Convert Czech translation from xml to po format. Because the translation was not up-to-date in xml, this lead to several untranslated or fuzzy strings.

12 files changed, 0 insertions, 851 deletions

diff --git a/cs/partitioning/device-names.xml b/cs/partitioning/device-names.xml
deleted file mode 100644
index e849e30bc..000000000
--- a/cs/partitioning/device-names.xml
+++ /dev/null
@@ -1,100 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 69755 -->
-
- <sect1 arch="linux-any" id="device-names">
- <title>Jak Linux pojmenovává pevné disky</title>
-<para>
-
-Disky a oddíly na nich mají v Linuxu odlišné názvy než v jiných
-operačních systémech. Tyto názvy budete potřebovat při rozdělování
-disku a připojování oblastí. Základní zařízení:
-
-</para>
-<itemizedlist arch="not-s390">
-<listitem><para>
-
-První disketová jednotka je nazvána <filename>/dev/fd0</filename>.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Druhá disketová jednotka je <filename>/dev/fd1</filename>.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-První rozpoznaný disk má název <filename>/dev/sda</filename>.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Druhý rozpoznaný disk má název <filename>/dev/sdb</filename> atd.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-První SCSI CD mechanice odpovídá <filename>/dev/scd0</filename> nebo
-také <filename>/dev/sr0</filename>.
-
-</para></listitem>
-</itemizedlist>
-
-<itemizedlist arch="s390">
-<listitem><para>
-
-První DASD zařízení se jmenuje <filename>/dev/dasda</filename>.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Druhé DASD zařízení se jmenuje <filename>/dev/dasdb</filename>, atd.
-
-</para></listitem>
-</itemizedlist>
-
-<para arch="not-s390">
-
-Oddíly na discích jsou rozlišeny připojením čísla k názvu zařízení:
-<filename>sda1</filename> a <filename>sda2</filename> představují
-první a druhý oddíl prvního disku.
-
-</para><para arch="not-s390">
-
-Například uvažujme počítač se dvěma disky na SCSI sběrnici na
-SCSI adresách 2 a 4. Prvnímu disku (na adrese 2) odpovídá zařízení
-<filename>sda</filename>, druhému <filename>sdb</filename>. Tři oddíly
-na disku <filename>sda</filename> by byly pojmenovány
-<filename>sda1</filename>, <filename>sda2</filename>,
-<filename>sda3</filename>. Stejné schéma značení platí i pro disk
-<filename>sdb</filename> a jeho oblasti.
-
-</para><para arch="not-s390">
-
-Máte-li v počítači dva SCSI řadiče, pořadí disků zjistíte ze
-zpráv, které Linux vypisuje při startu.
-
-</para><para arch="x86">
-
-Primární oddíly jsou v Linuxu reprezentovány názvem disku a číslem
-oddílu 1 až 4. Například <filename>/dev/sda1</filename> odpovídá
-prvnímu primárnímu oddílu na prvním disku. Logické oddíly jsou
-číslovány od 5, takže na stejném disku má první logický oddíl označení
-<filename>/dev/sda5</filename>. Rozšířený oddíl, tj. primární oddíl
-obsahující logické oddíly, sám o sobě použitelný není.
-
-</para><para arch="sparc">
-
-Sunovské oblasti povolují mít 8 samostatných oblastí (nebo
-také plátků (slices)). Třetí oblast bývá obvykle (a je to tak
-doporučováno) oblast <quote>celého disku</quote> (Whole disk).
-Tato oblast obsahuje všechny sektory na disku a obvykle je používána
-zavaděčem systému (buď SILO nebo vlastním zavaděčem od Sunu).
-
-</para><para arch="s390">
-
-Na oblasti na disku se můžete odkazovat pomocí čísel přidaných za
-název disku: <filename>dasda1</filename> a <filename>dasda2</filename>
-představují první a druhou oblast na prvním DASD zařízení v systému.
-
-</para>
- </sect1>
diff --git a/cs/partitioning/partition-programs.xml b/cs/partitioning/partition-programs.xml
deleted file mode 100644
index 9d8e256de..000000000
--- a/cs/partitioning/partition-programs.xml
+++ /dev/null
@@ -1,140 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 64916 -->
-
- <sect1 id="partition-programs">
- <title>Dělící programy v &debian;u</title>
-<para>
-
-K rozdělení disku nabízí každá architektura různé programy.
-Pro váš typ počítače jsou k dispozici:
-
-</para>
-
-<variablelist>
-
-<varlistentry>
-<term><command>partman</command></term>
-<listitem><para>
-
-Doporučený nástroj, který umí kromě dělení disků i měnit velikost
-oblastí, vytvářet souborové
-systémy <phrase arch="any-x86"> (v řeči Windows
-<quote>formátovat</quote>) </phrase> a přiřadit je k přípojným bodům.
