path: root/cs/boot-installer/parameters.xml

<!-- $Id$ -->
<!-- original version: 70321 -->

 <sect1 id="boot-parms"><title>Zaváděcí parametry</title>
<para arch="linux-any">

Parametry pro zavádění jsou vlastně parametry pro jádro Linuxu,
které se používají v případech, kdy chceme zajistit, aby jádro
korektně pracovalo s neposlušnými zařízeními. Ve většinou je jádro
schopno rozpoznat všechna zařízení automaticky, ale v některých
speciálních případech mu musíte trochu pomoci.

</para><para>

Při prvním zavádění systému zkuste, zdali systém rozpozná všechna
potřebná zařízení jen s implicitními parametry (tj. nenastavujte
pro začátek žádné vlastní hodnoty). Systém obvykle naběhne.
V případě, že se tak nestane, můžete systém zavést později poté,
co zjistíte, jaké parametry je potřeba zadat, aby jádro korektně
rozpoznalo váš hardware.

</para><para arch="linux-any">

Poznatky o nejrůznějších zaváděcích parametrech a podivných zařízeních
jsou k nalezení v
<ulink url="http://www.tldp.org/HOWTO/BootPrompt-HOWTO.html">Linux
BootPrompt HOWTO</ulink>.
Následující text obsahuje popis jen stěžejních parametrů. Vybrané
problémy popisuje <xref linkend="boot-troubleshooting"/>.

</para>

  <sect2 id="boot-console" arch="linux-any" condition="supports-serial-console">
  <title>Zavěděcí konzole</title>
<para>

Jádro by
mělo být schopno rozpoznat, že zavádíte systém ze sériové konzoly.
Pokud máte v zaváděném počítači rovněž grafickou kartu (framebuffer)
a připojenou klávesnici, měli byste při zavádění zadat parametr
<userinput>console=<replaceable>zařízení</replaceable></userinput>,
kde <replaceable>zařízení</replaceable> je vaše sériové zařízení, což
je obvykle něco jako <filename>ttyS0</filename>.

</para><para>

Někdy je potřeba zadat konkrétní parametry sériového portu, jako je
jeho rychlost a parita, např.
<userinput>console=ttyS0,9600n8</userinput>. Další obvyklé rychlosti
bývají 57600 a 115200. Ujistěte se, že tento parametr přidáte až za
<quote>---</quote>, aby se toto nastavení zkopírovalo i do konfigurace
zavaděče v instalovaném systému. (Pokud to instalátor pro daný zavaděč
umožňuje.)

</para><para>

Abyste zajistili, že instalace používá typ terminálu kompatibilní
s vaším emulátorem terminálu, můžete přidat parametr
<userinput>TERM=<replaceable>typ</replaceable></userinput>.
Instalační systém podporuje následující typy terminálů:
<literal>linux</literal>, <literal>bterm</literal>,
<literal>ansi</literal>, <literal>vt102</literal>
a <literal>dumb</literal>. Pro sériovou konzoli v &d-i; je výchozím
typem <userinput>vt102</userinput>.

Používáte-li virtualizační nástroj (např. QEMU/KVM), který sám o sobě
nenabízí konverzi do daných typů terminálu, můžete jej spustit uvnitř
<command>screen</command>. To totiž zajistí automatický převod na typ
terminálu <literal>screen</literal>, který je velmi podobný typu
<literal>vt102</literal>.

</para><para arch="sparc">

Pro &arch-title; jsou sériová zařízení <filename>ttya</filename> nebo
<filename>ttyb</filename>. Eventuálně můžete nastavit proměnné pro
OpenPROM <envar>input-device</envar> a <envar>output-device</envar> na
hodnotu <filename>ttya</filename>.

</para>
  </sect2>

  <sect2 id="installer-args"><title>Parametry instalačního programu</title>
<para>

Instalační systém rozpoznává několik užitečných parametrů<footnote><para>

S aktuálními jádry (od verze 2.6.9) lze použít až 32 parametrů a 32
proměnných prostředí. Pokud tato čísla překročíte, jádro zpanikaří.

</para></footnote>.

</para><para>

Mnoho parametrů má i svou zkrácenou formu, která usnadňuje zadávání a
také pomáhá obejít omezení příkazové řádky jádra. Pokud má parametr
zkrácenou formu, bude uvedena v závorce za dlouhou podobou. Krátkou
formu preferujeme i v příkladech této příručce.

