path: root/cs/boot-installer/arm.xml

<!-- $Id$ -->
<!-- original version: 70661 -->

  <sect2 arch="armhf;armel" id="boot-image-formats">
  <title>Formáty zaváděcích obrazů</title>
<para>

Systémy založené na architektuře ARM většinou používají dva formáty
zaváděcích obrazů:

<itemizedlist>
<listitem><para>

Standardní linuxové jádro ve formátu zImage (<quote>vmlinuz</quote>)
spolu se standardním linuxovým ramdiskem (<quote>initrd.gz</quote>).

</para></listitem>
<listitem><para>

Jádro ve formátu uImage (<quote>uImage</quote>) ve spojení
s odpovídajícím ramdiskem (<quote>uInitrd</quote>).

</para></listitem>
</itemizedlist>

</para><para>

Formáty uImage/uInitrd jsou speciálně navrženy pro firmware U-Boot,
který se používá na mnoha (většinou starších 32 bitových) ARMových
systémech. Starší verze U-Bootu uměly zavádět pouze soubory ve formátu
uImage/uInitrd, proto se používají hlavně na starších systémech
armel. Novější verze U-Bootu již umí kromě uImage/uInitrd zavádět také
standardní linuxová jádra a initrd, ale syntaxe se trošku liší.

</para><para>

Na systémech používajících multiplatformní jádro je kromě jádra
a initrd ještě zapotřebí soubor se stromem zařízení (device-tree blob,
<quote>dtb</quote>), který je specifický pro každý systém a obsahuje
popis toho konkrétního hardwaru. dtb by měl být obsažen přímo ve
firmwaru zařízení, ale ve skutečnosti je často třeba nahrát novější
verzi.

</para>
  </sect2>

  <sect2 arch="armhf" id="armhf-console-setup">
  <title>Nastavení konzoly</title>
<para>

Archiv pro zavádění ze sítě (<xref
linkend="boot-armhf-netboot.tar.gz"/>) a obrazy SD karet
s instalátorem (<xref linkend="boot-installer-sd-image"/>) používají
(platformově závislou) výchozí konzoli, kterou U-Boot definuje
v proměnné <quote>console</quote>. Ve většině případů to je sériová
konzole, takže na těchto platformách standardně potřebujete pro
použití instalačního systému sériový kabel.

</para><para>

Na platformách, které podporují též video konzoli, můžete příslušně
upravit proměnnou U-Bootu <quote>console</quote> a spustit tak
instalační systém na video konzoli.

    </para>
  </sect2>

  <sect2 arch="arm64" id="arm64-console-setup">
  <title>Nastavení konzoly</title>
<para>

Na architektuře arm64 nemají obrazy &d-i;u pro Stretch povolen grafický
instalátor, tudíž se používá sériová konzole. Firmware by měl konzoli
rozpoznat automaticky, avšak pokud automatika selže, po zavedení
Linuxu z GRUBu uvidíte hlášku <computeroutput>Booting
Linux</computeroutput> a dál už nic.

</para><para>

Jestliže to je i váš případ, musíte parametry konzoly nastavit
ručně. V nabídce GRUBu stiskněte klávesu <keycap>e</keycap> pro
editaci příkazové řádky a upravte část
<informalexample><screen>--- quiet</screen></informalexample> do podoby
<informalexample><screen>console=<replaceable>zařízení</replaceable>,<replaceable>rychlost</replaceable></screen></informalexample>
například:
<informalexample><screen>console=ttyAMA0,115200n8</screen></informalexample>

Následně stiskněte kombinaci <keycombo><keycap>Control</keycap>
<keycap>x</keycap></keycombo>, čímž bude zavádění pokračovat s novým
nastavením.

</para>
  </sect2>

  <sect2 arch="arm64" id="juno-installation">
  <title>Instalace na Juno</title>
<para>

Juno používá UEFI, takže je instalace celkem přímočará.
Nejpraktičtější je instalace z USB klíčenky, ovšem aby zavádění z USB
fungovalo, potřebujete aktuální firmware. Sestavení z <ulink
url="&url-juno-firmware;">&url-juno-firmware;</ulink> po březnu 2015
je ověřeno, že funguje. Více o aktualizaci firmwaru se dozvíte
v dokumentaci k Juno.