-
-</para></listitem>
-</varlistentry>
-
-<varlistentry condition="fdisk.txt">
-<term><command>fdisk</command></term>
-<listitem><para>
-
-Původní linuxový program pro správu oddílů, vhodný pro guru.
-
-</para><para>
-
-Obzvláště opatrní musíte být v případě, že máte na disku oblasti
-systému FreeBSD. Instalační jádra sice obsahují podporu pro tyto
-oblasti, ale způsob, jakým je <command>fdisk</command>
-(ne)reprezentuje, může změnit názvy zařízení. Viz
-<ulink url="&url-linux-freebsd;">Linux+FreeBSD HOWTO</ulink>.
-
-</para></listitem>
-</varlistentry>
-
-<varlistentry condition="cfdisk.txt">
-<term><command>cfdisk</command></term>
-<listitem><para>
-
-Jednoduchý, celoobrazovkový program pro správu oddílů se
-vyznačuje snadným ovládáním.
-
-</para><para>
-
-Poznamenejme, že <command>cfdisk</command> oblasti FreeBSD nerozpozná
-vůbec a tím pádem se názvy zařízení mohou změnit.
-
-</para></listitem>
-</varlistentry>
-
-<varlistentry condition="atari-fdisk.txt">
-<term><command>atari-fdisk</command></term>
-<listitem><para>
-
-Atari verze programu <command>fdisk</command>.
-
-</para></listitem>
-</varlistentry>
-
-<varlistentry condition="amiga-fdisk.txt">
-<term><command>amiga-fdisk</command></term>
-<listitem><para>
-
-Amiga verze programu <command>fdisk</command>.
-
-</para></listitem>
-</varlistentry>
-
-<varlistentry condition="mac-fdisk.txt">
-<term><command>mac-fdisk</command></term>
-<listitem><para>
-
-Mac verze programu <command>fdisk</command>.
-
-</para></listitem>
-</varlistentry>
-
-<varlistentry condition="pmac-fdisk.txt">
-<term><command>pmac-fdisk</command></term>
-<listitem><para>
-
-PowerMac verze programu <command>fdisk</command>, používá se i pro
-systémy BVM a Motorola VMEbus.
-
-</para></listitem>
-</varlistentry>
-
-<varlistentry condition="fdasd.txt">
-<term><command>fdasd</command></term>
-<listitem><para>
-
-&arch-title; verze programu <command>fdisk</command>. Popis naleznete
-v manuálové stránce programu fdasd nebo ve 13. kapitole dokumentu
-<ulink url="http://oss.software.ibm.com/developerworks/opensource/linux390/docu/l390dd08.pdf">
-Device Drivers and Installation Commands</ulink>.
-
-</para></listitem>
-</varlistentry>
-</variablelist>
-
-<para>
-
-Jeden z těchto programů se spustí automaticky, když vyberete krok
-<guimenuitem>Rozdělit disky</guimenuitem> (nebo podobný). Teoreticky
-je možné přepnout se na druhou konzoli (<userinput>tty2</userinput>)
-a použít jiný nástroj na dělení disku, avšak prakticky se to
-nedoporučuje.
-
-</para><para arch="any-x86">
-
-Nezapomeňte označit zaváděcí oddíl jako <quote>aktivní</quote>
-(bootable).
-
-</para><para condition="mac-fdisk.txt">
-
-Důležité je, že na macintoshích discích je odkládací oblast
-rozpoznána svým jménem: musí být nazvána <quote>swap</quote>.
-Všechny linuxové oblasti na macintoshích používají stejný typ oblasti
-Apple_UNIX_SRV2. Další užitečné čtení je
-<ulink url="&url-mac-fdisk-tutorial;">mac-fdisk Tutorial</ulink>,
-kde je krok za krokem popsán způsob sdílení disku s MacOS.
-
-</para>
-
-&partition-hppa.xml;
-&partition-x86.xml;
-&partition-ia64.xml;
-&partition-mips.xml;
-&partition-powerpc.xml;
-&partition-sparc.xml;
-
- </sect1>
diff --git a/cs/partitioning/partition/hppa.xml b/cs/partitioning/partition/hppa.xml
deleted file mode 100644
index 2bc210e4a..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/hppa.xml
+++ /dev/null
@@ -1,19 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 35595 -->
-
-  <sect2 arch="hppa"><title>Dělení disku pro &arch-title;</title>
-<para>
-
-PALO, zavaděč na HPPA, vyžaduje oblast typu <quote>F0</quote> kdekoliv
-v prvních
-dvou gigabajtech. V této oblasti se uloží zavaděč, jádro a RAMdisk,
-takže by měla být dostatečně velká &mdash; alespoň 16Mb (raději 25-50Mb).
-Další požadavek firmwaru je, aby se jádro nacházelo na prvních dvou
-gigabajtech pevného disku.
