diff options
Diffstat (limited to 'cs/using-d-i/modules')
43 files changed, 0 insertions, 2788 deletions
diff --git a/cs/using-d-i/modules/anna.xml b/cs/using-d-i/modules/anna.xml deleted file mode 100644 index fb2f759a2..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/anna.xml +++ /dev/null @@ -1,2 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 11648 --> diff --git a/cs/using-d-i/modules/apt-setup.xml b/cs/using-d-i/modules/apt-setup.xml deleted file mode 100644 index 2cedc37ed..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/apt-setup.xml +++ /dev/null @@ -1,214 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 70188 --> - - <sect3 id="apt-setup"> - <title>Nastavení apt</title> - -<para> - -Uživatelé obvykle instalují balíky programem <command>apt</command> -z balíku <classname>apt</classname>, případně některou nadstavbou -typu <command>aptitude</command> -nebo <command>synaptic</command><footnote><para> - -Ve skutečnosti balíky instaluje program na nižší úrovni: -<command>dpkg</command>. <command>dpkg</command> je podle potřeby -volán z nástroje <command>apt</command>, který se stará o získání -potřebných balíků ze sítě, CD nebo jiného zdroje a také o vyřešení -závislostí mezi nimi. - -</para></footnote>. Uživatelé si tyto nadstavby oblíbili pro jejich -pokročilé funkce jako je hledání dle různých kritérií nebo -interaktivní řešení závislostí. - -</para><para> - -Aby <command>aptitude</command> nebo <classname>apt</classname> -věděli, odkud mají získávat balíky, musí se nastavit. S tím pomůže -komponenta <command>apt-setup</command>, která výsledky svého snažení -zapíše do souboru <filename>/etc/apt/sources.list</filename> a který -můžete po instalaci prozkoumat a v případě potřeby upravit. - -</para><para> - -Instalujete-li s výchozí prioritou otázek, instalátor nastaví většinu -věcí automaticky na základě typu instalace (síťová, CD/DVD) a dříve -zodpovězených otázek. Jestliže jste například zavedli instalaci ze -sítě, zvolili jako výchozí jazyk češtinu a neměnili nastavení zrcadla, -použije se pravděpodobně síťový zdroj -<ulink url="http://ftp.cz.debian.org">ftp.cz.debian.org</ulink>. Ve -většině případů se automaticky přidá zrcadlo s bezpečnostními -aktualizacemi a v případě stabilní verze distribuce také archiv -služby <quote>stable-updates</quote>, která poskytuje novější verze rychle -se měnících balíků, jako jsou vzory a pravidla pro antivirové a -antispamové programy. - -</para><para> - -Při instalaci s nižší prioritou otázek (např. v expertním režimu) -můžete rozhodovat o více nastaveních. Můžete si sami vybrat, zda -budete používat bezpečnostní aktualizace a službu stable-updates a také zda -chcete mít přístupné balíky ze sekcí <quote>contrib</quote> -a <quote>non-free</quote>. - -</para> - - <sect4 id="apt-setup-cdset"> - <title>Instalace z více CD/DVD</title> - -<para> - -Instalujete-li z CD nebo DVD, které je součástí celé sady, instalátor -se zeptá, zda chcete prozkoumat dodatečná CD/DVD. Pokud taková média -máte, doporučujeme souhlasit, protože pak můžete jednoduše instalovat -balíky na nich uložené. - -</para><para> - -Nemáte-li další média, nic se neděje — jejich použití není -nutné. Nepoužijete-li ani síťové zrcadlo (další kapitola), znamená to -pouze, že se nemusí nainstalovat všechny balíky z úloh, které si -vyberete v příštím kroku. - -</para><note><para> - -Balíky jsou na médiích uloženy podle popularity, což znamená, že pro -nejběžnější instalace postačí pouze několik prvních CD. Balíky z -posledního CD využije jen velmi málo uživatelů. - -</para><para> - -To také znamená, že zakoupení nebo stažení a vypálení celé sady CD je -jen plýtvání, protože většinu médií stejně nevyužijete. Ve většině -případů je rozumné stáhnout nejvýše prvních 8 CD (často postačí první -3) a případné další balíky instalovat z Internetu. Pro DVD platí něco -podobného — jedno nebo dvě DVD pokryjí většinu potřeb. - -</para></note><para> - -Pořadí, ve kterém necháte média prozkoumat, nehraje žádnou roli. Je -ovšem vhodné nechat prozkoumat média pouze ze stejné sady, protože tak -předejdete potenciálním problémům se závislostmi balíků. - -</para> - </sect4> - - <sect4 id="apt-setup-mirror"> - <title>Používání síťového zrcadla</title> - -<para> - -Jednou z otázek, která se zobrazí téměř ve všech případech, je použití -síťového zrcadla. Většinou stačí použít výchozí možnost, ale existuje -několik výjimek. - -</para><para> - -Pokud <emphasis>neinstalujete</emphasis> z velkého CD nebo DVD, -případně z obrazu velkého CD/DVD, měli byste použití síťového zrcadla -povolit, protože jinak skončíte pouze s minimálním systémem. Máte-li -pomalé internetové připojení je lepší v dalším kroku instalace -<emphasis>nevybírat</emphasis> úlohu <literal>Desktopové -prostředí</literal>. - -</para><para> - -Instalujete-li z jediného velkého CD nebo obrazu CD (ne DVD), není -použití síťového zrcadla nutné, ale rozhodně je doporučované, protože -CD obsahuje jen omezené množství balíků. Máte-li pomalé internetové -připojení, je lepší zde síťové zrcadlo <emphasis>nevybírat</emphasis> -a dokončit instalaci jenom s tím, co je na prvním CD. Další balíky pak -můžete doinstalovat po skončení instalace ze svého nového systému. - -</para><para> - -Jestliže instalujete z DVD, nebo k instalaci používáte obraz DVD, je -potřeba síťového zrcadla mnohem menší, protože všechny balíky potřebné -pro základní instalaci by se měly nacházet na DVD. To stejné platí -v případě, že použijete sadu několika CD. - -</para><para> - -Jednou z výhod použití síťového zrcadla je, že pokud od vytvoření -médií vyšla nová minoritní verze &debian;u, automaticky získáte -aktualizované balíky z novějších vydání (r1, r2, r3, …). -Můžete tak prodloužit životnost médií bez obav o bezpečnost nebo -stabilitu systému. - -</para><para> - -Stručně: s výjimkou pomalého internetového připojení je použití -síťového zrcadla dobrý nápad. Bude-li stejná verze balíku k dispozici -na síti i na CD/DVD, instalátor vždy použije balík z CD/DVD. Množství -stažených dat závisí na: - -<orderedlist> -<listitem><para> - -úlohách vybraných v dalším kroku - -</para></listitem> -<listitem><para> - -balících, které jsou k dispozici na CD/DVD - -</para></listitem> -<listitem><para> - -zda se na síťových zrcadlech vyskytují novější verze balíků, než jsou -na CD/DVD (opravy závažných chyb, bezpečnostní aktualizace) - -</para></listitem> -</orderedlist> - -</para><para> - -Poslední bod znamená, že i když použití zrcadla zakážete, je možné, že -se z Internetu stáhnou balíky, ve kterých byla nalezena bezpečnostní -chyba, nebo pro které existuje novější verze na službě -<quote>stable-updates</quote> (za předpokladu, že jste použití těchto služeb -také nezakázali). - -</para> - </sect4> - - <sect4 id="apt-setup-mirror-selection"> - <title>Výběr síťového zrcadla</title> -<para> - -Jestliže jste během instalace zvolili použití síťového zrcadla, bude -vám nabídnut seznam geograficky blízkých (a tedy doufejme rychlých) -zrcadel. Není v tom žádná magie, použijí se zrcadla ze země, kterou -jste zvolili na počátku instalace. - -</para><para> - -Pokud se váš počítač nachází na síti, na které se používá -<emphasis>pouze</emphasis> protokol IPv6, nemusí výchozí nabídnuté -zrcadlo fungovat. Všechna zrcadla jsou totiž dostupná přes IPv4, ale -pouze některá přes IPv6. Jelikož se situace mění každým okamžikem, -není tato informace dostupná přímo v instalačním systému. Jestliže -výchozí nabídnuté zrcadlo IPv6 nepodporuje, zkuste nějaké jiné, -případně zvolte možnost <quote>zadat informace ručně</quote> a jako -název zrcadla zadejte <userinput>ftp.ipv6.debian.org</userinput>. -Nebude to asi nejrychlejší, ale bude to fungovat. - -</para><para> - -Další možností, zatím ne zcela oficiální, je při ručním zadávání -zrcadla zadat <userinput>httpredir.debian.org</userinput>. Nejedná se -o fyzické zrcadlo, ale o službu, která vás automaticky přesměruje na -topologicky nejbližší zrcadlo. Služba bere v úvahu i protokol, kterým -k ní přistupujete, takže v případě IPv6 by vás měla přesměrovat na -blízké zrcadlo podporující právě protokol IPv6. - -</para><para> - -Při ručním zadávání zrcadla je možné kromě jména počítače použít i IP -adresu a volitelně i číslo portu. Při zadávání IPv6 adresy je nutné ji -obklopit hranatými závorkami, např. takto: -<quote>[2001:db8::1]</quote>. - -</para> - </sect4> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/arm/flash-kernel-installer.xml b/cs/using-d-i/modules/arm/flash-kernel-installer.xml deleted file mode 100644 index 6b4dbe569..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/arm/flash-kernel-installer.xml +++ /dev/null @@ -1,34 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 69778 --> - - <sect3 arch="arm"> - <title>Nastavit systém jako zaveditelný pomocí flash-kernel</title> -<para> - -Jelikož na ARM platformě neexistuje jednotné rozhraní k firmwaru, liší -se konkrétní kroky pro nastavení zavádění systému zařízení od -zařízení. &debian; používá nástroj <command>flash-kernel</command>, -který obsahuje databázi zařízení a seznam kroků, které je třeba na -konkrétním zařízení vykonat, aby se z něj dal zavádět systém. Pokud -flash-kernel zjistí, že je dané zařízení podporováno, automaticky na -něm příslušné kroky provede. - -</para><para> - -Na zařízeních, které zavádí z interní NOR- nebo NAND- flash paměti, -zapíše flash-kernel jádro a ramdisk do této interní paměti. Tento -způsob je běžný obzvláště u starších zařízení armel. Většina těchto -zařízení neumožňuje uchovávat v interní paměti více jader a ramdisků, -což znamená, že spuštění flash-kernel obvykle přepíše předchozí obsah -flash paměti! - -</para><para> - -Systémy ARM, které používají jako systémový firmware U-Boot, zavádí -jádro a ramdisk z externího média, jako jsou MMC/SD karty, zařízení -USB mass storage nebo pevné disky IDE/SATA. V těchto případech -vygeneruje flash-kernel příslušný zaváděcí skript, který umožní -automatické zavádění bez zásahu uživatele. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/autopartkit.xml b/cs/using-d-i/modules/autopartkit.xml deleted file mode 100644 index fb2f759a2..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/autopartkit.xml +++ /dev/null @@ -1,2 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 11648 --> diff --git a/cs/using-d-i/modules/base-installer.xml b/cs/using-d-i/modules/base-installer.xml deleted file mode 100644 index 7b4c73071..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/base-installer.xml +++ /dev/null @@ -1,41 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64743 --> - -<para> - -Během instalace základního systému jsou hlášky o rozbalování -a nastavování balíků přesměrovány na třetí virtuální konzoli -<userinput>tty4</userinput>. Můžete se na ni přepnout klávesami -<keycombo> <keycap>Levý Alt</keycap> <keycap>F4</keycap> </keycombo>, -zpět se dostanete kombinací <keycombo> <keycap>Levý Alt</keycap> -<keycap>F1</keycap> </keycombo>. - -</para><para> - -Tyto jsou hlášky jsou také uloženy do souboru -<filename>/var/log/syslog</filename>, což se může hodit v případě, že -instalujete systém přes sériovou konzoli, - -</para><para> - -Během instalace se nainstaluje i jádro &arch-kernel;. Při standardní -prioritě vám &d-i; vybere jádro, které nejvíce odpovídá vašemu -hardwaru. Při nižších prioritách si budete moci sami vybrat -ze seznamu dostupných jader. - -</para><para> - -Při instalaci balíků se automaticky nainstalují také balíky, které -jsou instalovanými balíku doporučovány. Doporučené balíky nejsou pro -funčnost zvoleného software striktně vyžadovány, nicméně nějakým -způsobem rozšiřují jeho funkcionalitu a v očích správců balíků by se -měly instalovat společně. - -</para><note><para> - -Z technických důvodů se balíky instalované jako součást základního -systému instalují <emphasis>bez</emphasis> doporučených balíků. -Pravidlo popsané výše tedy začíná platit až po instalaci základního -systému. - -</para></note> diff --git a/cs/using-d-i/modules/cdrom-checker.xml b/cs/using-d-i/modules/cdrom-checker.xml deleted file mode 100644 index b3b4ec5cc..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/cdrom-checker.xml +++ /dev/null @@ -1,2 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 14337 --> diff --git a/cs/using-d-i/modules/cdrom-detect.xml b/cs/using-d-i/modules/cdrom-detect.xml deleted file mode 100644 index fb2f759a2..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/cdrom-detect.xml +++ /dev/null @@ -1,2 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 11648 --> diff --git a/cs/using-d-i/modules/choose-mirror.xml b/cs/using-d-i/modules/choose-mirror.xml deleted file mode 100644 index 94e99013c..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/choose-mirror.xml +++ /dev/null @@ -1,66 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 69761 --> - - <sect3 id="choose-mirror"> - <title>Výběr síťového zrcadla</title> -<para> - -Tato komponenta se spustí pouze v případě, že instalační program -potřebuje nahrát své další komponenty nebo základní systém ze sítě. - -</para><para> - -Nejprve se zobrazí seznam zemí se zrcadly &debian;u, přičemž předvolena -bude země, kterou jste vybrali na začátku instalace. - -<itemizedlist> -<listitem><para> - -Po výběru země se nabídne seznam zrcadel v dané zemi. Dobrou volbou -bývají <quote>hlavní</quote> zrcadla, která mají tvar -ftp.<replaceable>kód_země</replaceable>.debian.org. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -Pokud nechcete použít oficiální zrcadlo, vyberte v seznamu zemí -možnost <userinput>zadat informace ručně</userinput>. Budete dotázáni -na jméno počítače, ze kterého se mají části &debian;u stáhnout. - -</para><para> - -Zajímavou volbou může být zrcadlo -<userinput>httpredir.debian.org</userinput>, což je ve skutečnosti jen -alias na jedno z oficiálních zrcadel, které by vám zrovna mělo být -nejblíže. - -</para></listitem> -</itemizedlist> - -<!