13 files changed, 1011 insertions, 0 deletions
diff --git a/cs/partitioning/device-names.xml b/cs/partitioning/device-names.xml
new file mode 100644
index 000000000..f4ad60699
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/device-names.xml
@@ -0,0 +1,154 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28997 -->
+
+ <sect1 id="device-names">
+ <title>Jak Linux pojmenovává pevné disky</title>
+<para>
+
+Disky a oddíly na nich mají v Linuxu odlišné názvy než v jiných
+operačních systémech. Tyto názvy budete potřebovat při rozdělování
+disku a připojování oblastí. Základní zařízení:
+
+</para>
+<itemizedlist arch="not-s390">
+<listitem><para>
+
+První disketová jednotka je nazvána <filename>/dev/fd0</filename>.
+
+</para></listitem>
+<listitem><para>
+
+Druhá disketová jednotka je <filename>/dev/fd1</filename>.
+
+</para></listitem>
+<listitem><para>
+
+První disk na SCSI (podle čísel zařízení na sběrnici) je
+<filename>/dev/sda</filename>.
+
+</para></listitem>
+<listitem><para>
+
+Druhý disk na SCSI (vyšší číslo na sběrnici) je
+<filename>/dev/sdb</filename> atd.
+
+</para></listitem>
+<listitem><para>
+
+První SCSI CD mechanice odpovídá <filename>/dev/scd0</filename> nebo
+také <filename>/dev/sr0</filename>.
+
+</para></listitem>
+<listitem><para>
+
+Hlavní (master) disk na prvním IDE řadiči se jmenuje
+<filename>/dev/hda</filename>.
+
+</para></listitem>
+<listitem><para>
+
+Podřízený (slave) disk na prvním IDE řadiči je
+<filename>/dev/hdb</filename>.
+
+</para></listitem>
+<listitem><para>
+
+Master a slave diskům na druhém řadiči jsou postupně přiřazeny
+<filename>/dev/hdc</filename> a <filename>/dev/hdd</filename>. Novější
+IDE řadiče mají dva kanály, které se chovají jako dva řadiče.
+
+<phrase arch="m68k">
+Písmena se mohou lišit od toho, co na Macintoshi zobrazuje program
+pdisk (např. to co se v pdisku zobrazuje jako
+<filename>/dev/hdc</filename>, se může v Debianu objevit jako
+<filename>/dev/hda</filename>).
+</phrase>
+
+</para></listitem>
+
+<listitem arch="i386"><para>
+
+Prvnímu XT disku odpovídá <filename>/dev/xda</filename>.
+
+</para></listitem>
+<listitem arch="i386"><para>
+
+Druhému XT disku odpovídá <filename>/dev/xdb</filename>.
+
+</para></listitem>
+<listitem arch="m68k"><para>
+
+První ACSI zařízení se jmenuje <filename>/dev/ada</filename>, druhému
+odpovídá <filename>/dev/adb</filename>.
+
+</para></listitem>
+</itemizedlist>
+
+<itemizedlist arch="s390">
+<listitem><para>
+
+První DASD zařízení se jmenuje <filename>/dev/dasda</filename>.
+
+</para></listitem>
+<listitem><para>
+
+Druhé DASD zařízení se jmenuje <filename>/dev/dasdb</filename>, atd.
+
+</para></listitem>
+</itemizedlist>
+
+<para arch="not-s390">
+
+Oddíly na discích jsou rozlišeny připojením čísla k názvu zařízení:
+<filename>sda1</filename> a <filename>sda2</filename> představují
+první a druhý oddíl prvního SCSI disku.
+
+</para><para arch="not-s390">
+
+Například uvažujme počítač se dvěma disky na SCSI sběrnici na
+SCSI adresách 2 a 4. Prvnímu disku (na adrese 2) odpovídá zařízení
+<filename>sda</filename>, druhému <filename>sdb</filename>. Tři oddíly
+na disku <filename>sda</filename> by byly pojmenovány
+<filename>sda1</filename>, <filename>sda2</filename>,
+<filename>sda3</filename>. Stejné schéma značení platí i pro disk
+<filename>sdb</filename> a jeho oblasti.
+
+</para><para arch="not-s390">
+
+Máte-li v počítači dva SCSI řadiče, pořadí disků zjistíte ze
+zpráv, které Linux vypisuje při startu.
+
+</para><para arch="i386">
+
+Primární oddíly jsou v Linuxu reprezentovány názvem disku a číslem
+oddílu 1 až 4. Například <filename>/dev/hda1</filename> odpovídá
+prvnímu primárnímu oddílu na prvním IDE disku. Logické oddíly jsou
+číslovány od 5, takže na stejném disku má první logický oddíl označení
+<filename>/dev/hda5</filename>. Rozšířený oddíl, tj. primární oddíl
+obsahující logické oddíly, sám o sobě použitelný není.
+To platí jak pro IDE, tak SCSI disky.
+
+</para><para arch="m68k">
+
+Systémy VMEbus používající disketovou SCSI mechaniku TEAC FC-1 ji
+uvidí jako normální SCSI disk. Aby byla identifikace mechaniky
+jednodušší, instalační program vytvoří symbolický odkaz na příslušné
+zařízení a pojmenuje ho <filename>/dev/sfd0</filename>.
+
+</para><para arch="sparc">
+
+Sunovské oblasti povolují mít 8 samostatných oblastí (nebo
+také plátků (slices)). Třetí oblast bývá obvykle (a je to tak
+doporučováno) oblast <quote>celého disku</quote> (Whole disk).
+Tato oblast obsahuje všechny sektory na disku a obvykle je používána
+zavaděčem systému (buď SILO nebo vlastním zavaděčem od Sunu).
