path: root/cs/appendix/preseed.xml

<!-- $Id$ -->
<!-- original version: 40409 -->

<!--
Be carefull with the format of this file as it is parsed to generate
the example preconfiguration file.
In that file all text between <informalexample> tags that have the
attribute 'role="example"' set is included, except if a 'condition'
attribute is in force that does not match the specified release or if an
'arch' attribute is in force that does not match the specified architecture.

Currently only a single variant of the example file is generated (for i386).
-->

<appendix id="appendix-preseed">
<title>Automatizování instalací pomocí přednastavení</title>

<para>

Tento dodatek vysvětluje taje a záludnosti přednastavení odpovědí na
otázky &d-i;u za účelem zautomatizování instalačního procesu.

</para><para>

Útržky konfigurace použité v této části jsou také dostupné jako
samostatný soubor na &urlset-example-preseed;.

</para>

 <sect1 id="preseed-intro">
 <title>Úvod</title>
<para>

Přednastavení nabízí možnost předem odpovědět na otázky, které se ptá
instalační program. Díky tomu pak nemusíte do většiny instalací
zasahovat a dokonce můžete využít některých vlastností, které jinak
nejsou dostupné.

</para>

  <sect2 id="preseed-methods">
  <title>Způsoby přednastavení</title>
<para>

Přednastavení existuje ve třech variantách:
<firstterm>initrd</firstterm>, <firstterm>soubor</firstterm>
a <firstterm>síť</firstterm>. Initrd funguje s každým typem instalace,
podporuje přednastavení více odpovědí, ovšem vyžaduje nejvíce příprav.
Přednastavení přes lokální soubor nebo přes síť se používají pro různé
typy instalací a oproti initrd neumí přednastavit několik prvních
otázek, protože ty jsou zobrazeny dříve, než je přednastavení načteno.

</para><para>

Následující tabulka ukazuje, které způsoby přednastavení fungují
s kterými způsoby instalací.

<informaltable>
<tgroup cols="4">
<thead>
<row>
  <entry>Způsob instalace</entry>
  <entry>initrd</entry>
  <entry>soubor</entry>
  <entry>síť</entry>
</row>
</thead>

<tbody>
<row>
  <entry>CD/DVD</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ne</entry>
</row><row>
  <entry>zavedení ze sítě</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ne</entry>
  <entry>ano</entry>
</row><row>
  <entry>z pevného disku <phrase condition="bootable-usb">(včetně usb klíčenky)</phrase></entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ne</entry>
</row><row condition="supports-floppy-boot">
  <entry>z disket (cd ovladače)</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ne</entry>
</row><row condition="supports-floppy-boot">
  <entry>z disket (síťové ovladače)</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ne</entry>
  <entry>ano</entry>
</row><row arch="s390">
  <entry>obecná/páska</entry>
  <entry>ano</entry>
  <entry>ne</entry>
  <entry>ano</entry>
</row>
</tbody>

</tgroup></informaltable>

</para><para>

U jednotlivých způsobů přednastavení je významný okamžik, kdy je
soubor nahrán a zpracován. Pro initrd to je okamžitě po startu
instalace, ještě před první otázkou. Přednastavení v lokálním souboru
se načte po připojení CD nebo jeho obrazu. Přednastavení ze sítě je
evidentně dostupné až po nastavení sítě.

</para><para>

Prakticky to znamená, že přednastavení pomocí souboru a sítě se
nahraje zobrazí až po zodpovězení otázek ohledně jazyka, země
a klávesnice. (V případě přednastavení ze sítě navíc až po všech
otázkách týkajících se síťového nastavení.) Instalujete-li se střední
nebo nízkou prioritou, do cesty se vám připletou ještě otázky ohledně
rozpoznávání hardwaru.

</para><para>

Abyste mohli přednastavit i otázky, které se zobrazují před nahráním
souboru s přednastavením, můžete využít zaváděcí parametry jádra, viz
část <xref linkend="preseed-bootparms"/>.

</para>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-limitations">
  <title>Omezení</title>
<para>

Přestože takto můžete přednastavit většinu otázek &d-i;u, existuje
několik výjimek. Při dělení disku musíte rozdělit buď celý disk, nebo
použít stávající volné místo &mdash; není možné použít existující
oblasti. Také nemůžete přednastavit vytváření RAID polí.

</para>
  </sect2>

<!-- Joeyh feels this is too technical, so leave it out for now
  <sect2 id="preseed-debconf">
  <title>Základy debconfu</title>
<para>

Přednastavení využívá možností <classname>debconf</classname>u, což je
v Debianu preferovaný způsob interakce balíků s uživatelem a tvoří
jádro instalačního systému. V <classname>debconf</classname>u jsou
otázky a dialogy založeny na <firstterm>šablonách</firstterm>. Pro
různé typu otázek existují různé typy šablon. Samotné otázky se
<quote>generují</quote> z šablon přímo za běhu a několik otázek může
sdílet stejnou šablonu.