-Toho můžete dosáhnout tak, že kořenový svazek bude celý umístěn v
-prvních dvou gigabajtech, nebo někde u začátku disku vytvoříte malou
-(25-50Mb) oblast pro <filename>/boot</filename>, kde se obvykle
-uchovávají jádra.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/ia64.xml b/cs/partitioning/partition/ia64.xml
deleted file mode 100644
index fca441075..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/ia64.xml
+++ /dev/null
@@ -1,111 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 43254 -->
-
-  <sect2 arch="ia64"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
-<para>
-
-Výchozím dělicím programem instalačního systému je
-<command>partman</command>. <command>partman</command> se stará
-o správné rozdělení disku, správu přípojných bodů a hlavně dává pozor,
-aby jste neudělali nějakou logickou chybu, která by zabránila
-instalaci. Protože toho má na starosti víc než dost, přenechává
-samotné dělení disku programu <command>parted</command>.
-
-</para><note><title>Různé formáty tabulky oddílů</title><para>
-
-IA-64 EFI firmware podporuje dva formáty tabulky oddílů &mdash; GPT
-a MS-DOS. Formát MS-DOS se typicky používá na počítačích i386 a pro
-systémy IA-64 se již nedoporučuje. Přestože instalační systém nabízí
-dva programy pro dělení disku (<command>cfdisk</command>
-a <command>parted</command>), měli byste používat pouze druhý z nich,
-protože jenom <command>parted</command> zvládá oba formáty tabulky
-oddílů.
-
-</para></note><para>
-
-Pokud v <command>partman</command>u zvolíte automatické rozdělení
-disků, automaticky se na začátku prvního disku vytvoří malá EFI
-oblast. Jestliže rozdělujete disk ručně, můžete ji vytvořit stejným
-způsobem, jako třeba <emphasis>swap</emphasis>.
-
-</para><para>
-
-Pokud byste náhodou potřebovali vytvořit tak speciální rozdělení
-disku, že by to <command>partman</command> nezvládl, můžete se
-přepnout do shellu a ručně spustit program <command>parted</command>.
-Bohužel je <command>parted</command> ovládaný z příkazové řádky a tím
-pádem se nepoužívá tak jednoduše jako <command>partman</command>.
-Předpokládejme, že chcete smazat celý disk a vytvořit tabulku GPT
-a několik oblastí. Posloupnost příkazů by mohla vypadat nějak takto:
-
-<informalexample><screen>
-      mklabel gpt
-      mkpartfs primary fat 0 50
-      mkpartfs primary linux-swap 51 1000
-      mkpartfs primary ext2 1001 3000
-      set 1 boot on
-      print
-      quit
-</screen></informalexample>
-
-Tím se vytvoří nová tabulka rozdělení disku a tři oblasti pro použití
-jako zaváděcí oblast EFI, virtuální paměť a kořenový souborový
-systém. Nakonec se oblasti EFI nastaví příznak pro zavádění.
-Oblasti se zadávají v megabajtech tak, že uvedete posunutí počátku
-a konce oblasti od začátku disku. V příkladu jsme vytvořili oblast se
-souborovým systémem ext2 o velikosti 1999MB, která začíná na
-1001. megabajtu od začátku disku.
-Poznámka: Formátování odkládací oblasti programem
-<command>parted</command> může trvat několik minut, protože se
-kontroluje výskyt vadných bloků.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="ia64"><title>Požadavky na zaváděcí oblast</title>
-<para>
-
-ELILO, zavaděč na IA-64, vyžaduje oblast obsahující souborový systém
-FAT. Jestliže jste použili oblasti GPT, měla by mít nastaven příznak
-<userinput>boot</userinput>; pokud jste použili oblasti MS-DOS, pak by
-měla být typu <quote>EF</quote>. Oblast musí být dostatečně velká, aby
-se do ní vešel zavaděč, jádra a případné RAMdisky. Obvykle stačí 16MB,
-ale jestli experimentujete s více jádry, klidně použijte oblast
-o velikosti 128MB.
-
-</para><para>
-
-Protože EFI Boot Manager a EFI Shell plně podporují tabulku rozdělení
-typu GPT, nemusí být zaváděcí oblast nutně první a dokonce ani nemusí
-být na stejném disku. To se hodí v případech, když tuto oblast
-zapomenete alokovat a zjistíte to až později po vytvoření
-a zformátování jiných oblastí. <command>partman</command> na tento
-problém myslí a hlídá, zda je při ukončení <command>partman</command>u
-zaváděcí EFI oblast vytvořená a zda existuje platná kořenová oblast.
-To vám dává možnost opravit rozdělení disku ještě před instalací
-balíků (což by v dané chvíli většinou nedávalo smysl). Nejjednodušší
-cesta k nápravě je zmenšit poslední oblast na disku a použít vzniklé
-volné místo právě pro zaváděcí EFI oblast.