+
+</para><para arch="s390">
+
+Na oblasti na disku se můžete odkazovat pomocí čísel přidaných za
+název disku: <filename>dasda1</filename> a <filename>dasda2</filename>
+představují první a druhou oblast na prvním DASD zařízení v systému.
+
+</para>
+ </sect1>
diff --git a/cs/partitioning/partition-programs.xml b/cs/partitioning/partition-programs.xml
new file mode 100644
index 000000000..68e4d1279
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition-programs.xml
@@ -0,0 +1,167 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28997 -->
+
+ <sect1 id="partition-programs">
+ <title>Dělící programy v Debianu</title>
+<para>
+
+K rozdělení disku nabízí každá architektura různé programy.
+Pro váš typ počítače jsou k dispozici:
+
+</para>
+
+<variablelist>
+
+<varlistentry>
+<term><command>partman</command></term>
+<listitem><para>
+
+Doporučený nástroj, který umí kromě dělení disků i měnit velikost
+oblastí, vytvářet souborové
+systémy <phrase arch="i386"> (v řeči Windows
+<quote>formátovat</quote>) </phrase> a přiřadit je k přípojným bodům.
+
+</para></listitem>
+</varlistentry>
+
+<varlistentry condition="fdisk.txt">
+<term><command>fdisk</command></term>
+<listitem><para>
+
+Původní linuxový program pro správu oddílů, vhodný pro guru.
+
+</para><para>
+
+Obzvláště opatrní musíte být v případě, že máte na disku oblasti
+systému FreeBSD. Instalační jádra sice obsahují podporu pro tyto
+oblasti, ale způsob, jakým je <command>fdisk</command>
+(ne)reprezentuje, může změnit názvy zařízení. Viz
+<ulink url="&url-linux-freebsd;">Linux+FreeBSD HOWTO</ulink>.
+
+</para></listitem>
+</varlistentry>
+
+<varlistentry condition="cfdisk.txt">
+<term><command>cfdisk</command></term>
+<listitem><para>
+
+Jednoduchý, celoobrazovkový program pro správu oddílů se
+vyznačuje snadným ovládáním.
+
+</para><para>
+
+Poznamenejme, že <command>cfdisk</command> oblasti FreeBSD nerozpozná
+vůbec a tím pádem se názvy zařízení mohou změnit.
+
+</para></listitem>
+</varlistentry>
+
+<varlistentry condition="atari-fdisk.txt">
+<term><command>atari-fdisk</command></term>
+<listitem><para>
+
+Atari verze programu <command>fdisk</command>.
+
+</para></listitem>
+</varlistentry>
+
+<varlistentry condition="amiga-fdisk.txt">
+<term><command>amiga-fdisk</command></term>
+<listitem><para>
+
+Amiga verze programu <command>fdisk</command>.
+
+</para></listitem>
+</varlistentry>
+
+<varlistentry condition="mac-fdisk.txt">
+<term><command>mac-fdisk</command></term>
+<listitem><para>
+
+Mac verze programu <command>fdisk</command>.
+
+</para></listitem>
+</varlistentry>
+
+<varlistentry condition="pmac-fdisk.txt">
+<term><command>pmac-fdisk</command></term>
+<listitem><para>
+
+PowerMac verze programu <command>fdisk</command>, používá se i pro
+systémy BVM a Motorola VMEbus.
+
+</para></listitem>
+</varlistentry>
+
+<varlistentry condition="fdasd.txt">
+<term><command>fdasd</command></term>
+<listitem><para>
+
+&arch-title; verze programu <command>fdisk</command>. Popis naleznete
+v manuálové stránce programu fdasd nebo ve 13. kapitole dokumentu
+<ulink url="http://oss.software.ibm.com/developerworks/opensource/linux390/docu/l390dd08.pdf">
+Device Drivers and Installation Commands</ulink>.
+
+</para></listitem>
+</varlistentry>
+</variablelist>
+
+<para>
+
+Jeden z těchto programů se spustí automaticky, když vyberete krok
+<guimenuitem>Rozdělit pevný disk</guimenuitem>. Pokud se vám
+standardní program nezamlouvá, ukončete ho, přepněte se na druhou
+konzoli (<userinput>tty2</userinput>) a ručně spusťte požadovaný
+program (s případnými parametry). V takovém případě krok
+<guimenuitem>Rozdělit pevný disk</guimenuitem> přeskočte.
+
+</para><para>
+
+Jestliže budete pracovat s více než dvaceti oblastmi, musíte k
+dvacáté první a všem dalším oblastem vytvořit odpovídající zařízení,
+protože jinak by další krok (inicializace oblastí) selhal.
+Zařízení můžete vytvořit na druhé konzoli <userinput>tty2</userinput>.
+Příkazy pro vytvoření 21. oblasti:
+
+<informalexample><screen>
+<prompt>#</prompt> <userinput>cd /dev</userinput>
+<prompt>#</prompt> <userinput>mknod hda21 b 3 21</userinput>
+<prompt>#</prompt> <userinput>chgrp disk hda21</userinput>
+<prompt>#</prompt> <userinput>chmod 660 hda21</userinput>
+</screen></informalexample>
+
+Podobně, pokud nebude mít vytvořena příslušná zařízení, selže i
+zavedení systému. Proto po instalaci jádra a modulů spusťte na druhé
+konzoli:
+
+<informalexample><screen>
+<prompt>#</prompt> <userinput>cd /target/dev</userinput>
+<prompt>#</prompt> <userinput>mknod hda21 b 3 21</userinput>
+<prompt>#</prompt> <userinput>chgrp disk hda21</userinput>
+<prompt>#</prompt> <userinput>chmod 660 hda21</userinput>
+</screen></informalexample>
+
+<phrase arch="i386">Nezapomeňte označit zaváděcí oddíl jako
+<quote>aktivní</quote> (bootable).</phrase>
+
+</para><para condition="mac-fdisk.txt">
+
+Důležité je, že na macintoshích discích je odkládací oblast
+rozpoznána svým jménem: musí být nazvána <quote>swap</quote>.