</para>

<variablelist>
<varlistentry>
<term>debconf/priority (priority)</term>
<listitem><para>

Nastavením tohoto parametru můžete změnit nejnižší prioritu
zobrazených otázek.

</para><para>

Standardní instalace používá nastavení
<userinput>priority=high</userinput>, což znamená, že se
zobrazí jak kritické, tak důležité hlášky, ale normální a nevýznamné
zprávy jsou přeskočeny. Jestliže se vyskytne problém, instalátor
upraví priority otázek podle potřeb.

</para><para>

Když použijete parametr
<userinput>priority=medium</userinput>, zobrazí se instalační
menu a získáte nad instalací větší kontrolu. Při použití
<userinput>priority=low</userinput>, nic se nepřeskakuje
a zobrazí se všechny hlášky instalačního programu (to je ekvivalentní
zaváděcí metodě <userinput>expert</userinput>).  Hodnotou
<userinput>priority=critical</userinput> se potlačí všechny
zprávy a otázky se stupněm důležitosti menším než kritickým.  Pro tyto
potlačené otázky se použijí přednastavené hodnoty.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>DEBIAN_FRONTEND</term>
<listitem><para>

Ovlivňuje uživatelské rozhraní, ve kterém bude instalace
probíhat. Dostupné volby jsou:

<itemizedlist>
<listitem>
<para><userinput>DEBIAN_FRONTEND=noninteractive</userinput></para>
</listitem><listitem>
<para><userinput>DEBIAN_FRONTEND=text</userinput></para>
</listitem><listitem>
<para><userinput>DEBIAN_FRONTEND=newt</userinput></para>
</listitem><listitem>
<para><userinput>DEBIAN_FRONTEND=gtk</userinput></para>
</listitem>
</itemizedlist>

Výchozí rozhraní je <userinput>DEBIAN_FRONTEND=newt</userinput>.
Pro instalaci přes sériovou konzolu může být vhodnější
<userinput>DEBIAN_FRONTEND=text</userinput>. Některé specializované
typy instalačních médií mohou nabízet jen omezený výběr rozhraní,
nicméně rozhraní <userinput>newt</userinput>
a <userinput>text</userinput> by měla být dostupná na většině
instalačních médií. Na architekturách, kde to je možné, využívá
grafický instalátor rozhraní <userinput>gtk</userinput>.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>BOOT_DEBUG</term>
<listitem><para>

Tímto parametrem můžete kontrolovat množství zpráv, které se
zapíší do instalačního logu.

<variablelist>
<varlistentry>
<term><userinput>BOOT_DEBUG=0</userinput></term>
<listitem><para>Toto je standardní hodnota.</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term><userinput>BOOT_DEBUG=1</userinput></term>
<listitem><para>Upovídanější než obvykle.</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term><userinput>BOOT_DEBUG=2</userinput></term>
<listitem><para>Spousty ladících informací.</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term><userinput>BOOT_DEBUG=3</userinput></term>
<listitem><para>

Pro opravdu detailní ladění se během zavádění několikrát spustí shell,
ve kterém můžete kontrolovat a ovlivňovat náběh systému. Když shell
ukončíte, bude zavádění pokračovat.

</para></listitem>
</varlistentry>
</variablelist>

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>INSTALL_MEDIA_DEV</term>
<listitem><para>

Hodnota tohoto parametru zadává cestu k zařízení, ze kterého se má
nahrát instalační systém, například
<userinput>INSTALL_MEDIA_DEV=/dev/floppy/0</userinput>

</para><para>

Normálně se totiž zaváděcí disketa snaží najít kořenovou disketu na
všech dostupných disketových mechanikách. Tímto parametrem jí sdělíte,
že se má podívat jenom na zadané zařízení.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>log_host</term>
<term>log_port</term>
<listitem><para>

Způsobí, že instalátor nebude ukládat logovací hlášky jen do lokálního
souboru, ale bude je také posílat přes síť vzdálenému syslogu běžícímu
na zadaném počítači a portu. Jestliže parametr log_port vynecháte,
bude se předpokládat standardní port syslogu 514.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>lowmem</term>
<listitem><para>

Může vynutit, aby instalátor použil agresivnější nízkopaměťový režim,
než by nastavil podle skutečně dostupné paměti. Možné hodnoty jsou
1 a 2. Více naleznete v <xref linkend="lowmem"/>.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>noshell</term>
<listitem><para>

Zabrání instalátoru, aby na druhé a třetí virtuální konzoli nabízel
interaktivní shell, což je užitečné při automatizovaných vzdálených
instalacích, kdy je fyzická bezpečnost omezena.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>debian-installer/framebuffer (fb)</term>
<listitem><para>

Některé architektury využívají pro instalaci v různých jazycích
jaderný framebuffer (grafická konzole). Pokud na svém systému
zaznamenáte symptomy jako chybové hlášky o btermu a boglu, černou
obrazovku nebo zamrznutí instalace po několika minutách od spuštění,
můžete framebuffer vypnout parametrem
<userinput arch="x86">vga=normal</userinput> <userinput>fb=false</userinput>.