</para><para>

Pro přednastavení jsou relevantní následující typy šablon.

</para>

<itemizedlist>
<listitem><para>
  string: umožňuje uživateli zadat libovolnou hodnotu
</para></listitem>
<listitem><para>
  password: podobné jako string, ovšem zadaná hodnota se nezobrazuje
</para></listitem>
<listitem><para>
  boolean: pro typ otázek ano/ne nebo pravda/nepravda
</para></listitem>
<listitem><para>
  select: umožňuje uživateli vybrat hodnotu ze seznamu
</para></listitem>
<listitem><para>
  multiselect: umožňuje uživateli vybrat ze seznamu více hodnot
</para></listitem>
<listitem><para>
  note: používá se pro zobrazení nějaké zprávy
</para></listitem>
</itemizedlist>

<para>

V &d-i;u jsou šablony uloženy v čitelném souboru
<filename>/var/cache/debconf/templates.dat</filename>. Tento soubor
obsahuje původní text a všechny překlady. Volitelně též může obsahovat
výchozí hodnotu šablony. Text může obsahovat proměnné, které se za
běhu nahradí příslušnou hodnotou.

</para><para>

Dalším čitelným souborem je
<filename>/var/cache/debconf/questions.dat</filename>, který se
používá pro uložení hodnot proměnných a zadaných odpovědí. Otázka se
vždy odkazuje na šablonu, která se používá pro dotaz. Ze zřejmých
bezpečnostních důvodů se odpovědi na otázky typu
<quote>password</quote> ukládají do samostatného souboru (ve stejném
adresáři), který ovšem může číst pouze uživatel root.

</para>
  </sect2>
-->

  <sect2 id="preseed-hooks">
  <title>Spouštění vlastních příkazů během instalace</title>
<para>

Nástroje pro přednastavení nabízí velice mocnou vlastnost, kterou je
možnost spouštění libovolných příkazů nebo skriptů v určitých bodech
instalace. Podrobnosti naleznete v <xref linkend="preseed-shell"/>.

</para>

<itemizedlist>
<listitem><para>
  <userinput>preseed/early_command</userinput>: spustí se okamžitě po
  načtení souboru s přednastavením
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>preseed/late_command</userinput>: spustí se na závěr
  instalace těsně před restartem, ale ještě před odpojením souborového
  systému <filename>/target</filename>
</para></listitem>
</itemizedlist>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-seenflag">
  <title>Použití přednastavení pro změnu výchozích hodnot</title>
<para>

Pomocí přednastavení můžete dosáhnout i toho, že se otázka normálně
zobrazí, ale změní se její výchozí odpověď. (Například na úvodní
otázce ohledně jazyka můžete přednastavit místo angličtiny češtinu,
takže uživateli stačí stisknout &enterkey;, ale stále mu necháváte
možnost volby jiného jazyka.) Dosáhnete toho tak, že po nastavení
proměnné změníte příznak <firstterm>seen</firstterm> na hodnotu
<quote>false</quote>.

</para>

<informalexample><screen>
d-i foo/bar string hodnota
d-i foo/bar seen false
</screen></informalexample>

  </sect2>
 </sect1>

 <sect1 id="preseed-using">
 <title>Použití</title>
<para>

Nejprve samozřejmě musíte vytvořit soubor s přednastavením a umístit
jej na vhodné místo, odkud jej budete používat. O vytvoření souboru se
dočtete dále v této příručce. Umístění souboru na vhodné místo je
různě složité podle použitého způsobu. V případě, že budete soubor
s přednastavením načítat ze sítě, z diskety nebo usb klíčenky, je jeho
umístění zřejmé. Chcete-li soubor umístit na CD nebo DVD, budete muset
znovu sestavit celý ISO obraz. Umístění souboru s přednastavením přímo
do initrd je mimo rozsah tohoto dokumentu a musíme vás odkázat na
vývojářskou dokumentaci k &d-i;

</para><para>

Ukázkový soubor s přednastavením, jež můžete využít jako základ pro
své pokusy, naleznete na &urlset-example-preseed;. Tento soubor je
poskládán z ukázek prezentovaných v tomto dodatku.

</para>

  <sect2 id="preseed-loading">
  <title>Nahrání souboru s přednastavením</title>
<para>

Používáte-li přednastavení z initrd, musíte zajistit, aby se soubor
jmenoval <filename>preseed.cfg</filename> a aby se nacházel
v kořenovém adresáři initrd. O vše ostatní se postará instalační
program. Ten se podívá, zda je soubor přítomen, a pokud ano, tak jej
nahraje.

