blob: 038018225714bdef9209556c26aad99a4e2f75e6 (
plain)
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
|
<!-- $Id$ -->
<!-- original version: 43573 -->
<sect3 id="shell">
<title>Používání shellu a prohlížení logů</title>
<para>
Shell můžete během instalace získat několika způsoby. Pokud zrovna
neinstalujete přes sériovou konzoli, je nejjednodušší se přepnout na
druhou <emphasis>virtuální konzoli</emphasis> klávesami <keycombo>
<keycap>Levý Alt</keycap> <keycap>F2</keycap> </keycombo> (na
macintoshí klávesnici <keycombo> <keycap>Option</keycap>
<keycap>F2</keycap> </keycombo>), kde běží samostatný klon Bourne
shellu nazvaný <command>ash</command>. Zpět do instalátoru se
dostanete klávesovou zkratkou <keycombo> <keycap>Levý Alt</keycap>
<keycap>F1</keycap> </keycombo>.
</para><para>
Pokud se nemůžete přepínat mezi virtuálními konzolami, můžete shell
spustit z hlavního menu příkazem <guimenuitem>Spustit
shell</guimenuitem>. Po vykonání potřebných příkazů se zpět do menu
vrátíte příkazem <userinput>exit</userinput>.
</para><para>
V tomto okamžiku běží systém z RAMdisku a nabízí několik základních
unixových nástrojů. Seznam dostupných programů můžete zjistit příkazy
<userinput>ls /bin /sbin /usr/bin /usr/sbin</userinput> a
<userinput>help</userinput>. Shell má některé příjemné vlastnosti
svých větších bratříčků, jako je historie a automatické doplňování
příkazů.
</para><para>
Pro úpravu souborů máte k dispozici textový editor
<command>nano</command>.
</para><para>
Přestože můžete v shellu provádět téměř cokoliv, co vám dostupné
programy umožní, měli byste raději používat menu instalačního programu
— shell a jeho příkazy jsou zde jen pro případ, že se něco
pokazí. Ruční spouštění příkazů ze shellu totiž může kolidovat s
instalačním procesem. Konkrétně pro inicializaci odkládací oblasti
byste měli použít menu a ne shell, protože instalační program jinak
nepozná, že jste tento krok již provedli.
</para>
</sect3>
|
