path: root/cs/using-d-i/modules/partman.xml

<!-- $Id$ -->
<!-- original version: 66181 -->

<para>

Nyní nastal čas rozdělit pevné disky. Pokud se při dělení disků zrovna
necítíte silní v kramflecích, nebo pokud chcete o rozdělování disků
dozvědět více, podívejte se do dodatku <xref linkend="partitioning"/>.

</para><warning arch="sparc"><para>

Jestliže byl disk původně použit v Solarisu, dělení disků nemusí
rozpoznat správnou velikost disku. Vytvoření nové tabulky oblastí
nepomůže. Pomůže však <quote>vynulování</quote> několika prvních
sektorů disku:

<informalexample><screen>
<prompt>#</prompt> <userinput>dd if=/dev/zero of=/dev/hd<replaceable>X</replaceable> bs=512 count=2; sync</userinput>
</screen></informalexample>

Mějte na paměti, že tímto znepřístupníte všechna data, která se na
disku dosud nacházela.

</para></warning><para>

Nejprve vám bude nabídnuta možnost automaticky rozdělit buď celý disk,
nebo dostupné volné místo na disku. Tato volba se někdy nazývá
<quote>asistované</quote> rozdělení, protože do dělení můžete sami
zasáhnout. Pokud nechcete využít automatické dělení disku, zvolte
z nabídky <guimenuitem>Ručně</guimenuitem>.

</para>

   <sect3 id="partman-fs">
   <title>Podporované možnosti dělení disků</title>
<para>

Nástroj pro dělení disků v &d-i;u je poměrně všestranný. Umožňuje
vytvářet mnoho různých schémat dělení disků, používat různé tabulky
oblastí, souborové systémy a pokročilá bloková zařízení.

</para><para>

Konkrétní dostupné možnosti závisí převážně na architektuře
instalovaného počítače, ale také na dalších faktorech, jako je
velikost operační paměti (při nedostatku operační paměti nemusí být
některé možnosti k dispozici). Lišit se mohou také výchozí
hodnoty. Například typ tabulky rozdělení disku může být různý pro
menší a větší disky. Některé možnosti je možno změnit jen při instalaci
se střední nebo nízkou prioritou otázek. Při vyšších prioritách se
použijí výchozí hodnoty.

</para><para arch="linux-any">

Instalační systém umožňuje použít různé druhy pokročilého dělení disku
a zajímavých úložných zařízení, často i kombinovaně.

<itemizedlist>
<listitem><para>

<emphasis>Logical Volume Management (LVM)</emphasis>

</para></listitem>
<listitem arch="not-s390"><para>

<emphasis>Softwarový RAID</emphasis>

  </para><para>

Podporovány jsou RAID úrovně 0, 1, 4, 5, 6 a 10.

</para></listitem>
<listitem><para>

<emphasis>Šifrování</emphasis>

</para></listitem>
<listitem arch="x86"><para>

<emphasis>Serial ATA RAID</emphasis> (pomocí <classname>dmraid</classname>)

  </para><para>

Taktéž nazývaný <quote>falešný RAID</quote> nebo <quote>BIOS
RAID</quote>. Podpora pro Serial ATA RAID je dostupná pouze pokud ji
povolíte při zavádění instalačního systému. Více informací naleznete
na <ulink url="&url-d-i-sataraid;">naší Wiki</ulink>.

</para></listitem>
<listitem><para>

<emphasis>Multipath</emphasis> (experimentální)

  </para><para>

Podpora pro multipath je dostupná pouze pokud ji povolíte při zavádění
instalačního systému. Více informací naleznete
na <ulink url="&url-d-i-multipath;">naší Wiki</ulink>.

</para></listitem>
</itemizedlist>

</para><para arch="linux-any">

Podporovány jsou následující souborové systémy.

<itemizedlist>
<listitem><para>

  <phrase arch="arm;mipsel"><emphasis>ext2r0</emphasis>,</phrase>
  <emphasis>ext2</emphasis>,
  <phrase arch="linux-any"><emphasis>ext3</emphasis>,</phrase>
  <phrase arch="linux-any"><emphasis>ext4</emphasis></phrase>

  </para><para arch="linux-any">

Výchozí souborový systém je ve většině případů ext3. Při použití
automatického dělení se pro <filename>/boot</filename> oblast
implicitně použije ext2.

</para></listitem>
<listitem arch="linux-any"><para>

  <emphasis>jfs</emphasis> (není dostupný na všech architekturách)

</para></listitem>
<listitem arch="kfreebsd-any"><para>

  <emphasis>ufs</emphasis>

  </para><para>

Výchozí souborový systém.