</para><para>

U zbývajících způsobů přednastavení musíte instalátoru říci, který
soubor má použít. Toho dosáhnete parametrem, který předáte jádru buď
ručně při zavádění, nebo skrze soubor zavaděče
(např. <filename>syslinux.cfg</filename>), kde na konec řádku append
přidáte příslušné parametry.

</para><para>

Pokud to váš zavaděč umožňuje, nemusí být od věci jej nastavit tak,
aby nečekal se zavedením instalačního systému na stisk klávesy
&enterkey;, ale aby dále pokračoval automaticky. V případě syslinuxu to
znamená nastavit v souboru <filename>syslinux.cfg</filename> parametr
<userinput>timeout</userinput> na hodnotu <userinput>1</userinput>.

</para><para>

Abyste měli jistotu, že instalátor dostane správný soubor, můžete
zadat jeho kontrolní součet. V současnosti to musí být md5 součet.
Pokud zadaný součet a vypočítaný součet souboru nebudou souhlasit,
instalátor odmítne tento soubor použít.

</para>

<informalexample><screen>
Zaváděcí parametry:
- pro zavádění ze sítě:
  preseed/url=http://host/path/to/preseed.cfg
  preseed/url/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d

- pro zavádění z upraveného CD:
  preseed/file=/cdrom/preseed.cfg
  preseed/file/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d

- pro zavádění z USB média (soubor s přednastavením je
  v kořenovém adresáři USB média):
  preseed/file=/hd-media/preseed.cfg
  preseed/file/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d
</screen></informalexample>

<para>

Pokud zadáte <filename>preseed/url</filename>
nebo <filename>preseed/file</filename> jako zaváděcí parametr, můžete
použít zkrácenou verzi <filename>url</filename>, resp.
<filename>file</filename>.

</para><para>

Když už upravujete soubor zavaděče, přidejte na stejné místo
i parametr <userinput>priority=critical</userinput>, který
odchytí většinu případných otázek, které zde zapomenete nastavit.

</para>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-dhcp">
  <title>Použití DHCP serveru pro určení souboru s přednastavením</title>
<para>

Jelikož DHCP umí předávat jméno souboru, je možné toho zneužít pro
určení souboru s přednastavením. Obvykle se totiž tato možnost používá
pro určení souboru, kterým se zavede systém ze sítě. Pokud ale bude
soubor ve formě URL, instalace to rozpozná a pokusí se soubor stáhnout
a použít jako soubor s přednastavením. Následující příkaz ukazuje, jak
upravit konfigurační soubor <filename>dhcpd.conf</filename> serveru
ISC DHCP verze 3 (balík dhcp3-server).

</para>

<informalexample><screen>
if substring (option vendor-class-identifier, 0, 3) = "d-i" {
    filename "http://pocitac/preseed.cfg";
}
</screen></informalexample>

<para>

Všimněte si, že předchozí příklad omezuje použití na DHCP klienty,
kteří se identifikují jako <quote>d-i</quote>, takže by to nemělo
ovlivnit běžné DHCP klienty, ale pouze instalace. Direktivu
<userinput>filename</userinput> můžete zadat například i do sekce pro
jediný počítač, takže neovlivníte ostatní instalace na síti.

</para><para>

K dobrým zvykům při přednastavování přes DHCP patří přednastavení
pouze hodnot, které jsou specifické pro vaši síť, jako je
např. lokální zrcadlo. Tím se při instalaci automaticky vybere správné
zrcadlo, ale zbytek instalace probíhá interaktivně. Kompletní
přednastavení přes DHCP byste měli provádět pouze s nejvyšší
opatrností.

</para>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-bootparms">
  <title>Použití zaváděcích parametrů jako formu přednastavení</title>
<para>

Ne všechny části instalačního procesu jdou automatizovat pomocí
všech typů přednastavení, protože se občas zobrazí otázky ještě před
nahráním souboru s přednastavením. Například aby se mohl stáhnout
soubor s přednastavením ze sítě, musí se síť nejprve nastavit. (Tento
problém řeší mj. přednastavení rovnou v initrd.)

</para><para>

I když nemůžete přednastavit některé kroky, stále můžete dosáhnout
plně automatické instalace, protože můžete zadat hodnoty pro
přednastavení jako zaváděcí parametry jádra. Pro libovolnou proměnnou
stačí zadat <userinput>cesta/k/promenne=hodnota</userinput>.

</para><para>

Některé často používané proměnné mohou mít i kratší variantu, Pokud je
tato varianta dostupná, upřednostňujeme ji zde před úplnou formou.