+Všechny linuxové oblasti na macintoshích používají stejný typ oblasti
+Apple_UNIX_SRV2. Další užitečné čtení je
+<ulink url="&url-mac-fdisk-tutorial;">mac-fdisk Tutorial</ulink>,
+kde je krok za krokem popsán způsob sdílení disku s MacOS.
+
+</para>
+
+&partition-alpha.xml;
+&partition-hppa.xml;
+&partition-i386.xml;
+&partition-ia64.xml;
+&partition-mips.xml;
+&partition-powerpc.xml;
+&partition-sparc.xml;
+
+ </sect1>
diff --git a/cs/partitioning/partition/alpha.xml b/cs/partitioning/partition/alpha.xml
new file mode 100644
index 000000000..96e981095
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/alpha.xml
@@ -0,0 +1,56 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28997 -->
+
+  <sect2 arch="alpha"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
+<para>
+
+Zavádění Debianu ze SRM konzoly vyžaduje, abyste na svém zaváděcím
+disku neměli dosovou tabulku rozdělení disku, ale tzv. <quote>BSD
+disklabel</quote>. (Zaváděcí blok SRM je nekompatibilní s tabulkou
+oblastí systému MS-DOS &mdash; viz <xref linkend="alpha-firmware"/>).
+Program na dělení disku <command>partman</command> vytváří na
+architektuře &architecture; BSD disklabel automaticky, ale pokud již
+máte na disku existující dosovou tabulku oblastí, budete ji muset
+nejprve smazat.
+
+</para><para>
+
+Pokud pro dělení disku použijete program <command>fdisk</command>
+a vybraný disk ještě neobsahuje BSD disklabel, musíte se přepnout do
+režimu disklabel příkazem <userinput>b</userinput>.
+
+</para><para>
+
+Pokud nepotřebujete rozdělovaný disk používat z Tru64 Unixu nebo
+některého z volných klonů systému  4.4BSD-Lite (FreeBSD, OpenBSD nebo
+NetBSD), je lepší když <emphasis>nenastavíte</emphasis> třetí oblast
+aby obsahovala celý disk. Program <command>aboot</command> to
+nevyžaduje a ve skutečnosti to může vést k nepříjemnostem, protože
+utilita <command>swriteboot</command>, zvyklá instalovat
+<command>aboot</command> do zaváděcího sektoru, si bude stěžovat na
+oblast překrývající se se zaváděcím blokem.
+
+</para><para>
+
+Na začátku disku <emphasis>musíte</emphasis> nechat dostatek volného
+místa pro <command>aboot</command>, protože se zapisuje do několika
+prvních sektorů na disku (v současnosti zabírá asi 70 kilobajtů nebo
+150 sektorů). Dříve se doporučovalo pro tyto účely vytvořit na začátku
+disku malou nenaformátovanou oblast, ale nyní si myslíme, že na
+discích používaných jenom GNU/Linuxem to není nutné. (S ohledem na
+důvody zmíněné výše.) Použijete-li <command>partman</command>, oblast
+pro <command>aboot</command> se pro jistotu vytvoří automaticky.
+
+</para><para condition="FIXME">
+
+Pro instalaci z ARC konzoly byste měli udělat na začátku disku malou
+FAT oblast, která bude obsahovat <command>MILO</command> a
+<command>linload.exe</command>.
+Podle <xref linkend="non-debian-partitioning"/> by mělo stačit
+5 megabajtů. Vytvoření této oblasti z menu zatím není podporováno,
+takže ji budete muset vytvořit ručně programem
+<command>mkdosfs</command>. (Samozřejmě ještě před instalací zavaděče.)
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/hppa.xml b/cs/partitioning/partition/hppa.xml
new file mode 100644
index 000000000..b3f5d8427
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/hppa.xml
@@ -0,0 +1,20 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28997 -->
+
+  <sect2 arch="hppa"><title>Dělení disku pro &arch-title;</title>
+<para>
+
+PALO, zavaděč na HPPA, vyžaduje oblast typu <quote>F0</quote> kdekoliv
+v prvních
+dvou gigabajtech. V této oblasti se uloží zavaděč, jádro a RAMdisk,
+takže by měla být dostatečně velká &mdash; alespoň 4Mb (raději 8-16Mb).
+Další požadavek firmwaru je, aby se jádro nacházelo na prvních dvou
+gigabajtech pevného disku.
+Toho můžete dosáhnout tak, že kořenový svazek bude celý umístěn v
+prvních dvou gigabajtech, nebo někde u začátku disku vytvoříte malou
+(8-16Mb) oblast pro <filename>/boot</filename>, kde se obvykle
+uchovávají jádra.
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/i386.xml b/cs/partitioning/partition/i386.xml
new file mode 100644
index 000000000..7683846bc
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/i386.xml
@@ -0,0 +1,79 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28997 -->
+
+  <sect2 arch="i386"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
+<para>
+
+BIOS osobních počítačů obvykle přidává další omezení na rozdělení
+disku. Je určeno, kolik můžete na disku připravit <quote>primárních</quote> a
+<quote>logických</quote> oddílů. Starší BIOSy z let 1994-1998 dokáží zavést
+systém jen z části disku. Informace na toto téma podávají dokumenty
+<ulink url="&url-partition-howto;">Linux Partition HOWTO</ulink> a
+<ulink url="&url-phoenix-bios-faq-large-disk;">Phoenix BIOS
+FAQ</ulink>, zde uvádíme jen stručný přehled.