</para></listitem>
<listitem><para>

  <emphasis arch="linux-any">xfs</emphasis> (není dostupný na všech
  architekturách)

</para></listitem>
<listitem arch="kfreebsd-any"><para>

  <emphasis>zfs</emphasis>

  </para><para>

Protože podpora ZFS v instalačním systému je stále ještě ve vývoji,
jsou podporovány jen základní vlastnosti ZFS. Některé vlastnosti je
možno povolit po instalaci ručně, ale existuje několik úskalí:

  <itemizedlist>
  <listitem><para>

Při instalaci bude každý ZFS pool hostit jen jeden souborový systém.
Po instalaci je možno v poolu vytvořit další souborové systémy
příkazem <quote>zfs create</quote>.

  </para></listitem>
  <listitem><para>

Při instalaci se bude každý ZFS pool skládat z právě jedné oblasti. Po
instalaci můžete takovýto ZFS pool změnit na vícediskový příkazem
<quote>zpool add</quote>, případně na zrcadlený příkazem <quote>zpool
attach</quote>. Ovšem pozor, neměli byste to provádět na poolu, který
hostí kořenový souborový systém, protože byste tak znemožnili GRUBU
tento systém zavést.

  </para></listitem>
  <listitem><para>

Při instalaci není podporována komprese. Po instalaci ji můžete
povolit nastavením příznaku <quote>compression</quote> (viz příkaz
<quote>zfs set</quote>). Při nastavování komprese is dejte pozor na
pool obsahující kořenový souborový systém, protože GRUB umí zavádět
systém jen při použití výchozí komprese (lzjb).

  </para></listitem>
  </itemizedlist>

</para></listitem>
<listitem><para>

  <emphasis>reiserfs</emphasis> (volitelný, není dostupný na všech
  architekturách)

  </para><para>

Podpora pro souborový systém Reiser již není dostupná automaticky, ale
můžete ji povolit při spuštění instalace se střední nebo nízkou úrovní
otázek tak, že necháte nahrát komponentu
<classname>partman-reiserfs</classname>. Podporována je pouze verze 3.

</para></listitem>
<listitem arch="arm"><para>

  <emphasis>jffs2</emphasis>

  </para><para>

Na některých systémech se používá pro čtení flash paměti. Není možné
vytvářet nové souborové systémy tohoto typu.

</para></listitem>
<listitem arch="x86"><para>

  <emphasis>qnx4</emphasis>

  </para><para>

Stávající souborové systémy budou rozpoznány a je možné jim přiřadit
přípojné body, ale není možné vytvářet nové souborové systémy tohoto
typu.

</para></listitem>
<listitem><para>

  <emphasis>FAT16</emphasis>, <emphasis>FAT32</emphasis>

</para></listitem>
<listitem arch="x86;ia64"><para>

  <emphasis>NTFS</emphasis> (jen pro čtení)

  </para><para>

U stávajících souborových systémů NTFS je možné změnit jejich velikost
a je možné jim přiřadit přípojné body, ale není možné vytvářet nové
souborové systémy tohoto typu.

</para></listitem>
</itemizedlist>

</para>
   </sect3>

   <sect3 id="partman-auto">
   <title>Asistované dělení</title>
<para arch="linux-any">

Zvolíte-li automatické rozdělování, měli byste mít na výběr několik
možností: vytvořit oblasti přímo na disku (klasický způsob), použít
Logical Volume Management (LVM), nebo použít šifrované LVM<footnote>

<para>

Instalátor zašifruje skupinu svazků pomocí 256 bitového klíče AES a
využije pro to <quote>dm-crypt</quote>, který je součástí linuxového
jádra.

</para></footnote>. Ve druhém
a třetím případě vytvoří instalátor většinu oblastí uvnitř jedné
veliké; výhoda je ta, že oblasti uvnitř této veliké oblasti pak můžete
relativně jednoduše zvětšovat a případně zmenšovat. U šifrovaného LVM
bude tato veliká oblast šifrovaná a pro přístup k datům na ní uloženým
budete muset znát přístupovou frázi. Šifrované LVM má ještě jednu
výhodu, a to tu, že před použitím se celá oblast přepíše náhodnými
daty, takže nebude možné rozeznat, které části oblasti se aktivně
používají, a také tím zrušíte stopy po předchozích instalacích. Musíte
však počítat s tím, že mazání zabere určitý čas, který může být u
větších oblastí docela značný.

</para><note arch="linux-any"><para>

(Šifrované) LVM nemusí být k dispozici na všech architekturách.

</para></note><note arch="linux-any"><para>

Při automatickém rozdělení pomocí LVM (nebo šifrovaného LVM), se budou
muset na zvolený disk zapsat některé změny provedené v tabulce
oblastí. Tyto změny z disku efektivně smažou všechna stávající data a
tento krok nebudete moci vrátit zpět. Před samotným zápisem však
budete pro jistotu dotázáni.