</para><para>

Nachystejte si standardní USB klíčenku s obrazem arm64 CD a vložte ji
do jednoho ze zadních USB portů. Následně připojte sériový kabel do
horního 9 pinového sériového portu. Vyžadujete-li síťové připojení,
zapojte ethernetový kabel do zdířky na přední straně.

</para><para>

Spusťte sériovou konzoli s rychlostí 115200, 8 bitů bez parity a Juno
zapněte.  Juno by mělo nastartovat z USB klíčenky do nabídky GRUBu.
Nastavení konzoly na Junu zlobí, takže prosté pokračování klávesou
&enterkey; nezobrazí žádný výstup. Nejprve musíte podle (<xref
linkend="arm64-console-setup"/>) nastavit konzoli na
<informalexample><screen>console=ttyAMA0,115200n8</screen></informalexample>
a teprve pak lze pokračovat v běžné instalaci.

</para>
  </sect2>

  <sect2 arch="arm64" id="apm-installation">
  <title>Instalace na Applied Micro Mustang</title>
<para>

Tento počítač se běžně dodává s U-Bootem, ale je dostupný i UEFI
firmware. Budete se tedy muset rozhodnout, zda nejprve nainstalujete
UEFI firmware a pak použijete standardní způsob instalace, nebo zda
použijete U-Boot a jeho metody. Jádro v Jessie nepodporuje USB, takže
instalace z USB klíčenky zde nebude fungovat. Pro ovládání
instalačního systému budete muset použít sériovou konzoli, protože
grafická instalace není na architektuře amd64 povolena.

</para><para>

Doporučený postup instalace je pomocí openembedded systému dodávaného
s počítačem nakopírovat &d-i;, jádro a initrd na pevný disk a pak
z těchto souborů zavést instalační systém. Alternativně můžete jádro,
dtb a initrd získat a zavést ze sítě protokolem TFTP (viz část <xref
linkend="boot-tftp-uboot"/>). Po dokončení instalace je třeba ruční
zásah, aby bylo možno nově nainstalovaný systém zavést.

</para><para>

Spusťte sériovou konzoli s rychlostí 115200, 8 bitů bez parity
a počítač zapněte. Restartujte počítač a až se zobrazí hláška
<computeroutput>Hit any key to stop autoboot</computeroutput>,
stiskněte libovolnou klávesu. Objeví se výzva
<computeroutput>Mustang#</computeroutput>, kde můžete použít příkazy
U-Bootu pro nahrání a zavedení jádra, dtb a initrd.

</para>
  </sect2>

  <sect2 arch="arm" id="boot-tftp"><title>Zavedení z TFTP</title>

&boot-installer-intro-net.xml;

   <sect3 arch="arm" id="boot-tftp-uboot">
   <title>Zavedení z TFTP přes U-Boot</title>
<para>

Zavedení ze sítě přes firmware U-Boot se skládá ze tří kroků:
nastavení sítě, zavedení obrazů jádra, initrd a dtb do paměti
a konečně spuštění nahraného jádra.

</para><para>

Síť můžete nastavit buď automaticky pomocí DHCP:

<informalexample><screen>
<userinput>setenv autoload no</userinput>
<userinput>dhcp</userinput>
</screen></informalexample>

nebo ručně nastavením několika proměnných:

<informalexample><screen>
<userinput>setenv ipaddr <replaceable>ip_adresa_klienta</replaceable></userinput>
<userinput>setenv netmask <replaceable>maska</replaceable></userinput>
<userinput>setenv serverip <replaceable>ip_adresa_TFTF_serveru</replaceable></userinput>
<userinput>setenv dnsip <replaceable>ip_adresa_DNS_serveru</replaceable></userinput>
<userinput>setenv gatewayip <replaceable>ip_adresa_výchozí_brány</replaceable></userinput>
</screen></informalexample>

Budete-li chtít toto nastavení uložit trvale, použijte příkaz

<informalexample><screen>
<userinput>saveenv</userinput>
</screen></informalexample>

</para><para>

Nyní musíte nahrát obrazy jádra, initrd a dtb do paměti, což se
provádí příkazem <command>tftpboot</command>. jako parametr příkazu
musíte zadat adresu v paměti, na kterou se má obraz nahrát. Bohužel,
mapa paměti se liší systém od systému a proto zde nemůžeme vypsat
pevné adresy platné pro všechny.

