path: root/cs/appendix/preseed.xml

<!-- $Id$ -->
<!-- original version: 61896 -->

<!--
Be carefull with the format of this file as it is parsed to generate
the example preconfiguration file.
In that file all text between <informalexample> tags that have the
attribute 'role="example"' set is included, except if a 'condition'
attribute is in force that does not match the specified release or if an
'arch' attribute is in force that does not match the specified architecture.

Currently only a single variant of the example file is generated (for i386).
-->

<appendix id="appendix-preseed">
<title>Automatizování instalací pomocí přednastavení</title>

<para>

Tento dodatek vysvětluje taje a záludnosti přednastavení odpovědí na
otázky &d-i;u za účelem zautomatizování instalačního procesu.

</para><para>

Útržky konfigurace použité v této části jsou také dostupné jako
samostatný soubor na &urlset-example-preseed;.

</para>

 <sect1 id="preseed-intro">
 <title>Úvod</title>
<para>

Přednastavení nabízí možnost předem odpovědět na otázky, které se ptá
instalační program. Díky tomu pak nemusíte do většiny instalací
zasahovat a dokonce můžete využít některých vlastností, které jinak
nejsou dostupné.

</para><para>

Přednastavení není povinné. Použijete-li prázdný soubor s odpověďmi,
instalace bude probíhat úplně stejně jako při běžné instalaci. Každá
otázka, kterou přednastavíte, jistým způsobem odchýlí instalaci od
standardní cesty.

</para>

  <sect2 id="preseed-methods">
  <title>Způsoby přednastavení</title>
<para>

Přednastavení existuje ve třech variantách:
<firstterm>initrd</firstterm>, <firstterm>soubor</firstterm>
a <firstterm>síť</firstterm>. Initrd funguje s každým typem instalace,
podporuje přednastavení více odpovědí, ovšem vyžaduje nejvíce příprav.
Přednastavení přes lokální soubor nebo přes síť se používají pro různé
typy instalací.

</para><para>

Následující tabulka ukazuje, které způsoby přednastavení fungují
s kterými způsoby instalací.

<informaltable>
<tgroup cols="4">
<thead>
<row>
  <entry>Způsob instalace</entry>
  <entry>initrd</entry>
  <entry>soubor</entry>
  <entry>síť</entry>
</row>
</thead>

<tbody>
<row>
  <entry>CD/DVD</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ano<footnote id='apx-ps-net'><para>

     Ovšem pouze pokud máte přístup k síti a správně nastavíte
     <literal>preseed/url</literal>.

  </para></footnote></entry>
</row><row>
  <entry>zavedení ze sítě</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ne</entry>
  <entry>ano</entry>
</row><row>
  <entry>z pevného disku <phrase condition="bootable-usb">(včetně usb klíčenky)</phrase></entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ano<footnoteref linkend='apx-ps-net'/></entry>
</row><row condition="supports-floppy-boot">
  <entry>z disket (cd ovladače)</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ano<footnoteref linkend='apx-ps-net'/></entry>
</row><row condition="supports-floppy-boot">
  <entry>z disket (síťové ovladače)</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ne</entry>
  <entry>ano</entry>
</row><row arch="s390">
  <entry>obecná/páska</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ne</entry>
  <entry>ano</entry>
</row>
</tbody>

</tgroup></informaltable>

</para><para>

U jednotlivých způsobů přednastavení je významný okamžik, kdy je
soubor nahrán a zpracován. Pro initrd to je okamžitě po startu
instalace, ještě před první otázkou. Přednastavení v lokálním souboru
se načte po připojení CD nebo jeho obrazu. Přednastavení ze sítě je
evidentně dostupné až po nastavení sítě.

</para><para>

Prakticky to znamená, že přednastavení pomocí souboru a sítě se
nahraje zobrazí až po zodpovězení otázek ohledně jazyka, země
a klávesnice. (V případě přednastavení ze sítě navíc až po všech
otázkách týkajících se síťového nastavení.) Instalujete-li se střední
nebo nízkou prioritou, do cesty se vám připletou ještě otázky ohledně
rozpoznávání hardwaru.

</para><para>

Abyste mohli přednastavit i otázky, které se zobrazují před nahráním
souboru s přednastavením, můžete využít zaváděcí parametry jádra, viz
část <xref linkend="preseed-bootparms"/>.

</para><para>

Jinou možností, jak se vyhnout otázkám, které se zobrazují před
nahráním souboru s přednastavením, je spustit instalátor
v <quote>automatickém</quote> režimu. Tím se odsunou všechny brzké
otázky až za okamžik nahození sítě a navíc se zobrazí jen otázky s
kritickou prioritou, což odfiltruje několik zbytečných
otázek. Podrobnosti naleznete v <xref linkend="preseed-auto"/>.

</para>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-limitations">
  <title>Omezení</title>
<para>

Přestože takto můžete přednastavit většinu otázek &d-i;u, existuje
několik výjimek. Při dělení disku musíte rozdělit buď celý disk, nebo
použít stávající volné místo &mdash; není možné použít existující
oblasti.

</para>
  </sect2>

<!-- Joeyh feels this is too technical, so leave it out for now
  <sect2 id="preseed-debconf">
  <title>Základy debconfu</title>
<para>

Přednastavení využívá možností <classname>debconf</classname>u, což je
v Debianu preferovaný způsob interakce balíků s uživatelem a tvoří
jádro instalačního systému. V <classname>debconf</classname>u jsou
otázky a dialogy založeny na <firstterm>šablonách</firstterm>. Pro
různé typu otázek existují různé typy šablon. Samotné otázky se
<quote>generují</quote> z šablon přímo za běhu a několik otázek může
sdílet stejnou šablonu.

</para><para>

Pro přednastavení jsou relevantní následující typy šablon.

</para>

<itemizedlist spacing="compact">
<listitem><para>
  string: umožňuje uživateli zadat libovolnou hodnotu
</para></listitem>
<listitem><para>
  password: podobné jako string, ovšem zadaná hodnota se nezobrazuje
</para></listitem>
<listitem><para>
  boolean: pro typ otázek ano/ne nebo pravda/nepravda
</para></listitem>
<listitem><para>
  select: umožňuje uživateli vybrat hodnotu ze seznamu
</para></listitem>
<listitem><para>
  multiselect: umožňuje uživateli vybrat ze seznamu více hodnot
</para></listitem>
<listitem><para>
  note: používá se pro zobrazení nějaké zprávy
</para></listitem>
</itemizedlist>

<para>

V &d-i;u jsou šablony uloženy v čitelném souboru
<filename>/var/cache/debconf/templates.dat</filename>. Tento soubor
obsahuje původní text a všechny překlady. Volitelně též může obsahovat
výchozí hodnotu šablony. Text může obsahovat proměnné, které se za
běhu nahradí příslušnou hodnotou.

</para><para>

Dalším čitelným souborem je
<filename>/var/cache/debconf/questions.dat</filename>, který se
používá pro uložení hodnot proměnných a zadaných odpovědí. Otázka se
vždy odkazuje na šablonu, která se používá pro dotaz. Ze zřejmých
bezpečnostních důvodů se odpovědi na otázky typu
<quote>password</quote> ukládají do samostatného souboru (ve stejném
adresáři), který ovšem může číst pouze uživatel root.

</para>
  </sect2>
-->
<!--
  <sect2 id="preseed-hooks">
  <title>Spouštění vlastních příkazů během instalace</title>
<para>

</para>

<itemizedlist>
<listitem><para>
  <userinput>preseed/early_command</userinput>: spustí se okamžitě po
  načtení souboru s přednastavením
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>preseed/late_command</userinput>: spustí se na závěr
  instalace těsně před restartem, ale ještě před odpojením souborového
  systému <filename>/target</filename>
</para></listitem>
</itemizedlist>

  </sect2>

-->
 </sect1>

 <sect1 id="preseed-using">
 <title>Použití</title>
<para>

Nejprve samozřejmě musíte vytvořit soubor s přednastavením a umístit
jej na vhodné místo, odkud jej budete používat. O vytvoření souboru se
dočtete dále v této příručce. Umístění souboru na vhodné místo je
různě složité podle použitého způsobu. V případě, že budete soubor
s přednastavením načítat ze sítě, z diskety nebo usb klíčenky, je jeho
umístění zřejmé. Chcete-li soubor umístit na CD nebo DVD, budete muset
znovu sestavit celý ISO obraz. Umístění souboru s přednastavením přímo
do initrd je mimo rozsah tohoto dokumentu a musíme vás odkázat na
vývojářskou dokumentaci k &d-i;u.