</para></note><para>

Pokračujete-li v automatickém rozdělování
<phrase arch="linux-any">(klasickém nebo LVM)</phrase> celého
disku, budete nejprve požádáni, abyste vybrali disk, který chcete
použít. Máte-li více disků, dejte dobrý pozor, který disk zvolíte,
protože pořadí, ve kterém jsou vypsány, se může lišit od toho, na
které jste zvyklí. V identifikaci disků může pomoci i jejich velikost.
Dále si budete moci vybrat z několika připravených schémat rozdělení
disku (viz tabulka
níže). Všechny možnosti mají svá pro a proti, některé argumenty jsou
zmíněny v dodatku <xref linkend="partitioning"/>. Pokud si nejste
jisti, zvolte první možnost. Pamatujte však, že asistované dělení
vyžaduje určitou minimální velikost volného místa, se kterým může
pracovat. Nemáte-li k dispozici zhruba 1GB volného místa (závisí na
zvoleném způsobu dělení), asistované dělení selže.

</para>

<informaltable>
<tgroup cols="3">
<thead>
<row>
  <entry>Způsob dělení</entry>
  <entry>Minimální místo</entry>
  <entry>Vytvořené oblasti</entry>
</row>
</thead>

<tbody>
<row>
  <entry>Všechny soubory v jedné oblasti</entry>
  <entry>600MB</entry>
  <entry><filename>/</filename>, swap</entry>
</row><row>
  <entry>Samostatná oblast pro /home</entry>
  <entry>500MB</entry>
  <entry>
    <filename>/</filename>, <filename>/home</filename>, swap
  </entry>
</row><row>
  <entry>Samostatné oblasti pro /home, /usr, /var a /tmp</entry>
  <entry>1GB</entry>
  <entry>
    <filename>/</filename>, <filename>/home</filename>,
    <filename>/usr</filename>, <filename>/var</filename>,
    <filename>/tmp</filename>, swap
  </entry>
</row>
</tbody></tgroup></informaltable>

<para arch="linux-any">

Pokud jste zvolili automatické rozdělení pomocí (šifrovaného) LVM,
vytvoří se také malá oblast pro <filename>/boot</filename>. Ostatní
oblasti, včetně odkládací, budou vytvořeny uvnitř LVM.

</para><para arch="ia64">

Na architektuře &arch-title; se při automatickém rozdělení disku
vytvoří malá zaváděcí oblast pro zavaděč <command>EFI</command>,
formátovaná souborovým systémem FAT16. Při ručním dělení disku přibude
ve formátovacím menu položka <guimenuitem>Použít oblast jako zaváděcí
EFI oblast</guimenuitem>.

</para><para>

Na další obrazovce se zobrazí tabulka rozdělení disku(ů) společně s
informacemi o souborových systémech a přípojných bodech. Seznam
oblastí může vypadat třeba takto:

<informalexample><screen>
  IDE1 master (hda) - 6.4 GB WDC AC36400L
       1. primární   16.4 MB  B f ext2       /boot
       2. primární  551.0 MB      swap       swap
       3. primární    5.8 GB      ntfs
          pri/log     8.2 MB      VOLNÉ MÍSTO

  IDE1 slave (hdb) - 80.0 GB ST380021A
       1. primární   15.9 MB      ext3
       2. primární  996.0 MB      fat16
       3. primární    3.9 GB      xfs        /home
       5. logická     6.0 GB    f ext3       /
       6. logická     1.0 GB    f ext3       /var
       7. logická   498.8 MB      ext3
       8. logická   551.5 MB    f swap       swap
       9. logická    65.8 GB      ext2
</screen></informalexample>

Jak je vidět, v počítači jsou dva pevné disky rozdělené na několik
oblastí. Každý řádek popisující oblast zobrazuje její pořadí, typ,
velikost, volitelné příznaky, souborový systém a (pokud existuje)
přípojný bod. Na prvním disku je ještě kousek volného místa.

</para><para>

Tímto je automatické rozdělení disků u konce. Pokud jste s navrženým
rozdělením spokojeni, stačí z nabídky vybrat <guimenuitem>Ukončit
rozdělování</guimenuitem>. V opačném případě můžete zvolit možnost
<guimenuitem>Vrátit zpět změny provedené na oblastech</guimenuitem>
a znovu spustit automatické rozdělování, případně podle návodu níže
ručně doladit změny v navrhovaném rozdělení disku.

</para>
   </sect3>

   <sect3 id="partman-manual">
   <title>Ruční dělení</title>
<para>

Zvolíte-li ruční rozdělení disků, objeví se podobná obrazovka jako
o dva odstavce výše, ale zatím nebude mít přiřazeny přípojné body.

