Tato část vás provede nastavením hardwaru, který je občas potřeba před vlastní instalací mírně připravit. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení BIOSu/systémového firmware. BIOS nebo systémový firmware je nejnižší úroveň softwaru, který je využíván zařízeními v počítači, a rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí. &bios-setup-i386.xml; &bios-setup-powerpc.xml; &bios-setup-sparc.xml; &bios-setup-s390.xml; &bios-setup-arm.xml; UEFI (Unified Extensible Firmware Interface) je nový typ systémového firmwaru, který se používá na mnoha moderních systémech a, mimo jiné, by měl v počítačích nahradit klasický BIOS. Většina počítačů s UEFI zatím ve firmwaru používá CSM (Compatibility Support Module), který operačnímu systému poskytuje stejná rozhraní, jako poskytoval tradiční BIOS, tudíž je zatím možno používat software napsaný přímo pro BIOS beze změn. To však jednou skončí, protože UEFI nebude tuto kompatibilní vrstvu podporovat navždy. Již nyní existuje mnoho systémů s UEFI bez CSM. Při instalaci operačního systému na počítačích s UEFI je potřeba vzít v úvahu několik věcí, protože systém zavádění se mezi BIOSem (resp. UEFI v režimu CSM) a nativním UEFI zásadně liší. Jednou významnou změnou je způsob dělení pevného disku na oblasti. Tradiční BIOS a UEFI v režimu CSM používají DOSovou tabulku oddílů, nativní UEFI používá systém GPT (GUID Partition Table). Na jednom disku může být použita pouze jedna z nich, a v případě, že používáte více operačních systémů na jednom disku, znamená to, že všechny systémy musí podporovat zvolený typ rozdělení disku. Zavádění z disku s GPT je možné pouze v nativním režimu UEFI, což se může zdát jako nevýhoda, ale s tím, jak rostou velikosti disků, se používání GPT rozšiřuje, jelikož tradiční DOSová tabulka oddílů neumí adresovat disky větší než 2 TB. Dalším zásadním rozdílem mezi BIOSem (resp. UEFI v režimu CSM) a nativním UEFI je v tom, odkud se načítá zavaděč a jaký používá formát, což znamená, že se v obou případech jedná o různé zavaděče. To je důležité pro &d-i; na systémech s UEFI v režimu CSM, jelikož &d-i; si zjistí, zda byl spuštěn na počítači s BIOSem nebo na počítači s nativním UEFI a podle toho nainstaluje příslušný zavaděč. To obvykle funguje k plné spokojenosti, ale přesto může nastat problém na systémech, které mají více možností zavádění. Na některých UEFI systémech v režimu CSM se totiž způsob zavádění může lišit mezi zaváděním z pevného disku a zaváděním z výměnných médií. To může způsobit, že instalační systém zavedený z USB klíčenky používá jiný režim, než systém nainstalovaný na pevném disku, čímž dojde k instalaci špatného zavaděče a po dokončení instalace se pak systém nemusí spustit. Některé systémy nabízí při volbě zaváděcího zařízení dvě samostatné položky pro každé zařízení, takže si uživatel může vybrat, zda se má zavádění provést v kompatibilním režimu CSM, nebo v nativním UEFI. Dalším tématem spojeným s UEFI je takzvaný secure boot. Secure boot je mechanismus některých UEFI implementací, které umí uzamknout zavádění a umožňují pak spouštět pouze kód, který byl kryptograficky podepsán určitými klíči a tím pádem blokovat (potenciálně škodlivý) software, který není podepsaný, nebo je podepsaný neznámými klíči. V praxi to znamená, že na většině UEFI systémů se secure bootem je akceptován pouze klíč od Microsoftu, kterým je podepsán zavaděč Windows. Jelikož zavaděč používaný &d-i;em není podepsaný Microsoftem, je nutno před zavedením instalace secure boot vypnout. Často se to týká počítačů, na kterých je předinstalovaná 64 bitová verze Windows 8. Bohužel neexistuje unifikovaný postup, kterým by se dal secure boot vypnout. Na některých systémech se tato možnost objeví až po té, co uživatel nastaví heslo do BIOSu. Pokud je tedy secure boot zapnutý a nikde nevidíte možnost jeho vypnutí, zkuste nastavit heslo do BIOSu, restartovat počítač a podívat se znovu, zda se možnost neobjevila. Windows 8 nabízí možnost nazvanou rychlé spuštění, které zkracuje dobu k nastartování Windows. Je-li tato možnost povolena, Windows se při vypínání nevypnou zcela, ale provedou něco, jako částečné uspání, aby tím urychlily následný start. To samo o sobě ničemu nevadí, ale pokud máte na počítači i jiný operační systém, který může přistupovat ke stejným oblastem, jako Windows, může dojít k porušení a ztrátě dat, jelikož se může skutečný stav souborového systému lišit od toho, jak si jej Windows pamatují a zápisy na takový souborový systém mohou vést k jeho porušení. V případě zavádění různých operačních systémů je tedy vhodné rychlé spuštění ve Windows vypnout, aby k porušení souborového systému nedocházelo. Rychlé spuštění je někdy potřeba vypnout už jen proto, abyste se dostali do nastavení UEFI, kde si můžete zvolit, že chcete zavést jiný operační systém, nebo &d-i;. Některé UEFI systémy totiž zkracují čas zavedení tím, že neinicializují řadič klávesnice nebo USB zařízení a klávesnice pak při zavádění nereaguje. V takovém případě je nezbytné nastartovat Windows a rychlé spuštění vypnout. Pokud nemáte k dispozici standardní PS/2 klávesnici, ale pouze USB model, je možné, že budete muset v BIOSu nastavit emulaci klasické klávesnice. Hledejte položky jako Legacy keyboard emulation nebo USB keyboard support. Toto nastavení změňte pouze v případě, že instalační program klávesnici nerozpozná. Některé OldWorld Powermacy, obzvláště ty s kontrolním displejem, pokud jsou nastaveny pro použití více než 256 barev, nemusí pod Linuxem použít barevnou mapu spolehlivě. Zaznamenáte-li po restartu následující problémy se zobrazením (občas můžete na monitoru vidět data, ale jindy není vidět nic), nebo pokud po zavedení instalačního systému obrazovka zčerná, místo aby se zobrazilo uživatelské rozhraní, zkuste v MacOS změnit nastavení zobrazení, aby se místo tisíců nebo milionů barev používalo pouze 256.