+
+</para><para>
+
+<quote>Primární</quote> oddíly jsou původní koncept rozdělení disku. Na disku
+mohou být maximálně čtyři. Toto omezení překonávají oddíly
+<quote>rozšířené</quote> a <quote>logické</quote>. Změníte-li primární oddíl na rozšířený,
+můžete tento prostor využít k vytvoření libovolného počtu (max. 60)
+logických částí. Na disku lze však vytvořit maximálně jeden rozšířený
+oddíl.
+
+</para><para>
+
+Linux omezuje počet oddílů na disk takto: 15 oddílů pro disky SCSI
+(tři primární a dvanáct logických) a 63 oddílů na discích IDE
+(3 primární a 60 logických). Standardní &debian; nabízí na každém
+disku pouze 20 zařízení pro oblasti, takže pokud chcete využívat
+oblasti s číslem větším než 20, musíte odpovídající zařízení vytvořit
+ručně.
+
+</para><para>
+
+Jestliže máte velký IDE disk na kterém nepoužíváte ani LBA adresování,
+ani překládací ovladač od výrobce, pak musíte umístit zaváděcí oddíl
+(obsahující jádro) do prvních 1024 cylindrů na disku (obvykle prvních
+524 megabajtů).
+
+</para><para>
+
+Toto omezení neplatí pro novější BIOSy (podle výrobce 1995-98),
+které podporují <quote>Enhanced Disk Drive Support Specification</quote>.
+Lilo, linuxový zavaděč, i debianí alternativní zavaděč
+<command>mbr</command> musí použít BIOS pro načtení jádra z disku do
+operační paměti. Jestliže jsou v BIOSu přítomna rozšíření pro přístup
+k velkým diskům (přes přerušení 0x13), pak budou použita. V opačném
+případě je použito původní rozhraní pro přístup k diskům, které
+bohužel neumí adresovat oblasti nad 1023. cylindrem.
+Avšak v okamžiku, kdy je Linux zaveden, už nezáleží na omezeních
+BIOSu, protože Linux k přístupu na disky BIOS nepoužívá.
+
+</para><para>
+
+Pokud máte velký disk, možná budete chtít využít techniku překladu
+cylindrů, kterou můžete zapnout v BIOSu (jako třeba LBA <quote>Logical
+Block Addressing</quote> nebo CHS <quote>Large</quote> módy).
+Více informací ohledně velkých disků najdete v
+<ulink url="&url-large-disk-howto;">Large Disk HOWTO</ulink>.
+Pokud používáte techniku překladu cylindrů a BIOS nepodporuje
+rozšíření pro přístup k velkým diskům, pak se vaše zaváděcí oblast
+musí vlézt do <emphasis>přeloženého</emphasis> ekvivalentu
+1024. cylindru.
+
+</para><para>
+
+Pro splnění těchto požadavků doporučujeme vytvořit malou oblast
+na začátku disku (5-10MB by mělo stačit), která se použije jako
+zaváděcí. Ostatní oblasti je pak možné vytvořit kdekoliv ve zbylém
+místu. Zaváděcí oblast <emphasis>musí</emphasis> být připojena jako
+<filename>/boot</filename>, protože v tomto adresáři se uchovávají
+linuxová jádra.
+Takovéto nastavení bude fungovat na libovolném počítači, bez ohledu
+na to, zda používá nebo nepoužívá LBA, CHS nebo zda podporuje
+rozšíření pro přístup k velkým diskům.
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/ia64.xml b/cs/partitioning/partition/ia64.xml
new file mode 100644
index 000000000..ef60f5fad
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/ia64.xml
@@ -0,0 +1,112 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28672 -->
+
+  <sect2 arch="ia64"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
+<para>
+
+Výchozím dělicím programem instalačního systému je
+<command>partman</command>. <command>partman</command> se stará
+o správné rozdělení disku, správu přípojných bodů a hlavně dává pozor,
+aby jste neudělali nějakou logickou chybu, která by zabránila
+instalaci. Protože toho má na starosti víc než dost, přenechává
+samotné dělení disku programu <command>parted</command>.
+
+</para><note><title>Různé formáty tabulky oddílů</title><para>
+
+IA64 EFI firmware podporuje dva formáty tabulky oddílů &mdash; GPT
+a MS-DOS. Formát MS-DOS se typicky používá na počítačích i386 a pro
+systémy ia64 se již nedoporučuje. Přestože instalační systém nabízí
+dva programy pro dělení disku (<command>cfdisk</command>
+a <command>parted</command>), měli byste používat pouze druhý z nich,
+protože jenom <command>parted</command> zvládá oba formáty tabulky
+oddílů.
+
+</para></note><para>
+
+Pokud v <command>partman</command>u zvolíte automatické rozdělení
+disků, automaticky se na začátku prvního disku vytvoří malá EFI
+oblast. Jestliže rozdělujete disk ručně, můžete ji vytvořit stejným
+způsobem, jako třeba <emphasis>swap</emphasis>.
+
+</para><para>
+
+Pokud byste náhodou potřebovali vytvořit tak speciální rozdělení
+disku, že by to <command>partman</command> nezvládl, můžete se
+přepnout do shellu a ručně spustit program <command>parted</command>.
+Bohužel je <command>parted</command> ovládaný z příkazové řádky a tím
+pádem se nepoužívá tak jednoduše jako <command>partman</command>.
+Předpokládejme, že chcete smazat celý disk a vytvořit tabulku GPT
+a několik oblastí. Posloupnost příkazů by mohla vypadat nějak takto:
+
+<informalexample><screen>
+      mklabel gpt
+      mkpartfs primary fat 0 50
+      mkpartfs primary linux-swap 51 1000
+      mkpartfs primary ext2 1001 3000
+      set 1 boot on
+      print
+      quit
+</screen></informalexample>
+
+Tím se vytvoří nová tabulka rozdělení disku a tři oblasti pro použití
+jako zaváděcí oblast EFI, virtuální paměť a kořenový souborový
+systém. Nakonec se oblasti EFI nastaví příznak pro zavádění.