-- Nekde se to jeste pta na adresar a distribuci, ale kde? --> - -Další otázka se bude ptát na nastavení proxy serveru. Proxy server -slouží jako prostředník mezi vámi a Internetem — místo abyste se -obrátili přímo na server v Internetu, komunikujete se svým proxy -serverem. Proxy server předává vaše dotazy cílovému serveru -v Internetu, vyzvedne od něj odpověď a tu pak předá vašemu počítači. -Většina domácích uživatelů zde nemusí nastavovat nic, proxy server se -obvykle vyskytuje jako součást firewallu pro větší nebo podnikové -sítě. - -</para><para> - -Na závěr se zvolené zrcadlo otestuje a automaticky se z něj stáhnou -potřebné balíky. Pokud se vyskytne problém (server není dostupný, -neobsahuje zvolenou verzi &debian;u, apod.), můžete si ze seznamu vybrat -jiné zrcadlo<footnote><para> - -Je-li zvolené zrcadlo dlouhodobě nedostupné, je možné, že již -neexistuje, protože seznam zrcadel se vytváří před vyjitím stabilní -verze &debian;u, což mohlo být před několika měsíci (a v některých -případech i před několika lety). - -</para></footnote>, případně zkusit jiné nastavení proxy serveru. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/clock-setup-finish.xml b/cs/using-d-i/modules/clock-setup-finish.xml deleted file mode 100644 index beee1b890..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/clock-setup-finish.xml +++ /dev/null @@ -1,34 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64742 --> - - <sect3 arch="not-s390" id="system-clock"> - <title>Nastavení systémových hodin</title> - -<para> - -&d-i; se může zeptat, zda jsou hardwarové hodiny počítače nastaveny na -univerzální časové pásmo (UTC). Systém se snaží odpověď odhadnout -například podle nalezených operačních systémů. Při expertní instalaci -se otázka zobrazí vždy. - -<phrase arch="powerpc"> - -Hardwarové hodiny v Macintoshích jsou standardně nastaveny na místní -čas. Jestliže budete mít duální zavádění, tak možnost UTC zamítněte. - -</phrase><phrase arch="any-x86"> - -Jestli budou na počítači i Windows nebo DOS, možnost hardwarových -hodin v UTC zamítněte, protože zmíněné systémy s touto možností -pracovat neumí. - -</phrase> - -</para><para> - -V tento okamžik se &d-i; pokusí uložit aktuální čas do hardwarových -hodin počítače. V závislosti na předchozí odpovědi bude čas uložen buď -v UTC nebo v místním čase. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/clock-setup.xml b/cs/using-d-i/modules/clock-setup.xml deleted file mode 100644 index 80fe56552..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/clock-setup.xml +++ /dev/null @@ -1,23 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 70788 --> - - <sect3 id="clock-setup"> - <title>Nastavení hodin a časového pásma</title> - -<para> - -Instalační systém se nejprve pokusí získat přesný čas z některého -časového serveru na Internetu (protokolem <firstterm>NTP</firstterm>). -Pokud se to nepovede, bude &d-i; předpokládat, že čas získaný ze -systémových hodin při zavádění instalace je správný. Během instalace -není možné nastavit čas ručně. - -</para><para arch="s390"> - -Instalace na platformě &arch-title; systémové hodiny nenastavuje. - -</para> - -&module-tzsetup.xml; - - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/ddetect.xml b/cs/using-d-i/modules/ddetect.xml deleted file mode 100644 index fb2f759a2..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/ddetect.xml +++ /dev/null @@ -1,2 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 11648 --> diff --git a/cs/using-d-i/modules/finish-install.xml b/cs/using-d-i/modules/finish-install.xml deleted file mode 100644 index 426427c28..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/finish-install.xml +++ /dev/null @@ -1,21 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64916 --> - - <sect3 id="finish-install"> - <title>Dokončení instalace a restart do nového systému</title> - -<para arch="not-s390"> - -Toto je poslední krok &d-i;u. Budete vyzváni k odstranění zaváděcích -médií (CD, disketa, apod.), která jste použili pro zavedení -instalačního systému. &d-i; provede poslední úklidové práce -a restartuje počítač do vašeho nového systému. - -</para><para arch="s390"> - -Po závěrečné výzvě se systém zastaví, protože restartování není na -&arch-title; podporováno. Poté musíte zavést (IPL) &debian-gnu; z DASD, -které jste na začátku instalace vybrali pro kořenový systém. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/hppa/palo-installer.xml b/cs/using-d-i/modules/hppa/palo-installer.xml deleted file mode 100644 index 1bf2d34fa..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/hppa/palo-installer.xml +++ /dev/null @@ -1,18 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 14602 --> - - <sect3 arch="hppa"> - <title>Instalovat <command>palo</command> na pevný disk</title> -<para> - -Zavaděč na PA-RISC se nazývá <quote>palo</quote>. -<command>PALO</command> se používá a konfiguruje podobně jako -<command>LILO</command>. Protože <command>PALO</command> umí číst -linuxové oblasti, může zavést libovolné jádro ze zaváděcí oblasti. - -</para><para condition="FIXME"> - -hppa FIXME ( need more info ) - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/ia64/elilo-installer.xml b/cs/using-d-i/modules/ia64/elilo-installer.xml deleted file mode 100644 index cad4a4eb2..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/ia64/elilo-installer.xml +++ /dev/null @@ -1,116 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 65000 --> - - <sect3 arch="ia64"> - <title>Instalovat zavaděč <command>ELILO</command> na pevný disk</title> -<para> - -Zavaděč na architektuře &architecture; se nazývá -<quote>elilo</quote>. Elilo se velmi podobá svému vzoru na -architektuře i386 - zavaděči <quote>lilo</quote>. Jediný podstatný -rozdíl spočívá v tom, že místo zápisu do zaváděcího sektoru se -zkopírují potřebné soubory na samostatnou oblast typu FAT a upraví se -menu ve firmwaru zavaděče EFI, aby ukazovalo na soubory v EFI oblasti. -<command>elilo</command> se skládá ze dvou částí. Příkaz -<filename>/usr/sbin/elilo</filename> spravuje oblast a kopíruje do ní -soubory, zatímco program <filename>elilo.efi</filename> (ležící na -této oblasti) provádí samotné zavádění linuxového jádra. - -</para><para> - -Nastavení a instalace elila se provádí jako poslední krok instalace -základního systému. &d-i; vám nabídne seznam potenciálních oblastí, -které se hodí pro použití jako zaváděcí EFI oblast. Vyberte oblast, -kterou jste nastavili dříve v instalaci. Obvykle to bude oblast na -stejném disku, kde leží <emphasis>kořenová</emphasis> oblast. - -</para> - -<warning><title>Výběr správné oblasti</title> -<para> - -Kritéria pro výběr EFI oblasti jsou jednoduchá: oblast formátovaná -systémem FAT s nastaveným příznakem zavádění. &d-i; může zobrazit -několik vyhovujících oblastí, včetně těch, které patří jinému -operačnímu systému. Mějte na paměti, že <command>elilo</command> může -během instalace oblast zformátovat a smazat tak z ní všechna data! - -</para></warning> - </sect3> - - <sect3 arch="ia64"> - <title>Obsah EFI oblasti</title> -<para> - -Elilo uchovává své soubory na EFI oblasti v adresáři -<filename>efi/debian</filename>. Tato oblast nemusí být v běžícím -systému připojena, protože se používá pouze pro zavádění a zavaděč ji -čte přímo. Pokud na oblasti leží jiné, než zde popsané soubory, ničemu -to nevadí. Zavaděč se na tento adresář odkazuje jako na -<filename>fs<replaceable>n</replaceable>:\efi\debian</filename>. - -</para> - -<variablelist> - -<varlistentry> -<term><filename>elilo.conf</filename></term> -<listitem><para> - -Je konfigurační soubor, který je čten při startu zavaděče. Je to -vlastně kopie souboru <filename>/etc/elilo.conf</filename>, ve které -jsou přepsány cesty k souborům tak, aby ukazovaly na EFI oblast. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry> -<term><filename>elilo.efi</filename></term> -<listitem><para> - -Je samotný zavaděč, který EFI spustí při startu počítače. (Toto je ta -magie schovaná za položkou <guimenuitem>&debian; GNU/Linux</guimenuitem> -v menu EFI zavaděče.) - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry> -<term><filename>initrd.img</filename></term> -<listitem><para> - -Toto je počáteční kořenový souborový systém, který se používá při -zavádění jádra. Jedná se o kopii souboru zmiňovaného -v <filename>/etc/elilo.conf</filename>. Ve standardním &debian;u by to -byl soubor v adresáři <filename>/boot</filename>, na který by ukazoval -symbolický odkaz <filename>/initrd.img</filename>. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry> -<term><filename>readme.txt</filename></term> -<listitem><para> - -Malý textový soubor, který vás varuje, že obsah adresáře je spravován -<command>elilem</command> a že všechny změny budou při příštím -spuštění <filename>/usr/sbin/elilo</filename> ztraceny. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry> -<term><filename>vmlinuz</filename></term> -<listitem><para> - -Toto je samotné komprimované jádro. Opět se jedná o kopii souboru -odkazovaného v <filename>/etc/elilo.conf</filename>. Ve standardním -&debian;u by to byl soubor v adresáři <filename>/boot</filename>, na -který by ukazoval symbolický odkaz <filename>/vmlinuz</filename>. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -</variablelist> - - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/iso-scan.xml b/cs/using-d-i/modules/iso-scan.xml deleted file mode 100644 index 5d9d1267b..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/iso-scan.xml +++ /dev/null @@ -1,47 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64916 --> - - <sect3 id="iso-scan"> - <title>Hledání instalačního ISO obrazu</title> -<para> - -Při instalaci metodou <emphasis>hd-media</emphasis> nastane okamžik, -kdy budete muset instalační program navést k ISO obrazu instalačního -systému &debian;u, na kterém se nachází zbytek instalačních -souborů. Abyste obraz nemuseli hledat ručně, pomůže vám s tímto úkolem -komponenta <command>iso-scan</command>. - -</para><para> - -<command>iso-scan</command> nejprve připojí všechna bloková zařízení -(např. diskové oblasti), na kterých se nachází známý souborový systém -a poté na nich hledá soubory končící příponou -<filename>.iso</filename> (resp. <filename>.ISO</filename>). Po -nalezení každého iso obrazu si <command>iso-scan</command> zkontroluje -jeho obsah a zjistí, zda se jedná o planý obraz instalačního CD. Pokud -ano, máme vyhráno a instalace může pokračovat. V opačném případě se -hledá další obraz. Pokud toto hledání neuspěje, ještě není vše -ztraceno. První pokus totiž kvůli rychlosti prohledává pouze kořenový -adresář a první úroveň jeho podadresářů. Tzn. nalezne -<filename>/<replaceable>cokoliv</replaceable>.iso</filename>, -<filename>/data/<replaceable>cokoliv</replaceable>.iso</filename>, ale -ne -<filename>/data/tmp/<replaceable>cokoliv</replaceable>.iso</filename>. - -</para><para> - -Selhalo-li tedy první hledání, <command>iso-scan</command> se zeptá, -zda chcete spustit důkladnější proces. Tento druhý pokus se nedívá -pouze do nejvyšších adresářů, ale opravdu prohledá celý disk. - -</para><para> - -Pokud <command>iso-scan</command> neuspěje ani na druhý pokus, vraťte -se zpět do původního operačního systému a zkontrolujte, zda má soubor -správnou příponu (končící na <filename>.iso</filename>), zda je umístěn -na souborovém systému, který umí &d-i; rozpoznat a zda není iso obraz -poškozený (zkontrolujte kontrolní součet). Zkušenější unixoví -uživatelé mohou vše provést bez restartu počítače na druhé konzoli. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/kbd-chooser.xml b/cs/using-d-i/modules/kbd-chooser.xml deleted file mode 100644 index 41f05262c..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/kbd-chooser.xml +++ /dev/null @@ -1,21 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 68143 --> - - <sect3 id="kbd-chooser"> - <title>Výběr klávesnice</title> -<para> - -Klávesnice bývají obvykle přizpůsobeny znakům používaným v daném jazyce. -Vyberte klávesnici, která odpovídá vašemu národnímu rozložení, nebo je -alespoň velmi podobná. Po skončení instalace si můžete vybrat vhodné -klávesové rozložení z mnohem většího spektra (jako uživatel root -spusťte příkaz <command>dpkg-reconfigure keyboard-configuration</command>). - -</para><para> - -Šipkami přesuňte kurzor na vybrané klávesové rozložení a stiskněte -&enterkey;. (Šipky by měly být na všech klávesnicích na stejném -místě, takže jsou nezávislé na zvoleném rozložení.) - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/localechooser.xml b/cs/using-d-i/modules/localechooser.xml deleted file mode 100644 index 5f1fab985..