</para><para>

Ukázkový soubor s přednastavením, jež můžete využít jako základ pro
své pokusy, naleznete na &urlset-example-preseed;. Tento soubor je
poskládán z ukázek prezentovaných v tomto dodatku.

</para>

  <sect2 id="preseed-loading">
  <title>Nahrání souboru s přednastavením</title>
<para>

Používáte-li přednastavení z initrd, musíte zajistit, aby se soubor
jmenoval <filename>preseed.cfg</filename> a aby se nacházel
v kořenovém adresáři initrd. O vše ostatní se postará instalační
program. Ten se podívá, zda je soubor přítomen, a pokud ano, tak jej
nahraje.

</para><para>

U zbývajících způsobů přednastavení musíte instalátoru říci, který
soubor má použít. Toho dosáhnete parametrem, který předáte jádru buď
ručně při zavádění, nebo skrze soubor zavaděče
(např. <filename>syslinux.cfg</filename>), kde na konec řádku append
přidáte příslušné parametry.

</para><para>

Pokud to váš zavaděč umožňuje, nemusí být od věci jej nastavit tak,
aby nečekal se zavedením instalačního systému na stisk klávesy
&enterkey;, ale aby dále pokračoval automaticky. V případě syslinuxu to
znamená nastavit v souboru <filename>syslinux.cfg</filename> parametr
<userinput>timeout</userinput> na hodnotu <userinput>1</userinput>.

</para><para>

Abyste měli jistotu, že instalátor dostane správný soubor, můžete
zadat jeho kontrolní součet. V současnosti to musí být md5 součet.
Pokud zadaný součet a vypočítaný součet souboru nebudou souhlasit,
instalátor odmítne tento soubor použít.

</para>

<informalexample><screen>
Zaváděcí parametry:
- pro zavádění ze sítě:
  preseed/url=http://host/path/to/preseed.cfg
  preseed/url/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d

- pro zavádění z upraveného CD:
  preseed/file=/cdrom/preseed.cfg
  preseed/file/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d

- pro zavádění z USB média (soubor s přednastavením je
  v kořenovém adresáři USB média):
  preseed/file=/hd-media/preseed.cfg
  preseed/file/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d
</screen></informalexample>

<para>

Pokud zadáte <filename>preseed/url</filename>
nebo <filename>preseed/file</filename> jako zaváděcí parametr, můžete
použít zkrácenou verzi <filename>url</filename>, resp.
<filename>file</filename>.

</para>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-bootparms">
  <title>Použití zaváděcích parametrů jako formy přednastavení</title>
<para>

I když nemůžete přednastavit některé kroky připravenými odpověďmi v
souboru, stále můžete dosáhnout plně automatické instalace, protože
můžete zadat hodnoty pro přednastavení jako zaváděcí parametry jádra.
Zaváděcí parametry jádra můžete též využít v případě, kdy nechcete
použít celé přednastavení, ale jen předodpovědět nějakou konkrétní
otázku.

</para><para>

Pro nastavení hodnoty libovolné proměnné zmíněné v tomto dodatku stačí
zadat
<userinput><replaceable>cesta/k/proměnné</replaceable>=<replaceable>hodnota</replaceable></userinput>. Jestliže
se má hodnota použít k přednastavení balíku v cílovém systému, musíte
předřadit ještě <firstterm>vlastníka</firstterm><footnote>

<para>

Vlastníkem debconf proměnné (nebo šablony) je obvykle jméno balíku,
který obsahuje odpovídající debconf šablonu. U proměnných používaných
přímo v instalačním systému je vlastníkem <quote>d-i</quote>. Šablony
a proměnné mohou mít více vlastníků, což pomáhá při rozhodování, zda
je možné je při odinstalování balíku odstranit z databáze debconfu.

</para>

</footnote> proměnné
<userinput><replaceable>vlastník</replaceable>:<replaceable>cesta/k/proměnné</replaceable>=<replaceable>hodnota</replaceable></userinput>.
Nezadáte-li vlastníka, hodnota proměnné se nezkopíruje do databáze
debconfu v cílovém systému a tudíž zůstane při konfiguraci daného
balíku nevyužita.

</para><para>

Předzodpovězení otázky popsaným způsobem způsobí, že se tato otázka
nezobrazí. Chcete-li otázce přednastavit konkrétní odpověď, ale přesto
chcete, aby se otázka zobrazila, použijte místo <quote>=</quote>
operátor <quote>?=</quote>. Více též
<xref linkend="preseed-seenflag"/>.

</para><para>

Některé často používané proměnné mohou mít i kratší variantu, Pokud je
tato varianta dostupná, upřednostňujeme ji zde před úplnou formou.
Konkrétně proměnnou <literal>preseed/url</literal> zde zkracujeme na
<literal>url</literal>. Jiným příkladem je alias
<literal>tasks</literal>, který vlastně znamená
<literal>tasksel:tasksel/first</literal>.

</para><para>

Dvě pomlčky <quote>--</quote> mají u zaváděcích parametrů jádra
speciální význam. Všechny parametry nacházející se za posledními
pomlčkami budou zkopírovány do konfigurace zavaděče v instalovaném
systému. (Pokud to instalátor pro daný zavaděč umožňuje.) Parametry,
které instalátor rozpozná (např. volby pro přednastavení), budou
automaticky odfiltrovány.

</para><note><para>

Aktuální jádra (2.6.9 a novější) akceptují nejvýše 32 parametrů a 32
proměnných prostředí (včetně standardních voleb pro instalační
program). Pokud tento limit překročíte, jádro zpanikaří. (Dřívější
jádra měla tyto limity ještě menší.)

</para></note><para>

Pro většinu instalací můžete celkem bez problémů odstranit implicitní
volby jako <userinput>vga=normal</userinput>, což vám umožní přidat
další volby pro přednastavení.

</para><note><para>

V některých případech není možné zadat hodnotu obsahující mezeru, a to
i v případě, kdy hodnotu obklopíte uvozovkami.

</para></note>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-auto">
  <title>Automatický režim</title>
<para>

Díky několika pokročilým (někteří říkají zmateným) vlastnostem
instalačního systém Debianu je možné, aby se poměrně jednoduchý
zaváděcí parametr rozvinul do komplexní a na míru upravené automatické
instalace. Pro ilustraci uvádíme několik příkladů, které můžete zadat
na zaváděcí výzvě.

<informalexample><screen>
auto url=autoserver
</screen></informalexample>

Toto spoléhá na fakt, že na síti existuje DHCP server, který dostane
počítač do bodu, kdy bude možné přes DNS přeložit jméno
<literal>autoserver</literal>. Pokud DHCP server poskytnul i název
domény, tak se zkusí i varianta, kdy se za název počítače přidá právě
poskytnutá doména. Například pokud je přes DHCP poskytnuta doména
<literal>priklad.cz</literal>, vyústí to ve stažení souboru s
přednastavením z adresy
<literal>http://autoserver.priklad.cz/d-i/&releasename;/./preseed.cfg</literal>.

</para><para>

Poslední část url (<literal>d-i/&releasename;/./preseed.cfg</literal>) pochází
z proměnné <literal>auto-install/defaultroot</literal>. Proměnná
implicitně obsahuje adresář <literal>&releasename;</literal>, aby jste s
příchodem novějších verzí Debianu a nových kódových označení
nemigrovali na nové verze automaticky, ale kontrolovaněji (po
explicitním zadání nového kódového jména).