</para><para>

Dvě pomlčky <quote>--</quote> mají u zaváděcích parametrů jádra
speciální význam. Všechny paramtery nacházející se za těmito pomlčkami
budou zkopírovány do konfigurace zavaděče v instalovaném
systému. (Pokud to instalátor pro daný zavaděč umožňuje.) Dejte pozor,
zda <quote>--</quote> již není přítomen ve výchozích zaváděcích
parametrech jádra.

</para><note><para>

Jádro 2.4 akceptuje nejvýše 8 parametrů a 8 proměnných prostředí
(včetně standardních voleb pro instalační program). Pokud tento limit
překročíte, jádra řady 2.4 přebývající parametry zahodí, jádra 2.6
zpanikaří. S jádry 2.6.9 a novějšími můžete použít až 32 parametrů
a 32 proměnných prostředí.

</para></note><para>

Pro většinu instalací můžete celkem bez problémů odstranit implicitní
volby jako <userinput>vga=normal</userinput>, což vám umožní přidat
další volby pro přednastavení.

</para><note><para>

V některých případech není možné zadat hodnotu obsahující mezeru, a to
i v případě, kdy hodnotu obklopíte uvozovkami.

</para></note>
  </sect2>
 </sect1>

 <sect1 id="preseed-creating">
 <title>Vytvoření souboru s přednastavením</title>
<para>

Soubor s přednastavením soubor má stejný formát jako používá příkaz
<command>debconf-set-selections</command>. Běžný řádek pak má tvar

<informalexample><screen>
&lt;vlastník&gt; &lt;jméno otázky&gt; &lt;typ otázky&gt; &lt;hodnota&gt;
</screen></informalexample>

</para><para>

Při vytváření souboru s přednastavením byste měli mít na paměti
několik pravidel.

</para>

<itemizedlist>
<listitem><para>
  Mezi typ a hodnotu vkládejte pouze jednu mezeru nebu tabulátor
  &mdash; případné další bílé znaky budou považovány za součást
  hodnoty.
</para></listitem>
<listitem><para>
  Dlouhý řádek můžete pro lepší čitelnost rozdělit na několik řádků
  tak, že na konec řádku přidáte znak pro pokračování řádku
  <quote><literal>\</literal></quote> (zpětné lomítko). Je vhodné
  rozdělit řádek mezi názvem a typem otázky, ne mezi typem
  a hodnotou.
</para></listitem>
<listitem><para>
  Většina otázek vyžaduje zadání hodnot v angličtině, avšak existují
  výjimky jako třeba <classname>partman</classname>, kde musíte použít
  přeložené hodnoty.
</para></listitem>
<listitem><para>
  Dále pak některé otázky vyžadují hodnotu formou kódu (a ne text,
  který se zobrazuje během instalace).
</para></listitem>
</itemizedlist>

<para>

Nejjednodušší způsob vytvoření souboru s přednastavením je použít
ukázkový soubor z <xref linkend="preseed-contents"/> jako základ
a upravit si jej dle potřeb.

</para><para>

Jiná možnost je provést ruční instalaci a po restartu do nového
systému použít příkaz <command>debconf-get-selections</command> (z
balíku <classname>debconf-utils</classname>) a uložit databázi
debconfu i cdebconfu do jediného souboru:

<informalexample><screen>
$ debconf-get-selections --installer &gt; <replaceable>soubor</replaceable>
$ debconf-get-selections &gt;&gt; <replaceable>soubor</replaceable>
</screen></informalexample>

</para><para>

Tento přístup má tu nevýhodu, že vytvořený soubor bude obsahovat
i položky, které by se neměly přednastavovat. Z tohoto pohledu je pro
většinu uživatelů vhodnější použití ukázkového souboru.

</para><note><para>

Tento způsob se spoléhá na fakt, že se na konci instalace uloží
databáze cdebconfu do instalovaného systému do souboru
<filename>/var/log/installer/cdebconf</filename>. Protože tato
databáze může obsahovat důvěrné informace, jsou tyto soubory čitelné
pouze pro uživatele root.

</para><para>

Pokud ze systému vyčistíte balík
<classname>installation-report</classname>, bude smazán také adresář
<filename>/var/log/installer</filename>.

</para></note><para>

Seznam možných hodnot pro otázky můžete zjistit během instalace ze
souborů umístěných v adresáři <filename>/var/lib/cdebconf</filename>
(např. pomocí editoru <command>nano</command>). Samotné šablony se
nachází v souboru <filename>templates.dat</filename>, aktuální hodnoty
naleznete v souboru <filename>questions.dat</filename>.