+Oblasti se zadávají v megabajtech tak, že uvedete posunutí počátku
+a konce oblasti od začátku disku. V příkladu jsme vytvořili oblast se
+souborovým systémem ext2 o velikosti 1999MB, která začíná na
+1001. megabajtu od začátku disku.
+Poznámka: Formátování odkládací oblasti programem
+<command>parted</command> může trvat několik minut, protože se
+kontroluje výskyt vadných bloků.
+
+</para>
+  </sect2>
+
+  <sect2 arch="ia64"><title>Požadavky na zaváděcí oblast</title>
+<para>
+
+ELILO, zavaděč na ia64, vyžaduje oblast obsahující souborový systém
+FAT. Jestliže jste použili oblasti GPT, měla by mít nastaven příznak
+<userinput>boot</userinput>; pokud jste použili oblasti MS-DOS, pak by
+měla být typu <quote>EF</quote>. Oblast musí být dostatečně velká, aby
+se do ní vešel zavaděč, jádra a případné RAMdisky. Obvykle stačí 16MB,
+ale jestli experimentujete s více jádry, klidně použijte oblast
+o velikosti 128MB.
+
+</para><para>
+
+Protože EFI Boot Manager a EFI Shell plně podporují tabulku rozdělení
+typu GPT, nemusí být zaváděcí oblast nutně první a dokonce ani nemusí
+být na stejném disku. To se hodí v případech, když tuto oblast
+zapomenete alokovat a zjistíte to až později po vytvoření
+a zformátování jiných oblastí. <command>partman</command> na tento
+problém myslí a hlídá, zda je při ukončení <command>partman</command>u
+zaváděcí EFI oblast vytvořená a zda existuje platná kořenová oblast.
+To vám dává možnost opravit rozdělení disku ještě před instalací
+balíků (což by v dané chvíli většinou nedávalo smysl). Nejjednodušší
+cesta k nápravě je zmenšit poslední oblast na disku a použít vzniklé
+volné místo právě pro zaváděcí EFI oblast.
+
+</para><para>
+
+Velmi se doporučuje vytvořit zaváděcí EFI oblast na stejném disku,
+kde leží <emphasis>kořenový</emphasis> souborový systém.
+
+</para>
+  </sect2>
+
+  <sect2 arch="ia64"><title>Diagnostické EFI oblasti</title>
+<para>
+
+EFI firmware je mnohem propracovanější než obvyklé BIOSy, které můžete
+nalézt ve většině osobních počítačů třídy x86. Někteří výrobci
+využívají možností EFI a ukládají si na systémový disk do speciální
+oblasti diagnostické programy a nástroje pro správu
+systému. Podrobnější informace o této oblasti se dozvíte v dokumentaci
+k systému. Nejjednodušší cesta k vytvoření diagnostické oblasti je
+vytvořit ji v <command>partman</command>u zároveň se zaváděcí EFI
+oblastí.
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/mips.xml b/cs/partitioning/partition/mips.xml
new file mode 100644
index 000000000..3defb8895
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/mips.xml
@@ -0,0 +1,18 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28672 -->
+
+  <sect2 arch="mips"><title>Dělení na &arch-title;</title>
+<para>
+
+Aby se na počítačích SGI Indy zavedl systém, musí být přítomen SGI
+disk label. Můžete ho vytvořit z expertního menu programu fdisk.  Při
+tom se vytvoří <quote>volume header</quote> (oblast číslo 9), která by
+měla mít velikost alespoň 3MB. Pokud experimentujete s více jádry, je
+lepší použít velikost alespoň 10MB. Jestliže je oblast
+<quote>volumeheader</quote> příliš malá, můžete ji jednoduše smazat
+a znovu přidat s novou velikostí. Tato oblast musí vždy začínat na
+sektoru 0.
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/powerpc.xml b/cs/partitioning/partition/powerpc.xml
new file mode 100644
index 000000000..6eb2424b1
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/powerpc.xml
@@ -0,0 +1,56 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 23146 -->
+
+  <sect2 arch="powerpc">
+  <title>Dělení disku na novějších Macintoshích</title>
+<para>
+
+Pokud instalujete na <quote>Newworld</quote> PowerMac, musíte pro
+zavaděč vytvořit speciální zaváděcí oblast. Tato oblast by měla být
+typu <emphasis>Apple_Bootstrap</emphasis> o velikosti 800KB. Pokud
+oblast nebude mít požadovaný typ, nebudete schopni zavádět systém
+z pevného disku. Tuto oblast vytvoříte buď
+v <command>partman</command>u tak, že vytvoříte oblast a přiřadíte jí
+typ použití <quote>Zaváděcí oblast NewWorld</quote>, nebo
+v <command>mac-fdisk</command>u příkazem <userinput>b</userinput>.
+
+</para><para>
+
+Tím, že přiřadíte zaváděcí oblasti speciální typ, předejdete
+problémům s MacOS, který by jinak oblast připojil a tím ji zničil,
+protože tato obsahuje speciální modifikace pro OpenFirmware.
+Modifikace jsou nutné pro automatický start z oblasti.
+
+</para><para>
+
+Celá zaváděcí oblast je vytvořená pro tři malé soubory: program
+<command>yaboot</command>, jeho konfigurační soubor 
+<filename>yaboot.conf</filename> a první část zavaděče OpenFirmware
+&mdash; <command>ofboot.b</command>. Tato oblast se nemusí a neměla by
+se připojovat do souborového systému, natož na ni kopírovat jádro nebo
+něco podobného. Pro manipulaci s touto oblastí slouží utility
+<command>ybin</command> a <command>mkofboot</command>.