-
-</para><para>
-
-Velmi se doporučuje vytvořit zaváděcí EFI oblast na stejném disku,
-kde leží <emphasis>kořenový</emphasis> souborový systém.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="ia64"><title>Diagnostické EFI oblasti</title>
-<para>
-
-EFI firmware je mnohem propracovanější než obvyklé BIOSy, které můžete
-nalézt ve většině osobních počítačů třídy x86. Někteří výrobci
-využívají možností EFI a ukládají si na systémový disk do speciální
-oblasti diagnostické programy a nástroje pro správu
-systému. Podrobnější informace o této oblasti se dozvíte v dokumentaci
-k systému. Nejjednodušší cesta k vytvoření diagnostické oblasti je
-vytvořit ji v <command>partman</command>u zároveň se zaváděcí EFI
-oblastí.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/mips.xml b/cs/partitioning/partition/mips.xml
deleted file mode 100644
index 38aa46ed6..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/mips.xml
+++ /dev/null
@@ -1,17 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 35613 -->
-
-  <sect2 arch="mips"><title>Dělení na &arch-title;</title>
-<para>
-
-Aby se na počítačích SGI zavedl systém, musí být přítomen SGI
-disk label. Můžete ho vytvořit z expertního menu programu fdisk.  Při
-tom se vytvoří <quote>volume header</quote> (oblast číslo 9), která by
-měla mít velikost alespoň 3MB. Pokud experimentujete s více jádry, je
-lepší použít velikost alespoň 10MB. Jestliže je oblast
-<quote>volumeheader</quote> příliš malá, můžete ji jednoduše smazat
-a znovu přidat s novou velikostí. Tato oblast musí vždy začínat na
-sektoru 0.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/powerpc.xml b/cs/partitioning/partition/powerpc.xml
deleted file mode 100644
index f4778b706..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/powerpc.xml
+++ /dev/null
@@ -1,55 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 64829 -->
-
-  <sect2 arch="powerpc">
-  <title>Dělení disku na novějších Macintoshích</title>
-<para>
-
-Pokud instalujete na <quote>Newworld</quote> PowerMac, musíte pro
-zavaděč vytvořit speciální zaváděcí oblast. Tato oblast by měla být
-typu <emphasis>Apple_Bootstrap</emphasis> o velikosti nejméně 819200
-bajtů. Pokud oblast nebude mít požadovaný typ, nebudete schopni
-zavádět systém z pevného disku. Tuto oblast vytvoříte buď
-v <command>partman</command>u tak, že vytvoříte oblast a přiřadíte jí
-typ použití <quote>Zaváděcí oblast NewWorld</quote>, nebo
-v <command>mac-fdisk</command>u příkazem <userinput>b</userinput>.
-
-</para><para>
-
-Tím, že přiřadíte zaváděcí oblasti speciální typ, předejdete
-problémům s MacOS, který by jinak oblast připojil a tím ji zničil,
-protože tato obsahuje speciální modifikace pro OpenFirmware.
-Modifikace jsou nutné pro automatický start z oblasti.
-
-</para><para>
-
-Celá zaváděcí oblast je vytvořená pro tři malé soubory: program
-<command>yaboot</command>, jeho konfigurační soubor
-<filename>yaboot.conf</filename> a první část zavaděče OpenFirmware
-&mdash; <command>ofboot.b</command>. Tato oblast se nemusí a neměla by
-se připojovat do souborového systému, natož na ni kopírovat jádro nebo
-něco podobného. Pro manipulaci s touto oblastí slouží utility
-<command>ybin</command> a <command>mkofboot</command>.
-
-</para><para>
-
-Aby mohl OpenFirmware zavést &debian-gnu; automaticky, měla by se zaváděcí
-oblast objevit před všemi ostatními oblastmi na disku, obzvláště před
-zaváděcími oblastmi MacOS. To znamená, že zaváděcí oblast by měla být
-první, kterou vytvoříte. Ovšem i když přidáte zaváděcí oblast později,
-můžete použít program <command>mac-fdisk</command> a příkazem
-<userinput>r</userinput> přeskládat tabulku oblastí tak, aby tato
-oblast následovala hned po tabulce rozdělení disku (což je vždy první
-oblast). Toto pořadí je logické, ne fyzické uspořádání na disku, ale o
-to nám jde.
-
-</para><para>
-
-Apple disky totiž obsahují několik malých oblastí pro ovladače. Pokud
-chcete mít na disku &debian; i MacOSX, musí tyto oblasti zůstat
-zachovány včetně malé HFS oblasti (její minimální velikost je 800k).