Část <literal>/./</literal> indikuje kořen, vůči kterému můžete
zadávat relativní cesty (používá se v
<literal>preseed/include</literal> a <literal>preseed/run</literal>).
To umožňuje zadávat cesty k souborům jako kompletní URL, cesty
začínající na <literal>/</literal> jsou připojeny ke kořenu, nebo jako
cesty relativní k umístění, kde byl nalezen poslední soubor s
přednastavením. To umožňuje vytvářet přenositelnější skripty, kde
můžete přesouvat celé hierarchie skriptů na nová umístění, aniž by se
co pokazilo. Například můžete na USB klíčenku přesunout soubory, které
se dříve používaly na webovém serveru. Předpokládejme, že je v souboru
s přednastavením nastavena proměnná <literal>preseed/run</literal> na
hodnotu <literal>/scripts/late_command.sh</literal>. Pak v naší ukázce
bude zmíněný soubor stažen z
<literal>http://autoserver.priklad.cz/d-i/&releasename;/./scripts/late_command.sh</literal>.

</para><para>

Pokud na dané síti není vybudovaná vhodná DHCP a DNS infrastruktura,
nebo pokud nechcete použít výchozí cestu k souboru
<filename>preseed.cfg</filename>, můžete zadat explicitní
URL. Nebude-li URL obsahovat prvek <filename>/./</filename>, bude
automaticky připojen na začátek cesty, tj. za třetí lomítko URL.
Příklad vyžadující jen minimální podporu od místní síťové
infrastruktury:

<informalexample><screen>
auto url=<replaceable>http://192.168.1.2/cesta/k/preseed.souboru</replaceable>
</screen></informalexample>

Celé to funguje tak, že
<itemizedlist spacing="compact">
<listitem><para>

pokud v URL chybí protokol, předpokládá se http,

</para></listitem>
<listitem><para>

pokud název počítače neobsahuje tečky, připojí se k němu doména
odvozená z DHCP a

</para></listitem>
<listitem><para>

pokud za názvem počítače není žádné lomítko, přidá se výchozí cesta.

</para></listitem>
</itemizedlist>

</para><para>

Kromě zadávání URL můžete zadat i parametry, které přímo neovlivňují
chování &d-i;u samotného, ale které mohou být předány do skriptů
spouštěných z nahraného souboru s přednastavením pomocí
<literal>preseed/run</literal>. V současnosti to je pouze
<literal>auto-install/classes</literal>, ve zkrácené verzi
<literal>classes</literal>. Příklad použití:

<informalexample><screen>
auto url=<replaceable>autoserver</replaceable> classes=<replaceable>trida_A;trida_B</replaceable>
</screen></informalexample>

Třídy mohou například označovat typ systému, který se má instalovat,
nebo jazykové prostředí, které se má nastavit.

</para><para>

Tento koncept je možné dále rozšiřovat. Pokud toho ve svých skriptech
využijete, je rozumné použít jmenný prostor
<literal>auto-install</literal>, například
<literal>auto-install/style</literal>. Jestliže si myslíte, že máte
pro další parametr vhodné využití, zmiňte se o něm v diskusní skupině
<email>debian-boot@lists.debian.org</email>, abychom předešli
konfliktům v jmenném prostoru (a případně vám přidali kratší alias).

</para><para>

Příkaz <literal>auto</literal> zatím není definován všude. Stejného
výsledku však můžete dosáhnout přidáním dvou
parametrů <literal>auto=true priority=critical</literal> k parametrům
jádra. Parametr <literal>auto</literal> je vlastně alias pro
<literal>auto-install/enable</literal> a potlačuje zobrazení otázek
ohledně místního prostředí a nastavení klávesnice až do bodu, kdy je
bude možné přednastavit. Parametr <literal>priority</literal> je alias
pro <literal>debconf/priority</literal> a nastavením na hodnotu
<literal>critical</literal> zajistíte, aby se zobrazovaly pouze otázky
s kritickou prioritou, kterých při instalaci moc není.

</para><para>

Další parametry, které se mohou hodit při automatizaci instalací přes
DHCP, jsou <literal>interface=auto netcfg/dhcp_timeout=60</literal>,
které způsobí, že se k instalaci použije první funkční síťové rozhraní
a že instalátor bude trpělivější při čekání na odpovědi od DHCP
serveru.

</para><tip><para>

Rozsáhlý příklad použití této infrastruktury naleznete na <ulink
url="http://hands.com/d-i/">webových stránkách</ulink> autora. Kromě
ukázkových skriptů a tříd tam také naleznete zajímavé výsledky
kreativního použití přednastavení.

</para></tip>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-aliases">
  <title>Užitečné aliasy</title>
<para>

Při použití (automatického) přednastavení se mohou hodit následující
aliasy. Poznamenejme, že aliasy zkracují pouze jméno otázky. Vždy je
třeba přidat ještě hodnotu, například <literal>auto=true</literal>
nebo <literal>interface=eth0</literal>.

</para>

<!-- Setting column width does not seem to work; use non-breaking spaces
     to separate columns a bit -->
<informaltable frame="none">
<tgroup cols="2"><tbody>
<row><entry>auto</entry><entry>auto-install/enable</entry></row>
<row><entry>classes</entry><entry>auto-install/classes</entry></row>
<row><entry>fb</entry><entry>debian-installer/framebuffer</entry></row>
<row><entry>language</entry><entry>debian-installer/language</entry></row>
<row><entry>country</entry><entry>debian-installer/country</entry></row>
<row><entry>locale</entry><entry>debian-installer/locale</entry></row>
<row><entry>priority</entry><entry>debconf/priority</entry></row>
<row><entry>file</entry><entry>preseed/file</entry></row>
<row><entry>url</entry><entry>preseed/url</entry></row>
<row><entry>interface</entry><entry>netcfg/choose_interface</entry></row>
<row><entry>hostname&nbsp;&nbsp;&nbsp;</entry><entry>netcfg/get_hostname</entry>
</row>
<row><entry>domain</entry><entry>netcfg/get_domain</entry></row>
<row><entry>protocol</entry><entry>mirror/protocol</entry></row>
<row><entry>suite</entry><entry>mirror/suite</entry></row>
</tbody></tgroup>
</informaltable>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-dhcp">
  <title>Použití DHCP serveru pro určení souboru s přednastavením</title>
<para>

Jelikož DHCP umí předávat jméno souboru, je možné toho zneužít pro
určení souboru s přednastavením. Obvykle se totiž tato možnost používá
pro určení souboru, kterým se zavede systém ze sítě. Pokud ale bude
soubor ve formě URL, instalace to rozpozná a pokusí se soubor stáhnout
a použít jako soubor s přednastavením. Následující příkaz ukazuje, jak
upravit konfigurační soubor <filename>dhcpd.conf</filename> serveru
ISC DHCP verze 3 (balík dhcp3-server).

</para>

<informalexample><screen>
if substring (option vendor-class-identifier, 0, 3) = "d-i" {
    filename "http://pocitac/preseed.cfg";
}
</screen></informalexample>

<para>

Všimněte si, že předchozí příklad omezuje použití na DHCP klienty,
kteří se identifikují jako <quote>d-i</quote>, takže by to nemělo
ovlivnit běžné DHCP klienty, ale pouze instalace. Direktivu
<userinput>filename</userinput> můžete zadat například i do sekce pro
jediný počítač, takže neovlivníte ostatní instalace na síti.

</para><para>

K dobrým zvykům při přednastavování přes DHCP patří přednastavení
pouze hodnot, které jsou specifické pro vaši síť, jako je
např. lokální zrcadlo. Tím se při instalaci automaticky vybere správné
zrcadlo, ale zbytek instalace probíhá interaktivně. Kompletní
přednastavení přes DHCP byste měli provádět pouze s nejvyšší
opatrností.

</para>
  </sect2>
 </sect1>

 <sect1 id="preseed-creating">
 <title>Vytvoření souboru s přednastavením</title>
<para>

Soubor s přednastavením soubor má stejný formát jako používá příkaz
<command>debconf-set-selections</command>. Běžný řádek pak má tvar

<informalexample><screen>
&lt;vlastník&gt; &lt;jméno otázky&gt; &lt;typ otázky&gt; &lt;hodnota&gt;
</screen></informalexample>

</para><para>

Při vytváření souboru s přednastavením byste měli mít na paměti
několik pravidel.

