1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
|
<!-- $Id$ -->
<!-- original version: 67998 -->
<sect1 id="non-debian-partitioning">
<title>Předrozdělení disku pro více operačních systémů</title>
<para>
Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých
oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních.
Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi — přidání nábytku do
jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.
</para><para arch="s390">
Kdykoliv se v této kapitole bude mluvit o <quote>disku</quote>, měli
byste si to přeložit do světa &arch-title; jako <quote>DASD</quote>
nebo <quote>VM minidisk</quote>. Obdobně <quote>počítač</quote>
znamená <quote>LPAR</quote> nebo <quote>VM guest</quote>.
</para><para>
Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém
<phrase arch="any-x86">
(Windows 9x, Windows NT/2000/XP/2003/Vista/7, OS/2, MacOS, Solaris, FreeBSD,
…)
</phrase>
<phrase arch="s390">
(VM, z/OS, OS/390, …)
</phrase>
a chcete na stejný disk ještě umístit &debian;, patrně se nevyhnete
přerozdělení disku. &debian; pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti
a nemůže být nainstalován na oblasti systému Windows nebo třeba MacOS.
Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis
je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu
oblast pro kořenový souborový systém.
</para><para>
Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem
svého stávajícího operačního systému<phrase arch="any-x86">, jako je
Správa disků ve Windows nebo fdisk v DOSu</phrase><phrase
arch="powerpc">, jako je Drive Setup, HD Toolkit nebo
MacTools</phrase> <phrase arch="s390">, jako je VM
diskmap</phrase>. Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez
jejich modifikace.
</para><para>
Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu
dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů
zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději
vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.
</para><para>
Přestože některé moderní operační systémy zvládají přesun a změnu
velikosti některých oddílů bez zničení obsahu, takže by se dalo
vytvořit místo pro &debian; beze ztráty dat, jedná se o inherentně
nebezpečnou operaci a proto byste to měli spáchat až po kompletní
záloze všech dat. <phrase arch="any-x86">Oblasti typu FAT/FAT32 a NTFS
se dají bezeztrátově upravovat například ze Správy disků ve Windows 7,
nebo během instalace přímo z &d-i;u (viz <xref
linkend="di-partition"/>).</phrase>
</para><warning><para>
Pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk
rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se
instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít
u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo
CD s původním systémem a podobně.)
</para></warning><para>
I když s diskovými oblastmi mohou manipulovat jak &d-i;, tak nástroje
ve stávajícím operačním systému, vždy bývá nejlepší, když si své
oblasti vytváří vždy ten systém, který je bude používat, protože sám
nejlépe ví, co mu chutná. To znamená, že oblasti pro &debian-gnu;
byste měli vytvořit v &d-i;.
</para><para>
Jestliže budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste
tyto systémy instalovat před &debian;em. Instalační programy Windows a
jiných systémů by mohly zabránit startu &debian;u nebo vás navést k
přeformátování některých důležitých oblastí.
</para><para>
Tyto problémy můžete úspěšně vyřešit, případně se jim úplně vyhnout,
ale nejjistější je instalovat &debian; jako poslední systém.
</para><para arch="powerpc">
Aby OpenFirmware automaticky zaváděl &debian-gnu;, měly by se oblasti pro
&debian; vyskytovat před všemi ostatními oblastmi na disku (obzvláště
před zaváděcími oblastmi MacOS).
To se zajistí třeba tím, že se před instalací vytvoří prázdná oblast
<emphasis>před</emphasis> ostatními zaváděcími oblastmi na disku.
(Z malých applových oblastí vyhrazených pro ovladače disků nelze
zavádět.) Poté, při instalaci &debian;u, se tato oblast smaže a nahradí
se oblastmi pro &arch-parttype;.
</para>
<!-- paragraph scheduled for removal
<para>
Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný
disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační
systémy (původní systém a &debian;), musíte:
<orderedlist>
<listitem><para>
Zazálohovat vše v počítači.
</para></listitem>
<listitem><para>
Zavést z <phrase arch="s390">pásek</phrase> <phrase
arch="not-s390">disket</phrase> nebo CD dodaných s původním operačním
systémem.
<phrase arch="powerpc">Při zavádění z CD MacOS držte klávesu
<keycap>c</keycap>. Tím donutíte CD, aby se stalo aktivním systémem
MacOS.</phrase>
</para></listitem>
<listitem><para>
Oddílovým programem původního systému vytvořit oblast(i) pro původní
systém a ponechat volné místo pro &debian;.
</para></listitem>
<listitem><para>
Nainstalovat původní operační systém do jeho nových oblastí.
</para></listitem>
<listitem><para>
Vyzkoušet, že původní systém funguje a stáhnout si instalační soubory
&debian;u.
</para></listitem>
<listitem><para>
Zavést instalátor &debian;u a pokračovat v instalaci.
</para></listitem>
</orderedlist>
</para>
-->
<!-- &nondeb-part-x86.xml; currently includes only outdated information;
&nondeb-part-x86.xml;
-->
&nondeb-part-sparc.xml;
&nondeb-part-powerpc.xml;
</sect1>
|