-To je proto, že MacOSX nabízí při každém zavádění inicializaci všech
-disků, které nemají aktivní MacOS oblasti a oblasti s ovladači.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/sparc.xml b/cs/partitioning/partition/sparc.xml
deleted file mode 100644
index 063d51e83..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/sparc.xml
+++ /dev/null
@@ -1,31 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 11648 -->
-
-  <sect2 arch="sparc"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
-<para>
-
-Abyste mohli zavést systém, jediná možnost je vytvořit na zaváděcím
-disku <quote>Sun disk label</quote>, protože OpenBoot PROM rozumí jedině tomuto
-rozložení oblastí. Pro vytvoření <quote>Sun disk label</quote> se v
-<command>fdisk</command>u používá klávesa <keycap>s</keycap>.
-
-</para><para>
-
-Dále si na &arch-title; discích dejte pozor, aby první oblast na
-zaváděcím disku začínala na nultém cylindru. To znamená, že první
-oblast bude obsahovat i tabulku oblastí a zaváděcí blok, které leží
-v prvních dvou sektorech disku. V žádném případě
-<emphasis>nesmíte</emphasis> na první oblast zaváděcího disku dávat
-oblast pro virtuální paměť, protože tyto oblasti mažou prvních několik
-sektorů z oblasti. Klidně zde můžete umístit oblasti Ext2 nebo UFS,
-protože se zaváděcího bloku ani tabulky oblastí nedotknou.
-
-</para><para>
-
-Také se doporučuje, aby třetí oblast byla typu 5, což je <quote>Whole
-disk</quote>. Tato oblast obsahuje celý disk (od prvního cylindru až k
-poslednímu). Kromě toho, že je to zažitá konvence, tak tím pomůžete
-zavaděči <command>SILO</command>.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/x86.xml b/cs/partitioning/partition/x86.xml
deleted file mode 100644
index 7745270f5..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/x86.xml
+++ /dev/null
@@ -1,77 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 66973 -->
-
-  <sect2 arch="x86"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
-<para>
-
-BIOS osobních počítačů obvykle přidává další omezení na rozdělení
-disku. Je určeno, kolik můžete na disku připravit <quote>primárních</quote> a
-<quote>logických</quote> oddílů. Starší BIOSy z let 1994-1998 dokáží zavést
-systém jen z části disku. Informace na toto téma podávají dokumenty
-<ulink url="&url-partition-howto;">Linux Partition HOWTO</ulink>,
-zde uvádíme jen stručný přehled.
-
-</para><para>
-
-<quote>Primární</quote> oddíly jsou původní koncept rozdělení disku. Na disku
-mohou být maximálně čtyři. Toto omezení překonávají oddíly
-<quote>rozšířené</quote> a <quote>logické</quote>. Změníte-li primární oddíl na rozšířený,
-můžete tento prostor využít k vytvoření libovolného počtu (max. 60)
-logických částí. Na disku lze však vytvořit maximálně jeden rozšířený
-oddíl.
-
-</para><para arch="linux-any">
-
-Linux omezuje počet oddílů na disk takto: 255 oddílů pro disky SCSI
-(3 primární a 252 logických) a 63 oddílů na discích IDE
-(3 primární a 60 logických). Standardní &debian-gnu; nabízí na každém
-disku pouze 20 zařízení pro oblasti, takže pokud chcete využívat
-oblasti s číslem větším než 20, musíte odpovídající zařízení vytvořit
-ručně.
-
-</para><para>
-
-Jestliže máte velký IDE disk na kterém nepoužíváte ani LBA adresování,
-ani překládací ovladač od výrobce, pak musíte umístit zaváděcí oddíl
-(obsahující jádro) do prvních 1024 cylindrů na disku (obvykle prvních
-524 megabajtů).
-
-</para><para>
-
-Toto omezení neplatí pro novější BIOSy (podle výrobce 1995-98),
-které podporují <quote>Enhanced Disk Drive Support Specification</quote>.
-Lilo, linuxový zavaděč, i alternativní zavaděč
-<command>mbr</command> musí použít BIOS pro načtení jádra z disku do
-operační paměti. Jestliže jsou v BIOSu přítomna rozšíření pro přístup
-k velkým diskům (přes přerušení 0x13), pak budou použita. V opačném
-případě je použito původní rozhraní pro přístup k diskům, které
-bohužel neumí adresovat oblasti nad 1023. cylindrem.
-Avšak v okamžiku, kdy je &arch-kernel; zaveden, už nezáleží na omezeních
-BIOSu, protože &arch-kernel; k přístupu na disky BIOS nepoužívá.
-
-</para><para>
-
-Pokud máte velký disk, možná budete chtít využít techniku překladu
-cylindrů, kterou můžete zapnout v BIOSu (jako třeba LBA <quote>Logical
-Block Addressing</quote> nebo CHS <quote>Large</quote> módy).
-Více informací ohledně velkých disků najdete v
-<ulink url="&url-large-disk-howto;">Large Disk HOWTO</ulink>.