+
+</para><para>
+
+Aby mohl OpenFirmware zavést &debian; automaticky, měla by se zaváděcí
+oblast objevit před všemi ostatními oblastmi na disku, obzvláště před
+zaváděcími oblastmi MacOS. To znamená, že zaváděcí oblast by měla být
+první, kterou vytvoříte. Ovšem i když přidáte zaváděcí oblast později,
+můžete použít program <command>mac-fdisk</command> a příkazem
+<userinput>r</userinput> přeskládat tabulku oblastí tak, aby tato
+oblast následovala hned po tabulce rozdělení disku (což je vždy první
+oblast). Toto pořadí je logické, ne fyzické uspořádání na disku, ale o
+to nám jde. 
+
+</para><para>
+
+Apple disky totiž obsahují několik malých oblastí pro ovladače. Pokud
+chcete mít na disku Debian i MacOSX, musí tyto oblasti zůstat
+zachovány včetně malé HFS oblasti (její minimální velikost je 800k).
+To je proto, že MacOSX nabízí při každém zavádění inicializaci všech
+disků, které nemají aktivní MacOS oblasti a oblasti s ovladači.
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/sparc.xml b/cs/partitioning/partition/sparc.xml
new file mode 100644
index 000000000..5bd3fb221
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/sparc.xml
@@ -0,0 +1,32 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 11648 -->
+
+  <sect2 arch="sparc"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
+<para>
+
+Abyste mohli zavést systém, jediná možnost je vytvořit na zaváděcím
+disku <quote>Sun disk label</quote>, protože OpenBoot PROM rozumí jedině tomuto
+rozložení oblastí. Pro vytvoření <quote>Sun disk label</quote> se v
+<command>fdisk</command>u používá klávesa <keycap>s</keycap>.
+
+</para><para>
+
+Dále si na &arch-title; discích dejte pozor, aby první oblast na
+zaváděcím disku začínala na nultém cylindru. To znamená, že první
+oblast bude obsahovat i tabulku oblastí a zaváděcí blok, které leží
+v prvních dvou sektorech disku. V žádném případě
+<emphasis>nesmíte</emphasis> na první oblast zaváděcího disku dávat
+oblast pro virtuální paměť, protože tyto oblasti mažou prvních několik
+sektorů z oblasti. Klidně zde můžete umístit oblasti Ext2 nebo UFS,
+protože se zaváděcího bloku ani tabulky oblastí nedotknou.
+
+</para><para>
+
+Také se doporučuje, aby třetí oblast byla typu 5, což je <quote>Whole
+disk</quote>. Tato oblast obsahuje celý disk (od prvního cylindru až k
+poslednímu). Kromě toho, že je to zažitá konvence, tak tím pomůžete
+zavaděči <command>SILO</command>.
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partitioning.xml b/cs/partitioning/partitioning.xml
new file mode 100644
index 000000000..3c44fac6c
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partitioning.xml
@@ -0,0 +1,32 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 11648 -->
+
+<appendix id="partitioning">
+<title>Poznámky k rozdělování disku</title>
+<para>
+
+Menu <quote>Rozdělit pevný disk</quote> vám nabídne disky k rozdělení
+a spustí program, který provede záznam do tabulky oddílů. Musíte
+vytvořit alespoň jeden oddíl <quote>Linux native</quote> <phrase
+arch="i386">(typ 83)</phrase> a nejspíš budete chtít vytvořit i oddíl
+<quote>Linux swap</quote> <phrase arch="i386">(typ 82)</phrase> pro
+virtuální paměť.
+
+</para>
+
+<para arch="s390">
+
+Na &arch-title; musíte do systému připojit disky
+<emphasis>před</emphasis> rozdělováním disku. Seznam dostupných, ale
+nepřipojených disků získáte, když vyberete úlohu <quote>Attach</quote>.
+
+</para>
+
+&sizing.xml;
+&tree.xml;
+&schemes.xml;
+&device-names.xml;
+&partition-programs.xml;
+
+</appendix>
diff --git a/cs/partitioning/schemes.xml b/cs/partitioning/schemes.xml
new file mode 100644
index 000000000..38f4c8e92
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/schemes.xml
@@ -0,0 +1,86 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28672 -->
+
+ <sect1>
+ <title>Doporučené rozdělení disku</title>
+<para>
+
+Pro nové uživatele, domácí počítače a jiné jednouživatelské stanice je
+asi nejjednodušší použít jednu oblast jako kořenovou (a případně jednu
+pro virtuální paměť). Pokud bude některá oblast větší než 6 GB,
+použijte raději jiný souborový systém než standardní ext2 (např. ext3).
+Oblasti se souborovým systémem ext2 se totiž musí pravidelně
+kontrolovat, což může u větších oblastí trvat poměrně dlouho a
+prodlužuje se tím náběh systému.
+
+</para><para>
+
+Jak jsme řekli dříve, pro víceuživatelské systémy je lepší použít pro
+<filename>/usr</filename>, <filename>/var</filename>,
+<filename>/tmp</filename> a <filename>/home</filename> samostatné
+oblasti.
+
+</para><para>
+
+Chcete-li instalovat hodně programů, které nejsou přímo součástí
+distribuce, může se vám hodit samostatný oddíl pro
+<filename>/usr/local</filename>. Na počítači, který slouží jako
+poštovní server, má smysl vytvořit svazek pro
+<filename>/var/mail</filename>. Někdy je také dobré oddělit adresář
+<filename>/tmp</filename> na samostatný oddíl s kapacitou 20 až 50MB.
