Convert Czech translation from xml to po format. Because the translation was not up-to-date in xml, this lead to several untranslated or fuzzy strings.

6 files changed, 0 insertions, 310 deletions

diff --git a/cs/partitioning/partition/hppa.xml b/cs/partitioning/partition/hppa.xml
deleted file mode 100644
index 2bc210e4a..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/hppa.xml
+++ /dev/null
@@ -1,19 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 35595 -->
-
-  <sect2 arch="hppa"><title>Dělení disku pro &arch-title;</title>
-<para>
-
-PALO, zavaděč na HPPA, vyžaduje oblast typu <quote>F0</quote> kdekoliv
-v prvních
-dvou gigabajtech. V této oblasti se uloží zavaděč, jádro a RAMdisk,
-takže by měla být dostatečně velká &mdash; alespoň 16Mb (raději 25-50Mb).
-Další požadavek firmwaru je, aby se jádro nacházelo na prvních dvou
-gigabajtech pevného disku.
-Toho můžete dosáhnout tak, že kořenový svazek bude celý umístěn v
-prvních dvou gigabajtech, nebo někde u začátku disku vytvoříte malou
-(25-50Mb) oblast pro <filename>/boot</filename>, kde se obvykle
-uchovávají jádra.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/ia64.xml b/cs/partitioning/partition/ia64.xml
deleted file mode 100644
index fca441075..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/ia64.xml
+++ /dev/null
@@ -1,111 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 43254 -->
-
-  <sect2 arch="ia64"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
-<para>
-
-Výchozím dělicím programem instalačního systému je
-<command>partman</command>. <command>partman</command> se stará
-o správné rozdělení disku, správu přípojných bodů a hlavně dává pozor,
-aby jste neudělali nějakou logickou chybu, která by zabránila
-instalaci. Protože toho má na starosti víc než dost, přenechává
-samotné dělení disku programu <command>parted</command>.
-
-</para><note><title>Různé formáty tabulky oddílů</title><para>
-
-IA-64 EFI firmware podporuje dva formáty tabulky oddílů &mdash; GPT
-a MS-DOS. Formát MS-DOS se typicky používá na počítačích i386 a pro
-systémy IA-64 se již nedoporučuje. Přestože instalační systém nabízí
-dva programy pro dělení disku (<command>cfdisk</command>
-a <command>parted</command>), měli byste používat pouze druhý z nich,
-protože jenom <command>parted</command> zvládá oba formáty tabulky
-oddílů.
-
-</para></note><para>
-
-Pokud v <command>partman</command>u zvolíte automatické rozdělení
-disků, automaticky se na začátku prvního disku vytvoří malá EFI
-oblast. Jestliže rozdělujete disk ručně, můžete ji vytvořit stejným
-způsobem, jako třeba <emphasis>swap</emphasis>.
-
-</para><para>
-
-Pokud byste náhodou potřebovali vytvořit tak speciální rozdělení
-disku, že by to <command>partman</command> nezvládl, můžete se
-přepnout do shellu a ručně spustit program <command>parted</command>.
-Bohužel je <command>parted</command> ovládaný z příkazové řádky a tím
-pádem se nepoužívá tak jednoduše jako <command>partman</command>.
-Předpokládejme, že chcete smazat celý disk a vytvořit tabulku GPT
-a několik oblastí. Posloupnost příkazů by mohla vypadat nějak takto:
-
-<informalexample><screen>
-      mklabel gpt
-      mkpartfs primary fat 0 50
-      mkpartfs primary linux-swap 51 1000
-      mkpartfs primary ext2 1001 3000
-      set 1 boot on
-      print
-      quit
-</screen></informalexample>
-
-Tím se vytvoří nová tabulka rozdělení disku a tři oblasti pro použití
-jako zaváděcí oblast EFI, virtuální paměť a kořenový souborový
-systém. Nakonec se oblasti EFI nastaví příznak pro zavádění.
-Oblasti se zadávají v megabajtech tak, že uvedete posunutí počátku
-a konce oblasti od začátku disku. V příkladu jsme vytvořili oblast se
-souborovým systémem ext2 o velikosti 1999MB, která začíná na
-1001. megabajtu od začátku disku.