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/localechooser.xml +++ /dev/null @@ -1,96 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64916 --> - - <sect3 id="localechooser"> - <title>Výběr místního prostředí</title> -<para> - -První uživateli viditelný krok instalace slouží k výběru národního -prostředí, které se použije jak během instalace, tak později v novém -systému. Nastavení se skládá z výběru jazyka, geografického umístění -a tzv. <firstterm>locales</firstterm>. - -</para><para> - -Nejprve se tedy zobrazí seznam dostupných jazyků, ze kterého si -vyberete jazyk, ve kterém má instalace probíhat<footnote><para> - -Ve výjimečných případech se může stát, že ve vybraném jazyce nebudou -některé texty instalace přeloženy — pak se zobrazí anglicky. - -</para></footnote>. Jednotlivé položky v seznamu se skládají -z anglického názvu (vlevo) a lokálního názvu v daném jazyce -(napravo). Pro češtinu vypadá záznam nějak takto: - -<screen> -Czech - Čeština -</screen> - -Některé jazyky mají k dispozici více variant (např. portugalská -a brazilská portugalština). Seznam je seřazen abecedně podle levého -sloupce (anglických názvů). Drobnou výjimkou z řazení je položka -<quote>C</quote> na počátku seznamu. - -</para><note><para> - -Vyberete-li ze seznamu položku <quote>C</quote>, bude instalace -pokračovat v angličtině a instalovaný systém nebude mít podporu pro -národní prostředí, protože se nenainstaluje balík -<classname>locales</classname>. Tato volba může být zajímavá pro -některé správce, kteří tvrdí, že lokalizace nemá na serveru co dělat. - -</para></note><para> - -Zvolíte-li jazyk, který je veden jako oficiální v několika -zemích<footnote><para> - -Technicky řečeno: pokud k jazyku existuje více locales s různými kódy -zemí. - -</para></footnote>, budete v další otázce dotázáni na výběr konkrétní -země. Pokud vám nabídnutý seznam zemí nebude vyhovovat, můžete zvolit -položku <guimenuitem>Jiná</guimenuitem>, což vám nabídne seznam -kontinentů. Po výběru kontinentu se zobrazí seznam zemí, které se na -něm nachází. - -</para><para> - -Jestliže je s jazykem svázána pouze jediná země, bude automaticky -předvybrána, ale nic vám nebrání si výše popsaným způsobem zvolit -zemi, ve které se právě nacházíte, nebo ve které skutečně žijete. - -</para><para> - -Proč je výběr geografického umístění tak důležitý? Protože se tato -odpověď použije později v instalaci pro výběr výchozího časového pásma -a také pro výběr vhodného síťového zrcadla s archivem &debian;u, které -by mělo ležet co nejblíže. Správné nastavení země může hrát i drobnou -roli při výběru klávesnice. - -</para><para> - -Na základě zvolené kombinace jazyka a umístění se vytvoří výchozí místní -prostředí (<firstterm>locale</firstterm>). Pokud pro takové prostředí -neexistuje definiční soubor, zobrazí se nabídka všech dostupných -prostředí pro daný jazyk a budete vyzváni k výběru jednoho z nich. - -</para><para> - -Všechna prostředí automaticky používají jako výchozí kódování -<firstterm>UTF-8</firstterm>. - -</para><para> - -Instalujete-li s nízkou prioritou otázek, bude vám nabídnuta možnost -výběru dodatečných prostředí (nezávislých na předchozí volbě jazyka a -umístění) a také možnost instalace zastaralých prostředí<footnote><para> - -Zastaralá prostředí jsou taková, která nepoužívají UTF-8, ale starší -standardy kódování, jako ISO 8859-2 (používaný ve střední Evropě) -nebo EUC-JP (používaný v Japonsku). - -</para></footnote>. Jestliže vyberete více prostředí, budete ještě -dotázáni, které z nich se má použít jako výchozí. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/lowmem.xml b/cs/using-d-i/modules/lowmem.xml deleted file mode 100644 index 09bb18ff0..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/lowmem.xml +++ /dev/null @@ -1,62 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64829 --> - - <sect3 id="lowmem"> - <title>Kontrola dostupné paměti / nízkopaměťový režim</title> -<para> - -Jednou z prvních věcí, které &d-i; zkontroluje, je velikost operační -paměti. Pokud má váš systém málo paměti, tak se tato komponenta pokusí -provést změny v instalačním procesu tak, aby byla instalace možná i na -tomto počítači. - -</para><para> - -Prvním krokem ke snížení paměťové náročnosti je vyhození všech -překladů, což znamená že instalace bude probíhat pouze v -angličtině. Samozřejmě, že po dokončení instalace si můžete systém -lokalizovat dle potřeb (viz <ulink -url="http://www.debian.cz/users/localization.php">Lokalizace -Debianu</ulink>). - -</para><para> - -Pokud to nestačí, instalace přejde na dietu, při které nahraje pouze -ty komponenty, které jsou nezbytné pro dokončení základní -instalace. Tím se o něco sníží funkčnost systému. Sice budete mít -možnost nahrát dodatečné komponenty ručně, ale mějte na paměti, že -každá komponenta znamená další paměť a proto se může stát, že -instalace selže. - -</para><para> - -Když instalace probíhá v nízkopaměťovém režimu, je doporučeno vytvořit -odkládací oblast o velikosti nejméně (64–128 MB). Odkládací -oblast se použije jako virtuální paměť a tedy zvýší množství dostupné -paměti. Instalační systém se pokusí aktivovat odkládací oblast co -nejdříve. Intenzivní využívání odkládací oblasti výrazně zvýší -diskovou aktivitu a sníží výkon celého systému. - -</para><para> - -I přes tato opatření je možné, že instalace zamrzne, nebo že jádro -odstřelí některé procesy, protože systému dojde paměť (v syslogu a na -4. konzoli by se to mělo projevit hláškami <computeroutput>Out of -memory</computeroutput>). - -</para><para> - -Například máme zprávu, že při nedostatku paměti a odkládacího prostoru -selže vytváření velkého souborového systému typu ext3. Pokud nepomůže -zvětšení odkládacího prostoru, můžete zkusit vytvořit souborový systém -jako ext2 a později po instalaci oblast převést na ext3. - -</para><para> - -Důraznější nízkopaměťový režim lze vynutit i v případech, kdy by podle -dostupné paměti měla fungovat jeho mírnější varianta nebo dokonce -i běžná instalace. Stačí použít parametr <quote>lowmem</quote>, jak -popisuje část <xref linkend="installer-args"/>. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/mdcfg.xml b/cs/using-d-i/modules/mdcfg.xml deleted file mode 100644 index 404080817..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/mdcfg.xml +++ /dev/null @@ -1,287 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 69751 --> - - <sect3 id="mdcfg"> - <title>Nastavení vícediskových zařízení (Softwarový RAID)</title> -<para> - -Jestliže máte ve svém počítači více než jeden pevný -disk<footnote><para> - -Ve skutečnosti můžete MD vytvořit i z oblastí ležících na jednom -fyzickém disku, ale nezískáte tím žádnou popisovanou výhodu. - -</para></footnote>, můžete využít této skutečnosti nastavit disky pro -větší výkon a/nebo pro větší bezpečnost dat. Výsledek se nazývá -<firstterm>Vícediskové zařízení - MD</firstterm> (nebo podle své -nejznámější varianty <firstterm>softwarový RAID</firstterm>). - -</para><para> - -Jednoduše řečeno je MD množina oblastí umístěných na různých -discích. Tyto oblasti se v <command>mdcfg</command> spojí dohromady -a vytvoří <emphasis>logické</emphasis> zařízení. Toto zařízení pak -můžete používat jako běžnou oblast (například -v <command>partman</command>u ji můžete zformátovat, přiřadit jí -přípojný bod atd.). - -</para><para> - -Co vám tato operace přinese, závisí na typu vícediskového zařízení, -které vytváříte. Momentálně jsou podporovány: - -<variablelist> -<varlistentry> - -<term>RAID0</term><listitem><para> - -Je hlavně zaměřen na rychlost. RAID0 rozdělí všechna příchozí data na -<firstterm>proužky</firstterm> (stripes) a ty pak rovnoměrně rozmístí -na každý disk v poli. To může zvýšit rychlost čtení a zápisu, ovšem -pokud jeden z disků odejde do věčných lovišť, odejdou s ním -<emphasis>všechna data</emphasis> (část informace je stále na zdravém -disku (discích), zbývající část <emphasis>byla</emphasis> na vadném -disku). - -</para><para> - -Typicky se RAID0 používá pro oblast na stříhání videa. - -</para></listitem> -</varlistentry> -<varlistentry> - -<term>RAID1</term><listitem><para> - -Je vhodný systémy, kde je spolehlivost na prvním místě. Skládá se -z několika (obvykle dvou) stejně velkých oblastí, kde každá oblast -obsahuje naprosto shodná data. Prakticky to znamená tři věci. Za prvé, -pokud jeden z disků selže, stále máte data zrcadlena na zbývajících -discích. Za druhé, k dispozici máte pouze část celkové kapacity -(přesněji to je velikost nejmenší oblasti v poli). Za třetí, pokud se -vyskytne větší počet požadavků na čtení, mohou se tyto rovnoměrně -rozdělit mezi jednotlivé disky, což může přinést zajímavé zrychlení -u serverů, kde převažují čtecí operace na zápisovými. - -</para><para> - -Volitelně můžete mít v poli rezervní disk, který se normálně nevyužívá -a v případě výpadku jednoho z disků okamžitě nahradí jeho místo. - -</para></listitem> -</varlistentry> -<varlistentry> - -<term>RAID5</term><listitem><para> - -Je rozumným kompromisem mezi rychlostí, spolehlivostí a redundancí -dat. RAID5, podobně jako RAID0, rozdělí všechna příchozí data na -proužky a poté je rovnoměrně rozmístí na disky v poli. Oproti RAID0 je -zde však podstatný rozdíl v tom, že se samotná data zapisují pouze na -<replaceable>n</replaceable> - 1 disků. Zbývající -<replaceable>n</replaceable>. disk nezahálí, ale zapíše se na něj -paritní informace. Paritní disk není statický (to by se pak jednalo -o RAID4), ale pravidelně se posouvá tak, aby byly paritní informace -rozmístěny rovnoměrně na všech discích v poli. V případě výpadku -jednoho z disků se může chybějící informace dopočítat ze zbývajících dat -a jejich parity. RAID5 se musí skládat z alespoň -<emphasis>tří</emphasis> aktivních zařízení. Volitelně můžete mít -v poli rezervní disk, který se normálně nevyužívá a v případě výpadku -jednoho z disků okamžitě nahradí jeho místo. - -</para><para> - -Jak je vidět, RAID5 nabízí podobný stupeň spolehlivosti jako RAID1, -ovšem dosahuje menší míry redundance dat. Čtecí operace budou stejně -rychlé jako na RAID0, ovšem zápis bude mírně pomalejší kvůli počítání -paritních informací. - -</para></listitem> -</varlistentry> -<varlistentry> - -<term>RAID6</term><listitem><para> - -Je podobný jako RAID5, ale používá pro paritní informace dva disky, -což vede k tomu, že přežije výpadek dvou disků. - -</para></listitem> -</varlistentry> -<varlistentry> - -<term>RAID10</term><listitem><para> - -RAID10 kombinuje proužky (RAID0) se zrcadlením (RAID1). Vytvoří -<replaceable>n</replaceable> kopií příchozích dat a rozmístí je po -discích tak, že se žádná z kopií nenachází na stejném zařízení. -Výchozí hodnota <replaceable>n</replaceable> je 2, ale v expertním -režimu můžete zvolit jinou hodnotu. Počet použitých oblastí musí být -nejméně <replaceable>n</replaceable>. RAID10 má pro rozmísťování kopií -bloků několik algoritmů. Výchozí jsou <quote>blízké kopie</quote>, -které ukládají kopie bloku na různá zařízení na stejnou pozici. -Další možností jsou <quote>vzdálené kopie</quote>, které ukládají -kopie bloků na různá zařízení na zcela jinou pozici. Poslední -<quote>offsetové kopie</quote> nekopírují jednotlivé kopie, ale celé -proužky. - -</para><para> - -RAID10 se dá použít pro dosažení spolehlivosti a redundance bez -nutnosti počítat paritu. - -</para></listitem> -</varlistentry> -</variablelist> - -Kdybychom měli shrnout podstatné vlastnosti: - -<informaltable> -<tgroup cols="5"> -<thead> -<row> - <entry>Typ</entry> - <entry>Minimálně zařízení</entry> - <entry>Rezervní zařízení</entry> - <entry>Přežije výpadek disku?</entry> - <entry>Dostupné místo</entry> -</row> -</thead> - -<tbody> -<row> - <entry>RAID0</entry> - <entry>2</entry> - <entry>ne</entry> - <entry>ne</entry> - <entry>velikost nejmenšího zařízení krát počet aktivních zařízení v in RAIDu</entry> -</row> - -<row> - <entry>RAID1</entry> - <entry>2</entry> - <entry>volitelně</entry> - <entry>ano</entry> - <entry>velikost nejmenšího zařízení v RAIDu</entry> -</row> - -<row> - <entry>RAID5</entry> - <entry>3</entry> - <entry>volitelně</entry> - <entry>ano</entry> - <entry>velikost nejmenšího zařízení krát (počet akt. zařízení v RAIDu - 1)</entry> -</row> - -<row> - <entry>RAID6</entry> - <entry>4</entry> - <entry>volitelně</entry> - <entry>ano</entry> - <entry>velikost nejmenšího zařízení krát (počet akt. zařízení v RAIDu - 2)</entry> -</row> - -<row> - <entry>RAID10</entry> - <entry>2</entry> - <entry>volitelně</entry> - <entry>ano</entry> - <entry>součet všech oblastí děleno počet kopií (standardně dvě)</entry> -</row> - -</tbody></tgroup></informaltable> - -</para><para> - -Chcete-li se o Softwarovém RAIDu dozvědět více, rozhodně se podívejte -na <ulink url="&url-software-raid-howto;">Software RAID HOWTO</ulink>. - -</para><para> - -Pro vytvoření vícediskového zařízení musí být oblasti, ze kterých se -má zařízení skládat, označeny pro použití v RAIDu. (To se provádí -v <command>partman</command>u v menu <guimenu>Nastavení -oblasti</guimenu>, kde byste měli nastavit položku <guimenu>Použít -jako:</guimenu> na hodnotu <guimenuitem>fyzický svazek pro -RAID</guimenuitem>.) - -</para><note><para> - -Při rozdělování disku počítejte s tím, že při použití RAIDu pro -kořenový souborový systém (<filename>/</filename>) je obvykle potřeba -vytvořit samostatnou oblast pro <filename>/boot</filename>. Většina -zavaděčů <phrase arch="x86">(včetně lila a grubu)</phrase> podporují -zrcadlený RAID1 (pozor, ne RAID0), takže je např. možné použít RAID5 -pro <filename>/</filename> a RAID1 pro <filename>/boot</filename>. - -</para></note><para> - -Na první obrazovce <command>mdcfg</command> jednoduše vyberte -<guimenuitem>Vytvořit MD zařízení</guimenuitem>. Bude vám nabídnut -seznam podporovaných typů vícediskových zařízení, ze kterého si jeden -vyberte (např. RAID1). Co bude následovat, závisí na typu vybraného -zařízení. - -</para> - -<itemizedlist> -<listitem><para> - -RAID0 je velmi jednoduchý — vaším jediným úkolem je vybrat -z nabídnutého seznamu RAIDových oblastí ty, které budou tvořit pole. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -RAID1 je trošku složitější. Nejprve musíte zadat počet aktivních -a počet rezervních zařízení (oblastí), které budou tvořit RAID. Dále -musíte ze seznamu dostupných RAIDových oblastí vybrat ty, které mají -být aktivní a poté ty, které mají být rezervní. Počty vybraných -oblastí se musí rovnat číslům, která jste zadali před chvílí. Pokud -uděláte chybu a vyberete jiný počet oblastí, nic se neděje — -&d-i; vás nenechá pokračovat, dokud vše nespravíte. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -RAID5 se nastavuje stejně jako RAID1 s drobnou výjimkou — musíte -použít nejméně <emphasis>tři</emphasis> aktivní zařízení. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -RAID5 se nastavuje stejně jako RAID1 s drobnou výjimkou — musíte -použít nejméně <emphasis>čtyři</emphasis> aktivní zařízení. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -Základní nastavení RAID10 je stejné jako u RAID1. V expertním režimu -&d-i;u budete navíc dotázáni na na rozložení pole. Rozložení se skládá -ze dvou částí. První část určuje typ rozložení, druhá pak počet kopií -každého bloku dat. Typ rozložení může být <literal>n</literal> (pro -blízké kopie), <literal>f</literal> (pro vzdálené kopie) -nebo <literal>o</literal> (pro offsetové kopie). Počet kopií musí být -menší nebo roven počtu zařízení, aby bylo zaručeno, že se každá kopie -zapíše na jiné zařízení. - -</para></listitem> -</itemizedlist> - -<para> - -Poznamenejme, že můžete používat více typů vícediskových zařízení -najednou. Například pokud máte pro MD vyhrazeny tři 200 GB pevné disky -a na každém máte dvě 100 GB oblasti, můžete z prvních oblastí všech -disků sestavit pole RAID0 (rychlá 300 GB oblast pro střih videa) a ze -zbývajících tří oblastí (2 aktivní a 1 rezervní) sestavit RAID1 -(rozumně spolehlivá 100 GB oblast pro domovské adresáře uživatelů). - -</para><para> - -Až nastavíte vícedisková zařízení podle chuti, můžete ukončit -<command>mdcfg</command> a vrátit se tak do -<command>partman</command>u, kde těmto zařízením přiřadíte obvyklé -atributy jako souborové systémy a přípojné body. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/mipsel/colo-installer.xml b/cs/using-d-i/modules/mipsel/colo-installer.xml deleted file mode 100644 index b3b4ec5cc..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/mipsel/colo-installer.xml +++ /dev/null @@ -1,2 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 14337 --> diff --git a/cs/using-d-i/modules/netcfg.xml b/cs/using-d-i/modules/netcfg.xml deleted file mode 100644 index c040dd517..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/netcfg.xml +++ /dev/null @@ -1,87 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 68097 --> - - <sect3 id="netcfg"> - <title>Nastavení sítě</title> - -<para> - -Pokud na začátku toho kroku instalátor zjistí, že máte více síťových -rozhraní, budete si muset vybrat jedno, které použijete jako -<emphasis>hlavní</emphasis>, tj. to, ze kterého budete instalovat. -Zbylá rozhraní zůstanou nenastavena a budete je muset nastavit po -skončení instalace ručně — viz manuálová stránka <citerefentry> -<refentrytitle>interfaces</refentrytitle> <manvolnum>5</manvolnum> -</citerefentry>. - -</para> - - <sect4 id="netcfg-automatic"> - <title>Automatické nastavení sítě</title> -<para> - -Implicitně se &d-i; snaží nastavit síť automaticky přes DHCP. Pokud -DHCP uspěje, vše je nastaveno. Jestliže DHCP skončí s chybou, může být -příčina téměř kdekoliv — od vypojeného síťového kabelu až po -špatně nastaveného DHCP démona. Také je možné, že na místní síti vůbec -DHCP server nemáte. K přesnějšímu určení problému možná pomohou -chybové hlášky na čtvrté konzoli. Ať už je chyba kdekoliv, budete -dotázáni, zda chcete znovu zkusit DHCP, nebo zda nastavíte síť ručně. -DHCP servery jsou někdy docela pomalé, takže pokud jste si jisti, že -vše ostatní je v pořádku, klidně to zkuste znovu. Jestliže automatické -nastavení selhává opakovaně, zvolte ruční nastavení sítě. - -</para> - </sect4> - - <sect4 id="netcfg-manual"> - <title>Ruční nastavení sítě</title> -<para> - -Při ručním nastavení sítě vás <command>netcfg</command> vyzve -k zadání údajů z <xref linkend="needed-info"/> -(<computeroutput>IP adresa</computeroutput>, -<computeroutput>Síťová maska</computeroutput>, -<computeroutput>Brána</computeroutput>, -<computeroutput>Adresy jmenných serverů</computeroutput> a -<computeroutput>Název počítače</computeroutput>). -Pokud k instalaci používáte bezdrátové připojení, budete dotázáni -ještě na <computeroutput>Bezdrátové ESSID</computeroutput> (název -bezdrátové sítě) -a <computeroutput>WEP klíč</computeroutput> nebo -<computeroutput>přístupovou frázi WPA/WPA2</computeroutput>. - -</para><note><para> - -Pár technických poznámek: program předpokládá, že adresa vaší sítě je -bitovým součinem IP adresy a síťové masky. Výchozí vysílací adresu -spočítá jako bitový součet IP adresy systému a bitového doplňku síťové -masky. Program se také pokusí odhadnout adresu brány. Pokud některý -údaj nebudete znát, ponechte u něj přednastavenou hodnotu. -Konfiguraci můžete na nainstalovaném systému upravit v souboru -<filename>/etc/network/interfaces</filename>. - -</para></note> - </sect4> - - <sect4 id="netcfg-ipv4-ipv6"> - <title>IPv4 a IPv6</title> -<para> - -&d-i; od verze 7.0 (<quote>Wheezy</quote>) podporuje kromě -<quote>tradičního</quote> síťového protokolu IPv4 též protokol IPv6. -Podporovány jsou všechny kombinace: samotné IPv4, samotné IPv6, -i smíšené nastavení. - -</para><para> - -Automatické nastavení sítě se v případě IPv4 děje prostřednictvím DHCP -(Dynamic Host Configuration Protocol). Automatické nastavení IPv6 -podporuje bezstavové nastavení pomocí NDP (Neighbor Discovery -Protocol - včetně přiřazení rekurzivního DNS serveru (RDNSS)), stavové -nastavení přes DHCPv6 i smíšené stavové/bezstavové nastavení -(přiřazení adresy přes NDP, získání dalších parametrů přes DHCPv6). - -</para> - </sect4> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/network-console.xml b/cs/using-d-i/modules/network-console.xml deleted file mode 100644 index 53ccd9552..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/network-console.xml +++ /dev/null @@ -1,133 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 65801 --> - - <sect2 id="network-console"> - <title>Instalace přes síť</title> - -<para arch="not-s390"> - -Jednou ze zajímavějších komponent je -<firstterm>network-console</firstterm>, která vám umožní provádět -větší část instalace vzdáleně přes SSH. Použití sítě naznačuje, že -budete muset provést několik prvních kroků instalace (minimálně po -nastavení sítě) lokálně a teprve pak pokračovat vzdáleně. Lokální část -však můžete automatizovat použitím <xref -linkend="automatic-install"/>.) - -</para><para arch="not-s390"> - -Tato komponenta se implicitně nenahrává do instalačního menu a proto -o ni budete muset požádat. - -Nejprve musíte zavést instalační systém se střední prioritou otázek, -nebo jiným způsobem vyvolat hlavní instalační menu a vybrat položku -<guimenuitem>Nahrát komponenty instalátoru z CD</guimenuitem> (nebo ze -sítě) a ze seznamu dodatečných komponent vybrat -<guimenuitem>network-console: Continue installation remotely using -SSH</guimenuitem>. Úspěšné načtení komponenty se projeví tak, že -v menu přibude nová položka nazvaná <guimenuitem>Pokračovat -v instalaci vzdáleně přes SSH</guimenuitem>. - -</para><para arch="s390"> - -Pro instalace na &arch-title; to je běžný způsob, na který se přechází -ihned po nastavení sítě. - -</para><para> - -<phrase arch="not-s390">Po výběru této nové položky</phrase> <phrase -arch="s390">Nejprve</phrase> budete požádáni o zadání nového hesla, -které se použije pro připojení do instalovaného systému. Následuje -rutinní potvrzení hesla, zda bylo zadáno správně. Toť vše. Nyní -uvidíte obrazovku s nápovědou, která říká, že se máte vzdáleně -připojit k systému jako uživatel <emphasis>installer</emphasis> -s heslem, které jste právě zadali. Další důležitá věc na obrazovce je -kryptografický otisk tohoto systému. Tento otisk musíte zabezpečeně -předat osobě, která bude v instalaci pokračovat vzdáleně. - -</para><para> - -Pokud byste se náhodou rozhodli pokračovat v instalaci lokálně, můžete -vždycky stisknout &enterkey;, což vás vrátí zpět do hlavního menu, kde -můžete vybrat další krok. - -</para><para> - -Nyní se přepojme na druhý konec drátu. Nejprve byste se měli ujistit, -že máte terminál přepnutý do kódování UTF-8, protože jej používá -instalační systém. Pokud tak neučiníte, vzdálenou instalaci by to -nemělo nijak ovlivnit, ale je pravděpodobné, že uvidíte na displeji -různé artefakty jako porušené rámečky dialogových oken a rozsypaný čaj -z písmen, které nespadají do sedmibitového ASCII. Pro navázání spojení -stačí napsat: - -<informalexample><screen> -<prompt>$</prompt> <userinput>ssh -l installer <replaceable>instalovany_pocitac</replaceable></userinput> -</screen></informalexample> - -kde <replaceable>instalovany_pocitac</replaceable> je buď jméno nebo -IP adresa instalovaného počítače. Před samotným přihlášením se zobrazí -kryptografický otisk vzdáleného systému, který budete muset potvrdit, -zda je správný. - -</para><note><para> - -<command>ssh</command> server v instalačním systému používá výchozí -nastavení, které neposílá pakety pro udržování spojení. Teoreticky to -ničemu nevadí, ale prakticky se může stát, že se po určité době -neaktivity spojení rozpadne. Typickým příkladem může být překlad adres -(NAT) někde po cestě mezi klientem a instalovaným systémem. Opětovné -připojení a pokračování v instalace se může, ale nemusí podařit -— závisí na kroku instalace, ve kterém se spojení přerušilo. - -</para><para> - -Rozpadávání spojení můžete předejít tak, že při -spuštění <command>ssh</command> klienta použijete parametr -<userinput>-o ServerAliveInterval=<replaceable>hodnota</replaceable></userinput>, -případně že tento parametr zadáte do konfiguračního -souboru <command>ssh</command>. Mějte však na paměti, že v některých -případech může právě tento parametr <emphasis>způsobit</emphasis> -rozpadávání spojení (například pokud se udržovací paket odešle během -krátkodobého výpadku sítě, který by jinak <command>ssh</command> -ustálo). - -</para></note><note><para> - -Instalujete-li postupně několik počítačů, které mají stejnou IP adresu -nebo jméno, <command>ssh</command> se odmítne k takovému počítači -připojit. Důvodem je odlišný kryptografický otisk, což obvykle -indikuje útok, kdy se záškodník vydává za cílový počítač. Pokud jste -si jisti, že to není tento případ, budete muset ze souboru -<filename>~/.ssh/known_hosts</filename> smazat příslušný -řádek<footnote><para> - -Například příkazem -<command>ssh-keygen -R <<replaceable>počítač</replaceable>></command> -nebo -<command>ssh-keygen -R <<replaceable>IP adr.</replaceable>></command>. - -</para></footnote> a připojení zopakovat. - -</para></note><para> - -Po přihlášení vám bude nabídnuta úvodní obrazovka, kde můžete volit -mezi možností <guimenuitem>Spustit menu</guimenuitem> -a <guimenuitem>Spustit shell</guimenuitem>. První možnost vás přenese -do hlavního instalačního menu, kde můžete pokračovat v instalaci -obvyklým způsobem. Druhá možnost spustí shell, ve kterém můžete -zkoumat a případně opravit vzdálený systém. Přestože počet SSH spojení -do instalovaného systému není omezen, měli byste mít pouze jedno -spojení, kterým ovládáte instalaci (na rozdíl od shellů, kterých si -můžete spustit dle libosti). - -</para><warning><para> - -Po zahájení vzdálené instalace byste se již neměli vracet zpět -k lokální instalaci, protože by to mohlo porušit databázi, ve které je -uloženo nastavení nového systému, což by následně vedlo k nefunkční -instalaci nebo k problémům v novém systému. - -</para></warning> - - </sect2> diff --git a/cs/using-d-i/modules/nobootloader.xml b/cs/using-d-i/modules/nobootloader.xml deleted file mode 100644 index b02f3ec84..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/nobootloader.xml +++ /dev/null @@ -1,27 +0,0 @@ -<!-- $Id: nobootloader.xml 14975 2004-05-08 13:28:15Z mck-guest $ --> -<!-- original version: 61133 --> - - <sect3> - <title>Pokračovat bez zavaděče</title> -<para> - -Pomocí této komponenty můžete získat zaveditelný systém, i když se -nenainstaluje žádný zavaděč — ať už proto, že na této -architektuře žádný neexistuje, nebo proto, že jej nechcete -nainstalovat (třeba chcete použít stávající zavaděč). <phrase -arch="m68k">Tato možnost je obzvláště užitečná na systémech Macintosh, -Atari a Amiga, kde musíte zachovat původní operační systém a použít -jej pro zavedení GNU/Linuxu.</phrase> - -</para><para> - -V tomto okamžiku je vhodné prozkoumat obsah adresáře -<filename>/target/boot</filename> a poznačit si název jádra -a případného ramdisku (<firstterm>initrd</firstterm>), protože je -budete muset sdělit svému zavaděči spolu s dalšími důležitými -informacemi, jako je oblast s kořenovým souborovým systémem a oblast -pro <filename>/boot</filename> (pokud máte <filename>/boot</filename> -na samostatné oblasti). - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/os-prober.xml b/cs/using-d-i/modules/os-prober.xml deleted file mode 100644 index 7fcfdf3a2..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/os-prober.xml +++ /dev/null @@ -1,22 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64916 --> - - <sect3 id="os-prober"> - <title>Nalezení ostatních operačních systémů</title> -<para> - -Před instalací zavaděče se &d-i; pokusí vyhledat jiné operační systémy -instalované na počítači. Pokud nějaké najde, budete o tom informováni -během instalace zavaděče a počítač bude nastaven tak, aby kromě -&debian;u zaváděl i nalezené operační systémy. - -</para><para> - -Zavádění více operačních systémů na jednom počítači je stále něco jako -černá magie. Kvalita automatického rozpoznávání operačních systémů -a následné nastavení zavaděče se liší na jednotlivých architekturách -a dokonce i na jejich podarchitekturách. Pokud něco nebude fungovat, -měli byste si dobře prostudovat dokumentaci použitého zavaděče. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/partconf.xml b/cs/using-d-i/modules/partconf.xml deleted file mode 100644 index fb2f759a2..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/partconf.xml +++ /dev/null @@ -1,2 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 11648 --> diff --git a/cs/using-d-i/modules/partitioner.xml b/cs/using-d-i/modules/partitioner.xml deleted file mode 100644 index fb2f759a2..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/partitioner.xml +++ /dev/null @@ -1,2 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 11648 --> diff --git a/cs/using-d-i/modules/partman-crypto.xml b/cs/using-d-i/modules/partman-crypto.xml deleted file mode 100644 index 5afb53b45..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/partman-crypto.xml +++ /dev/null @@ -1,275 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 69266 --> - - <sect3 id="partman-crypto"> - <title>Nastavení šifrovaných svazků</title> -<para> - -&d-i; umožňuje nastavit šifrované oblasti. Každý soubor, který na -takovou oblast zapíšete, je na disk zapsán v šifrované podobě. Přístup -k šifrovaným datům je povolen pouze po zadání <firstterm>přístupové -fráze</firstterm>, kterou si zvolíte při vytváření šifrované -oblasti. Takto můžete chránit citlivá data v případě, že někdo ukradne -váš přenosný počítač nebo pevný disk. Zloděj sice získá fyzický -přístup k pevnému disku, ale bez znalosti přístupové fráze budou -šifrovaná data na disku vypadat jako změť náhodných znaků. - -</para><para> - -Největší smysl má šifrování oblasti s domovskými adresáři, kde se -nachází vaše soukromá data, a oblasti s odkládacím prostorem, kde -se mohou dočasně ocitnout citlivá data z operační paměti. Samozřejmě -vám nic nebrání šifrovat libovolnou jinou oblast, například -<filename>/var</filename>, kam si ukládají databázové servery své -databáze, poštovní servery poštu, tiskové servery frontu úloh, nebo -třeba adresář <filename>/tmp</filename>, kde se mohou nacházet -potenciálně zajímavá data (dočasné pracovní kopie vašich dokumentů). -Existují i lidé, kteří si šifrují celý systém. Jedinou výjimkou, která -musí zůstat nešifrovaná, je oblast obsahující -<filename>/boot</filename>, protože momentálně neexistuje způsob, jak -zavést jádro ze šifrované oblasti. - -</para><note><para> - -Rychlost čtení/zápisu ze šifrovaných oblastí bude o něco nižší než -rychlost na nešifrovaných oblastech, protože se data musí -odšifrovat/zašifrovat při každém čtení a zápisu. Konkrétní vliv na -rychlost závisí na výkonu procesoru, zvolené šifře a délce klíče. - -</para></note><para> - -Abyste mohli využívat šifrování, musíte vybrat stávající oblast, což -může být běžná oblast, logický svazek LVM nebo svazek RAID. (Pokud -ještě oblast neexistuje, musíte ji nejprve vytvořit z dostupného -volného místa.) V menu pro nastavení oblasti nastavte -možnost <menuchoice> <guimenu>Použít jako:</guimenu> </menuchoice> na -hodnotu <guimenuitem>fyzický svazek pro šifrování</guimenuitem>. -Zbytek menu se poté změní a bude obsahovat několik kryptografických -nastavení pro danou oblast. - -</para><para> - -&d-i; podporuje šifrování pomocí <firstterm>dm-crypt</firstterm> -(součástí novějších linuxových jader, schopný hostit fyzické svazky -pro LVM). - -<!-- TODO: link to the "Debian block device encryption guide" - once Max writes it :-) --> - -</para><para> - -Podívejme na možnosti, které jsou k dispozici, pro šifrování přes -<userinput>Device-mapper (dm-crypt)</userinput>. Pokud jste na -pochybách, ponechejte výchozí hodnoty, protože byly zvoleny s ohledem -na bezpečnost. Neuvážená kombinace voleb může způsobit nízkou kvalitu -šifrování, které tak vytváří pouze falešný pocit bezpečí. - -<variablelist> - -<varlistentry> -<term>Šifrování: <userinput>aes</userinput></term> - -<listitem><para> - -Touto volbou můžete vybrat šifrovací algoritmus -(<firstterm>šifru</firstterm>), jež se použije pro šifrování dat na -dané oblasti. &d-i; nyní podporuje tyto -šifry: <firstterm>aes</firstterm>, <firstterm>blowfish</firstterm>, -<firstterm>serpent</firstterm> a <firstterm>twofish</firstterm>. -Kvalita jednotlivých šifer přesahuje záběr této příručky, nicméně vám -v rozhodování může pomoci informace, že v roce 2000 byla šifra -<emphasis>AES</emphasis> zvolena americkým úřadem pro standardizaci -jako standardní šifrovací algoritmus pro ochranu citlivých dat -v 21. století. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry> -<term>Velikost klíče: <userinput>256</userinput></term> - -<listitem><para> - -Zde můžete zadat délku šifrovacího klíče. Obvykle platí, že čím delší -klíč, tím větší odolnost šifry proti útokům. Na druhou stranu také -delší klíč většinou znamená menší výkon (výjimkou jsou třeba šifry -blowfish a twofish). Dostupné velikosti klíče se liší v závislosti na -konkrétní šifře. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry> -<term>Algoritmus IV: <userinput>xts-plain64</userinput></term> - -<listitem><para> - -<firstterm>Inicializační vektor</firstterm> nebo též algoritmus -<firstterm>IV</firstterm> se používá v kryptografii pro zajištění, že -aplikováním šifry na stejný <firstterm>nezašifrovaný text</firstterm> -za použití stejného klíče vždy dostaneme jiný <firstterm>šifrovaný -text</firstterm>. Cílem je zabránit útočníkovi v odvození informací na -základě opakujících se vzorků v šifrovaných datech. - -</para><para> - -Z nabízených alternativ je <userinput>xts-plain64</userinput> -momentálně nejméně zranitelný vzhledem ke známým útokům. Ostatní -možnosti používejte pouze v případě, kdy potřebujete zaručit zpětnou -kompatibilitu s dříve instalovaným systémem, který neumí používat -novější algoritmy. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry> -<term>Šifrovací klíč: <userinput>Přístupová fráze</userinput></term> - -<listitem><para> - -Zde si můžete zvolit typ šifrovacího klíče pro tuto oblast. - - <variablelist> - <varlistentry> - <term>Přístupová fráze</term> - <listitem><para> - -Šifrovací klíč bude vypočítán<footnote> -<para> - -Použití přístupové fráze jako klíče momentálně znamená, že oblast bude -používat <ulink url="&url-luks;">LUKS</ulink>. - -</para></footnote> na základě textové fráze, kterou zadáte později. - - </para></listitem> - </varlistentry> - - <varlistentry> - <term>Náhodný klíč</term> - <listitem><para> - -Nový šifrovací klíč bude vytvořen z náhodných dat pokaždé, když se -pokusíte tuto šifrovanou oblast použít poprvé od startu -systému. Jinými slovy po každém vypnutí/restartu systému bude obsah -oblasti ztracen, protože se klíč z oblasti smaže. (Samozřejmě že se -můžete pokusit uhádnout klíč hrubou silou, ale pokud v šifrovacím -algoritmu není nějaká neznámá slabina, během našeho života se to -nepodaří.) - - </para><para> - -Náhodné klíče se hodí pro odkládací oblasti, protože se pak nemusíte -trápit s pamatováním další přístupové fráze, nebo s ručním mazáním dat -z odkládací oblasti před každým vypnutím počítače. Na druhou stranu to -také znamená, že <emphasis>nebudete</emphasis> moci využít vlastnost -<quote>uspání na disk</quote>, která je součástí novějších linuxových -jader, protože při následujícím startu nebude možno obnovit obsah -operační paměti, který byl odložen fo odkládací oblasti. - - </para></listitem> - </varlistentry> - </variablelist> - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry> -<term>Smazat data: <userinput>ano</userinput></term> - -<listitem><para> - -Určuje, zda se má před samotným zašifrováním oblasti přepsat její -obsah náhodnými znaky. Je doporučeno tuto možnost povolit, protože -jinak by mohl útočník rozpoznat, které části oblasti se používají -a které ne. Kromě toho tím ztížíte vydolování dat, která mohla v -oblasti zůstat po předchozí instalaci<footnote><para> - -Obecně se ví, že agenti z třípísmenných agentur umí obnovit data z -magnetooptických médií i po několika přepsáních. - -</para></footnote>. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -</variablelist> - -</para><para> - -Po výběru požadovaných parametrů vaší šifrované oblasti se vraťte zpět -do hlavního rozdělovacího menu, kde by měla nově přibýt položka -nazvaná <guimenu>Nastavit šifrované svazky</guimenu>. Po jejím výběru -budete požádáni o povolení smazat data na oblastech, které jste dříve -označili pro smazání. U větších oblastí může mazání dat trvat poměrně -dlouho. - -</para><para> - -Dále budete dotázáni na zadání přístupové fráze (pokud ji používáte). -Dobrá fráze by měla být delší než 8 znaků, měla by se skládat z -písmen, číslic a dalších znaků a neměla by obsahovat běžná slova ze -slovníku nebo informace, které se s vámi dají lehce spojit (jako -narozeniny, záliby, jména mazlíčků, jména členů rodiny nebo -příbuzných, apod.). - -</para><warning><para> - -Než budete zadávat samotnou frázi, měli byste se ujistit, že je -klávesnice nastavená správně a že generuje očekávané znaky. Může se -totiž stát, že se během instalace přepnete do jiného klávesového -rozložení, než budete mít k dispozici v nově nainstalovaném systému. -Doporučujeme si již dříve vyzkoušet různé klávesy v nějakém textovém -poli, případně se přepnout na druhou virtuální konzoli a napsat něco -do příkazového řádku. - -</para></warning><para> - -Pokud jste zvolili vytvoření šifrovacího klíče z náhodných dat, bude -nyní vytvořen. Protože během této časné fáze instalace ještě nemusí -mít jádro nasbíráno dostatek entropie, bude proces trvat hodně -dlouho. Proces můžete urychlit vytvořením nějaké entropie, například -mačkáním náhodných kláves, nebo přepnutím do shellu na druhé virtuální -konzoli a vytvořením síťového či diskového provozu (stahováním -nějakých souborů, kopírování velkých dat -do <filename>/dev/null</filename>, apod.). - -<!-- TODO: Mention hardware random generators when we will support - them --> - -</para><para> - -To bude zopakováno pro každou oblast označenou pro šifrování. - -</para><para> - -Po návratu do hlavního rozdělovacího menu uvidíte všechny šifrované -svazky jako další oblasti, které můžete nastavit úplně stejně jako -běžné oblasti. Následující příklad ukazuje svazek zašifrovaný pomocí -dm-crypt. - -<informalexample><screen> -Šifrovaný svazek (<replaceable>sda2_crypt</replaceable>) - 115.1 GB Linux device-mapper - #1 115.1 GB F ext3 -</screen></informalexample> - -Nyní je čas přiřadit svazkům přípojné body a případně změnit ostatní -parametry, pokud vám nevyhovují (souborový systém, rezervované bloky, -atd.). - -</para><para> - -Jedna věc, kterou byste si zde měli poznačit do budoucna, jsou -kombinace identifikátorů v závorkách (v tomto příkladu -<replaceable>sda2_crypt</replaceable>) a přípojných bodů, které jsou -ke každému šifrovanému svazku připojeny. Tato informace se vám bude -hodit později, až budete zavádět svůj nový systém. Rozdíly mezi běžným -zaváděním systému a zaváděním se šifrovanými svazky bude včas popsáno -v kapitole <xref linkend="mount-encrypted-volumes"/>. - -</para><para> - -Až budete s rozdělením disku spokojeni, můžete pokračovat v instalaci. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/partman-lvm.xml b/cs/using-d-i/modules/partman-lvm.xml deleted file mode 100644 index f4108b480..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/partman-lvm.xml +++ /dev/null @@ -1,135 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 56326 --> - - <sect3 id="partman-lvm"> - <title>Nastavení manažera logických svazků (LVM)</title> -<para> - -Pracujete-li s počítači na pozici správce systému nebo pokročilého -uživatele, jistě jste zažili situaci, kdy na jedné (zpravidla velmi -důležité) oblasti docházelo volné místo, zatímco jiná oblast jej měla -nadbytek. Zpravidla pak nastoupilo mazání, přesouvání a propojování -adresářů přes symbolické odkazy. - -</para><para> - -Abyste do budoucna předešli popsané situaci, můžete použít manažer -logických svazků (Logical Volume Manager). Co takový manažer dělá? -Jednoduše řečeno, spojí diskové oblasti (v žargonu LVM se nazývají -<firstterm>fyzické svazky</firstterm>) do virtuálního disku -(tzv. <firstterm>skupina svazků</firstterm>), který pak můžete -rozdělit na virtuální oblasti (<firstterm>logické -svazky</firstterm>). Jak se tyto virtuální oblasti liší od těch -fyzických, na kterých jsou vybudovány? Pointa je v tom, že logické -svazky (a samozřejmě pod nimi ležící skupiny svazků) se mohou -rozprostírat přes několik fyzických disků. - -</para><para> - -Například nyní, když si všimnete, že potřebujete více místa na starší -160 gigabajtové oblasti s domovskými adresáři, můžete jednoduše -dokoupit nový 300GB disk, připojit jej ke stávající skupině svazků -a rozšířit logický svazek, který slouží jako oblast pro -<filename>/home</filename>. Výsledkem bude jedna velká, 460 -gigabajtová oblast, která uživatelům zase chvíli vystačí. Popsaný -příklad je samozřejmě hodně zjednodušený, ale pěkně nastiňuje využití -LVM v praxi. Pokud jste jej ještě nečetli, měli byste si projít <ulink -url="&url-lvm-howto;">LVM HOWTO</ulink>. - -</para><para> - -Nastavení LVM v instalačním programu &debian;u je poměrně jednoduché a -plně integrované do <command>partman</command>u. Nejprve musíte -označit fyzické oblasti, které mají být spravovány přes LVM. To se -provádí v menu <guimenu>Nastavení oblasti</guimenu>, kde byste měli -nastavit položku <guimenu>Použít jako:</guimenu> na hodnotu -<guimenuitem>fyzický svazek pro LVM</guimenuitem>. - -</para><para> - -Po návratu na hlavní obrazovku <command>partman</command>u uvidíte -nové menu <guimenuitem>Nastavit manažer logických svazků -(LVM)</guimenuitem>. Po jeho výběru budete nejprve dotázáni, abyste -potvrdili všechny dosud neprovedené změny v tabulce oblastí (pokud -takové existují) a vzápětí se objeví konfigurační menu LVM, nad kterým -je zobrazen krátký přehled současného nastavení. Menu samotné je -kontextově závislé a zobrazuje pouze akce použitelné v daný -okamžik. Mezi dostupné akce patří: - -<itemizedlist> -<listitem><para> - -<guimenuitem>Zobrazit podrobné nastavení</guimenuitem>, což zobrazí -strukturu LVM zařízení včetně jmen a velikostí fyzických svazků, -logických svazků a samozřejmě skupin svazků. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<guimenuitem>Vytvořit skupinu svazků</guimenuitem> z dosud nevyužitých -fyzických svazků. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<guimenuitem>Zrušit skupinu svazků</guimenuitem> a uvolnit tak fyzické -svazky, ze kterých se skupina skládá. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<guimenuitem>Rozšířit skupinu svazků</guimenuitem> o nevyužité fyzické -svazky. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<guimenuitem>Zmenšit skupinu svazků</guimenuitem> o některé fyzické -svazky a tudíž je dát k dispozici jiným skupinám, nebo z nich v -<command>partman</command>u udělat <quote>běžné</quote> oblasti. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<guimenuitem>Vytvořit logický svazek</guimenuitem> z volného místa ve -skupině svazků. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<guimenuitem>Zrušit logický svazek</guimenuitem> ve skupině svazků. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<guimenuitem>Skončit</guimenuitem>, čímž se vrátíte zpět do hlavního -rozdělovacího menu. - -</para></listitem> -</itemizedlist> - -</para><note><para> - -Při vytváření skupiny svazků nebo logického svazku budete požádáni -o zadání jejich názvu. Tyto názvy by měly být krátké a výstižné, -protože v běžícím systému se podle těchto názvů vytvoří nová bloková -zařízení v adresáři <filename>/dev/</filename>, která se budou -používat pro přímý přístup k daným logickým svazkům. Tedy tam, kde by -se běžně použilo např. <filename>/dev/hda3</filename> se nyní použije -<filename>/dev/mapper/jmskupiny-jmsvazku</filename>. (Pěkně to bude -vidět v souboru <filename>/etc/fstab</filename> nebo na výstupu -příkazů <command>mount</command> a <command>df</command>.) - -</para></note><para> - -Až budete s nastavením LVM spokojeni, vraťte se zpět do -<command>partman</command>u, kde uvidíte všechny vytvořené logické -svazky. Logické svazky se chovají jako obyčejné oblasti, tudíž už asi -víte, co s nimi máte dělat.<footnote><para> - -Nápověda: vytvořit souborové systémy, vybrat přípojné body, apod. - -</para></footnote> - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/partman.xml b/cs/using-d-i/modules/partman.xml deleted file mode 100644 index 8e9ca1350..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/partman.xml +++ /dev/null @@ -1,487 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 70321 --> - -<para> - -Nyní nastal čas rozdělit pevné disky. Pokud se při dělení disků zrovna -necítíte silní v kramflecích, nebo pokud chcete o rozdělování disků -dozvědět více, podívejte se do dodatku <xref linkend="partitioning"/>. - -</para><warning arch="sparc"><para> - -Jestliže byl disk původně použit v Solarisu, dělení disků nemusí -rozpoznat správnou velikost disku. Vytvoření nové tabulky oblastí -nepomůže. Pomůže však <quote>vynulování</quote> několika prvních -sektorů disku: - -<informalexample><screen> -<prompt>#</prompt> <userinput>dd if=/dev/zero of=/dev/sd<replaceable>X</replaceable> bs=512 count=2; sync</userinput> -</screen></informalexample> - -Mějte na paměti, že tímto znepřístupníte všechna data, která se na -disku dosud nacházela. - -</para></warning><para> - -Nejprve vám bude nabídnuta možnost automaticky rozdělit buď celý disk, -nebo dostupné volné místo na disku. Tato volba se někdy nazývá -<quote>asistované</quote> rozdělení, protože do dělení můžete sami -zasáhnout. Pokud nechcete využít automatické dělení disku, zvolte -z nabídky <guimenuitem>Ručně</guimenuitem>. - -</para> - - <sect3 id="partman-fs"> - <title>Podporované možnosti dělení disků</title> -<para> - -Nástroj pro dělení disků v &d-i;u je poměrně všestranný. Umožňuje -vytvářet mnoho různých schémat dělení disků, používat různé tabulky -oblastí, souborové systémy a pokročilá bloková zařízení. - -</para><para> - -Konkrétní dostupné možnosti závisí převážně na architektuře -instalovaného počítače, ale také na dalších faktorech, jako je -velikost operační paměti (při nedostatku operační paměti nemusí být -některé možnosti k dispozici). Lišit se mohou také výchozí -hodnoty. Například typ tabulky rozdělení disku může být různý pro -menší a větší disky. Některé možnosti je možno změnit jen při instalaci -se střední nebo nízkou prioritou otázek. Při vyšších prioritách se -použijí výchozí hodnoty. - -</para><para arch="linux-any"> - -Instalační systém umožňuje použít různé druhy pokročilého dělení disku -a zajímavých úložných zařízení, často i kombinovaně. - -<itemizedlist> -<listitem><para> - -<emphasis>Logical Volume Management (LVM)</emphasis> - -</para></listitem> -<listitem arch="not-s390"><para> - -<emphasis>Softwarový RAID</emphasis> - - </para><para> - -Podporovány jsou RAID úrovně 0, 1, 4, 5, 6 a 10. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<emphasis>Šifrování</emphasis> - -</para></listitem> -<listitem arch="x86"><para> - -<emphasis>Serial ATA RAID</emphasis> (pomocí <classname>dmraid</classname>) - - </para><para> - -Taktéž nazývaný <quote>falešný RAID</quote> nebo <quote>BIOS -RAID</quote>. Podpora pro Serial ATA RAID je dostupná pouze pokud ji -povolíte při zavádění instalačního systému. Více informací naleznete -na <ulink url="&url-d-i-sataraid;">naší Wiki</ulink>. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<emphasis>Multipath</emphasis> (experimentální) - - </para><para> - -Podpora pro multipath je dostupná pouze pokud ji povolíte při zavádění -instalačního systému. Více informací naleznete -na <ulink url="&url-d-i-multipath;">naší Wiki</ulink>. - -</para></listitem> -</itemizedlist> - -</para><para arch="linux-any"> - -Podporovány jsou následující souborové systémy. - -<itemizedlist> -<listitem><para> - - <phrase arch="arm;mipsel;mips64el"><emphasis>ext2r0</emphasis>,</phrase> - <emphasis>ext2</emphasis>, - <phrase arch="linux-any"><emphasis>ext3</emphasis>,</phrase> - <phrase arch="linux-any"><emphasis>ext4</emphasis></phrase> - - </para><para arch="linux-any"> - -Výchozí souborový systém je ve většině případů ext4. Při použití -automatického dělení se pro <filename>/boot</filename> oblast -implicitně použije ext2. - -</para></listitem> -<listitem arch="linux-any"><para> - - <emphasis>jfs</emphasis> (není dostupný na všech architekturách) - -</para></listitem> -<listitem arch="kfreebsd-any"><para> - - <emphasis>ufs</emphasis> - - </para><para> - -Výchozí souborový systém. - -</para></listitem> -<listitem><para> - - <emphasis arch="linux-any">xfs</emphasis> (není dostupný na všech - architekturách) - -</para></listitem> -<listitem arch="kfreebsd-any"><para> - - <emphasis>zfs</emphasis> - - </para><para> - -Protože podpora ZFS v instalačním systému je stále ještě ve vývoji, -jsou podporovány jen základní vlastnosti ZFS. Některé vlastnosti je -možno povolit po instalaci ručně, ale existuje několik úskalí: - - <itemizedlist> - <listitem><para> - -Při instalaci bude každý ZFS pool hostit jen jeden souborový systém. -Po instalaci je možno v poolu vytvořit další souborové systémy -příkazem <quote>zfs create</quote>. - - </para></listitem> - <listitem><para> - -Při instalaci se bude každý ZFS pool skládat z právě jedné oblasti. Po -instalaci můžete takovýto ZFS pool změnit na vícediskový příkazem -<quote>zpool add</quote>, případně na zrcadlený příkazem <quote>zpool -attach</quote>. Ovšem pozor, neměli byste to provádět na poolu, který -hostí kořenový souborový systém, protože byste tak znemožnili GRUBU -tento systém zavést. - - </para></listitem> - <listitem><para> - -Při instalaci není podporována komprese. Po instalaci ji můžete -povolit nastavením příznaku <quote>compression</quote> (viz příkaz -<quote>zfs set</quote>). Při nastavování komprese is dejte pozor na -pool obsahující kořenový souborový systém, protože GRUB umí zavádět -systém jen při použití výchozí komprese (lzjb). - - </para></listitem> - </itemizedlist> - -</para></listitem> -<listitem><para> - - <emphasis>reiserfs</emphasis> (volitelný, není dostupný na všech - architekturách) - - </para><para> - -Podpora pro souborový systém Reiser již není dostupná automaticky, ale -můžete ji povolit při spuštění instalace se střední nebo nízkou úrovní -otázek tak, že necháte nahrát komponentu -<classname>partman-reiserfs</classname>. Podporována je pouze verze 3. - -</para></listitem> -<listitem arch="arm"><para> - - <emphasis>jffs2</emphasis> - - </para><para> - -Na některých systémech se používá pro čtení flash paměti. Není možné -vytvářet nové souborové systémy tohoto typu. - -</para></listitem> -<listitem arch="x86"><para> - - <emphasis>qnx4</emphasis> - - </para><para> - -Stávající souborové systémy budou rozpoznány a je možné jim přiřadit -přípojné body, ale není možné vytvářet nové souborové systémy tohoto -typu. - -</para></listitem> -<listitem><para> - - <emphasis>FAT16</emphasis>, <emphasis>FAT32</emphasis> - -</para></listitem> -<listitem arch="x86;ia64"><para> - - <emphasis>NTFS</emphasis> (jen pro čtení) - - </para><para> - -U stávajících souborových systémů NTFS je možné změnit jejich velikost -a je možné jim přiřadit přípojné body, ale není možné vytvářet nové -souborové systémy tohoto typu. - -</para></listitem> -</itemizedlist> - -</para> - </sect3> - - <sect3 id="partman-auto"> - <title>Asistované dělení</title> -<para arch="linux-any"> - -Zvolíte-li automatické rozdělování, měli byste mít na výběr několik -možností: vytvořit oblasti přímo na disku (klasický způsob), použít -Logical Volume Management (LVM), nebo použít šifrované LVM<footnote> - -<para> - -Instalátor zašifruje skupinu svazků pomocí 256 bitového klíče AES a -využije pro to <quote>dm-crypt</quote>, který je součástí linuxového -jádra. - -</para></footnote>. Ve druhém -a třetím případě vytvoří instalátor většinu oblastí uvnitř jedné -veliké; výhoda je ta, že oblasti uvnitř této veliké oblasti pak můžete -relativně jednoduše zvětšovat a případně zmenšovat. U šifrovaného LVM -bude tato veliká oblast šifrovaná a pro přístup k datům na ní uloženým -budete muset znát přístupovou frázi. Šifrované LVM má ještě jednu -výhodu, a to tu, že před použitím se celá oblast přepíše náhodnými -daty, takže nebude možné rozeznat, které části oblasti se aktivně -používají, a také tím zrušíte stopy po předchozích instalacích. Musíte -však počítat s tím, že mazání zabere určitý čas, který může být u -větších oblastí docela značný. - -</para><note arch="linux-any"><para> - -(Šifrované) LVM nemusí být k dispozici na všech architekturách. - -</para></note><note arch="linux-any"><para> - -Při automatickém rozdělení pomocí LVM (nebo šifrovaného LVM), se budou -muset na zvolený disk zapsat některé změny provedené v tabulce -oblastí. Tyto změny z disku efektivně smažou všechna stávající data a -tento krok nebudete moci vrátit zpět. Před samotným zápisem však -budete pro jistotu dotázáni. - -</para></note><para> - -Pokračujete-li v automatickém rozdělování -<phrase arch="linux-any">(klasickém nebo LVM)</phrase> celého -disku, budete nejprve požádáni, abyste vybrali disk, který chcete -použít. Máte-li více disků, dejte dobrý pozor, který disk zvolíte, -protože pořadí, ve kterém jsou vypsány, se může lišit od toho, na -které jste zvyklí. V identifikaci disků může pomoci i jejich velikost. -Dále si budete moci vybrat z několika připravených schémat rozdělení -disku (viz tabulka -níže). Všechny možnosti mají svá pro a proti, některé argumenty jsou -zmíněny v dodatku <xref linkend="partitioning"/>. Pokud si nejste -jisti, zvolte první možnost. Pamatujte však, že asistované dělení -vyžaduje určitou minimální velikost volného místa, se kterým může -pracovat. Nemáte-li k dispozici zhruba 1GB volného místa (závisí na -zvoleném způsobu dělení), asistované dělení selže. - -</para> - -<informaltable> -<tgroup cols="3"> -<thead> -<row> - <entry>Způsob dělení</entry> - <entry>Minimální místo</entry> - <entry>Vytvořené oblasti</entry> -</row> -</thead> - -<tbody> -<row> - <entry>Všechny soubory v jedné oblasti</entry> - <entry>600MB</entry> - <entry><filename>/</filename>, swap</entry> -</row><row> - <entry>Samostatná oblast pro /home</entry> - <entry>500MB</entry> - <entry> - <filename>/</filename>, <filename>/home</filename>, swap - </entry> -</row><row> - <entry>Samostatné oblasti pro /home, /var a /tmp</entry> - <entry>1GB</entry> - <entry> - <filename>/</filename>, <filename>/home</filename>, - <filename>/var</filename>, <filename>/tmp</filename>, swap - </entry> -</row> -</tbody></tgroup></informaltable> - -<para arch="linux-any"> - -Pokud jste zvolili automatické rozdělení pomocí (šifrovaného) LVM, -vytvoří se také malá oblast pro <filename>/boot</filename>. Ostatní -oblasti, včetně odkládací, budou vytvořeny uvnitř LVM. - -</para><para arch="amd64;arm64;i386"> - -Jestliže jste instalaci na architektuře &arch-title; zavedli v režimu -EFI, pak se při automatickém rozdělení disku vytvoří malá zaváděcí -oblast pro zavaděč <command>EFI</command>, formátovaná souborovým -systémem FAT32. Tato oblast je známá jako <quote>EFI System Partition -(ESP)</quote>. Při ručním dělení disku přibude ve formátovacím menu -položka <guimenuitem>Použít oblast jako: systémová oblast -EFI</guimenuitem>. - -</para><para> - -Na další obrazovce se zobrazí tabulka rozdělení disku(ů) společně