</para><para>

Ještě před instalací je vhodné zkontrolovat formát předkonfiguračního
souboru příkazem <command>debconf-set-selections -c
<replaceable>preseed.cfg</replaceable></command>.

</para>
 </sect1>

 <sect1 id="preseed-contents">
 <title>Obsah souboru s přednastavením</title>
<para>

Útržky konfigurace použité v této části jsou také dostupné jako
samostatný soubor na &urlset-example-preseed;.

</para><para>

Tento příklad je založen na instalaci pro architekturu Intel
x86. Jestliže instalujete na jinou architekturu, nemusí některá
nastavení odpovídat těm uvedeným (výběr klávesnice, instalace
zavaděče) a budete je muset nahradit adekvátními hodnotami.

</para>

  <sect2 id="preseed-l10n">
  <title>Lokalizace</title>
<para>

Nastavení lokalizačních proměnných bude fungovat pouze v případě,
když používáte přednastavení přes initrd. U ostatních způsobů se totiž
soubor s přednastavením nahraje až po zobrazení těchto otázek.

</para><para>

Místní prostření (locale) slouží k současnému zadání jazyka
i země. Například pomocí zaváděcího parametru jádra můžete zadat
<userinput>locale=<replaceable>cs_CZ</replaceable></userinput>.

<informalexample role="example"><screen>
# Locale nastaví jazyk i zemi.
d-i debian-installer/locale string cs_CZ
</screen></informalexample>

</para><para>

Nastavení klávesnice se skládá z výběru typu klávesnice a z výběru
klávesové mapy. Ve většině případů je typ klávesnice rozpoznán
automaticky, takže není potřeba jej přednastavovat. Klávesová mapa
musí být platná v rámci daného typu.

<informalexample role="example"><screen>
# Výběr klávesnice.
#d-i console-tools/archs select at
d-i console-keymaps-at/keymap select cz-lat2
# Příklad pro jiný typ klávesnice
#d-i console-keymaps-usb/keymap select mac-usb-us
</screen></informalexample>

</para><para>

Nastavení klávesnice můžete přeskočit nastavením proměnné
<classname>console-tools/archs</classname> na hodnotu
<userinput>skip-config</userinput>. Tím se zachová výchozí klávesová
mapa jádra.

</para>

<note><para>

Změny ve vstupní vrstvě jader 2.6 v podstatě smazaly význam typů
klávesnic, takže by většinou měl stačit typ <quote>PC</quote>
(<userinput>at</userinput>).

</para></note>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-network">
  <title>Nastavení sítě</title>
<para>

Pokud nahráváte soubor s přednastavením ze sítě, pak následující
samozřejmě nebude fungovat! V takovém případě zadejte potřebné
parametry sítě zavaděči jádra. Zavádíte-li z CD nebo USB, bude
nastavení fungovat bez problémů.

</para><para>

Potřebujete-li při zavádění ze sítě vybrat konkrétní síťové rozhraní
ještě před nahráním souboru s přednastavením, použijte zaváděcí
parametr
<userinput>interface=<replaceable>eth1</replaceable></userinput>.

</para><para>

Přestože přednastavení síťování není běžně dostupné při přednastavení
ze sítě (tj. při použití <quote>preseed/url</quote>), můžete to obejít
následujícím hackem (např. pokud chcete síťovému rozhraní nastavit
statickou adresu). Hack spočívá ve vynucení opětovné konfigurace sítě
po načtení souboru s přednastavením. Stačí vytvořit skript pro
<quote>preseed/run</quote> obsahující následující řádky:

</para>

<informalexample role="example"><screen>
# netcfg zkusí použít rozhraní, jehož druhý konec je aktivní
# a tím pádem přeskočí výběr ze seznamu nalezených rozhraní.
d-i netcfg/choose_interface select auto

# Výběr konkrétního síťového rozhraní:
#d-i netcfg/choose_interface select eth1

# Máte-li pomalejší dhcp server a instalačnímu systému vyprší čas při
# čekání na odpověď, bude užitečné následující.
#d-i netcfg/dhcp_timeout string 60

# Pokud dáváte přednost ručnímu nastavení sítě:
#d-i netcfg/disable_dhcp boolean true

# Má-li tento soubor s přednastavením fungovat na systémech s i bez
# dhcp serveru, odkomentujte následující řádky a také statické
# nastavení sítě níže.
#d-i netcfg/dhcp_failed note
#d-i netcfg/dhcp_options select Configure network manually

# Statické nastavení sítě.
#d-i netcfg/get_nameservers string 192.168.1.1
#d-i netcfg/get_ipaddress string 192.168.1.42
#d-i netcfg/get_netmask string 255.255.255.0
#d-i netcfg/get_gateway string 192.168.1.1
#d-i netcfg/confirm_static boolean true