-Pokud používáte techniku překladu cylindrů a BIOS nepodporuje
-rozšíření pro přístup k velkým diskům, pak se vaše zaváděcí oblast
-musí vlézt do <emphasis>přeloženého</emphasis> ekvivalentu
-1024. cylindru.
-
-</para><para>
-
-Pro splnění těchto požadavků doporučujeme vytvořit malou oblast
-na začátku disku (25-50MB by mělo stačit), která se použije jako
-zaváděcí. Ostatní oblasti je pak možné vytvořit kdekoliv ve zbylém
-místu. Zaváděcí oblast <emphasis>musí</emphasis> být připojena jako
-<filename>/boot</filename>, protože v tomto adresáři se uchovávají
-jádra.
-Takovéto nastavení bude fungovat na libovolném počítači, bez ohledu
-na to, zda používá nebo nepoužívá LBA, CHS nebo zda podporuje
-rozšíření pro přístup k velkým diskům.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partitioning.xml b/cs/partitioning/partitioning.xml
deleted file mode 100644
index 754a7cf35..000000000
--- a/cs/partitioning/partitioning.xml
+++ /dev/null
@@ -1,13 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 64916 -->
-
-<appendix id="partitioning">
-<title>Poznámky k rozdělování disku</title>
-
-&sizing.xml;
-&tree.xml;
-&schemes.xml;
-&device-names.xml;
-&partition-programs.xml;
-
-</appendix>
diff --git a/cs/partitioning/schemes.xml b/cs/partitioning/schemes.xml
deleted file mode 100644
index ecef7ba7b..000000000
--- a/cs/partitioning/schemes.xml
+++ /dev/null
@@ -1,78 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 69755 -->
-
- <sect1>
- <title>Doporučené rozdělení disku</title>
-<para>
-
-Pro nové uživatele, domácí počítače a jiné jednouživatelské stanice je
-asi nejjednodušší použít jednu oblast jako kořenovou (a případně jednu
-pro virtuální paměť). Pokud bude některá oblast větší než 6 GB,
-použijte raději jiný souborový systém než standardní ext2 (např. ext3).
-Oblasti se souborovým systémem ext2 se totiž musí pravidelně
-kontrolovat, což může u větších oblastí trvat poměrně dlouho a
-prodlužuje se tím náběh systému.
-
-</para><para>
-
-Jak jsme řekli dříve, pro víceuživatelské systémy je lepší použít pro
-<filename>/var</filename>, <filename>/tmp</filename>
-a <filename>/home</filename> samostatné oblasti.
-
-</para><para>
-
-Chcete-li instalovat hodně programů, které nejsou přímo součástí
-distribuce, může se vám hodit samostatný oddíl pro
-<filename>/usr/local</filename>. Na počítači, který slouží jako
-poštovní server, má smysl vytvořit svazek pro
-<filename>/var/mail</filename>. Někdy je také dobré oddělit adresář
-<filename>/tmp</filename> na samostatný oddíl s kapacitou 20 až 50MB.
-Na serveru s více uživateli je výhodné vymezit velký oddíl pro
-domovské adresáře (<filename>/home</filename>).
-Obecně ale platí, že rozdělení disku se liší počítač od počítače a
-záleží na tom, k čemu systém používáte.
-
-</para><para>
-
-Při instalaci komplikovanějšího systému (serveru) se podívejte
-do <ulink url="&url-multidisk-howto;">Multi
-Disk HOWTO</ulink> na podrobnější informace. Tento odkaz může být
-zajímavý rovněž pro zprostředkovatele připojení k Internetu.
-
-</para><para>
-
-Zůstává otázka, kolik vyhradit pro virtuální paměť. Názory systémových
-administrátorů jsou různé. Jedna (dobrá) zkušenost říká, že je dobré
-mít stejně odkládacího prostoru jako máte paměti, ale rozhodně ne méně
-než 16MB (To už je skoro lepší odkládací prostor nepoužívat vůbec).
-Samozřejmě že existují výjimky &mdash; budete-li řešit soustavu
-10000 rovnic na počítači s 256 MB, budete potřebovat více jak
-gigabajt odkládacího prostoru.
-
-</para><para>
-
-Na některých 32-bitových architekturách (m68k a PowerPC)
-využije Linux z jednoho odkládacího oddílu maximálně 2 GB, takže není
-důvod, proč překračovat tuto hranici. Máte-li větší nároky na
-virtuální paměť, zkuste umístit odkládací oddíly na různé fyzické
-disky, a pokud možno, na různé IDE nebo SCSI kanály. Jádro bude
-automaticky vyrovnávat zátěž mezi jednotlivé oblasti, což se projeví
-ve zvýšení rychlosti.
-
-</para><para>
-
-Například starší domácí počítač může mít 32 MB paměti a 1,7 GB IDE
-disk na zařízení <filename>/dev/sda</filename>.