</para><para>

Na některých systémech si U-Boot předdefinovává proměnné prostředí
s vhodnými adresami. Jsou to proměnné
<literal>kernel_addr_r</literal>, <literal>ramdisk_addr_r</literal>
a <literal>fdt_addr_r</literal>. Zda jsou ve vašem případě nastaveny,
a připraveny k použití, si můžete ověřit příkazem

<informalexample><screen>
<userinput>printenv kernel_addr_r ramdisk_addr_r fdt_addr_r</userinput>
</screen></informalexample>

Nejsou-li definovány, budete si muset konkrétní hodnoty zjistit
v dokumentaci k vašemu systému a nastavit je ručně. Například na
systémech založených na SOC Allwinner SunXi (třeba Allwinner A10,
architektura <quote>sun4i</quote> nebo Allwinner A20, architektura
<quote>sun7i</quote>) můžete použít následující hodnoty:

<informalexample><screen>
<userinput>setenv kernel_addr_r 0x46000000</userinput>
<userinput>setenv fdt_addr_r 0x47000000</userinput>
<userinput>setenv ramdisk_addr_r 0x48000000</userinput>
</screen></informalexample>

</para><para>

Po nastavení adres můžete stáhnout obrazy z dříve definovaného TFTP
serveru a nahrát je do paměti příkazy:

<informalexample><screen>
<userinput>tftpboot ${kernel_addr_r} <replaceable>název_souboru_s_obrazem_jádra</replaceable></userinput>
<userinput>tftpboot ${fdt_addr_r} <replaceable>název_souboru_s_dtb</replaceable></userinput>
<userinput>tftpboot ${ramdisk_addr_r} <replaceable>název_souboru_s_obrazem_initrd</replaceable></userinput>
</screen></informalexample>

</para><para>

Nyní zbývá nastavit parametry jádra a spustit ho. U-Boot předá jádru
parametry přes proměnnou prostředí <literal>bootargs</literal>, takže
do ní nastavte veškeré potřebné parametry jádra a instalačního
systému, jako je třeba konzole (<xref linkend="boot-console"/>) nebo
přednastavení (<xref linkend="installer-args"/> a <xref
linkend="appendix-preseed"/>). Například:

<informalexample><screen>
<userinput>setenv bootargs console=ttyS0,115200 rootwait panic=10</userinput>
</screen></informalexample>

Samotné spuštění jádra závisí na použitém formátu. Pro uImage/uInitrd
vypadá příkaz následovně:

<informalexample><screen>
<userinput>bootm ${kernel_addr_r} ${ramdisk_addr_r} ${fdt_addr_r}</userinput>
</screen></informalexample>

a pro nativní linuxový formát takto:

<informalexample><screen>
<userinput>bootz ${kernel_addr_r} ${ramdisk_addr_r}:${filesize} ${fdt_addr_r}</userinput>
</screen></informalexample>

</para><note><para>

Při zavádění standardních linuxových obrazů je důležité nahrát obraz
úvodního ramdisku až po jádru a dtb, jelikož U-Boot automaticky uloží
do proměnné <literal>filesize</literal> velikost posledně nahraného
souboru. Aby příkaz <command>bootz</command> fungoval správně,
potřebuje znát velikost ramdisku, kterou mu předáte právě z proměnné
<literal>filesize</literal>. Jestliže zavádíte jádro sestavené pro
konkrétní platformu (tj. bez stromu zařízení), jednoduše vynechte
parametr <literal>${fdt_addr_r}</literal>.