</para>

<itemizedlist>
<listitem><para>
  Mezi typ a hodnotu vkládejte pouze jednu mezeru nebo tabulátor
  &mdash; případné další bílé znaky budou považovány za součást
  hodnoty.
</para></listitem>
<listitem><para>
  Dlouhý řádek můžete pro lepší čitelnost rozdělit na několik řádků
  tak, že na konec řádku přidáte znak pro pokračování řádku
  <quote><literal>\</literal></quote> (zpětné lomítko). Je vhodné
  rozdělit řádek mezi názvem a typem otázky, ne mezi typem
  a hodnotou. Po spojení řádků bude bílé místo ze začátku/konce řádku
  spojeno do jediné mezery.
</para></listitem>
<listitem><para>
  Pro debconf proměnné (šablony), které jsou součástí samotného
  instalačního programu, by měl být vlastník nastaven
  na <quote>d-i</quote>. Pro přednastavení ostatních proměnných
  používaných během instalace by se měl jako vlastník používat název
  balíku, který obsahuje příslušnou šablonu. Do debconf databáze
  v nainstalovaném systému se přenesou pouze proměnné, které mají jako
  vlastníka nastaveno něco jiného než <quote>d-i</quote>.
</para></listitem>
<listitem><para>
  Většina otázek vyžaduje zadání hodnot v angličtině, avšak existují
  výjimky jako třeba <classname>partman</classname>, kde musíte použít
  přeložené hodnoty.
</para></listitem>
<listitem><para>
  Dále pak některé otázky vyžadují hodnotu formou kódu (a ne text,
  který se zobrazuje během instalace).
</para></listitem>
</itemizedlist>

<para>

Nejjednodušší způsob vytvoření souboru s přednastavením je použít
ukázkový soubor z <xref linkend="preseed-contents"/> jako základ
a upravit si jej dle potřeb.

</para><para>

Jiná možnost je provést ruční instalaci a po restartu do nového
systému použít příkaz <command>debconf-get-selections</command> (z
balíku <classname>debconf-utils</classname>) a uložit databázi
debconfu i cdebconfu do jediného souboru:

<informalexample><screen>
$ debconf-get-selections --installer &gt; <replaceable>soubor</replaceable>
$ debconf-get-selections &gt;&gt; <replaceable>soubor</replaceable>
</screen></informalexample>

</para><para>

Tento přístup má tu nevýhodu, že vytvořený soubor bude obsahovat
i položky, které by se neměly přednastavovat. Z tohoto pohledu je pro
většinu uživatelů vhodnější použití ukázkového souboru.

</para><note><para>

Tento způsob se spoléhá na fakt, že se na konci instalace uloží
databáze cdebconfu do instalovaného systému do souboru
<filename>/var/log/installer/cdebconf</filename>. Protože tato
databáze může obsahovat důvěrné informace, jsou tyto soubory čitelné
pouze pro uživatele root.

</para><para>

Pokud ze systému vyčistíte balík
<classname>installation-report</classname>, bude smazán také adresář
<filename>/var/log/installer</filename>.

</para></note><para>

Seznam možných hodnot pro otázky můžete zjistit během instalace ze
souborů umístěných v adresáři <filename>/var/lib/cdebconf</filename>
(např. pomocí editoru <command>nano</command>). Samotné šablony se
nachází v souboru <filename>templates.dat</filename>, aktuální hodnoty
naleznete v souboru <filename>questions.dat</filename>.

</para><para>

Ještě před instalací je vhodné zkontrolovat formát předkonfiguračního
souboru příkazem <command>debconf-set-selections -c
<replaceable>preseed.cfg</replaceable></command>.

</para>
 </sect1>

 <sect1 id="preseed-contents">
 <title>Obsah souboru s přednastavením (pro &releasename;)</title>
<para>

Útržky konfigurace použité v této části jsou také dostupné jako
samostatný soubor na &urlset-example-preseed;.

</para><para>

Tento příklad je založen na instalaci pro architekturu Intel
x86. Jestliže instalujete na jinou architekturu, nemusí některá
nastavení odpovídat těm uvedeným (výběr klávesnice, instalace
zavaděče) a budete je muset nahradit adekvátními hodnotami.

</para>

  <sect2 id="preseed-l10n">
  <title>Lokalizace</title>
<para>

Nastavení lokalizačních proměnných bude fungovat pouze v případě,
když používáte přednastavení přes initrd. U ostatních způsobů se totiž
soubor s přednastavením nahraje až po zobrazení těchto otázek.

</para><para>

Místní prostření (locale) slouží k současnému zadání jazyka
i země. Například pomocí zaváděcího parametru jádra můžete zadat
<userinput>locale=<replaceable>cs_CZ</replaceable></userinput>.

</para><para>

Tento způsob je velice jednoduchý, ale neumožňuje přednastavit všechny
možné kombinace jazyka, země a místního prostředí<footnote><para>

Například přednastavením <literal>locale</literal> na hodnotu
<userinput>en_NL</userinput> by se jako výchozí locale pro instalovaný
systém použilo <literal>en_US.UTF-8</literal>. Jestliže preferujete
britský standard angličtiny (<literal>en_GB.UTF-8</literal>), musíte
přednastavit jednotlivé proměnné.

</para></footnote>. Volitelně tedy můžete přednastavit jednotlivé
proměnné.

<informalexample role="example"><screen>
# Přednastavením locale se automaticky nastaví jazyk, země a locale.
d-i debian-installer/locale string cs_CZ

# Pro větší pružnost je též možno nastavit hodnoty samostatně.
#d-i debian-installer/language string en
#d-i debian-installer/country string NL
#d-i debian-installer/locale string en_GB.UTF-8
# Volitelně můžete zadat další locale, která se mají vygenerovat.
#d-i localechooser/supported-locales cs_CZ.UTF-8, en_US.UTF-8
</screen></informalexample>

Zadat můžete libovolnou kombinaci jazyka podporovaného v &d-i;
a země. Pokud kombinace netvoří platné prostředí, vybere instalační
systém kombinaci tak, že se pokusí zachovat jazyk a k němu vybere
platnou zemi.

</para><para>

Nastavení klávesnice se skládá z výběru typu klávesnice a z výběru
klávesové mapy. Ve většině případů je typ klávesnice rozpoznán
automaticky, takže není potřeba jej přednastavovat. Klávesová mapa
musí být platná v rámci daného typu a &d-i; ji musí znát.

<informalexample role="example"><screen>
# Výběr klávesnice.
#d-i console-tools/archs select at
d-i console-keymaps-at/keymap select cz-lat2
# Příklad pro jiný typ klávesnice
#d-i console-keymaps-usb/keymap select mac-usb-us
</screen></informalexample>

</para><para>

Nastavení klávesnice můžete přeskočit nastavením proměnné
<classname>console-tools/archs</classname> na hodnotu
<userinput>skip-config</userinput>. Tím se zachová výchozí klávesová
mapa jádra.

</para>

<note><para>

Změny ve vstupní vrstvě jader 2.6 v podstatě smazaly význam typů
klávesnic, takže by většinou měl stačit typ <quote>PC</quote>
(<userinput>at</userinput>).

</para></note>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-network">
  <title>Nastavení sítě</title>
<para>

Pokud nahráváte soubor s přednastavením ze sítě, pak následující
samozřejmě nebude fungovat! V takovém případě zadejte potřebné
parametry sítě zavaděči jádra. Zavádíte-li z CD nebo USB, bude
nastavení fungovat bez problémů.

</para><para>

Potřebujete-li při zavádění ze sítě vybrat konkrétní síťové rozhraní
ještě před nahráním souboru s přednastavením, použijte zaváděcí
parametr
<userinput>interface=<replaceable>eth1</replaceable></userinput>.