-Poznámka: Formátování odkládací oblasti programem
-<command>parted</command> může trvat několik minut, protože se
-kontroluje výskyt vadných bloků.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="ia64"><title>Požadavky na zaváděcí oblast</title>
-<para>
-
-ELILO, zavaděč na IA-64, vyžaduje oblast obsahující souborový systém
-FAT. Jestliže jste použili oblasti GPT, měla by mít nastaven příznak
-<userinput>boot</userinput>; pokud jste použili oblasti MS-DOS, pak by
-měla být typu <quote>EF</quote>. Oblast musí být dostatečně velká, aby
-se do ní vešel zavaděč, jádra a případné RAMdisky. Obvykle stačí 16MB,
-ale jestli experimentujete s více jádry, klidně použijte oblast
-o velikosti 128MB.
-
-</para><para>
-
-Protože EFI Boot Manager a EFI Shell plně podporují tabulku rozdělení
-typu GPT, nemusí být zaváděcí oblast nutně první a dokonce ani nemusí
-být na stejném disku. To se hodí v případech, když tuto oblast
-zapomenete alokovat a zjistíte to až později po vytvoření
-a zformátování jiných oblastí. <command>partman</command> na tento
-problém myslí a hlídá, zda je při ukončení <command>partman</command>u
-zaváděcí EFI oblast vytvořená a zda existuje platná kořenová oblast.
-To vám dává možnost opravit rozdělení disku ještě před instalací
-balíků (což by v dané chvíli většinou nedávalo smysl). Nejjednodušší
-cesta k nápravě je zmenšit poslední oblast na disku a použít vzniklé
-volné místo právě pro zaváděcí EFI oblast.
-
-</para><para>
-
-Velmi se doporučuje vytvořit zaváděcí EFI oblast na stejném disku,
-kde leží <emphasis>kořenový</emphasis> souborový systém.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="ia64"><title>Diagnostické EFI oblasti</title>
-<para>
-
-EFI firmware je mnohem propracovanější než obvyklé BIOSy, které můžete
-nalézt ve většině osobních počítačů třídy x86. Někteří výrobci
-využívají možností EFI a ukládají si na systémový disk do speciální
-oblasti diagnostické programy a nástroje pro správu
-systému. Podrobnější informace o této oblasti se dozvíte v dokumentaci
-k systému. Nejjednodušší cesta k vytvoření diagnostické oblasti je
-vytvořit ji v <command>partman</command>u zároveň se zaváděcí EFI
-oblastí.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/mips.xml b/cs/partitioning/partition/mips.xml
deleted file mode 100644
index 38aa46ed6..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/mips.xml
+++ /dev/null
@@ -1,17 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 35613 -->
-
-  <sect2 arch="mips"><title>Dělení na &arch-title;</title>
-<para>
-
-Aby se na počítačích SGI zavedl systém, musí být přítomen SGI
-disk label. Můžete ho vytvořit z expertního menu programu fdisk.  Při
-tom se vytvoří <quote>volume header</quote> (oblast číslo 9), která by
-měla mít velikost alespoň 3MB. Pokud experimentujete s více jádry, je
-lepší použít velikost alespoň 10MB. Jestliže je oblast
-<quote>volumeheader</quote> příliš malá, můžete ji jednoduše smazat
-a znovu přidat s novou velikostí. Tato oblast musí vždy začínat na
-sektoru 0.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/powerpc.xml b/cs/partitioning/partition/powerpc.xml
deleted file mode 100644
index f4778b706..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/powerpc.xml
+++ /dev/null
@@ -1,55 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 64829 -->
-
-  <sect2 arch="powerpc">
-  <title>Dělení disku na novějších Macintoshích</title>
-<para>
-
-Pokud instalujete na <quote>Newworld</quote> PowerMac, musíte pro
-zavaděč vytvořit speciální zaváděcí oblast. Tato oblast by měla být
-typu <emphasis>Apple_Bootstrap</emphasis> o velikosti nejméně 819200
-bajtů. Pokud oblast nebude mít požadovaný typ, nebudete schopni
-zavádět systém z pevného disku. Tuto oblast vytvoříte buď
-v <command>partman</command>u tak, že vytvoříte oblast a přiřadíte jí
-typ použití <quote>Zaváděcí oblast NewWorld</quote>, nebo
-v <command>mac-fdisk</command>u příkazem <userinput>b</userinput>.