+Na serveru s více uživateli je výhodné vymezit velký oddíl pro
+domovské adresáře (<filename>/home</filename>).
+Obecně ale platí, že rozdělení disku se liší počítač od počítače a
+záleží na tom, k čemu systém používáte.
+
+</para><para>
+
+Při instalaci komplikovanějšího systému (serveru) se podívejte
+do <ulink url="&url-multidisk-howto;">Multi
+Disk HOWTO</ulink> na podrobnější informace. Tento odkaz může být
+zajímavý rovněž pro zprostředkovatele připojení k Internetu.
+
+</para><para>
+
+Zůstává otázka, kolik vyhradit pro virtuální paměť. Názory systémových
+administrátorů jsou různé. Jedna (dobrá) zkušenost říká, že je dobré
+mít stejně odkládacího prostoru jako máte paměti, ale rozhodně ne méně
+než 16MB (To už je skoro lepší odkládací prostor nepoužívat vůbec).
+Samozřejmě že existují výjimky &mdash; budete-li řešit soustavu
+10000 rovnic na počítači s 256 MB, budete potřebovat více jak
+gigabajt odkládacího prostoru.
+
+</para><para arch="m68k">
+
+Na druhé straně počítače Atari Falcon a Macintosh nemají vůbec rády
+virtuální paměť, takže místo používání velké virtuální paměti si
+raději pořiďte tolik operační paměti, kolik jen bude možné.
+
+</para><para>
+
+Na 32-bitových architekturách (i386, m68k, 32-bit SPARC, a PowerPC),
+využije Linux z jednoho odkládacího oddílu maximálně 2 GB, takže není
+důvod, proč překračovat tuto hranici. Máte-li větší nároky na
+virtuální paměť, zkuste umístit odkládací oddíly na různé fyzické
+disky, a pokud možno, na různé IDE nebo SCSI kanály. Jádro bude
+automaticky vyrovnávat zátěž mezi jednotlivé oblasti, což se projeví
+ve zvýšení rychlosti.
+
+</para><para>
+
+Například starší domácí počítač může mít 32 MB paměti a 1,7 GB IDE
+disk na zařízení <filename>/dev/hda</filename>.
+Řekněme, že na <filename>/dev/hda1</filename> je oblast pro druhý
+operační systém o velikosti 500 MB. Odkládací oddíl má 32 MB a je na
+<filename>/dev/hda3</filename>. Zbytek, tj. asi 1,2 GB na
+<filename>/dev/hda2</filename> je kořenový svazek pro Linux.
+
+</para><para>
+
+Pro představu, kolik místa zaberou jednotlivé úlohy, se podívejte na
+<xref linkend="tasksel-size-list"/>.
+
+</para>
+
+ </sect1>
diff --git a/cs/partitioning/sizing.xml b/cs/partitioning/sizing.xml
new file mode 100644
index 000000000..9dabef7ee
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/sizing.xml
@@ -0,0 +1,53 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 11648 -->
+
+ <sect1 id="partition-sizing">
+ <title>Počet a velikost oblastí</title>
+<para>
+
+Jako úplné minimum potřebuje GNU/Linux jeden diskový oddíl. Tento
+oddíl je využit pro operační systém, programy a uživatelská data.
+Většina uživatelů navíc pokládá za nutnost mít vydělenou část disku
+pro virtuální paměť (swap). Tento oddíl slouží operačnímu systému jako
+odkládací prostor. Vydělení <quote>swap</quote> oblasti umožní efektivnější
+využití disku jako virtuální paměti. Je rovněž možné pro tento účel
+využít obyčejný soubor, ale není to doporučené řešení.
+
+</para><para>
+
+Většina uživatelů vyčlení pro GNU/Linux více než jeden oddíl na disku.
+Jsou k tomu dva důvody. Prvním je bezpečnost, pokud dojde k poškození
+souborového systému, většinou se to týká pouze jednoho oddílu, takže
+potom musíte nahradit ze záloh pouze část systému. Minimálně můžete
+uvážit vydělení kořenového svazku souborů. Ten obsahuje zásadní
+komponenty systému. Jestliže dojde poškození nějakého dalšího oddílu,
+budete stále schopni spustit GNU/Linux a provést nápravu, což vám může
+ušetřit novou instalaci systému.
+
+</para><para>
+
+Druhý důvod je obyčejně závažnější při pracovním nasazení Linuxu.
+Představte si situaci, kdy nějaký proces začne nekontrolovaně zabírat
+diskový prostor. Pokud se jedná o proces se superuživatelskými právy,
+může zaplnit celý disk a naruší tak chod systému, poněvadž Linux
+potřebuje při běhu vytvářet soubory. K takové situaci může dojít i z
+vnějších příčin, například se stanete obětí spamu a nevyžádané e-maily
+vám lehce zaplní celý disk. Rozdělením disku na více oddílů se lze
+před podobnými problémy uchránit. Pokud třeba vydělíte pro 
+<filename>/var/mail</filename> samostatnou oblast, bude systém
+fungovat, i když bude zahlcen nevyžádanou poštou.
+
+</para><para>
+
+Jedinou nevýhodou při používání více diskových oddílů je, že je
+obtížné dopředu odhadnout kapacitu jednotlivých oddílů. Jestliže
+vytvoříte některý oddíl příliš malý, budete muset systém instalovat
+znovu, a nebo se budete potýkat s přesunováním souborů z oddílu, jehož
+velikost jste podhodnotili. V opačném případě, kdy vytvoříte zbytečně
+velký oddíl, plýtváte diskovým prostorem, který by se dal využít
+jinde. Diskový prostor je dnes sice levný, ale proč vyhazovat peníze
+oknem?