-Řekněme, že na <filename>/dev/sda1</filename> je oblast pro druhý
-operační systém o velikosti 500 MB. Odkládací oddíl má 32 MB a je na
-<filename>/dev/sda3</filename>. Zbytek, tj. asi 1,2 GB na
-<filename>/dev/sda2</filename> je kořenový svazek pro Linux.
-
-</para><para>
-
-Pro představu, kolik místa zaberou jednotlivé úlohy, se podívejte na
-<xref linkend="tasksel-size-list"/>.
-
-</para>
-
- </sect1>
diff --git a/cs/partitioning/sizing.xml b/cs/partitioning/sizing.xml
deleted file mode 100644
index fb08c31b0..000000000
--- a/cs/partitioning/sizing.xml
+++ /dev/null
@@ -1,52 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 64916 -->
-
- <sect1 id="partition-sizing">
- <title>Počet a velikost oblastí</title>
-<para>
-
-Jako úplné minimum potřebuje GNU/&arch-kernel; jeden diskový oddíl. Tento
-oddíl je využit pro operační systém, programy a uživatelská data.
-Většina uživatelů navíc pokládá za nutnost mít vydělenou část disku
-pro virtuální paměť (swap). Tento oddíl slouží operačnímu systému jako
-odkládací prostor. Vydělení <quote>swap</quote> oblasti umožní efektivnější
-využití disku jako virtuální paměti. Je rovněž možné pro tento účel
-využít obyčejný soubor, ale není to doporučené řešení.
-
-</para><para>
-
-Většina uživatelů vyčlení pro GNU/&arch-kernel; více než jeden oddíl na disku.
-Jsou k tomu dva důvody. Prvním je bezpečnost, pokud dojde k poškození
-souborového systému, většinou se to týká pouze jednoho oddílu, takže
-potom musíte nahradit ze záloh pouze část systému. Minimálně můžete
-uvážit vydělení kořenového svazku souborů. Ten obsahuje zásadní
-komponenty systému. Jestliže dojde poškození nějakého dalšího oddílu,
-budete stále schopni spustit GNU/&arch-kernel; a provést nápravu, což vám může
-ušetřit novou instalaci systému.
-
-</para><para>
-
-Druhý důvod je obyčejně závažnější při produkčním nasazení.
-Představte si situaci, kdy nějaký proces začne nekontrolovaně zabírat
-diskový prostor. Pokud se jedná o proces se superuživatelskými právy,
-může zaplnit celý disk a naruší tak chod systému, poněvadž &arch-kernel;
-potřebuje při běhu vytvářet soubory. K takové situaci může dojít i z
-vnějších příčin, například se stanete obětí spamu a nevyžádané e-maily
-vám lehce zaplní celý disk. Rozdělením disku na více oddílů se lze
-před podobnými problémy uchránit. Pokud třeba vydělíte pro 
-<filename>/var/mail</filename> samostatnou oblast, bude systém
-fungovat, i když bude zahlcen nevyžádanou poštou.
-
-</para><para>
-
-Jedinou nevýhodou při používání více diskových oddílů je, že je
-obtížné dopředu odhadnout kapacitu jednotlivých oddílů. Jestliže
-vytvoříte některý oddíl příliš malý, budete muset systém instalovat
-znovu, a nebo se budete potýkat s přesunováním souborů z oddílu, jehož
-velikost jste podhodnotili. V opačném případě, kdy vytvoříte zbytečně
-velký oddíl, plýtváte diskovým prostorem, který by se dal využít
-jinde. Diskový prostor je dnes sice levný, ale proč vyhazovat peníze
-oknem?
