1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
|
<!-- $Id$ -->
<!-- original version: 33725 -->
<sect3 id="mdcfg">
<title>Nastavení vícediskových zařízení (Softwarový RAID)</title>
<para>
Jestliže máte ve svém počítači více než jeden pevný
disk<footnote><para>
Ve skutečnosti můžete MD vytvořit i z oblastí ležících na jednom
fyzickém disku, ale nezískáte tím žádnou popisovanou výhodu.
</para></footnote>, můžete využít této skutečnosti nastavit disky pro
větší výkon a/nebo pro větší bezpečnost dat. Výsledek se nazývá
<firstterm>Vícediskové zařízení - MD</firstterm> (nebo podle své
nejznámější varianty <firstterm>softwarový RAID</firstterm>).
</para><para>
Jednoduše řečeno je MD množina oblastí umístěných na různých
discích. Tyto oblasti se v <command>mdcfg</command> spojí dohromady
a vytvoří <emphasis>logické</emphasis> zařízení. Toto zařízení pak
můžete používat jako běžnou oblast (například
v <command>partman</command>u ji můžete zformátovat, přiřadit jí
přípojný bod atd.).
</para><para>
Co vám tato operace přinese závisí na typu vícediskového zařízení,
které vytváříte. Momentálně jsou podporovány:
<variablelist>
<varlistentry>
<term>RAID0</term><listitem><para>
Je hlavně zaměřen na rychlost. RAID0 rozdělí všechna příchozí data na
<firstterm>proužky</firstterm> (stripes) a ty pak rovnoměrně rozmístí
na každý disk v poli. To může zvýšit rychlost čtení a zápisu, ovšem
pokud jeden z disků odejde do věčných lovišť, odejdou s ním
<emphasis>všechna data</emphasis> (část informace je stále na zdravém
disku (discích), zbývající část <emphasis>byla</emphasis> na vadném
disku).
</para><para>
Typicky se RAID0 používá pro oblast na stříhání videa.
</para></listitem>
</varlistentry>
<varlistentry>
<term>RAID1</term><listitem><para>
Je vhodný systémy, kde je spolehlivost na prvním místě. Skládá se
z několika (obvykle dvou) stejně velkých oblastí, kde každá oblast
obsahuje naprosto shodná data. Prakticky to znamená tři věci. Za prvé,
pokud jeden z disků selže, stále máte data zrcadlena na zbývajících
discích. Za druhé, k dispozici máte pouze část celkové kapacity
(přesněji to je velikost nejmenší oblasti v poli). Za třetí, pokud se
vyskytne větší počet požadavků na čtení, mohou se tyto rovnoměrně
rozdělit mezi jednotlivé disky, což může přinést zajímavé zrychlení
u serverů, kde převažují čtecí operace na zápisovými.
</para><para>
Volitelně můžete mít v poli rezervní disk, který se normálně nevyužívá
a v případě výpadku jednoho z disků okamžitě nahradí jeho místo.
</para></listitem>
</varlistentry>
<varlistentry>
<term>RAID5</term><listitem><para>
Je rozumným kompromisem mezi rychlostí, spolehlivostí a redundancí
dat. RAID5, podobně jako RAID0, rozdělí všechna příchozí data na
proužky a poté je roznoměrně rozmístí na disky v poli. Oproti RAID0 je
zde však podstatný rozdíl v tom, že se samotná data zapisují pouze na
<replaceable>n</replaceable> - 1 disků. Zbývající
<replaceable>n</replaceable>. disk nezahálí, ale zapíše se na něj
paritní informace. Paritní disk není statický (to by se pak jednalo
o RAID4), ale pravidelně se posouvá tak, aby byly paritní informace
rozmístěny rovnoměrně na všech discích v poli. V případě výpadku
jednoho z disků se může chybějící informace dopočítat ze zbývajích dat
a jejich parity. RAID5 se musí skládat z alespoň
<emphasis>tří</emphasis> aktivních zařízení. Volitelně můžete mít
v poli rezervní disk, který se normálně nevyužívá a v případě výpadku
jednoho z disků okamžitě nahradí jeho místo.
</para><para>
Jak je vidět, RAID5 nabízí podobný stupeň spolehlivosti jako RAID1,
ovšem dosahuje menší míry redundance dat. Čtecí operace budou stejně
rychlé jako na RAID0, ovšem zápis bude mírně pomalejší kvůli počítání
paritních informací.