# Název počítače a domény přiřazené přes DHCP mají větší prioritu než
# hodnoty nastavené zde, nicméně takto máte jistotu, že tato otázka
# nezobrazí (ať už nastavení z DHCP obdržíme nebo ne).
d-i netcfg/get_hostname string nenastavene-jmeno
d-i netcfg/get_domain string nenastavena-domena

# Zakáže otravný dialog o WEP klíči.
d-i netcfg/wireless_wep string
# Praštěné DHCP jméno počítače, které používají někteří ISP jako heslo.
#d-i netcfg/dhcp_hostname string radish
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-mirror">
  <title>Nastavení zrcadla</title>
<para>

V závislosti na způsobu instalace můžete zrcadlo použít pro stažení
dodatečných komponent instalačního systému, stažení základního systému
a pro nastavení souboru <filename>/etc/apt/sources.list</filename>.

</para><para>

Parametr <classname>mirror/suite</classname> určuje verzi
instalovaného systému.

</para><para>

Parametr <classname>mirror/udeb/suite</classname> určuje verzi
Debianu, ze které se stáhnou dodatečné komponenty instalačního
systému. Nastavení této proměnné má smysl pouze v případě, že
komponenty stahujete ze sítě a potřebujete, aby odpovídaly verzi
initrd, který se používá pro instalaci.
Výchozí hodnota <classname>mirror/udeb/suite</classname> je stejná
jako <classname>mirror/suite</classname>.

</para>

<informalexample role="example"><screen>
d-i mirror/country string enter information manually
d-i mirror/http/hostname string http.cz.debian.org
d-i mirror/http/directory string /debian
d-i mirror/http/proxy string

# Verze pro instalaci.
#d-i mirror/suite string testing
# Verze, ze které nahrát komponenty instalátoru (volitelné).
#d-i mirror/udeb/suite string testing
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-partman">
  <title>Rozdělení disku</title>
<para>

Dělení disku je víceméně omezeno možnostmi, které nabízí
<classname>partman-auto</classname>. Můžete zvolit rozdělení buď
stávajícího volného místa, nebo celého disku. Rozvržení oblastí můžete
nadefinovat pomocí předdefinovaného schematu, vlastního schematu ze
souboru nebo schematu obsaženém v souboru s přednastavením. Momentálně
není možné přednastavit rozdělení více disků nebo nastavení RAIDu.

</para><warning><para>

Označení disků závisí na pořadí, ve kterém jsou nahrány jejich
ovladače. Jestliže se v systému nachází více disků, tak se ubezpečte,
že jste vybrali ten správný.

</para></warning>

<informalexample role="example"><screen>
# Pokud má systém volné místo, můžete je vybrat k automatickému rozdělení.
# Pozn: hodnota musí být lokalizována (přeložena).
#d-i partman-auto/init_automatically_partition \
#      select Použít největší spojité volné místo

# Alternativně můžete zadat k automatickému dělení celý disk. Název
# zařízení může být v tradičním formátu nebo ve formátu devfs.
# Pokud to metoda podporuje, můžete zadat několik disků oddělených
# mezerami.
# Například pro použití prvního disku, který devfs najde:
d-i partman-auto/disk string /dev/discs/disc0/disc
# Dále musíte zvolit metodu, která se má použít. Momentálně jsou
# dostupné metody "regular", "lvm" a "crypto".
d-i partman-auto/method string lvm

# Pokud některý z disků určených k automatickému rozdělení obsahuje
# pozůstatek z předchozího LVM, zobrazí se varování. Tímto můžete
# varování potlačit...
d-i partman-auto/purge_lvm_from_device boolean true

# Můžete vybrat libovolné z přednastavených schémat dělení.
# Pozn: hodnota musí být lokalizována (přeložena).
d-i partman-auto/choose_recipe \
       select All files in one partition (recommended for new users)
#d-i partman-auto/choose_recipe \
#       select Separate /home partition
#d-i partman-auto/choose_recipe \
#       select Separate /home, /usr, /var, and /tmp partitions

# Nebo zadat váš vlastní návod na dělení...
# Formát návodu je popsán v souboru devel/partman-auto-recipe.txt.
# Pokud umíte do prostředí d-i dostat soubor s návodem na dělení,
# stačí na něj odkázat.
#d-i partman-auto/expert_recipe_file string /hd-media/recipe

# V opačném případě můžete zadat celý návod na jednu (logickou) řádku.
# Například vytvoříme malou oblast /boot, vhodný swap a zbytek
# použijeme jako kořenovou oblast:
#d-i partman-auto/expert_recipe string                         \
#      boot-root ::                                            \
#              40 50 100 ext3                                  \
#                      $primary{ } $bootable{ }                \
#                      method{ format } format{ }              \
#                      use_filesystem{ } filesystem{ ext3 }    \
#                      mountpoint{ /boot }                     \
#              .                                               \
#              500 10000 1000000000 ext3                       \
#                      method{ format } format{ }              \
#                      use_filesystem{ } filesystem{ ext3 }    \
#                      mountpoint{ / }                         \
#              .                                               \
#              64 512 300% linux-swap                          \
#                      method{ swap } format{ }                \
#              .