</para><para arch="hppa">

Tyto problémy byly hlášeny na hppa.

</para><note arch="sparc"><para>

Kvůli zobrazovacím problémům na některých systémech je podpora
framebufferu na architektuře &arch-title; <emphasis>implicitně
vypnutá</emphasis>. To může způsobit ne zrovna pěkné zobrazení na
systémech, které framebuffer podporují korektně. Příkladem jsou
systémy s grafickými kartami ATI. Zaznamenáte-li při instalaci
problémy se zobrazením, zkuste zavést instalační systém s parametrem
<userinput>debian-installer/framebuffer=true</userinput>, nebo
krátce <userinput>fb=true</userinput>.

</para></note></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry arch="not-s390">
<term>debian-installer/theme (theme)</term>
<listitem><para>

Téma určuje vzhled uživatelského rozhraní instalačního systému (barvy,
ikony, atd.). Dostupná témata se liší podle použitého
rozhraní. Rozhraní newt i gtk nyní podporují pouze alternativní téma
<quote>dark</quote>, které bylo navrženo pro zrakově postižené
uživatele. Téma můžete nastavit zaváděcím parametrem
<userinput>theme=<replaceable>dark</replaceable></userinput>.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>netcfg/disable_autoconfig</term>
<listitem><para>

Standardně se &d-i; snaží získat nastavení sítě přes automatické
nastavení sítě IPv6 a DHCP. Je-li získáno nějaké nastavení, instalační
systém se na nic nebude ptát a automaticky bude pokračovat
v instalaci. K ručnímu nastavení sítě se dostanete pouze v případě, že
automatické nastavení selže.

</para><para>

Máte-li tedy na místní síti DHCP server nebo IPv6 router, ale
z nějakého důvodu jej nechcete použít (protože např. pro účely
instalace vrací špatné hodnoty), můžete použít parametr
<userinput>netcfg/disable_autoconfig=true</userinput>, kterým
zabráníte automatickému nastavení sítě (ať už verze 4 nebo 6) a rovnou
budete požádáni o ruční nastavení síťových údajů.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>hw-detect/start_pcmcia</term>
<listitem><para>

Pokud chcete zabránit startu PCMCIA služeb, nastavte tento parametr na
hodnotu <userinput>false</userinput>. Některé notebooky jsou totiž
nechvalně známé tím, že při startu PCMCIA služeb zaseknou celý systém.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>disk-detect/dmraid/enable (dmraid)</term>
<listitem><para>

Chcete-li v instalačním systému zapnout podporu disků připojených k
sériovému ATA RAIDu (též známému jako ATA RAID, BIOS RAID nebo falešný
RAID), nastavte parametr na hodnotu <userinput>true</userinput>. Tato
podpora je zatím experimentální. Více informací naleznete v
v <ulink url="&url-d-i-wiki;">&debian; Installer Wiki</ulink>.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>preseed/url (url)</term>
<listitem><para>

Zde můžete zadat url k souboru s přednastavením, podle kterého se
má provést automatická instalace, viz <xref
linkend="automatic-install"/>.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>preseed/file (file)</term>
<listitem><para>

Zde můžete zadat soubor s přednastavením, podle kterého se má provést
automatická instalace, viz <xref linkend="automatic-install"/>.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>preseed/interactive</term>
<listitem><para>

Nastavením na hodnotu <userinput>true</userinput> se zobrazí i otázky,
které byly přednastaveny. To může být užitečné pro testování nebo
ladění souboru s přednastavením. Nastavení se neprojeví u otázek,
které byly zadány jako parametry při zavádění systému. Pro ty však
existuje speciální syntaxe, viz <xref linkend="preseed-seenflag"/>.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>auto-install/enable (auto)</term>
<listitem><para>

Při nastavení na hodnotu <userinput>true</userinput> odsune otázky
obvykle zobrazované před začátkem přednastavení až za nastavení
sítě. Podrobnosti o automatizaci instalací pomocí této možnosti
naleznete v části <xref linkend="preseed-auto"/>.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>finish-install/keep-consoles</term>
<listitem><para>

