1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
|
<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
<!-- $Id$ -->
<!-- original version: 31618 -->
<sect2 arch="i386"><title>Dìlení disku na &arch-title;</title>
<para>
BIOS osobních poèítaèù obvykle pøidává dal¹í omezení na rozdìlení
disku. Je urèeno, kolik mù¾ete na disku pøipravit <quote>primárních</quote> a
<quote>logických</quote> oddílù. Star¹í BIOSy z let 1994-1998 doká¾í zavést
systém jen z èásti disku. Informace na toto téma podávají dokumenty
<ulink url="&url-partition-howto;">Linux Partition HOWTO</ulink> a
<ulink url="&url-phoenix-bios-faq-large-disk;">Phoenix BIOS
FAQ</ulink>, zde uvádíme jen struèný pøehled.
</para><para>
<quote>Primární</quote> oddíly jsou pùvodní koncept rozdìlení disku. Na disku
mohou být maximálnì ètyøi. Toto omezení pøekonávají oddíly
<quote>roz¹íøené</quote> a <quote>logické</quote>. Zmìníte-li primární oddíl na roz¹íøený,
mù¾ete tento prostor vyu¾ít k vytvoøení libovolného poètu (max. 60)
logických èástí. Na disku lze v¹ak vytvoøit maximálnì jeden roz¹íøený
oddíl.
</para><para>
Linux omezuje poèet oddílù na disk takto: 15 oddílù pro disky SCSI
(tøi primární a dvanáct logických) a 63 oddílù na discích IDE
(3 primární a 60 logických). Standardní &debian; nabízí na ka¾dém
disku pouze 20 zaøízení pro oblasti, tak¾e pokud chcete vyu¾ívat
oblasti s èíslem vìt¹ím ne¾ 20, musíte odpovídající zaøízení vytvoøit
ruènì.
</para><para>
Jestli¾e máte velký IDE disk na kterém nepou¾íváte ani LBA adresování,
ani pøekládací ovladaè od výrobce, pak musíte umístit zavádìcí oddíl
(obsahující jádro) do prvních 1024 cylindrù na disku (obvykle prvních
524 megabajtù).
</para><para>
Toto omezení neplatí pro novìj¹í BIOSy (podle výrobce 1995-98),
které podporují <quote>Enhanced Disk Drive Support Specification</quote>.
Lilo, linuxový zavadìè, i debianí alternativní zavadìè
<command>mbr</command> musí pou¾ít BIOS pro naètení jádra z disku do
operaèní pamìti. Jestli¾e jsou v BIOSu pøítomna roz¹íøení pro pøístup
k velkým diskùm (pøes pøeru¹ení 0x13), pak budou pou¾ita. V opaèném
pøípadì je pou¾ito pùvodní rozhraní pro pøístup k diskùm, které
bohu¾el neumí adresovat oblasti nad 1023. cylindrem.
Av¹ak v okam¾iku, kdy je Linux zaveden, u¾ nezále¾í na omezeních
BIOSu, proto¾e Linux k pøístupu na disky BIOS nepou¾ívá.
</para><para>
Pokud máte velký disk, mo¾ná budete chtít vyu¾ít techniku pøekladu
cylindrù, kterou mù¾ete zapnout v BIOSu (jako tøeba LBA <quote>Logical
Block Addressing</quote> nebo CHS <quote>Large</quote> módy).
Více informací ohlednì velkých diskù najdete v
<ulink url="&url-large-disk-howto;">Large Disk HOWTO</ulink>.
Pokud pou¾íváte techniku pøekladu cylindrù a BIOS nepodporuje
roz¹íøení pro pøístup k velkým diskùm, pak se va¹e zavádìcí oblast
musí vlézt do <emphasis>pøelo¾eného</emphasis> ekvivalentu
1024. cylindru.
</para><para>
Pro splnìní tìchto po¾adavkù doporuèujeme vytvoøit malou oblast
na zaèátku disku (5-10MB by mìlo staèit), která se pou¾ije jako
zavádìcí. Ostatní oblasti je pak mo¾né vytvoøit kdekoliv ve zbylém
místu. Zavádìcí oblast <emphasis>musí</emphasis> být pøipojena jako
<filename>/boot</filename>, proto¾e v tomto adresáøi se uchovávají
linuxová jádra.
Takovéto nastavení bude fungovat na libovolném poèítaèi, bez ohledu
na to, zda pou¾ívá nebo nepou¾ívá LBA, CHS nebo zda podporuje
roz¹íøení pro pøístup k velkým diskùm.
</para>
</sect2>
|