# Následujícím řeknete partmanu, aby disk rozdělil bez potvrzení.
d-i partman/confirm_write_new_label boolean true
d-i partman/choose_partition \
       select Finish partitioning and write changes to disk
d-i partman/confirm boolean true
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-time">
  <title>Nastavení hodin a časového pásma</title>

<informalexample role="example"><screen>
# Určuje, zda jsou hardwarové hodiny nastaveny na UTC.
d-i clock-setup/utc boolean true

# Proměnnou můžete nastavit na libovolnou platnou hodnotu $TZ;
# Seznam časových pásem naleznete v /usr/share/zoneinfo/.
d-i time/zone string US/Eastern
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-apt">
  <title>Nastavení APT</title>
<para>

Nastavení souboru <filename>/etc/apt/sources.list</filename>
a několika základních parametrů je plně řízeno typem instalace
a dříve zodpovězenými otázkami. Volitelně můžete přidat další
(lokální) archivy.

</para>

<informalexample role="example"><screen>
# Můžete si zvolit instalaci softwaru ze sekcí non-free a contrib.
#d-i apt-setup/non-free boolean true
#d-i apt-setup/contrib boolean true
# Odkomentujte, pokud nechcete přidat zdroje s opravami, nebo pokud
# chcete použít jiný server než security.debian.org.
#d-i apt-setup/security_host string

# Další archivy, k dispozici jsou local[0-9]
#d-i apt-setup/local0/comment string local server
#d-i apt-setup/local0/source string \
#       deb http://muj.server/debian stable main
# URL k veřejnému klíči lokálního archivu
#d-i apt-setup/local0/key string http://local.server/key
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-account">
  <title>Nastavení účtů</title>
<para>

Instalační systém umožňuje přednastavit jak heslo uživatele root, tak
jméno a heslo prvního běžného uživatele systému. Heslo můžete zadat
buď v nešifrované podobě, nebo jako MD5 <emphasis>hash</emphasis>.

</para><warning><para>

Přednastavení hesel není bezpečné, protože kdokoliv s přístupem
k souboru s přednastavením si tato hesla může přečíst. Z pohledu
bezpečnosti je použití MD5 hashů lepší, ovšem poskytují pouze falešný
pocit bezpečí, protože přístup k MD5 hashi znamená možnost útoků
hrubou silou.

</para></warning>

<informalexample role="example"><screen>
# Přeskočí vytvoření účtu pro roota (běžný uživatel bude moci použít
# sudo).
#d-i passwd/root-login boolean false
# Volitelně přeskočí vytvoření běžného uživatelského účtu.
#d-i passwd/make-user boolean false

# Rootovo heslo v čitelném tvaru
#d-i passwd/root-password password r00tme
#d-i passwd/root-password-again password r00tme
# nebo šifrované pomocí MD5 hashe.
#d-i passwd/root-password-crypted password [MD5 hash]

# Vytvoření účtu běžného uživatele.
#d-i passwd/user-fullname string Jan Novak
#d-i passwd/username string jan
# Heslo běžného uživatele v čitelném tvaru
#d-i passwd/user-password password nebezpecne
#d-i passwd/user-password-again password nebezpecne
# nebo šifrované pomocí MD5 hashe.
#d-i passwd/user-password-crypted password [MD5 hash]
</screen></informalexample>

<para>

Do proměnných <classname>passwd/root-password-crypted</classname> a
<classname>passwd/user-password-crypted</classname> můžete jako
hodnotu zadat znak vykřičník <quote>!</quote>, což znamená, že daný
účet bude zakázán. To se může hodit například pro účet root, což ovšem
předpokládá, že máte nastavenu nějakou jinou možnost, jak počítač
spravovat (například pomocí <command>sudo</command> nebo autentizace
přes SSH klíče).

</para><para>

MD5 hash hesla můžete vygenerovat následujícím příkazem.

<informalexample><screen>
$ echo "r00tme" | mkpasswd -s -H MD5
</screen></informalexample>

</para>
  </sect2>

  <sect2 id="preseed-base-installer">
  <title>Instalace základního systému</title>
<para>

V této fázi instalace se toho moc nastavit nedá. Jediné otázky se
týkají instalace jádra.