</para></note>
   </sect3>

   <sect3 arch="armhf" id="boot-armhf-netboot.tar.gz">
   <title>Předpřipravený netboot archiv</title>
<para>

&debian; poskytuje předpřipravený archiv (&armmp-netboot-tarball;),
stačí jednoduše rozbalit na TFTP server a který obsahuje všechny
potřebné soubory pro zavádění ze sítě. Součástí je i zaváděcí skript,
který automatizuje všechny kroky k zavedení instalátoru. Moderní verze
U-Bootu podporují vlastnost automatického zavádění z TFTP, která se
aktivuje v případě, že neexistuje lokální úložné zařízení (MMC/SD,
USB, IDE/SATA/SCSI). Předpokladem je, že máte na síti DHCP server,
který klientovi předá adresu TFTP serveru.

</para><para>

Pokud byste chtěli automatické zavádění z TFTP vyvolat z příkazového
řádku U-Bootu, můžete použít následující příkaz:

<informalexample><screen>
<userinput>run bootcmd_dhcp</userinput>
</screen></informalexample>

</para><para>

Alternativně můžete dodávaný zaváděcí skript nahrát ručně pomocí
následujících příkazů U-Bootu:

<informalexample><screen>
<userinput>setenv autoload no</userinput>
<userinput>dhcp</userinput>
<userinput>tftpboot ${scriptaddr} /debian-installer/armhf/tftpboot.scr</userinput>
<userinput>source ${scriptaddr}</userinput>
</screen></informalexample>

      </para>
    </sect3>
  </sect2>

  <sect2 arch="arm64" condition="bootable-usb" id="usb-boot">
  <title>Zavedení z USB klíčenky přes UEFI</title>

&boot-installer-intro-usb.xml;

  </sect2>

  <sect2 arch="armel;armhf" id="boot-hd-media">
  <title>Zavedení z USB klíčenky přes U-Boot</title>
<para>

Mnohé moderní verze U-Bootu podporují USB a umožňují zavádět
z úložných USB zařízení, jako jsou třeba USB klíčenky. Přesný postup
se ale bohužel liší systém od systému.

</para><para>

U-Boot v2014.10 přinesl sjednocené zpracování příkazové řádky
a framework pro automatické zavádění. To umožňuje vytvářet obecné
zaváděcí obrazy, které pracují na všech systémech implementujících
tento framework. &d-i; na těchto systémech podporuje instalaci z USB
zařízení.

</para><para>

Pro vytvoření USB klíčenky pro instalaci &debian;u musí USB klíčenka
obsahovat souborový systém podporovaný U-Bootem (novější verze obvykle
podporují FAT16, FAT32, ext2, ext3 a ext4). Na tento souborový systém
rozbalte archiv hd-media (viz <xref linkend="where-files"/>)
a pak přikopírujte ISO obraz prvního instalačního CD/DVD &debian;u.

</para><para>

Framework pro automatické zavádění v novějších verzích U-Bootu funguje
podobně jako volby pro zavádění v BIOSu PC, tj. postupně prozkoumá
seznam možných zaváděcích zařízení, zda na nich nenalezne platný
zaveditelný obraz a spustí první, který nalezne. Pokud na zařízení
není nainstalovaný žádný operační systém, mělo by zasunutí USB
klíčenky a zapnutí systému způsobit zavedení instalačního systému.
Zavedení z USB můžete také vyvolat ručně na výzvě U-Bootu příkazem
<userinput>run bootcmd_usb0</userinput>.

</para><para>

Jedním problémem, se kterým byste se mohli potkat při zavádění z USB
a použití sériové konzole, je rozdílné nastavení přenosové rychlosti
konzoly. Je-li v U-Bootu nastavena proměnná console, předá ji zaváděcí
skript jádru, aby ji použilo jako primární konzoli a případně
nastavilo přenosovou rychlost. Na některých platformách specifikuje
proměnná console i rychlost (např.
<quote>console=ttyS0,115200</quote>), zatímco na jiných obsahuje pouze
název zařízení (<quote>console=ttyS0</quote>). Pokud se výchozí
přenosová rychlost U-Bootu (často 115200) liší od výchozí přenosové
rychlosti jádra (tradičních 9600), vede to ve druhém případě
k nečitelnému výstupu. Pokud to nastane, měli byste ručně upravit
proměnnou console, aby obsahovala správnou rychlost pro váš systém,
a pak zavést instalátor příkazem <userinput>run bootcmd_usb0</userinput>.