-
-</para><para>
-
-Tím, že přiřadíte zaváděcí oblasti speciální typ, předejdete
-problémům s MacOS, který by jinak oblast připojil a tím ji zničil,
-protože tato obsahuje speciální modifikace pro OpenFirmware.
-Modifikace jsou nutné pro automatický start z oblasti.
-
-</para><para>
-
-Celá zaváděcí oblast je vytvořená pro tři malé soubory: program
-<command>yaboot</command>, jeho konfigurační soubor
-<filename>yaboot.conf</filename> a první část zavaděče OpenFirmware
-&mdash; <command>ofboot.b</command>. Tato oblast se nemusí a neměla by
-se připojovat do souborového systému, natož na ni kopírovat jádro nebo
-něco podobného. Pro manipulaci s touto oblastí slouží utility
-<command>ybin</command> a <command>mkofboot</command>.
-
-</para><para>
-
-Aby mohl OpenFirmware zavést &debian-gnu; automaticky, měla by se zaváděcí
-oblast objevit před všemi ostatními oblastmi na disku, obzvláště před
-zaváděcími oblastmi MacOS. To znamená, že zaváděcí oblast by měla být
-první, kterou vytvoříte. Ovšem i když přidáte zaváděcí oblast později,
-můžete použít program <command>mac-fdisk</command> a příkazem
-<userinput>r</userinput> přeskládat tabulku oblastí tak, aby tato
-oblast následovala hned po tabulce rozdělení disku (což je vždy první
-oblast). Toto pořadí je logické, ne fyzické uspořádání na disku, ale o
-to nám jde.
-
-</para><para>
-
-Apple disky totiž obsahují několik malých oblastí pro ovladače. Pokud
-chcete mít na disku &debian; i MacOSX, musí tyto oblasti zůstat
-zachovány včetně malé HFS oblasti (její minimální velikost je 800k).
-To je proto, že MacOSX nabízí při každém zavádění inicializaci všech
-disků, které nemají aktivní MacOS oblasti a oblasti s ovladači.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/sparc.xml b/cs/partitioning/partition/sparc.xml
deleted file mode 100644
index 063d51e83..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/sparc.xml
+++ /dev/null
@@ -1,31 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 11648 -->
-
-  <sect2 arch="sparc"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
-<para>
-
-Abyste mohli zavést systém, jediná možnost je vytvořit na zaváděcím
-disku <quote>Sun disk label</quote>, protože OpenBoot PROM rozumí jedině tomuto
-rozložení oblastí. Pro vytvoření <quote>Sun disk label</quote> se v
-<command>fdisk</command>u používá klávesa <keycap>s</keycap>.
-
-</para><para>
-
-Dále si na &arch-title; discích dejte pozor, aby první oblast na
-zaváděcím disku začínala na nultém cylindru. To znamená, že první
-oblast bude obsahovat i tabulku oblastí a zaváděcí blok, které leží
-v prvních dvou sektorech disku. V žádném případě
-<emphasis>nesmíte</emphasis> na první oblast zaváděcího disku dávat
-oblast pro virtuální paměť, protože tyto oblasti mažou prvních několik
-sektorů z oblasti. Klidně zde můžete umístit oblasti Ext2 nebo UFS,
-protože se zaváděcího bloku ani tabulky oblastí nedotknou.