</para><para>

Přestože přednastavení síťování není běžně dostupné při přednastavení
ze sítě (tj. při použití <quote>preseed/url</quote>), můžete to obejít
následujícím hackem (např. pokud chcete síťovému rozhraní nastavit
statickou adresu). Hack spočívá ve vynucení opětovné konfigurace sítě
po načtení souboru s přednastavením. Stačí vytvořit skript pro
<quote>preseed/run</quote> obsahující následující příkazy:

<informalexample><screen>
killall.sh; netcfg
</screen></informalexample>

</para><para>

Pro nastavení sítě lze využít následující proměnné:

</para>

<informalexample role="example"><screen>
# Kompletně zakáže nastavení sítě. Hodí se pro instalace z CD
# na nezasíťovaných zařízeních, kde by byly síťové otázky,
# varování o nedostupné síti a dlouhé čekací doby na obtíž.
#d-i netcfg/enable boolean false

# netcfg zkusí použít rozhraní, jehož druhý konec je aktivní
# a tím pádem přeskočí výběr ze seznamu nalezených rozhraní.
d-i netcfg/choose_interface select auto

# Výběr konkrétního síťového rozhraní:
#d-i netcfg/choose_interface select eth1

# Máte-li pomalejší dhcp server a instalačnímu systému vyprší čas při
# čekání na odpověď, bude užitečné následující.
#d-i netcfg/dhcp_timeout string 60

# Pokud dáváte přednost ručnímu nastavení sítě:
#d-i netcfg/disable_dhcp boolean true

# Má-li tento soubor s přednastavením fungovat na systémech s i bez
# dhcp serveru, odkomentujte následující řádky a také statické
# nastavení sítě níže.
#d-i netcfg/dhcp_failed note
#d-i netcfg/dhcp_options select Configure network manually

# Statické nastavení sítě.
#d-i netcfg/get_nameservers string 192.168.1.1
#d-i netcfg/get_ipaddress string 192.168.1.42
#d-i netcfg/get_netmask string 255.255.255.0
#d-i netcfg/get_gateway string 192.168.1.1
#d-i netcfg/confirm_static boolean true

# Název počítače a domény přiřazené přes DHCP mají větší prioritu než
# hodnoty nastavené zde, nicméně takto máte jistotu, že tato otázka
# nezobrazí (ať už nastavení z DHCP obdržíme nebo ne).
d-i netcfg/get_hostname string nenastavene-jmeno
d-i netcfg/get_domain string nenastavena-domena

# Zakáže otravný dialog o WEP klíči.
d-i netcfg/wireless_wep string
# Praštěné DHCP jméno počítače, které používají někteří ISP jako heslo.
#d-i netcfg/dhcp_hostname string radish

# Pokud síťová karta nebo jiný hardware vyžaduje nesvobodný firmware,
# můžete říct instalátoru, aby se vždy pokusil firmware nahrát bez
# dalšího dotazování. Chcete-li nahrávání i dotazování zakázat,
# nastavte na hodnotu false.
#d-i hw-detect/load_firmware boolean true
</screen></informalexample>

<para>

Pokud není proměnná <classname>netcfg/get_netmask</classname>
přednastavená, <command>netcfg</command> si síťovou masku dopočítá
automaticky. Pro plně automatické instalace musíte v takovém případě
nastavit proměnnou jako <literal>seen</literal>, aby instalace
nečekala na potvrzení spočítané masky. Obdobně je možné
nepřednastavovat proměnnou <classname>netcfg/get_gateway</classname> a
nechat <command>netcfg</command>, aby automaticky  automaticky odhadl
adresu brány. Jako speciální případ je možné nastavit proměnnou
<classname>netcfg/get_gateway</classname> na hodnotu <quote>none</quote>,
což znamená, že se brána nemá použít vůbec.

</para>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-network-console">
  <title>Síťová konzole</title>

<informalexample role="example"><screen>
# Následující nastavení se hodí v situacích, kdy chcete instalovat
# vzdáleně přes SSH pomocí komponenty network-console.
# Toto přednastavení má smysl pouze pokud plánujete dokončit
# instalaci ručně.
#d-i anna/choose_modules string network-console
#d-i network-console/password password r00tme
#d-i network-console/password-again password r00tme
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-mirror">
  <title>Nastavení zrcadla</title>
<para>

V závislosti na způsobu instalace můžete zrcadlo použít pro stažení
dodatečných komponent instalačního systému, stažení základního systému
a pro nastavení souboru <filename>/etc/apt/sources.list</filename>.

</para><para>

Parametr <classname>mirror/suite</classname> určuje verzi
instalovaného systému.

</para><para>

Parametr <classname>mirror/udeb/suite</classname> určuje verzi
Debianu, ze které se stáhnou dodatečné komponenty instalačního
systému. Nastavení této proměnné má smysl pouze v případě, že
komponenty stahujete ze sítě a potřebujete, aby odpovídaly verzi
initrd, který se používá pro instalaci. Instalační systém obvykle
zvolí správnou hodnotu, takže by neměl být důvod tuto proměnnou
měnit.

</para>

<informalexample role="example"><screen>
# Zvolíte-li ftp, nemusíte nastavovat mirror/country
#d-i mirror/protocol string ftp
d-i mirror/country string manual
d-i mirror/http/hostname string &archive-mirror;
d-i mirror/http/directory string /debian
d-i mirror/http/proxy string

# Verze pro instalaci.
#d-i mirror/suite string testing
# Verze, ze které nahrát komponenty instalátoru (volitelné).
#d-i mirror/udeb/suite string testing
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-time">
  <title>Nastavení hodin a časového pásma</title>

<informalexample role="example"><screen>
# Určuje, zda jsou hardwarové hodiny nastaveny na UTC.
d-i clock-setup/utc boolean true

# Proměnnou můžete nastavit na libovolnou platnou hodnotu $TZ;
# Seznam časových pásem naleznete v /usr/share/zoneinfo/.
d-i time/zone string Europe/Prague

# Určuje, zda se mají při instalaci nastavit hodiny pomocí NTP.
d-i clock-setup/ntp boolean true
# NTP server, který se má použít. Výchozí hodnota je většinou
# dostačující.
#d-i clock-setup/ntp-server string tak.cesnet.cz
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-partman">
  <title>Rozdělení disku</title>
<para>

Dělení disku je víceméně omezeno možnostmi, které nabízí
<classname>partman-auto</classname>. Můžete zvolit rozdělení buď
stávajícího volného místa, nebo celého disku. Rozvržení oblastí můžete
nadefinovat pomocí předdefinovaného schematu, vlastního schematu ze
souboru nebo schematu obsaženém v souboru s přednastavením. Momentálně
není možné přednastavit rozdělení více disků.

</para><warning><para>

Označení disků závisí na pořadí, ve kterém jsou nahrány jejich
ovladače. Jestliže se v systému nachází více disků, tak se ubezpečte,
že jste vybrali ten správný.

</para></warning>

<informalexample role="example"><screen>
# Má-li systém nějaké volné místo, můžete si vybrat, zda chcete
# automaticky rozdělit pouze toto volné místo. To však funguje pouze
# pokud není nastavena proměnná partman-auto/method (níže).
#d-i partman-auto/init_automatically_partition select biggest_free

# Alternativně můžete zadat k automatickému dělení celý disk. Název
# zařízení musí být v tradičním formátu (ne ve formátu devfs).
# Poznámka: pokud má systém více disků, musíte nějaký zadat.
# Například pro použití prvního SCSI/SATA disku:
#d-i partman-auto/disk string /dev/sda

# Dále musíte zvolit metodu, která se má použít. Momentálně jsou
# dostupné metody "regular", "lvm" a "crypto".
d-i partman-auto/method string lvm

# Pokud některý z disků určených k automatickému rozdělení obsahuje
# pozůstatek z předchozího LVM, zobrazí se varování. Tímto můžete
# varování potlačit...
d-i partman-lvm/device_remove_lvm boolean true
# To stejné platí pro potvrzení při zápisu LVM oblastí.
d-i partman-lvm/confirm boolean true
# A platí i pro odstranění pozůstatků předchozího softwarového RAIDu:
d-i partman-md/device_remove_md boolean true

# Můžete vybrat jedno ze tří připravených schémat dělení.
# - atomic: všechny soubory v jedné oblasti
# - home:   samostatná oblast /home
# - multi:  samostatné oblasti /home, /usr, /var a /tmp
d-i partman-auto/choose_recipe select atomic


# Nebo zadat váš vlastní návod na dělení...
# Formát návodu je popsán v souboru devel/partman-auto-recipe.txt.
# Pokud umíte do prostředí d-i dostat soubor s návodem na dělení,
# stačí na něj odkázat.
#d-i partman-auto/expert_recipe_file string /hd-media/recipe

# V opačném případě můžete zadat celý návod na jednu (logickou) řádku.
# Například vytvoříme malou oblast /boot, vhodný swap a zbytek
# použijeme jako kořenovou oblast:
#d-i partman-auto/expert_recipe string                         \
#      boot-root ::                                            \
#              40 50 100 ext3                                  \
#                      $primary{ } $bootable{ }                \
#                      method{ format } format{ }              \
#                      use_filesystem{ } filesystem{ ext3 }    \
#                      mountpoint{ /boot }                     \
#              .                                               \
#              500 10000 1000000000 ext3                       \
#                      method{ format } format{ }              \
#                      use_filesystem{ } filesystem{ ext3 }    \
#                      mountpoint{ / }                         \
#              .                                               \
#              64 512 300% linux-swap                          \
#                      method{ swap } format{ }                \
#              .