Během instalací skrze sériovou nebo správcovskou konzoli jsou tradiční
virtuální konzoly (VT1-VT6) v souboru <filename>/etc/inittab</filename>
zakázány. Chcete-li tomu zabránit, nastavte na hodnotu
<userinput>true</userinput>.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>cdrom-detect/eject</term>
<listitem><para>

Před restartem &d-i; do nového systému se implicitně vysune optické
médium použité během instalace. To někdy není potřeba (např. systém
není nastaven pro automatické zavádění z CD-ROM) a v některých
případech může být vysunutí dokonce nežádoucí. Například pokud
mechanika neumí nahrát médium sama a uživatel zrovna není na místě,
aby to provedl ručně. Příkladem takovýchto mechanik jsou mechaniky
v přenosných počítačích a mechaniky se štěrbinovým podáváním.

</para><para>

Pro zakázání automatického vysunutí nastavte parametr na hodnotu
<userinput>false</userinput>.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>base-installer/install-recommends (recommends)</term>
<listitem><para>

Nastavením na hodnotu <userinput>false</userinput> se systém pro
správu balíků nebude pokoušet o instalaci doporučených balíků jak
během instalace, tak později v nainstalovaném systému.
Více naleznete v kapitole <xref linkend="di-install-base"/>.

</para><para>

Použitím této volby můžete získat štíhlejší systém, ale také je možné,
že zmizí některé vlastnosti, které byste normálně od systému
očekávali. Pro získání požadované funkcionality pak můžete ručně
doinstalovat některé vybrané doporučované balíky, nicméně musíte
vědět, které balíky potřebujete a proto by tuto možnost měli používat
pouze zkušení harcovníci.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>debian-installer/allow_unauthenticated</term>
<listitem><para>

Instalační systém vyžaduje, aby byly všechny repositáře autentizovány
známým gpg klíčem. Nastavením na hodnotu <userinput>true</userinput>
můžete autentizaci potlačit. <emphasis role="bold">Varování:
Nebezpečné, není doporučeno.</emphasis>

</para></listitem>
</varlistentry>


<varlistentry arch="mips;mipsel;mips64el">
<term>ramdisk_size</term>
<listitem><para>

Tento parametr by již měl být nastaven na správnou hodnotu. Použijte
jej pouze v případě, že během zavádění systému uvidíte chyby
naznačující, že ramdisk nebyl nahrán celý. Hodnota je v kB.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>rescue/enable</term>
<listitem><para>

Nastavíte-li tento parametr na hodnotu <userinput>true</userinput>,
spustí se místo běžné instalace záchranný režim. Viz <xref
linkend="rescue"/>.

</para></listitem>
</varlistentry>

</variablelist>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-args">
  <title>Použití zaváděcích parametrů pro zodpovězení otázek</title>
<para>

Na stejném místě, kam se zadávají parametry pro jádro nebo instalační
program, můžete zadat odpověď na téměř každou otázku, se kterou se
můžete při instalaci potkat. Tato možnost se využívá spíše ve
specifických případech a je zde vypsáno jen několik
příkladů. Podrobnější informace naleznete v dodatku <xref
linkend="preseed-bootparms"/>.

</para>

<variablelist>

<varlistentry>
<term>debian-installer/language (language)</term>
<term>debian-installer/country (country)</term>
<term>debian-installer/locale (locale)</term>
<listitem><para>

Existují dva způsoby, jak nastavit jazyk, zemi a místní prostředí
(locale) instalace a následně nainstalovaného systému.

</para><para>

První a nejjednodušší je použít pouze parametr
<literal>locale</literal>. Jazyk a země se pak z této hodnoty odvodí
automaticky. Například <userinput>locale=de_CH</userinput> vybere jako
výchozí jazyk němčinu, jako zemi Švýcarsko a výchozí locale v
nainstalovaném systému bude <literal>de_CH.UTF-8</literal>. Nevýhodou
je skutečnost, že takto nelze nastavit všechny možné kombinace jazyka,
země a locale.