</para>
  </sect2>

  <sect2 arch="armhf" id="boot-installer-sd-image">
  <title>Použití předpřipravených obrazů SD karet</title>
<para>

Pro mnoho systémů poskytuje &debian; obrazy SD karet, které obsahují
U-Boot společně s &d-i;em. Tyto obrazy existují ve dvou variantách.
Jedna stahuje balíky ze sítě (&armmp-netboot-sd-img;), druhá slouží
pro offline instalaci z CD/DVD (&armmp-hd-media-sd-img;). Pro šetření
přenosového pásma jsou obrazy rozděleny na systémově závislou část
<quote>firmware.<replaceable>&lt;systém&gt;</replaceable>.img.gz</quote>
a společnou část nazvanou <quote>partition.img.gz</quote>.

</para><para>

Pro vytvoření kompletního obrazu je třeba tyto dvě části spojit.
Na linuxových systémech můžete použít třeba zcat:
      
<informalexample><screen>
<userinput>zcat firmware.<replaceable>&lt;systém&gt;</replaceable>.img.gz partition.img.gz &gt; kompletni_obraz.img</userinput>
</screen></informalexample>

Na Windows musíte nejprve obě části rozbalit (např. pomocí programu
7-Zip) a následně tyto rozbalené části spojit dohromady příkazem copy:
      
<informalexample><screen>
<userinput>copy /b firmware.<replaceable>&lt;systém&gt;</replaceable>.img + partition.img kompletni_obraz.img</userinput>
</screen></informalexample>
          
spuštěným v příkazovém řádku CMD.exe.

</para><para>

Kompletní obraz pak můžete zapsat na SD kartu.
Na linuxových systémech můžete použít třeba:
      
<informalexample><screen>
<userinput>cat kompletni_obraz.img &gt; /dev/<replaceable>SD_KARTA</replaceable></userinput>
</screen></informalexample>

Po zasunutí SD karty do instalovaného systému a jeho zapnutí se z SD
karty automaticky zavede instalační systém. Používáte-li variantu pro
offline instalaci, musíte instalačnímu systému zpřístupnit první
instalační CD/DVD &debian;u na samostatném médiu, jako je například
iso obraz prvního DVD uložený na USB klíčence.

</para><para>

Až se v instalaci dostanete k rozdělení disků (viz krok <xref
linkend="di-partition"/>), můžete na instalační SD kartě smazat či
nahradit libovolné oblasti, jelikož po zavedení instalátoru již tento
běží kompletně z operační paměti a přístup k SD kartě dále
nepotřebuje. Pro instalaci &debian;u tak můžete využít plnou kapacitu
SD karty. Nejjednodušším způsobem, jak na kartě vytvořit optimální
rozvržení oblastí, je nechat to na instalačním systému (viz <xref
linkend="partman-auto"/>).

    </para>
  </sect2>

<!-- # None of the arm systems supported in Jessie is able to boot from
     # CD/DVD -> commenting out the "Booting from CD-ROM section" for arm

  <sect2 arch="arm"><title>Zavedení z CD-ROM</title>

&boot-installer-intro-cd.xml;

  </sect2>
-->

<!--
  <sect2 arch="arm" id="boot-firmware">
  <title>Zavedení z firmwaru</title>

&boot-installer-intro-firmware.xml;

   <sect3 arch="arm" id="boot-firmware-ss4000e">
   <title>Zavedení SS4000-E</title>
<para>

Kvůli omezením ve firmwaru SS4000-E není v současnosti možné zavést
instalační systém bez použití sériového portu. Pro zavedení instalace
budete potřebovat sériový nullmodemový kabel, počítač se sériovým
portem <footnote id="arm-s4ke-port"><para>

Měl by fungovat i převodník sériového portu na USB.

</para></footnote> a plochý kabel se samčím konektorem DB9 na jednom
konci a s 10 pinovou IDC hlavičkou o rozteči 0.1 palce na
druhém<footnote id="arm-s4k-rib"><para>

Tento kabel se často nachází ve starších desktopových počítačích se
zabudovanými 9 pinovými sériovými porty.