# Následujícím řeknete partmanu, aby disk rozdělil bez potvrzení.
# (Za předpokladu, že jste partmanu v předchozích krocích řekli,
# co má dělat.)
d-i partman-partitioning/confirm_write_new_label boolean true
d-i partman/choose_partition select finish
d-i partman/confirm boolean true
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-partman-raid">
  <title>Rozdělení při použití RAIDu</title>
<para>

Pomocí přednastavení též můžete nastavit oblasti na polích softwarového
RAIDu. Podporovány jsou RAID úrovně 0, 1, 5, 6 a 10, vytváření
degradovaných polí a určení rezervních zařízení. Používáte-li RAID 1,
můžete podle části <xref linkend="preseed-bootloader"/> přednastavit
grub, aby se nainstaloval do všech zařízení v poli použitých.

</para><warning><para>

U tohoto typu automatického rozdělení se dá velice lehce něco
pokazit. Navíc se jedná o komponentu, kterou vývojáři &d-i; testují
relativně málo. Odpovědnost za správné zapsání návodu pro rozdělení
(aby dával smysl a nevytvářel konflikty) nese uživatel. V případě
problémů zkontrolujte <filename>/var/log/syslog</filename>.

</para></warning>

<informalexample><screen>
# POZNÁMKA: tato možnost je zatím ve stádiu testování a měla by být
# používána s největší opatrností.

# Metoda by měla být nastavena na "raid".
#d-i partman-auto/method string raid
# Zadejte disky k rozdělení. Na všech bude nakonec stejné rozložení,
# takže to bude fungovat pouze pokud mají disky stejnou velikost.
#d-i partman-auto/disk string /dev/sda /dev/sdb

# Dále musíte zadat fyzické oblasti, které se mají použít.
#d-i partman-auto/expert_recipe string \
#      multiraid ::                                         \
#              1000 5000 4000 raid                          \
#                      $primary{ } method{ raid }           \
#              .                                            \
#              64 512 300% raid                             \
#                      method{ raid }                       \
#              .                                            \
#              500 10000 1000000000 raid                    \
#                      method{ raid }                       \
#              .

# Na závěr musíte zadat, jakým způsobem se mají dříve definované oblasti
# použít v nastavení RAIDu. Důležité je použít správná čísla logických
# oblastí.
# Parametry jsou:
# &lt;typraidu&gt; &lt;početzařízení&gt; &lt;početrezerv&gt; &lt;typss&gt; &lt;přípbod&gt; \
#          &lt;zařízení&gt; &lt;rezervnízařízení&gt;
# Podporovány jsou RAID úrovně 0, 1, 5, 6 a 10; zařízení jsou oddělena
# pomocí "#"
#d-i partman-auto-raid/recipe string \
#    1 2 0 ext3 /                    \
#          /dev/sda1#/dev/sdb1       \
#    .                               \
#    1 2 0 swap -                    \
#          /dev/sda5#/dev/sdb5       \
#    .                               \
#    0 2 0 ext3 /home                \
#          /dev/sda6#/dev/sdb6       \
#    .

# Toto zajistí, že se partman nebude při rozdělování ptát na potvrzení.
d-i partman-md/confirm boolean true
d-i partman-partitioning/confirm_write_new_label boolean true
d-i partman/choose_partition select finish
d-i partman/confirm boolean true
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-partman-mount-styles">
  <title>Způsob připojení oblastí</title>
<para>

Souborové systémy se obvykle připojují pomocí jedinečného
univerzálního identifikátoru, tzv. UUID. To umožňuje korektní
připojení oblastí i v případech, kdy se změní jejich jména
zařízení. UUID jsou dlouhé a špatně se čtou, takže pokud si budete
přát, může instalátor připojit souborové systémy pomocí tradičních
jmen zařízení, nebo pomocí názvů oblastí, které jim přidělíte.
Zvolíte-li připojení pomocí názvů oblastí, budou oblasti bez
nastaveného názvu připojeny pomocí UUID.

</para><para>

Zařízení se stabilními jmény, jako např. logické svazky LVM, budou
místo UUID nadále používat připojení pomocí tradičních jmen zařízení.

</para>

<warning><para>

Tradiční jména zařízení se mohou měnit v závislosti na pořadí, ve
kterém jádro při zavádění zařízení objeví. To může způsobit připojení
chybného souborového systému. Podobný problém existuje v případě
použití názvů oblastí, protože při zapojení dalšího disku (i
externího) mohou použité názvy oblastí kolidovat a tím pádem není
zaručeno, která oblast se připojí.

</para></warning>

<informalexample role="example"><screen>
# Výchozí je připojování pomocí UUID, ale můžete zvolit též "traditional"
# pro použití tradičních jmen zařízení, nebo "label" pro použití názvů
# oblastí (se záchytnou možností použití UUID).
#d-i partman/mount_style select uuid
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-base-installer">
  <title>Instalace základního systému</title>
<para>

V této fázi instalace se toho moc nastavit nedá. Jediné otázky se
týkají instalace jádra.

</para>

<informalexample role="example"><screen>
# Nastaví APT, aby implicitně neinstaloval doporučené balíky. Použití
# této volby může znamenat instalaci nekompletního systému a měli by
# ji používat pouze zkušení uživatelé.
#d-i base-installer/install-recommends boolean false

# Vybere generátor initramfs, kterým se vygeneruje initrd pro jádra
# řady 2.6.
#d-i base-installer/kernel/linux/initramfs-generators string yaird

# (Meta) balík jádra, který se má nainstalovat; nechcete-li instalovat
# žádné jádro, zadejte "none".
#d-i base-installer/kernel/image string linux-image-2.6-486
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-account">
  <title>Nastavení účtů</title>
<para>

Instalační systém umožňuje přednastavit jak heslo uživatele root, tak
jméno a heslo prvního běžného uživatele systému. Heslo můžete zadat
buď v nešifrované podobě, nebo jako MD5 <emphasis>hash</emphasis>.

</para><warning><para>

Přednastavení hesel není bezpečné, protože kdokoliv s přístupem
k souboru s přednastavením si tato hesla může přečíst. Z pohledu
bezpečnosti je použití MD5 hashů lepší, ovšem poskytují pouze falešný
pocit bezpečí, protože přístup k MD5 hashi znamená možnost útoků
hrubou silou.

</para></warning>

<informalexample role="example"><screen>
# Přeskočí vytvoření účtu pro roota (běžný uživatel bude moci použít
# sudo).
#d-i passwd/root-login boolean false
# Volitelně přeskočí vytvoření běžného uživatelského účtu.
#d-i passwd/make-user boolean false

# Rootovo heslo v čitelném tvaru
#d-i passwd/root-password password r00tme
#d-i passwd/root-password-again password r00tme
# nebo šifrované pomocí MD5 hashe.
#d-i passwd/root-password-crypted password [MD5 hash]

# Vytvoření účtu běžného uživatele.
#d-i passwd/user-fullname string Jan Novak
#d-i passwd/username string jan
# Heslo běžného uživatele v čitelném tvaru
#d-i passwd/user-password password nebezpecne
#d-i passwd/user-password-again password nebezpecne
# nebo šifrované pomocí MD5 hashe.
#d-i passwd/user-password-crypted password [MD5 hash]
# Nastaví UID běžného uživatele (jinak se použije výchozí hodnota).
#d-i passwd/user-uid string 1010
# Uživatelský účet bude automaticky přidán do několika standardních
# skupin. Chcete-li to změnit, zadejte seznam požadovaných skupin.
#d-i passwd/user-default-groups string audio cdrom video
</screen></informalexample>

<para>

Do proměnných <classname>passwd/root-password-crypted</classname> a
<classname>passwd/user-password-crypted</classname> můžete jako
hodnotu zadat znak vykřičník <quote>!</quote>, což znamená, že daný
účet bude zakázán. To se může hodit například pro účet root, což ovšem
předpokládá, že máte nastavenu nějakou jinou možnost, jak počítač
spravovat (například pomocí <command>sudo</command> nebo autentizace
přes SSH klíče).