</para></listitem>
</varlistentry>
</variablelist>
Kdybychom měli shrnout podstatné vlastnosti:
<informaltable>
<tgroup cols="5">
<thead>
<row>
<entry>Typ</entry>
<entry>Minimálně zařízení</entry>
<entry>Rezervní zařízení</entry>
<entry>Přežije výpadek disku?</entry>
<entry>Dostupné místo</entry>
</row>
</thead>
<tbody>
<row>
<entry>RAID0</entry>
<entry>2</entry>
<entry>ne</entry>
<entry>ne</entry>
<entry>velikost nejmenšího zařízení krát počet aktivních zařízení v in RAIDu</entry>
</row>
<row>
<entry>RAID1</entry>
<entry>2</entry>
<entry>volitelně</entry>
<entry>ano</entry>
<entry>velikost nejmenšího zařízení v RAIDu</entry>
</row>
<row>
<entry>RAID5</entry>
<entry>3</entry>
<entry>volitelně</entry>
<entry>ano</entry>
<entry>velikost nejmenšího zařízení krát (počet akt. zařízení v RAIDu - 1)</entry>
</row>
</tbody></tgroup></informaltable>
</para><para>
Chcete-li se o Softwarovém RAIDu dozvědět více, rozhodně se podívejte
na <ulink url="&url-software-raid-howto;">Software RAID HOWTO</ulink>.
</para><para>
Pro vytvoření vícediskového zařízení musí být oblasti, ze kterých se
má zařízení skládat, označeny pro použití v RAIDu. (To se provádí
v <command>partman</command>u v menu <guimenu>Nastavení
oblasti</guimenu>, kde byste měli nastavit položku <guimenu>Použít
jako:</guimenu> na hodnotu <guimenuitem>fyzický svazek pro
RAID</guimenuitem>.)
</para><warning><para>
Podpora vícediskových zařízení je relativně nedávný přírůstek
k instalačnímu programu a proto je možné, že pokud se pokusíte použít
vícediskové zařízení pro kořenovou oblast (<filename>/</filename>),
tak se mohou objevit nějaké problémy se zavaděčem. Zkušení uživatelé
mohou tyto problémy obejít ručním nastavením v shellu.
</para></warning><para>
Na první obrazovce <command>mdcfg</command> jenoduše vyberte
<guimenuitem>Vytvořit MD zařízení</guimenuitem>. Bude vám nabídnut
seznam podporovaných typů vícediskových zařízení, ze kterého si jeden
vyberte (např. RAID1). Co bude následovat, závisí na typu vybraného
zařízení.
</para>
<itemizedlist>
<listitem><para>
RAID0 je velmi jednoduchý — vaším jediným úkolem je vybrat
z nabídnutého seznamu RAIDových oblastí ty, které budou tvořit pole.
</para></listitem>
<listitem><para>
RAID1 je trošku složitější. Nejprve musíte zadat počet aktivních
a počet rezervních zařízení (oblastí), které budou tvořit RAID. Dále
musíte ze seznamu dostupných RAIDových oblastí vybrat ty, které mají
být aktivní a poté ty, které mají být rezervní. Počty vybraných
oblastí se musí rovnat číslům, která jste zadali před chvílí. Pokud
uděláte chybu a vyberete jiný počet oblastí, nic se neděje —
&d-i; vás nenechá pokračovat, dokud vše nespravíte.
</para></listitem>
<listitem><para>
RAID5 se nastavuje stejně jako RAID1 s drobnou výjimkou — musíte
použít nejméně <emphasis>tři</emphasis> aktivní zařízení.
</para></listitem>
</itemizedlist>
<para>
Poznamenejme, že můžete používat více typů vícediskových zařízení
najednou. Například pokud máte pro MD vyhrazeny tři 200 GB pevné disky
a na každém máte dvě 100 GB oblasti, můžete z prvních oblastí všech
disků sestavit pole RAID0 (rychlá 300 GB oblast pro střih videa) a ze
zbývajících tří oblastí (2 aktivní a 1 rezervní) sestavit RAID1
(rozumně spolehlivá 100 GB oblast pro domovské adresáře uživatelů).
</para><para>
Až nastavíte vicedisková zařízení podle chuti, můžete ukončit
<command>mdcfg</command> a vrátit se tak do
<command>partman</command>u, kde těmto zařízením přiřadíte obvyklé
atributy jako soubrové systémy a přípojné body.
</para>
</sect3>
|
