnost povolena, Windows se při
vypínání nevypnou zcela, ale provedou něco, jako částečné uspání, aby
tím urychlily následný start. To samo o sobě ničemu nevadí, ale pokud
máte na počítači i jiný operační systém, který může přistupovat ke
stejným oblastem, jako Windows, může dojít k porušení a ztrátě dat,
jelikož se může skutečný stav souborového systému lišit od toho, jak
si jej Windows pamatují a zápisy na takový souborový systém mohou vést
k jeho porušení. V případě zavádění různých operačních systémů je tedy
vhodné <quote>rychlé spuštění</quote> ve Windows vypnout, aby
k porušení souborového systému nedocházelo.
<para></para>
<quote>Rychlé spuštění</quote> je někdy potřeba vypnout už jen proto,
abyste se dostali do nastavení UEFI, kde si můžete zvolit, že chcete
zavést jiný operační systém, nebo &d-i;. Některé UEFI systémy totiž
zkracují čas zavedení tím, že neinicializují řadič klávesnice nebo USB
zařízení a klávesnice pak při zavádění nereaguje. V takovém případě je
nezbytné nastartovat Windows a <quote>rychlé spuštění</quote> vypnout.
</para>
</sect2>
<sect2 arch="x86;powerpc" id="hardware-issues">
<title>Různé hardwarové problémy</title>
<formalpara arch="x86">
<title>BIOS a USB klávesnice</title>
<para>
Pokud nemáte k dispozici standardní PS/2 klávesnici, ale pouze USB
model, je možné, že budete muset v BIOSu nastavit emulaci klasické
klávesnice. Hledejte položky jako <quote>Legacy keyboard
emulation</quote> nebo <quote>USB keyboard support</quote>. Toto
nastavení změňte pouze v případě, že instalační program klávesnici
nerozpozná.
</para>
</formalpara>
<formalpara arch="powerpc">
<title>Viditelnost displeje na OldWorld Powermacích</title>
<para>
Některé OldWorld Powermacy, obzvláště ty s <quote>kontrolním</quote>
displejem, pokud jsou nastaveny pro použití více než 256 barev, nemusí
pod Linuxem použít barevnou mapu spolehlivě. Zaznamenáte-li po
restartu následující problémy se zobrazením (občas můžete na monitoru
vidět data, ale jindy není vidět nic), nebo pokud po zavedení
instalačního systému obrazovka zčerná, místo aby se zobrazilo
uživatelské rozhraní, zkuste v MacOS změnit nastavení zobrazení, aby
se místo tisíců nebo milionů barev používalo pouze 256.
</para>
</formalpara>
</sect2>
</sect1>
|