</para><para>

MD5 hash hesla můžete vygenerovat následujícím příkazem:

<informalexample><screen>
$ printf "r00tme" | mkpasswd -s -m md5
</screen></informalexample>

</para>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-apt">
  <title>Nastavení APT</title>
<para>

Nastavení souboru <filename>/etc/apt/sources.list</filename>
a několika základních parametrů je plně řízeno typem instalace
a dříve zodpovězenými otázkami. Volitelně můžete přidat další
(lokální) archivy.

</para>

<informalexample role="example"><screen>
# Můžete si zvolit instalaci softwaru ze sekcí non-free a contrib.
#d-i apt-setup/non-free boolean true
#d-i apt-setup/contrib boolean true
# Odkomentujte, pokud nechcete používat síťové zrcadlo.
#d-i apt-setup/use_mirror boolean false
# Vyberte, které aktualizační služby chcete využívat a zadejte
# jejich zrcadla. Příklad ukazuje výchozí hodnoty.
#d-i apt-setup/services-select multiselect security, volatile
#d-i apt-setup/security_host string security.debian.org
#d-i apt-setup/volatile_host string volatile.debian.org

# Další archivy, k dispozici jsou local[0-9]
#d-i apt-setup/local0/repository string \
#       http://muj.server/debian stable main
#d-i apt-setup/local0/comment string local server
# Povolí řádky deb-src
#d-i apt-setup/local0/source boolean true
# URL k veřejnému klíči lokálního archivu; Klíč musíte zadat, protože
# jinak si apt bude stěžovat na neautentizovaný archiv a příslušný
# řádek v sources.list zůstane zakomentovaný
#d-i apt-setup/local0/key string http://muj.server/klic

# Instalace vyžaduje, aby byly všechny repositáře autentizovány
# známým gpg klíčem. Tímto nastavením můžete autentizaci potlačit.
# Varování: Nebezpečné, není doporučeno.
#d-i debian-installer/allow_unauthenticated boolean true
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-pkgsel">
  <title>Výběr balíků.</title>
<para>

Můžete nainstalovat libovolnou kombinaci dostupných úloh. V době psaní
to zahrnuje:

</para>

<itemizedlist>
<listitem><para>
  <userinput>standard</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>desktop</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>gnome-desktop</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>kde-desktop</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>web-server</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>print-server</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>dns-server</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>file-server</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>mail-server</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>sql-database</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>laptop</userinput>
</para></listitem>
</itemizedlist>

<para>

Instalaci úloh můžete vynechat a instalovat balíky nějakou jinou
cestou. Úlohu <userinput>standard</userinput> však doporučujeme
instalovat vždy.

</para><para>

Chcete-li kromě balíků v úlohách instalovat také nějaké samostatné
balíky, můžete použít parametr <classname>pkgsel/include</classname>.
Hodnotou parametru je čárkami nebo mezerami oddělený seznam, takže jej
můžete jednoduše použít i na příkazové řádce jádra.

</para>

<informalexample role="example"><screen>
#tasksel tasksel/first multiselect standard, web-server
# Pokud je vybrána desktopová úloha, nainstaluje místo výchozího GNOME
# desktopy KDE a Xfce.
#tasksel tasksel/desktop multiselect kde, xfce

# Samostatné balíky pro instalaci.
#d-i pkgsel/include string openssh-server build-essential
# Zda se mají balíky po rozbalení debootstrapem aktualizovat.
# Povolené hodnoty: none, safe-upgrade, full-upgrade
#d-i pkgsel/upgrade select none

# Některé verze instalačního systému mohou vývojářům Debianu hlásit
# seznam balíků, které jste nainstalovali, což pomáhá při
# rozhodování, který software je oblíbený a proto by měl být zařazen
# na CD. Výchozí hodnotou je zákaz posílání tohoto seznamu, ale měli
# byste zvážit jeho povolení.
#popularity-contest popularity-contest/participate boolean false
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-bootloader">
  <title>Instalace zavaděče</title>

<informalexample role="example"><screen>
# Výchozím zavaděčem (pro x86) je Grub. Chcete-li místo něj instalovat
# LILO, odkomentujte následující:
#d-i grub-installer/skip boolean true
# Jestliže chcete přeskočit také instalaci LILA a neinstalovat žádný
# zavaděč, odkomentujte ještě toto:
#d-i lilo-installer/skip boolean true

# Toto je bezpečné nastavení - pokud nenalezne jiný operační systém,
# nainstaluje Grub do MBR.
d-i grub-installer/only_debian boolean true

# Toto nainstaluje Grub do MBR i když nalezne jiný operační systém,
# což je méně bezpečné, protože se jiný systém nemusí zavést.
d-i grub-installer/with_other_os boolean true

# Alternativně můžete instalovat jinam než do MBR - odkomentujete
# a upravte tyto řádky:
#d-i grub-installer/only_debian boolean false
#d-i grub-installer/with_other_os boolean false
#d-i grub-installer/bootdev  string (hd0,0)
# Pro instalaci Grubu na více disků:
#d-i grub-installer/bootdev  string (hd0,0) (hd1,0) (hd2,0)

# Volitelné heslo pro Grub buď v čitelné podobě
#d-i grub-installer/password password r00tme
#d-i grub-installer/password-again password r00tme
# nebo zašifrované pomocí MD5 hashe, viz grub-md5-crypt(8).
#d-i grub-installer/password-crypted password [MD5 hash]

# Následující volbou můžete přidat další zaváděcí parametry pro
# nainstalovaný systém (pokud to podporuje instalátor zavaděče).
# Poznámka: parametry předané instalátoru budou přidány automaticky.
#d-i debian-installer/add-kernel-opts string nousb
</screen></informalexample>

<para>

MD5 hash hesla pro <classname>grub</classname> můžete získat buď
příkazem <command>grub-md5-crypt</command>, nebo příkazem uvedeným
v příkladu v části <xref linkend="preseed-account"/>.

</para>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-finish">
  <title>Dokončení instalace</title>

<informalexample role="example"><screen>
# Při instalaci skrze sériovou konzoli jsou tradiční virtuální konzoly
# (VT1-VT6) v /etc/inittab zakázány. Chcete-li je nechat povolené,
# odkomentujte následující řádek.
#d-i finish-install/keep-consoles boolean true

# Vynechá poslední hlášku, že je instalace kompletní.
d-i finish-install/reboot_in_progress note

# Zakáže vysunutí CD během restartu, což se občas může hodit.
#d-i cdrom-detect/eject boolean false

# Tímto se počítač po skončení instalace místo restartu do nového
# systému zastaví, případně zcela vypne.
#d-i debian-installer/exit/halt boolean true
# Tímto se počítač nejen zastaví, ale i vypne.
#d-i debian-installer/exit/poweroff boolean true
</screen></informalexample>

  </sect2>

<!--

  <sect2 id="preseed-mailer">
  <title>Nastavení pošty</title>
<para>

Během normální instalace se exim ptá pouze několik otázek. (Je možné
přednastavit i složitější nastavení.)

</para>

<informalexample role="example"><screen>
exim4-config exim4/dc_eximconfig_configtype \
       select no configuration at this time
exim4-config exim4/no_config boolean true
exim4-config exim4/no_config boolean true
exim4-config exim4/dc_postmaster string
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-X">
  <title>Nastavení X Window</title>
<para>

Přednastavení odpovědí pro systém X Window je možné, nicméně není
zcela automatické a je velmi závislé na hardwaru každého počítače,
tudíž byste si měli o přítomném hardwaru zjistit nějaké podrobnosti.