</para></footnote>.

</para><para>

Pro zavedení SS4000-E připojte sériový port SS4000-E pomocí
nullmodemového a plochého kabelu a stroj restartujte. Pro komunikaci
se zařízením potřebujete aplikaci schopnou používat sériový
terminál. Na &debian;u je vhodnou volbou program
<command>cu</command> ze stejnojmenného balíku. Předpokládejme, že
používáte sériový port <filename>/dev/ttyS0</filename>; pak můžete
použít příkaz:

</para>

<informalexample><screen>
<userinput>cu -lttyS0 -s115200</userinput>
</screen></informalexample>

<para>

Na systémech Windows můžete zkusit použít program
<classname>hyperterminal</classname>. Použijte rychlost 115200 baudů,
délku slova 8 bitů, žádné stop bity a jeden paritní bit.

</para><para>

Při zavádění počítače uvidíte mimo jiné následující výstup:

</para>

<informalexample><screen>
No network interfaces found

EM-7210 ver.T04 2005-12-12 (For ver.AA)
== Executing boot script in 1.000 seconds - enter ^C to abort
</screen></informalexample>

<para>

V tento okamžik přerušte zavaděč stiskem
<keycombo><keycap>Control</keycap>
<keycap>C</keycap></keycombo><footnote id="arm-s4ke-sec"><para>

Na přerušení máte pouze jednu sekundu; pokud toto krátké okno
nestihnete, jednoduše stroj vypněte, zapněte a zkuste to znovu.

</para></footnote>, což zobrazí výzvu RedBootu. Zadejte následující
příkazy:

<informalexample><screen>
<userinput>load -v -r -b 0x01800000 -m ymodem ramdisk.gz</userinput>
<userinput>load -v -r -b 0x01008000 -m ymodem zImage</userinput>
<userinput>exec -c "console=ttyS0,115200 rw root=/dev/ram mem=256M@0xa0000000" -r 0x01800000</userinput>
</screen></informalexample>

</para><para>

Po každém příkazu <command>load</command> očekává systém přenos
souboru protokolem YMODEM. Používáte-li <command>cu</command>,
ujistěte se, že máte nainstalovaný balík <classname>lrzsz</classname>
a stiskněte &enterkey; následovaný escape sekvencí
<quote>~&lt;</quote> pro spuštění externího programu. Následně zadejte
příkaz <command>sb initrd.gz</command> resp.
<command>sb vmlinuz</command>.

</para><para>

Alternativně je možné místo použití protokolu YMODEM nahrát jádro a
ramdisk přes HTTP, což je dokonce rychlejší, ale vyžaduje funkční HTTP
server. V takovém případě nejprve přepněte zavaděč do režimu RAM:

<informalexample><screen>
<userinput>fis load rammode</userinput>
<userinput>g</userinput>
</screen></informalexample>

</para><para>

Tím se stroj jakoby restartuje, ale ve skutečnosti nahraje redboot do
RAM a restartuje odtamtud. Přeskočíte-li tento krok, systém se v tom
následujícím zasekne u příkazu ip_address.

</para><para>

Zavádění opět budete muset přerušit kombinací
<keycombo><keycap>Control</keycap> <keycap>C</keycap></keycombo>
a na výzvu zadat:

<informalexample><screen>
<userinput>ip_address -l <replaceable>192.168.2.249</replaceable> -h <replaceable>192.168.2.4</replaceable></userinput>
<userinput>load -v -r -b 0x01800000 -m http /initrd.gz</userinput>
<userinput>load -v -r -b 0x01008000 -m http /zImage</userinput>
<userinput>exec -c "console=ttyS0,115200 rw root=/dev/ram mem=256M@0xa0000000" -r 0x01800000</userinput>
</screen></informalexample>

kde <replaceable>192.168.2.249</replaceable> je IP adresa
instalovaného stroje a <replaceable>192.168.2.4</replaceable> je IP
adresa HTTP serveru, ze kterého se stáhnou příslušné soubory.

</para><para>

Instalace nyní bude pokračovat jako obvykle.

</para>
   </sect3>
  </sect2>
-->