-
-</para>
- </sect1>
diff --git a/cs/partitioning/tree.xml b/cs/partitioning/tree.xml
deleted file mode 100644
index 00017fbe6..000000000
--- a/cs/partitioning/tree.xml
+++ /dev/null
@@ -1,158 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 69849 -->
-
- <sect1 id="directory-tree">
- <title>Strom adresářů</title>
-<para>
-
-&debian-gnu; dodržuje standard pro pojmenování souborů a adresářů
-(<ulink url="&url-fhs-home;">Filesystem Hierarchy Standard</ulink>),
-což zaručuje, že uživatelé či programy mohou odhadnout umístění
-souborů či adresářů. Kořenový adresář je reprezentován lomítkem
-<filename>/</filename> a na všech &debian;ích systémech obsahuje tyto
-adresáře:
-
-<informaltable>
-<tgroup cols="2">
-<thead>
-<row>
-  <entry>Adresář</entry><entry>Obsah</entry>
-</row>
-</thead>
-
-<tbody>
-<row>
-  <entry><filename>bin</filename></entry>
-  <entry>Důležité programy</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>boot</filename></entry>
-  <entry>Statické soubory zavaděče</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>dev</filename></entry>
-  <entry>Soubory zařízení</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>etc</filename></entry>
-  <entry>Konfigurační soubory závislé na systému</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>home</filename></entry>
-  <entry>Domovské adresáře uživatelů</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>lib</filename></entry>
-  <entry>Podstatné sdílené knihovny a moduly jádra</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>media</filename></entry>
-  <entry>Obsahuje přípojné body pro výměnná média</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>mnt</filename></entry>
-  <entry>Místo pro dočasné připojování souborových systémů</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>proc</filename></entry>
-  <entry>Virtuální adresář obsahující systémové informace</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>root</filename></entry>
-  <entry>Domovský adresář správce systému</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>run</filename></entry>
-  <entry>Proměnlivá data platná po dobu běhu systému</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>sbin</filename></entry>
-  <entry>Důležité systémové programy</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>srv</filename></entry>
-  <entry>Data nabízená systémem</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>sys</filename></entry>
-  <entry>Virtuální adresář pro systémové informace</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>tmp</filename></entry>
-  <entry>Dočasné soubory</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>usr</filename></entry>
-  <entry>Druhá úroveň hierarchie</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>var</filename></entry>
-  <entry>Proměnlivá data</entry>
-</row><row>
-  <entry><filename>opt</filename></entry>
-  <entry>Softwarové balíky třetích stran</entry>
-</row>
-</tbody></tgroup></informaltable>
-</para>
-
-<para>
-
-Následující seznam by vám měl pomoci při rozhodování o rozdělení disku
-na oblasti. Berte prosím na vědomí, že využití disku se velmi liší
-podle způsobu používání systému a proto jsou následující doporučení
-pouze obecné a měly by sloužit jen jako možný základ pro dělení disku.
-
-</para>
-<itemizedlist>
-<listitem><para>
-
-<filename>/</filename>: kořenový adresář musí vždy fyzicky obsahovat
-adresáře <filename>/etc</filename>, <filename>/bin</filename>,
-<filename>/sbin</filename>, <filename>/lib</filename> a
-<filename>/dev</filename>, protože jinak byste nemohli zavést systém.
-Typicky je potřeba &root-system-size-min;&ndash;&root-system-size-max; MB,
-ale v konkrétních podmínkách se požadavky mohou lišit.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-<filename>/usr</filename>: obsahuje všechny uživatelské programy
-(<filename>/usr/bin</filename>), knihovny
-(<filename>/usr/lib</filename>), dokumentaci
-(<filename>/usr/share/doc</filename>), atd.
-Protože tato část souborového systému spotřebuje nejvíce místa,  měli
-byste jí na disku poskytnout alespoň 600&ndash;750 MB. Pokud budete instalovat
-hodně balíčků, měli byste tomuto adresáři vyhradit ještě více
-místa. Velkoryse pojatá instalace pracovní stanice nebo serveru může
-klidně zabrat i 5&ndash;6 GB.
-
-</para><para>
-
-V současnosti se doporučuje mít adresář <filename>/usr</filename>
-umístěn přímo na kořenové oblasti, jelikož zavádění systému
-s <filename>/usr</filename> na samostatné oblasti je stále obtížnější
-a jednou přestane být podporováno.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-<filename>/var</filename>: v tomto adresáři budou uložena všechna
-proměnlivá data jako příspěvky news, e-maily, webové stránky,
-vyrovnávací paměť pro balíčkovací software, atd. Velikost tohoto
-adresáře velmi závisí na způsobu používání vašeho počítače, ale pro
-většinu lidí bude velikost dána režijními náklady správce balíčků.
-Pokud se chystáte nainstalovat najednou vše, co &debian; nabízí, mělo by
-stačit pro <filename>/var</filename> vyhradit dva až tři gigabajty.
-V případě, že budete instalovat systém po částech (nejprve služby a
-utility, potom textové záležitosti, následně X, ...), bude stačit 300
-až 500 megabajtů. Jestliže je vaší prioritou volné místo na disku a
-neplánujete žádné velké aktualizace systému, lze vyjít se 30 až 40
-megabajty.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-<filename>/tmp</filename>: sem programy většinou zapisují dočasná data.
-Obvykle by mělo stačit 40&ndash;100 MB. Některé aplikace &mdash; včetně
-nadstaveb archivačních programů, authoringových CD/DVD nástrojů
-a multimediálních programů &mdash; mohou <filename>/tmp</filename>
-využívat pro uložení celých obrazů. Plánujete-li využívat takovéto
-programy, měli byste dostupné místo příslušně zvýšit.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-<filename>/home</filename>: každý uživatel si bude ukládat data do
-svého podadresáře v tomto adresáři. Jeho velikost závisí na tom, kolik
-uživatelů bude systém používat a jaké soubory se v jejich adresářích
-budou uchovávat. Pro každého uživatele byste měli počítat alespoň
-100 MB místa, ale opět závisí na konkrétní situaci.
-
-</para></listitem>
-</itemizedlist>
-
- </sect1>