s -informacemi o souborových systémech a přípojných bodech. Seznam -oblastí může vypadat třeba takto: - -<informalexample><screen> - SCSI1 (0,0,0) (sda) - 6.4 GB WDC AC36400L - 1. primární 32.4 MB B f ext2 /boot - 2. primární 551.0 MB swap swap - 3. primární 5.8 GB ntfs - pri/log 8.2 MB VOLNÉ MÍSTO - - SCSI2 (1,0,0) (hdb) - 80.0 GB ST380021A - 1. primární 15.9 MB ext3 - 2. primární 996.0 MB fat16 - 3. primární 3.9 GB xfs /home - 5. logická 6.0 GB f ext4 / - 6. logická 1.0 GB f ext4 /var - 7. logická 498.8 MB ext3 - 8. logická 551.5 MB f swap swap - 9. logická 65.8 GB ext3 -</screen></informalexample> - -Jak je vidět, v počítači jsou dva pevné disky rozdělené na několik -oblastí. Každý řádek popisující oblast zobrazuje její pořadí, typ, -velikost, volitelné příznaky, souborový systém a (pokud existuje) -přípojný bod. Na prvním disku je ještě kousek volného místa. - -</para><para> - -Tímto je automatické rozdělení disků u konce. Pokud jste s navrženým -rozdělením spokojeni, stačí z nabídky vybrat <guimenuitem>Ukončit -rozdělování</guimenuitem>. V opačném případě můžete zvolit možnost -<guimenuitem>Vrátit zpět změny provedené na oblastech</guimenuitem> -a znovu spustit automatické rozdělování, případně podle návodu níže -ručně doladit změny v navrhovaném rozdělení disku. - -</para> - </sect3> - - <sect3 id="partman-manual"> - <title>Ruční dělení</title> -<para> - -Zvolíte-li ruční rozdělení disků, objeví se podobná obrazovka jako -o dva odstavce výše, ale zatím nebude mít přiřazeny přípojné body. - -</para><para> - -Pokud chcete v tabulce něco změnit, vyberte ze seznamu objekt, který -chcete upravit a stiskněte &enterkey;. Objektem je míněn disk, oblast -nebo volné místo. S každým objektem můžete provádět různé -akce. - -</para><para> - -Jestliže vyberete dosud nedotčený disk, na kterém nejsou ani oblasti -ani volné místo, bude vám nabídnuta možnost vytvoření nové tabulky -oblastí (to je nutné k tomu, abyste mohli vytvářet oblasti). Po této -akci se pod vybraným diskem zobrazí řádka nadepsaná <quote>VOLNÉ -MÍSTO</quote>. - -</para><para> - -Vyberete-li volné místo, <command>partman</command> vám nabídne -vytvoření nové oblasti. Nejprve musíte odpovědět několik základních -otázek jako velikost nové oblasti, typ (primární nebo logická) -a umístění (na začátku nebo na konci volného místa). Poté se zobrazí -detailní pohled na novou oblast. Naleznete zde položky jako přípojný -bod, volby připojení, zaváděcí příznak nebo způsob použití. Pokud vám -nevyhovují přednastavené hodnoty, můžete je upravit dle -libosti. Nejdůležitější volbou <guimenuitem>Použít jako:</guimenuitem> -můžete změnit souborový systém dané oblasti včetně možnosti použít -oblast jako odkládací prostor, <phrase arch="linux-any">softwarový -RAID, LVM</phrase> nebo ji nepoužít vůbec. Až budete s oblastí -spokojeni, vyberte položku <guimenuitem>Skončit s nastavováním -oblasti</guimenuitem>, což vás vrátí zpět do hlavní obrazovky -rozdělování disků. - -</para><para> - -Pokud se rozhodnete, že chcete něco změnit na stávající oblasti, -jednoduše ji vyberte a stiskněte &enterkey;. Ocitnete se ve stejné -obrazovce jako při vytváření nové oblasti a tedy máte i stejné -možnosti nastavení. Jedna věc, která nemusí být na první pohled zcela -zřejmá je fakt, že u většiny oblastí můžete změnit jejich velikost - -stačí vybrat položku, která zobrazuje velikost oblasti. Změna -velikosti by měla fungovat minimálně se souborovými systémy fat16, -fat32, ext2, ext3 a swap. Pokud se vám oblast nelíbí, můžete ji -z tohoto menu i smazat. - -</para><para> - -Nezapomeňte vytvořit aspoň dvě oblasti — jednu pro -<emphasis>odkládací prostor</emphasis> (<quote>swap</quote>) a jednu -pro <emphasis>kořenový souborový systém</emphasis> (který musí být -připojen jako <filename>/</filename>). Bez připojeného kořenového -souborového systému vám <command>partman</command> nedovolí -pokračovat. Chcete-li s rozdělováním pomoci, můžete kdykoliv -z rozdělovacího menu vybrat možnost <guimenuitem>Automaticky rozdělit -disk</guimenuitem> nebo <guimenuitem>Automaticky rozdělit volné -místo</guimenuitem>. - -</para><para arch="amd64;arm64;i386"> - -Pokud zavedete instalaci v režimu EFI, ale zapomenete vytvořit -a nastavit systémovou oblast EFI, <command>partman</command> to zjistí -a dokud vše nespravíte, nenechá vás pokračovat. - -</para><para> - -Jestliže budete ve vytváření své tabulky oblastí příliš kreativní -a uvedete ji do nepoužitelného stavu, můžete se vždy vrátit do -výchozího bodu volbou <guimenuitem>Vrátit zpět změny provedené na -oblastech</guimenuitem><footnote> - -<para> - -V určitých případech (jako je použití LVM) nebudete moci -vrátit <emphasis>všechny</emphasis> změny, protože některé z nich jsou -již zapsány na disku. Naštěstí vás však instalační program bude před -každou trvalou změnou varovat. - -</para></footnote>. - -</para><para> - -<command>partman</command> samotný je poměrně malý a hloupý program, -avšak jeho schopnosti mohou být rozšiřovány moduly instalačního -programu. Pokud tedy nevidíte všechny slibované vlastnosti, přesvědčte -se, že máte nahrány příslušné moduly -(např. <filename>partman-ext3</filename>, -<filename>partman-xfs</filename> nebo -<filename>partman-lvm</filename>) a že jsou tyto podporovány vaší -architekturou. - -</para><para> - -Až budete s rozdělením disků hotovi, vyberte z nabídky -<guimenuitem>Ukončit rozdělování a zapsat změny na -disk</guimenuitem>. Zobrazí se seznam provedených změn a budete -požádáni o potvrzení, zda opravdu chcete vytvořit nové souborové -systémy. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/pkgsel.xml b/cs/using-d-i/modules/pkgsel.xml deleted file mode 100644 index cb9b31b71..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/pkgsel.xml +++ /dev/null @@ -1,129 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 69495 --> - - <sect3 id="pkgsel"> - <title>Výběr a instalace softwaru</title> - -<para> - -Během instalace vám bude nabídnuta možnost nainstalovat si další -software. V této fázi sice máte k dispozici &num-of-distrib-pkgs; -dostupných balíků, ale protože jen jejich projití zabere hodně -(tím myslíme opravdu hodně) času, nabízí &d-i; instalaci -připravených softwarových úloh, které umožní rychlé přizpůsobení -počítače pro danou úlohu. - -</para><para> - -Nejprve tedy můžete vybírat <emphasis>úlohy</emphasis> a teprve poté -doinstalovat konkrétní balíky. <emphasis>Úlohy</emphasis> představují -různé činnosti, které byste s počítačem mohli provádět. Například -<quote>desktopové prostředí</quote>, <quote>webový server</quote> nebo -<quote>tiskový server</quote>.<footnote><para> - -Protože je &d-i; velmi líný, tak si na pomoc volá jiné -aplikace. Konkrétně pro zobrazení seznamu úloh spustí program -<command>tasksel</command>, který můžete spustit i samostatně kdykoliv -po instalaci a (od)instalovat si tak další balíky. Je-li pro vaše -potřeby výběr úloh moc hrubý, pak poslouží program -<command>aptitude</command>. Například pro instalaci konkrétního -balíku stačí spustit příkaz <userinput>aptitude install -<replaceable>balík</replaceable></userinput>, kde -<replaceable>balík</replaceable> je jméno balíku, který chcete -nainstalovat. - -</para></footnote>. Velikost jednotlivých úloh zmiňuje kapitola <xref -linkend="tasksel-size-list"/>. - -</para><para> - -Podle odhadnutého typu počítače mohou být některé úlohy -předvybrány. (Např. pokud si &d-i; myslí, že instalujete notebook, -předvybere úlohu <quote>Notebook</quote>.) Nesouhlasíte-li s výběrem, -můžete nechtěné úlohy zase odebrat. Dokonce nemusíte instalovat žádnou -úlohu. - -</para><tip><para> - -Ve výchozím prostředí instalačního systému se úlohy (od)vybírají -klávesou <keycap>mezera</keycap>. - -</para></tip><note><para> - -Úloha <quote>Desktopové prostředí</quote> nainstaluje výchozí grafické -desktopové prostředí -<phrase arch="x86">Gnome</phrase><phrase arch="non-x86">Xfce</phrase>. - -Preferujete-li jiné prostředí, můžete je zvolit jako alternativní -úlohu přímo během instalace. Dokonce je možné vybrat několik prostředí -najednou, ale u některých kombinací není zaručeno, že se instalace -podaří. - -</para><para> - -To samozřejmě bude fungovat pouze v případě, že jsou balíky tvořící -zvolené desktopové prostředí k dispozici. Naznačujeme tím, že pokud -k instalaci používáte pouze první CD, musí se tyto balíky stáhnout ze -síťového zrcadla, jelikož se na první CD nevejdou. U všech ostatních -typů instalace (z DVD nebo rovnou ze sítě) by se mělo desktopové -prostředí nainstalovat bez problémů. - -</para></note><para> - -Různé serverové úlohy nainstalují zhruba následující software. - -Webový server: <classname>apache2</classname>; -Tiskový server: <classname>cups</classname>; -SSH server: <classname>openssh</classname>. - -</para><para> - -Úloha <quote>Standardní systém</quote> nainstaluje všechny balíky s -prioritou <quote>standardní</quote>. To zahrnuje spoustu běžných -nástrojů, které se obvykle nachází na každém linuxovém nebo unixovém -systému. Pokud zrovna nestavíte minimalistický systém a pokud přesně -nevíte, co děláte, měli byste tuto úlohu ponechat vybranou. - -</para><para> - -Jestliže jste při výběru jazyka zvolili jakoukoliv jinou možnost než -<quote>C</quote>, <command>tasksel</command> nyní zkontroluje, zda pro -zvolený jazyk/místní prostředí neexistuje lokalizační úloha a -automaticky se ji pokusí nainstalovat. Lokalizační úlohy typicky -obsahují balíky se slovníky a fonty vhodnými pro daný jazyk. Pokud jste -zvolili i úlohu <quote>Desktopové prostředí</quote>, mohou se -doinstalovat další lokalizační balíky (pokud jsou dostupné). - -</para><para> - -Až skončíte s výběrem, vyberte tlačítko &BTN-CONT;. -Tím se na pozadí spustí <command>aptitude</command>, která nainstaluje -vybrané balíky. - -</para><para> - -Programy <command>apt-get</command> a <command>dpkg</command> pak -zajistí stažení, rozbalení a instalaci všech balíků obsažených ve -zvolených úlohách. Pokud instalace balíku vyžaduje od uživatele nějaký -vstup, budete dotázáni stejně jako třeba při vytváření nového -uživatele. - -</para><para> - -Měli byste mít na paměti, že úloha desktopové prostředí je opravdu -velká. Pocítíte to obzvláště v případě, kdy instalujete z běžného CD v -kombinaci se síťovým zrcadlem, což může při pomalém připojení trvat -poměrně dlouho. Po zahájení instalace neexistuje žádná uživatelsky -jednoduchá možnost, jak instalaci přerušit. - -</para><para> - -Instalační systém může některé balíky stahovat ze sítě i v případě, že -se balíky nachází na CD. To se stává tehdy, když se na síťovém zrcadle -nachází novější verze balíků, než na CD. U stabilní distribuce to -znamená po vydání nové revize (po &release;r0 vyjde &release;r1, -&release;r2, …), u testovací distribuce se s tímto potkáte již -několik dnů až týdnů po stažení obrazu CD. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/powerpc/grub-installer.xml b/cs/using-d-i/modules/powerpc/grub-installer.xml deleted file mode 100644 index 0041c7697..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/powerpc/grub-installer.xml +++ /dev/null @@ -1,18 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 69763 --> - - <sect3 arch="ppc64el"> - <title>Instalovat zavaděč <command>Grub</command> na pevný disk</title> -<para> - -Hlavní zavaděč na architektuře &architecture; se nazývá -<quote>grub</quote>. Grub je pružný a robustní zavaděč, který je -vhodný jak pro začátečníky, tak pro zkušené harcovníky. - -</para><para> - -Implicitně se Grub nainstaluje do oblasti PReP, kde převezme kompletní -kontrolu nad zaváděním. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/powerpc/quik-installer.xml b/cs/using-d-i/modules/powerpc/quik-installer.xml deleted file mode 100644 index a19b5609b..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/powerpc/quik-installer.xml +++ /dev/null @@ -1,15 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 14975 --> - - <sect3 arch="powerpc"> - <title>Instalovat <command>Quik</command> na pevný disk</title> -<para> - -Zavaděč na starších počítačích Power Macintosh se nazývá -<command>quik</command>. Pokud se vám líbí, můžete ho použít i na -CHRP. Instalační program se pokusí nastavit <command>quik</command> -automaticky, což se povede na Powermacích 7200, 7300, 7600 a některých -klonech. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/powerpc/yaboot-installer.xml b/cs/using-d-i/modules/powerpc/yaboot-installer.xml deleted file mode 100644 index dd23b63a1..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/powerpc/yaboot-installer.xml +++ /dev/null @@ -1,17 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64829 --> - - <sect3 arch="powerpc"> - <title>Instalovat <command>Yaboot</command> na pevný disk</title> -<para> - -Novější (polovina roku 1998+) PowerMacy používají místo -<command>quik</command>u zavaděč <command>yaboot</command>. Instalační -program nastaví <command>yaboot</command> automaticky, takže stačí mít -malou oblast typu <emphasis>Apple_Bootstrap</emphasis> o velikosti -819200 bajtů, kterou jste vytvořili dříve při rozdělování disku. -Jestli se vše povede, disk bude bootovatelný a OpenFirmware bude -nastaven na zavádění &debian;u. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/s390/dasd.xml b/cs/using-d-i/modules/s390/dasd.xml deleted file mode 100644 index fb2f759a2..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/s390/dasd.xml +++ /dev/null @@ -1,2 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 11648 --> diff --git a/cs/using-d-i/modules/s390/netdevice.xml b/cs/using-d-i/modules/s390/netdevice.xml deleted file mode 100644 index fb2f759a2..