+
+</para>
+ </sect1>
diff --git a/cs/partitioning/tree.xml b/cs/partitioning/tree.xml
new file mode 100644
index 000000000..5adb5ae3d
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/tree.xml
@@ -0,0 +1,146 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28672 -->
+
+ <sect1 id="directory-tree">
+ <title>Strom adresářů</title>
+<para>
+
+&debian; dodržuje standard pro pojmenování souborů a adresářů
+(<ulink url="&url-fhs-home;">Filesystem Hierarchy Standard</ulink>),
+což zaručuje, že uživatelé či programy mohou odhadnout umístění
+souborů či adresářů. Kořenový adresář je reprezentován lomítkem
+<filename>/</filename> a na všech debianích systémech obsahuje tyto
+adresáře:
+
+<informaltable>
+<tgroup cols="2">
+<thead>
+<row>
+  <entry>Adresář</entry><entry>Obsah</entry>
+</row>
+</thead>
+
+<tbody>
+<row>
+  <entry><filename>bin</filename></entry>
+  <entry>Důležité programy</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>boot</filename></entry>
+  <entry>Statické soubory zavaděče</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>dev</filename></entry>
+  <entry>Soubory zařízení</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>etc</filename></entry>
+  <entry>Konfigurační soubory závislé na systému</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>home</filename></entry>
+  <entry>Domovské adresáře uživatelů</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>lib</filename></entry>
+  <entry>Podstatné sdílené knihovny a moduly jádra</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>media</filename></entry>
+  <entry>Obsahuje přípojné body pro výměnná média</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>mnt</filename></entry>
+  <entry>Místo pro dočasné připojování souborových systémů</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>proc</filename></entry>
+  <entry>Virtuální adresář obsahující systémové informace</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>root</filename></entry>
+  <entry>Domovský adresář správce systému</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>sbin</filename></entry>
+  <entry>Důležité systémové programy</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>sys</filename></entry>
+  <entry>Virtuální adresář pro systémové informace (od jader 2.6)</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>tmp</filename></entry>
+  <entry>Dočasné soubory</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>usr</filename></entry>
+  <entry>Druhá úroveň hierarchie</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>var</filename></entry>
+  <entry>Proměnlivá data</entry>
+</row><row>
+  <entry><filename>opt</filename></entry>
+  <entry>Softwarové balíky třetích stran</entry>
+</row>
+</tbody></tgroup></informaltable>
+</para>
+
+<para>
+
+Následující seznam by vám měl pomoci při rozhodování o rozdělení disku
+na oblasti. Berte prosím na vědomí, že využití disku se velmi liší
+podle způsobu používání systému a proto jsou následující doporučení
+pouze obecné a měly by sloužit jen jako možný základ pro dělení disku.
+
+</para>
+<itemizedlist>
+<listitem><para>
+
+<filename>/</filename>: kořenový adresář musí vždy fyzicky obsahovat
+adresáře <filename>/etc</filename>, <filename>/bin</filename>,
+<filename>/sbin</filename>, <filename>/lib</filename> a
+<filename>/dev</filename>, protože jinak byste nemohli zavést systém.
+Typicky je potřeba 150&ndash;250 MB, ale v konkrétních podmínkách se
+požadavky mohou lišit.
+
+</para></listitem>
+<listitem><para>
+
+<filename>/usr</filename>: obsahuje všechny uživatelské programy
+(<filename>/usr/bin</filename>), knihovny
+(<filename>/usr/lib</filename>), dokumentaci
+(<filename>/usr/share/doc</filename>), atd.
+Protože tato část souborového systému spotřebuje nejvíce místa,  měli
+byste jí na disku poskytnout alespoň 500 MB. Pokud budete instalovat
+hodně balíčků, měli byste tomuto adresáři vyhradit ještě více
+místa. Velkoryse pojatá instalace pracovní stanice nebo serveru může
+klidně zabrat i 4-6 GB.
+
+</para></listitem>
+<listitem><para>
+
+<filename>/var</filename>: v tomto adresáři budou uložena všechna
+proměnlivá data jako příspěvky news, e-maily, webové stránky,
+vyrovnávací paměť pro balíčkovací software, atd. Velikost tohoto
+adresáře velmi závisí na způsobu používání vašeho počítače, ale pro
+většinu lidí bude velikost dána režijními náklady správce balíčků.
+Pokud se chystáte nainstalovat najednou vše, co Debian nabízí, mělo by
+stačit pro <filename>/var</filename> vyhradit dva až tři gigabajty.
+V případě, že budete instalovat systém po částech (nejprve služby a
+utility, potom textové záležitosti, následně X, ...), bude stačit 300
+až 500 megabajtů. Jestliže je vaší prioritou volné místo na disku a
+neplánujete žádné velké aktualizace systému, lze vyjít se 30 až 40
+megabajty.
+
+</para></listitem>
+<listitem><para>
+
+<filename>/tmp</filename>: sem programy většinou zapisují dočasná data.
+Obvykle by mělo stačit 40-100 MB. Některé aplikace &mdash; včetně
+nadstaveb archivačních programů, authoringových CD/DVD nástrojů
+a multimediálních programů &mdash; mohou <filename>/tmp</filename>
+využívat pro uložení celých obrazů. Plánujete-li využívat takovéto
+programy, měli byste dostupné místo příslušně zvýšit.
+
+</para></listitem>
+<listitem><para>
+
+<filename>/home</filename>: každý uživatel si bude ukládat data do
+svého podadresáře v tomto adresáři. Jeho velikost závisí na tom, kolik
+uživatelů bude systém používat a jaké soubory se v jejich adresářích
+budou uchovávat. Pro každého uživatele byste měli počítat alespoň
+100 MB místa, ale opět závisí na konkrétní situaci.
+
+</para></listitem>
+</itemizedlist>
+
+ </sect1>