</para><para>

Pokud chcete v tabulce něco změnit, vyberte ze seznamu objekt, který
chcete upravit a stiskněte &enterkey;. Objektem je míněn disk, oblast
nebo volné místo. S každým objektem můžete provádět různé
akce.

</para><para>

Jestliže vyberete dosud nedotčený disk, na kterém nejsou ani oblasti
ani volné místo, bude vám nabídnuta možnost vytvoření nové tabulky
oblastí (to je nutné k tomu, abyste mohli vytvářet oblasti). Po této
akci se pod vybraným diskem zobrazí řádka nadepsaná <quote>VOLNÉ
MÍSTO</quote>.

</para><para>

Vyberete-li volné místo, <command>partman</command> vám nabídne
vytvoření nové oblasti. Nejprve musíte odpovědět několik základních
otázek jako velikost nové oblasti, typ (primární nebo logická)
a umístění (na začátku nebo na konci volného místa). Poté se zobrazí
detailní pohled na novou oblast. Naleznete zde položky jako přípojný
bod, volby připojení, zaváděcí příznak nebo způsob použití. Pokud vám
nevyhovují přednastavené hodnoty, můžete je upravit dle
libosti. Nejdůležitější volbou <guimenuitem>Použít
jako:</guimenuitem> můžete změnit souborový systém dané oblasti včetně
možnosti použít oblast jako odkládací prostor,
<phrase arch="linux-any">softwarový RAID, LVM</phrase>
nebo ji nepoužít vůbec. Další příjemnou vlastností je možnost
zkopírovat na oblast stávající data z jiné oblasti. Až budete
s oblastí spokojeni, vyberte položku <guimenuitem>Skončit
s nastavováním oblasti</guimenuitem>, což vás vrátí zpět do hlavní
obrazovky rozdělování disků.

</para><para>

Pokud se rozhodnete, že chcete něco změnit na stávající oblasti,
jednoduše ji vyberte a stiskněte &enterkey;. Ocitnete se ve stejné
obrazovce jako při vytváření nové oblasti a tedy máte i stejné
možnosti nastavení. Jedna věc, která nemusí být na první pohled zcela
zřejmá je fakt, že u většiny oblastí můžete změnit jejich velikost -
stačí vybrat položku, která zobrazuje velikost oblasti. Změna
velikosti by měla fungovat minimálně se souborovými systémy fat16,
fat32, ext2, ext3 a swap. Pokud se vám oblast nelíbí, můžete ji
z tohoto menu i smazat.

</para><para>

Nezapomeňte vytvořit aspoň dvě oblasti &mdash; jednu pro
<emphasis>odkládací prostor</emphasis> (<quote>swap</quote>) a jednu
pro <emphasis>kořenový souborový systém</emphasis> (který musí být
připojen jako <filename>/</filename>). Bez připojeného kořenového
souborového systému vám <command>partman</command> nedovolí
pokračovat. Chcete-li s rozdělováním pomoci, můžete kdykoliv
z rozdělovacího menu vybrat možnost <guimenuitem>Automaticky rozdělit
disk</guimenuitem> nebo <guimenuitem>Automaticky rozdělit volné
místo</guimenuitem>.

</para><para arch="ia64">

Pokud zapomenete vytvořit a nastavit zaváděcí EFI oblast,
<command>partman</command> to zjistí a dokud vše nespravíte, nenechá
vás pokračovat.

</para><para>

Jestliže budete ve vytváření své tabulky oblastí příliš kreativní
a uvedete ji do nepoužitelného stavu, můžete se vždy vrátit do
výchozího bodu volbou <guimenuitem>Vrátit zpět změny provedené na
oblastech</guimenuitem><footnote>

<para>

V určitých případech (jako je použití LVM) nebudete moci
vrátit <emphasis>všechny</emphasis> změny, protože některé z nich jsou
již zapsány na disku. Naštěstí vás však instalační program bude před
každou trvalou změnou varovat.

</para></footnote>.

</para><para>

<command>partman</command> samotný je poměrně malý a hloupý program,
avšak jeho schopnosti mohou být rozšiřovány moduly instalačního
programu. Pokud tedy nevidíte všechny slibované vlastnosti, přesvědčte
se, že máte nahrány příslušné moduly
(např. <filename>partman-ext3</filename>,
<filename>partman-xfs</filename> nebo
<filename>partman-lvm</filename>) a že jsou tyto podporovány vaší
architekturou.

</para><para>

Až budete s rozdělením disků hotovi, vyberte z nabídky
<guimenuitem>Ukončit rozdělování a zapsat změny na
disk</guimenuitem>. Zobrazí se seznam provedených změn a budete
požádáni o potvrzení, zda opravdu chcete vytvořit nové souborové
systémy.

</para>
   </sect3>