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/s390/netdevice.xml +++ /dev/null @@ -1,2 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 11648 --> diff --git a/cs/using-d-i/modules/s390/zipl-installer.xml b/cs/using-d-i/modules/s390/zipl-installer.xml deleted file mode 100644 index 1f342cfb3..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/s390/zipl-installer.xml +++ /dev/null @@ -1,16 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 14602 --> - - <sect3 arch="s390"> - <title>Instalovat zavaděč <command>zipl</command></title> -<para> - -Zavaděč na &arch-title; se nazývá <quote>zipl</quote>. -<command>ZIPL</command> se používá a konfiguruje podobně jako -<command>LILO</command>. Pokud se chcete o tomto zavaděči dozvědět -více, podívejte se na článek <quote>LINUX for &arch-title; Device -Drivers and Installation Commands</quote> na stránkách developerWorks -firmy IBM. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/save-logs.xml b/cs/using-d-i/modules/save-logs.xml deleted file mode 100644 index 5e9e9472f..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/save-logs.xml +++ /dev/null @@ -1,23 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64916 --> - - <sect3 id="save-logs"> - <title>Uložení záznamů o instalaci</title> - -<para> - -Pokud byla instalace úspěšná, budou záznamy vytvořené během instalace -uloženy v novém systému v adresáři -<filename>/var/log/installer/</filename>. - -</para><para> - -Pokud během instalace zaznamenáte kritické chyby, může být výhodné -uložit si tyto informace na disketu, síť, pevný disk nebo jiné médium -a v klidu si je prostudovat na -jiném počítači, nebo je přiložit k hlášení o chybě. K tomu slouží -právě menu <guimenuitem>Uložit záznamy pro pozdější -ladění</guimenuitem>. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/shell.xml b/cs/using-d-i/modules/shell.xml deleted file mode 100644 index 1adddee5e..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/shell.xml +++ /dev/null @@ -1,56 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 56326 --> - - <sect3 id="shell"> - <title>Používání shellu a prohlížení logů</title> - -<para> - -Shell můžete během instalace získat několika způsoby. Pokud zrovna -neinstalujete přes sériovou konzoli, je nejjednodušší se přepnout na -druhou <emphasis>virtuální konzoli</emphasis> klávesami <keycombo> -<keycap>Levý Alt</keycap> <keycap>F2</keycap> </keycombo> (na -macintoshí klávesnici <keycombo> <keycap>Option</keycap> -<keycap>F2</keycap> </keycombo>), kde běží samostatný klon Bourne -shellu nazvaný <command>ash</command>. Zpět do instalátoru se -dostanete klávesovou zkratkou <keycombo> <keycap>Levý Alt</keycap> -<keycap>F1</keycap> </keycombo>. - -</para><para condition="gtk"> - -Používáte-li grafický instalátor, podívejte se též na kapitolu -<xref linkend="gtk-using"/>. - -</para><para> - -Pokud se nemůžete přepínat mezi virtuálními konzolami, můžete shell -spustit z hlavního menu příkazem <guimenuitem>Spustit -shell</guimenuitem>. Po vykonání potřebných příkazů se zpět do menu -vrátíte příkazem <userinput>exit</userinput>. - -</para><para> - -V tomto okamžiku běží systém z RAMdisku a nabízí několik základních -unixových nástrojů. Seznam dostupných programů můžete zjistit příkazy -<userinput>ls /bin /sbin /usr/bin /usr/sbin</userinput> a -<userinput>help</userinput>. Shell má některé příjemné vlastnosti -svých větších bratříčků, jako je historie a automatické doplňování -příkazů. - -</para><para> - -Pro úpravu souborů máte k dispozici textový editor -<command>nano</command>. - -</para><para> - -Přestože můžete v shellu provádět téměř cokoliv, co vám dostupné -programy umožní, měli byste raději používat menu instalačního programu -— shell a jeho příkazy jsou zde jen pro případ, že se něco -pokazí. Ruční spouštění příkazů ze shellu totiž může kolidovat s -instalačním procesem. Konkrétně pro inicializaci odkládací oblasti -byste měli použít menu a ne shell, protože instalační program jinak -nepozná, že jste tento krok již provedli. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/sparc/silo-installer.xml b/cs/using-d-i/modules/sparc/silo-installer.xml deleted file mode 100644 index 85cd41d74..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/sparc/silo-installer.xml +++ /dev/null @@ -1,25 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 24582 --> - - <sect3 arch="sparc"> - <title>Instalovat zavaděč <command>SILO</command> na pevný disk</title> -<para> - -Standardní zavaděč na architektuře &architecture; se jmenuje -<quote>silo</quote>. Kompletní dokumentace se nachází v adresáři -<filename>/usr/share/doc/silo/</filename>. <command>SILO</command> se -používá a konfiguruje, až na několik výjimek, podobně jako -<command>LILO</command>. <command>SILO</command> však umožňuje zavést -libovolné jádro na disku, a to ani nemusí být uvedeno v konfiguračním -souboru <filename>/etc/silo.conf</filename>. To je umožněno tím, že -<command>SILO</command> umí číst linuxové oblasti a navíc je -<filename>/etc/silo.conf</filename> čten až při zavádění, takže odpadá -spouštění <command>silo</command> po každé instalaci nového jádra (jak -je to nutné se zavaděčem <command>LILO</command>). -<command>SILO</command> také umí číst oblasti UFS, což znamená, že -může zavést systém i z oblastí SunOSu a Solarisu. Jistě tušíte, že -<command>SILO</command> je dobrá volba, pokud chcete instalovat -GNU/Linux na počítač sdílený se systémy SunOS/Solaris. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/tzsetup.xml b/cs/using-d-i/modules/tzsetup.xml deleted file mode 100644 index ab4350c40..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/tzsetup.xml +++ /dev/null @@ -1,58 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 61447 --> - -<!-- As tzsetup is invoked from inside clock-setup, this is not a - separate section --> - -<para> - -Podle země vybrané na začátku instalace se může zobrazit seznam -časových pásem dostupných v daném místě. Existuje-li pro zadané místo -pouze jediné časové pásmo, otázka se nezobrazí. - -</para><para> - -Instalujete-li v expertním režimu, nebo pokud snížíte prioritu otázek -na střední, budete moci navíc zvolit časové pásmo UTC (Univerzální -koordinovaný čas). - -</para><para> - -Pokud z nějakého důvodu chcete pro instalovaný systém použít časové -pásmo, které <emphasis>neodpovídá</emphasis> zvolenému místu, máte dvě -možnosti. - -</para> - -<orderedlist> -<listitem><para> - -Nejjednodušší možností je počkat s výběrem jiného časové pásma až po -dokončení instalace. V nainstalovaném systému pak stačí spustit -příkaz: - -<informalexample><screen> -<prompt>#</prompt> <userinput>dpkg-reconfigure tzdata</userinput> -</screen></informalexample> - -</para></listitem> -<listitem><para> - -Alternativně můžete zadat časové pásmo na úplném začátku instalace -přidáním zaváděcího parametru -<userinput>time/zone=<replaceable>hodnota</replaceable></userinput>, -kde <replaceable>hodnota</replaceable> by mělo být platné časové -pásmo, například <userinput>Europe/Prague</userinput> nebo -<userinput>UTC</userinput>. - -</para></listitem> -</orderedlist> - -<para> - -Pro automatizované instalace můžete požadované časové pásmo nastavit -také pomocí přednastavení (viz dodatek -<xref linkend="appendix-preseed"/>, přesněji část -<xref linkend="preseed-time"/>). - -</para> diff --git a/cs/using-d-i/modules/user-setup.xml b/cs/using-d-i/modules/user-setup.xml deleted file mode 100644 index 1fd2789ef..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/user-setup.xml +++ /dev/null @@ -1,75 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 70801 --> - - <sect3 id="user-setup-root"> - <title>Nastavení rootova hesla</title> - -<para> - -Účet <emphasis>root</emphasis> je účtem pro -<emphasis>superuživatele</emphasis>, na kterého se nevztahují -bezpečnostní omezení. Měli byste ho používat pouze, když provádíte -správu systému, a jen na dobu nezbytně nutnou. - -</para><para> - -Uživatelská hesla by měla být sestavena z alespoň 6 písmen, obsahovat -malá a velká písmena včetně dalších znaků (jako ; . ,). Speciální -pozornost věnujte výběru hesla pro roota, protože je to velmi mocný -účet. Vyhněte se slovům ze slovníků, jménům oblíbených postav, -jakýmkoliv osobním údajům, prostě čemukoliv, co se dá lehce uhodnout. - -</para><para> - -Jestliže vám někdo bude tvrdit, že potřebuje heslo vašeho rootovského -účtu, buďte velice ostražití. V žádném případě byste neměli toto heslo -prozrazovat! Jedině snad, že daný stroj spravuje více -spolu-administrátorů. - -</para><para> - -Jestliže heslo pro uživatele root nezadáte, bude tento účet neaktivní. -Aby bylo možné nový systém spravovat, později se při instalaci -automaticky nainstaluje nástroj <command>sudo</command>, pomocí -kterého bude moci první vytvořený uživatel získat oprávnění uživatele -root. - -</para> - </sect3> - - <sect3 id="make-normal-user"> - <title>Vytvoření uživatelského účtu</title> - -<para> - -Systém se zeptá, zda nyní chcete vytvořit uživatelský účet. (Účet je -právo k používání počítače, tvoří ho jméno uživatele a jeho heslo). -Tento účet byste měli používat ke každodenní práci. Jak již bylo -řečeno, <emphasis>nepoužívejte</emphasis> účet superuživatele pro -běžné úkoly. - -</para><para> - -Proč ne? Případná chyba by mohla mít katastrofické důsledky a dokonce -by si mohla vyžádat novou instalaci systému. Dalším důvodem je -možnost, že vám může být nastrčen program nazývaný <emphasis>trojský -kůň</emphasis>, který zneužije práv, jež jako root máte, a naruší -bezpečnost vašeho systému. Kvalitní knihy o administraci unixového -operačního systému vám jistě podrobněji osvětlí danou problematiku. -Jestliže v Unixu začínáte, uvažte četbu na toto téma. - -</para><para> - -Postupně budete požádáni o zadání celého jména uživatele, jména -uživatelského účtu a hesla. Jméno uživatelského účtu si můžete vybrat -zcela libovolně. Například, pokud se jmenujete Jan Novák, vytvořte si -nový účet <userinput>jan</userinput>, <userinput>jnovak</userinput> -nebo <userinput>jn</userinput>. - -</para><para> - -Pokud budete chtít vytvořit další účet, můžete to udělat kdykoliv -po skončení instalace programem <command>adduser</command>. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/x86/grub-installer.xml b/cs/using-d-i/modules/x86/grub-installer.xml deleted file mode 100644 index 0e0591f8c..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/x86/grub-installer.xml +++ /dev/null @@ -1,26 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64742 --> - - <sect3 arch="any-x86"> - <title>Instalovat zavaděč <command>Grub</command> na pevný disk</title> -<para> - -Hlavní zavaděč na architektuře &architecture; se nazývá -<quote>grub</quote>. Grub je pružný a robustní zavaděč, který je -vhodný jak pro začátečníky, tak pro zkušené harcovníky. - -</para><para> - -Implicitně se grub nainstaluje do hlavního zaváděcího záznamu (MBR), -kde převezme kompletní kontrolu nad zaváděním. Pokud si přejete, -můžete jej instalovat i někam jinam. Pak si však raději prostudujte -manuál ke grubu. - -</para><para> - -Nechcete-li grub instalovat, použijte tlačítko &BTN-GOBACK;, což vás -vrátí do hlavního menu. Zde si můžete vybrat, který zavaděč chcete -použít. - -</para> - </sect3> diff --git a/cs/using-d-i/modules/x86/lilo-installer.xml b/cs/using-d-i/modules/x86/lilo-installer.xml deleted file mode 100644 index 769a487cf..000000000 --- a/cs/using-d-i/modules/x86/lilo-installer.xml +++ /dev/null @@ -1,64 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 69755 --> - - <sect3 arch="x86"> - <title>Instalovat zavaděč <command>LILO</command> na pevný disk</title> -<para> - -Druhý zavaděč na architektuře &architecture; se nazývá -<quote>LILO</quote>. Je to komplexní program nabízející hodně -možností, včetně zavádění DOSu, Windows a OS/2. Máte-li nějaké -speciální požadavky, prostudujte si adresář -<filename>/usr/share/doc/lilo/</filename> a nezapomeňte na zajímavý -dokument <ulink url="&url-lilo-howto;">LILO mini-HOWTO</ulink>. - -</para><note><para> - -<command>LILO</command> vytvoří záznamy pro zavádění ostatních -operačních systémů pouze pokud může jejich zavaděče -<firstterm>zřetězit</firstterm> za sebe sama. To znamená, že pro -operační systémy typu GNU/Linux nebo GNU/Hurd budete muset přidat -příslušné záznamy po instalaci ručně. - -</para></note><para> - -Při instalaci <command>LILA</command> vám &d-i; vám nabídne tři -možnosti, kam se má zavaděč naintalovat: - -<variablelist> -<varlistentry> -<term>Hlavní zaváděcí záznam</term><listitem><para> - -<command>LILO</command> bude mít kompletní kontrolu nad zaváděním -a bude se starat i o zavádění ostatních operačních systémů. - -</para></listitem></varlistentry> -<varlistentry> -<term>Nová oblast &debian;u</term><listitem><para> - -Tuto možnost vyberte, pokud chcete používat jiný zavaděč. -<command>LILO</command> se nainstaluje na začátek oblasti pro &debian; -a bude sloužit jako druhotný zavaděč. - -</para></listitem></varlistentry> -<varlistentry> -<term>Jiná volba (Pokročilé)</term><listitem><para> - -Užitečné pro zkušené uživatele, kteří chtějí instalovat -<command>LILO</command> někam úplně jinam. V tomto případě budete -dotázáni na požadované umístění. Cíl instalace můžete zadat tradičním -názvem zařízení jako <filename>/dev/sda</filename>. - -</para></listitem></varlistentry> -</variablelist> - -</para><para> - -Pokud něco uděláte špatně a nebudete moci zavést Windows 9x (nebo -DOS), budete muset nastartovat ze zaváděcí diskety Windows 9x -(resp. DOSu) a příkazem <userinput>fdisk /mbr</userinput> nainstalovat -DOSový MBR (master boot record). To ale znamená, že budete muset -najít nějakou jinou cestu, jak se dostat zpět do &debian;u! - -</para> - </sect3> |