</para><para>

Druhou, pružnější, možností je zadat jazyk
(<literal>language</literal>) a zemi (<literal>country</literal>)
samostatně, přičemž můžete volitelně použít i parametr
<literal>locale</literal>, kterým nastavíte výchozí locale
instalovaného systému. Například můžete systému sdělit, že se
nacházíte v Německu, ale rádi byste používali anglické prostředí v
jeho britském standardu:
<userinput>language=en country=DE locale=en_GB.UTF-8</userinput>.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>anna/choose_modules (modules)</term>
<listitem><para>

Pomocí tohoto parametru můžete nechat automaticky nahrát komponenty
instalačního systému, které se implicitně nenahrávají. Příkladem
užitečných komponent jsou <classname>openssh-client-udeb</classname>
(během instalace můžete využívat <command>scp</command>)<phrase
arch="not-s390"> a <classname>ppp-udeb</classname> (podporuje
nastavení PPPoE, viz <xref linkend="pppoe"/>)</phrase>.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>mirror/protocol (protocol)</term>
<listitem><para>

Instalační systém standardně používá pro stažení souborů ze zrcadel
&debian;u protokol http a při standardní prioritě otázek nelze za běhu
změnit na ftp. nastavením tohoto parametru na hodnotu
<userinput>ftp</userinput> můžete instalátor donutit, aby použil právě
tento protokol. Ftp zrcadlo nemůžete vybrat z připraveného seznamu,
vždy jej musíte zadat ručně.

</para></listitem>
</varlistentry>

<varlistentry>
<term>tasksel:tasksel/first (tasks)</term>
<listitem><para>

Tímto parametrem můžete nainstalovat úlohy, které nejsou při instalaci
v interaktivním seznamu úloh dostupné. Příkladem budiž úloha
<literal>kde-desktop</literal>. Více informací naleznete v části <xref
linkend="pkgsel"/>.

</para></listitem>
</varlistentry>

</variablelist>

  </sect2>

  <sect2 id="module-parms">
  <title>Předávání parametrů jaderným modulům</title>
<para>

Jestliže jsou ovladače zakompilovány přímo do jádra, můžete jim
předávat parametry tak, jak je popsáno v dokumentaci k jádru. Pokud
však jsou ovladače zkompilovány jako moduly, znamená to, že jsou při
instalaci zaváděny odlišným způsobem než při zavádění nainstalovaného
systému a nemůžete jim předat parametry klasickým postupem. Musíte
použít speciální syntaxi, kterou instalátor rozpozná a zařídí, aby se
tyto parametry uložily do příslušných konfiguračních souborů a posléze
se v pravý čas použily. Tyto parametry se automaticky přenesou i do
nainstalovaného systému.

</para><para>

Poznamenejme, že v dnešní době je používání parametrů modulů téměř
raritou, protože jádro ve většině případů správně rozpozná přítomný
hardware a nastaví pro něj vhodné hodnoty automaticky. Pokud tomu tak
není, stále můžete použít ruční nastavení.

</para><para>

Syntaxe pro nastavení parametrů modulu je následující:

<informalexample><screen>
<replaceable>název_modulu</replaceable>.<replaceable>název_parametru</replaceable>=<replaceable>hodnota</replaceable>
</screen></informalexample>

Potřebujete-li modulu předat několik parametrů, stačí syntaxi
několikrát zopakovat. Například pro nastavení staré síťové karty 3Com,
aby použila konektor BNC (koaxiální) a IRQ 10, zadali-byste:

<informalexample><screen>
3c509.xcvr=3 3c509.irq=10
</screen></informalexample>

</para>
  </sect2>

  <sect2 id="module-blacklist">
  <title>Zapsání jaderných modulů na černou listinu</title>
<para>

Někdy je nutné zanést modul na černou listinu a zabránit tak jádru a
udevu, aby jej automaticky zavedli. Jedním z důvodů bývá ten, že modul
způsobuje na vašem hardwaru problémy. Někdy také jádro registruje pro
jedno zařízení dva ovladače, což může vytvářet problémy v případech,
kdy jsou tyto ovladače navzájem konfliktní, nebo pokud zařízení
funguje správně jen s jedním z ovladačů a jádro nejprve zavede ten
chybný ovladač.

</para><para>

Moduly můžete na černou listinu přidat následovně:
<userinput><replaceable>jméno_modulu</replaceable>.blacklist=yes</userinput>.
Prakticky to znamená, že se modul zapíše do souboru
<filename>/etc/modprobe.d/blacklist.local</filename>, což ho vyřadí
jak během instalace, tak v nově nainstalovaném systému.

</para><para>

Poznamenejme, že modul stále může být zaveden explicitně přímo
instalačním systémem. Předejít tomu můžete instalací v expertním
režimu a odebráním modulu ze seznamu modulů, který se zobrazuje během
několika fází rozpoznávání hardwaru.

</para>
  </sect2>
 </sect1>