-
-</para><para>
-
-Také se doporučuje, aby třetí oblast byla typu 5, což je <quote>Whole
-disk</quote>. Tato oblast obsahuje celý disk (od prvního cylindru až k
-poslednímu). Kromě toho, že je to zažitá konvence, tak tím pomůžete
-zavaděči <command>SILO</command>.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/x86.xml b/cs/partitioning/partition/x86.xml
deleted file mode 100644
index 7745270f5..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/x86.xml
+++ /dev/null
@@ -1,77 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 66973 -->
-
-  <sect2 arch="x86"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
-<para>
-
-BIOS osobních počítačů obvykle přidává další omezení na rozdělení
-disku. Je určeno, kolik můžete na disku připravit <quote>primárních</quote> a
-<quote>logických</quote> oddílů. Starší BIOSy z let 1994-1998 dokáží zavést
-systém jen z části disku. Informace na toto téma podávají dokumenty
-<ulink url="&url-partition-howto;">Linux Partition HOWTO</ulink>,
-zde uvádíme jen stručný přehled.
-
-</para><para>
-
-<quote>Primární</quote> oddíly jsou původní koncept rozdělení disku. Na disku
-mohou být maximálně čtyři. Toto omezení překonávají oddíly
-<quote>rozšířené</quote> a <quote>logické</quote>. Změníte-li primární oddíl na rozšířený,
-můžete tento prostor využít k vytvoření libovolného počtu (max. 60)
-logických částí. Na disku lze však vytvořit maximálně jeden rozšířený
-oddíl.
-
-</para><para arch="linux-any">
-
-Linux omezuje počet oddílů na disk takto: 255 oddílů pro disky SCSI
-(3 primární a 252 logických) a 63 oddílů na discích IDE
-(3 primární a 60 logických). Standardní &debian-gnu; nabízí na každém
-disku pouze 20 zařízení pro oblasti, takže pokud chcete využívat
-oblasti s číslem větším než 20, musíte odpovídající zařízení vytvořit
-ručně.
-
-</para><para>
-
-Jestliže máte velký IDE disk na kterém nepoužíváte ani LBA adresování,
-ani překládací ovladač od výrobce, pak musíte umístit zaváděcí oddíl
-(obsahující jádro) do prvních 1024 cylindrů na disku (obvykle prvních
-524 megabajtů).
-
-</para><para>
-
-Toto omezení neplatí pro novější BIOSy (podle výrobce 1995-98),
-které podporují <quote>Enhanced Disk Drive Support Specification</quote>.
-Lilo, linuxový zavaděč, i alternativní zavaděč
-<command>mbr</command> musí použít BIOS pro načtení jádra z disku do
-operační paměti. Jestliže jsou v BIOSu přítomna rozšíření pro přístup
-k velkým diskům (přes přerušení 0x13), pak budou použita. V opačném
-případě je použito původní rozhraní pro přístup k diskům, které
-bohužel neumí adresovat oblasti nad 1023. cylindrem.
-Avšak v okamžiku, kdy je &arch-kernel; zaveden, už nezáleží na omezeních
-BIOSu, protože &arch-kernel; k přístupu na disky BIOS nepoužívá.
-
-</para><para>
-
-Pokud máte velký disk, možná budete chtít využít techniku překladu
-cylindrů, kterou můžete zapnout v BIOSu (jako třeba LBA <quote>Logical
-Block Addressing</quote> nebo CHS <quote>Large</quote> módy).
-Více informací ohledně velkých disků najdete v
-<ulink url="&url-large-disk-howto;">Large Disk HOWTO</ulink>.
-Pokud používáte techniku překladu cylindrů a BIOS nepodporuje
-rozšíření pro přístup k velkým diskům, pak se vaše zaváděcí oblast
-musí vlézt do <emphasis>přeloženého</emphasis> ekvivalentu
-1024. cylindru.
-
-</para><para>
-
-Pro splnění těchto požadavků doporučujeme vytvořit malou oblast
-na začátku disku (25-50MB by mělo stačit), která se použije jako
-zaváděcí. Ostatní oblasti je pak možné vytvořit kdekoliv ve zbylém
-místu. Zaváděcí oblast <emphasis>musí</emphasis> být připojena jako
-<filename>/boot</filename>, protože v tomto adresáři se uchovávají
-jádra.
-Takovéto nastavení bude fungovat na libovolném počítači, bez ohledu
-na to, zda používá nebo nepoužívá LBA, CHS nebo zda podporuje
-rozšíření pro přístup k velkým diskům.
-
-</para>
-  </sect2>