</para>

<informalexample role="example"><screen>
# I když X rozpozná správný ovladač grafické karty, zde jej můžete
# přepsat. Vesa bude fungovat ve většině případů.
#xserver-xorg xserver-xorg/config/device/driver select vesa

# Pokud se automatické rozpoznání myši nezdaří, dostanete se do
# nekonečné smyčky, protože nástroj se bude ptát znovu a znovu
# a pokaždé (ne)nalezne stejnou nefunkční myš.
#xserver-xorg xserver-xorg/autodetect_mouse boolean true

# Automatické rozpoznání monitoru je doporučeno.
xserver-xorg xserver-xorg/autodetect_monitor boolean true
# Odkomentujete, pokud máte LCD displej.
#xserver-xorg xserver-xorg/config/monitor/lcd boolean true
# X má tři metody nastavení monitoru. Ukážeme střední cestu
# ("medium"), která je dostupná vždy. Možnost "simple" nemusí být
# dostupná a "advanced" se ptá příliš mnoho otázek.
xserver-xorg xserver-xorg/config/monitor/selection-method \
       select medium
xserver-xorg xserver-xorg/config/monitor/mode-list \
       select 1024x768 @ 60 Hz
</screen></informalexample>

  </sect2>

-->

  <sect2 id="preseed-other">
  <title>Přednastavení ostatních balíků</title>

<informalexample role="example"><screen>
# Je možné, že se objeví další otázky v závislosti na tom, jaký
# software nainstalujete, nebo podle toho, co se během instalace
# pokazí. Seznam všech možných otázek během instalace získáte
# příkazy:
#   debconf-get-selections --installer > soubor
#   debconf-get-selections >> soubor
</screen></informalexample>

  </sect2>
 </sect1>

 <sect1 id="preseed-advanced">
 <title>Pokročilé možnosti</title>

  <sect2 id="preseed-hooks">
  <title>Spouštění vlastních příkazů během instalace</title>
<para>

Nástroje pro přednastavení nabízí velice mocnou vlastnost, kterou je
možnost spouštění libovolných příkazů nebo skriptů v určitých bodech
instalace.

</para>

<informalexample role="example"><screen>
# Přednastavení d-i není už ze své podstaty bezpečné. Nic
# v instalačním systému nekontroluje pokusy kolem přetečení bufferu
# ani zneužití hodnot v souboru s přednastaveními. Používejte tyto
# soubory pouze z důvěryhodných zdrojů!
# Následuje ukázka, jak v d-i spustit automaticky nějaký shellový příkaz.

# První příkaz je spuštěn co nejdříve - hned po načtení přednastavení.
#d-i preseed/early_command string anna-install nejaky-udeb

# Tento příkaz je spuštěn těsně před vstupem do dělení disků. Může se
# hodit pro dynamické přednastavení rozdělení disku, které závisí na
# aktuálním stavu disků (které ještě nemusí být vidět v době spuštění
# předchozího příkazu preseed/early_command).
#d-i partman/early_command \
#       string debconf-set partman-auto/disk "$(list-devices disk | head -n1)"

# Tento příkaz je spuštěn těsně před koncem instalace, ale ještě je
# připojen adresář /target. Buď můžete použít chroot na /target
# a pracovat přímo v něm, nebo můžete použít příkaz apt-install
# resp. in-target pro jednoduchou instalaci balíků resp. spouštění
# příkazů v nově instalovaném systému
#d-i preseed/late_command string apt-install zsh; in-target chsh -s /bin/zsh
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-seenflag">
  <title>Použití přednastavení pro změnu výchozích hodnot</title>
<para>

Pomocí přednastavení můžete dosáhnout i toho, že se otázka normálně
zobrazí, ale změní se její výchozí odpověď. (Například na úvodní
otázce ohledně jazyka můžete přednastavit místo angličtiny češtinu,
takže uživateli stačí stisknout &enterkey;, ale stále mu necháváte
možnost volby jiného jazyka.) Dosáhnete toho tak, že po nastavení
proměnné změníte příznak <firstterm>seen</firstterm> na hodnotu
<quote>false</quote>.

<informalexample><screen>
d-i foo/bar string hodnota
d-i foo/bar seen false
</screen></informalexample>

Chcete-li stejného výsledku dosáhnout pro <emphasis>všechny</emphasis>
otázky, můžete použít zaváděcí parametr
<classname>preseed/interactive=true</classname>, což se může hodit pro
testování a ladění konfiguračního souboru s přednastavením.

</para><para>

Zopakujme, že vlastník <quote>d-i</quote> by se měl používat pouze pro
proměnné používané samotným instalačním systémem. Pro proměnné
nacházející se v instalovaných balících byste měli jako vlastníka
použít jméno příslušného balíku (viz poznámka pod čarou u
<xref linkend="preseed-bootparms"/>).

</para><para>

Přednastavujete-li pomocí zaváděcích parametrů, můžete použít
speciální operátor <quote>?=</quote>, kterým instalátor donutíte, aby
danou otázku zobrazil. Například <userinput><replaceable>foo</replaceable>/<replaceable>bar</replaceable>?=<replaceable>hodnota</replaceable></userinput>
(nebo <userinput><replaceable>vlastník</replaceable>:<replaceable>foo/bar</replaceable>?=<replaceable>hodnota</replaceable></userinput>).
To samozřejmě funguje jen u parametrů, kterým odpovídá nějaká otázka
zobrazená během instalace, tj. nefunguje to pro <quote>interní</quote>
parametry.

</para>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-chainload">
  <title>Zřetězené nahrávání souborů s přednastavením</title>
<para>

Přestože je použití jednoho velkého souboru s přednastavením
jednoduché, zdaleka nemusí být přehledné a navíc postrádá
flexibilitu. Z tohoto důvodu je možné nastavení rozdělit do několika
samostatných souborů a ty pak skládat dohromady. Protože později
uvedené volby přepisují volby zadané dříve, přímo se nabízí vytvoření
hlavního (sdíleného) souboru s obecnými předvolbami a k němu několik
dalších souborů se specifickým nastavením pro danou situaci.

</para>

<informalexample><screen>
# Zadat můžete i více souborů najednou, stačí je oddělit mezerami.
# Vložené soubory mohou obsahovat jak deklarace pro přednastavení,
# tak příkazy pro zavedení dalších souborů. Pokud cestu zadáte
# relativně, hledají se soubory ve stejném adresáři, jako nadřízený
# soubor.
#d-i preseed/include string x.cfg

# d-i může volitelně kontrolovat kontrolní součty souborů
# s přednastavením. V současnosti jsou podporovány pouze md5 součty.
# Seznam součtů zadejte ve stejném pořadí, v jakém se budou načítat
# soubory s přednastavením.
#d-i preseed/include/checksum string 5da499872becccfeda2c4872f9171c3d

# Mnohem pružnější je použití shellového příkazu, který vrátí názvy
# souborů, jež se mají nahrát.
#d-i preseed/include_command \
#      string if [ "`hostname`" = bob ]; then echo bob.cfg; fi

# Nejpružnější možnost stáhne program a spustí jej. Program může
# používat příkazy pro manipulaci s databází debconfu jako např.
# debconf-set. Pokud jsou názvy souborů relativní, berou se ze
# stejného adresáře jako soubor s přednastavením, který je spouští.
# Zadat můžete i více skriptů, stačí je oddělit mezerami.
#d-i preseed/run string foo.sh
</screen></informalexample>

<para>

Zřetězené nahrávání souborů s přednastavením funguje i mezi různými
typy přednastavení. Například pokud používáte přednastavení z initrd
nebo ze souboru, můžete v nich uvést proměnnou
<classname>preseed/url</classname> a po naběhnutí sítě tak plynule
přejít do souboru s přednastavením staženým ze sítě. Musíte však být
opatrní, protože to také znamená, že se proces přednastavení spustí
znovu a mimo jiné tím dostanete šanci na druhé spuštění příkazu
<classname>preseed/early</classname>, tentokráte po naběhnutí sítě.

</para>
  </sect2>
 </sect1>
</appendix>