</para>

<informalexample role="example"><screen>
# Vybere generátor initramfs, kterým se vygeneruje initrd pro jádra
# řady 2.6.
#d-i base-installer/kernel/linux/initramfs-generators string yaird
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-bootloader">
  <title>Instalace zavaděče</title>

<informalexample role="example"><screen>
# Implicitní zavaděč (pro x86) je Grub. Chcete-li místo něj instalovat
# LILO, odkomentujte následující:
#d-i grub-installer/skip boolean true

# Toto je bezpečné nastavení - pokud nenalezne jiný operační systém,
# nainstaluje Grub do MBR.
d-i grub-installer/only_debian boolean true

# Toto nainstaluje Grub do MBR i když nalezne jiný operační systém,
# což je méně bezpečné, protože se jiný systém nemusí zavést.
d-i grub-installer/with_other_os boolean true

# Alternativně můžete instalovat jinam než do MBR - odkomentujete
# a upravte tyto řádky:
#d-i grub-installer/only_debian boolean false
#d-i grub-installer/with_other_os boolean false
#d-i grub-installer/bootdev  string (hd0,0)
# Pro instalaci Grubu na více disků:
#d-i grub-installer/bootdev  string (hd0,0) (hd1,0) (hd2,0)
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-pkgsel">
  <title>Výběr balíků.</title>
<para>

Můžete nainstalovat libovolnou kombinaci dostupných úloh. V době psaní
to zahrnuje:

</para>

<itemizedlist>
<listitem><para>
  <userinput>standard</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>desktop</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>gnome-desktop</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>kde-desktop</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>web-server</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>print-server</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>dns-server</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>file-server</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>mail-server</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>sql-database</userinput>
</para></listitem>
<listitem><para>
  <userinput>laptop</userinput>
</para></listitem>
</itemizedlist>

<para>

Instalaci úloh můžete vynechat a instalovat balíky nějakou jinou
cestou. Úlohu <userinput>standard</userinput> však doporučujeme
instalovat vždy.

</para><para>

Chcete-li kromě balíků v úlohách instalovat také nějaké samostatné
balíky, můžete použít parametr <classname>pkgsel/include</classname>.
Hodnotou parametru je čárkami nebo mezerami oddělený seznam, takže jej
můžete jednoduše použít i na příkazové řádce jádra.

</para>

<informalexample role="example"><screen>
tasksel tasksel/first multiselect standard, desktop
#tasksel tasksel/first multiselect standard, web-server
#tasksel tasksel/first multiselect standard, kde-desktop

# Samostatné balíky pro instalaci.
#d-i pkgsel/include string openssh-server build-essential

# Některé verze instalačního systému mohou vývojářům Debianu hlásit
# seznam balíků, které jste nainstalovali, což pomáhá při
# rozhodování, který software je oblíbený a proto by měl být zařazen
# na CD. Výchozí hodnotou je zákaz posílání tohoto seznamu, ale měli
# byste zvážit jeho povolení.
#popularity-contest popularity-contest/participate boolean false
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-finish">
  <title>Dokončení první fáze instalace</title>

<informalexample role="example"><screen>
# Vynechá poslední hlášku, že je instalace kompletní.
d-i finish-install/reboot_in_progress note

# Zakáže vysunutí CD během restartu, což se občas může hodit.
#d-i cdrom-detect/eject boolean false
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-mailer">
  <title>Nastavení pošty</title>
<para>

Během normální instalace se exim ptá pouze několik otázek. (Je možné
přednastavit i složitější nastavení.)

</para>

<informalexample role="example"><screen>
exim4-config exim4/dc_eximconfig_configtype \
       select no configuration at this time
exim4-config exim4/no_config boolean true
exim4-config exim4/no_config boolean true
exim4-config exim4/dc_postmaster string
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-X">
  <title>Nastavení X Window</title>
<para>

Přednastavení odpovědí pro systém X Window je možné, nicméně není
zcela automatické a je velmi závislé na hardwaru každého počítače,
tudíž byste si měli o přítomném hardwaru zjistit nějaké podrobnosti.

</para>

<informalexample role="example"><screen>
# I když X rozpozná správný ovladač grafické karty, zde jej můžete
# přepsat. Vesa bude fungovat ve většině případů.
#xserver-xorg xserver-xorg/config/device/driver select vesa

# Pokud se automatické rozpoznání myši nezdaří, dostanete se do
# nekonečné smyčky, protože nástroj se bude ptát znovu a znovu
# a pokaždé (ne)nalezne stejnou nefunkční myš.
#xserver-xorg xserver-xorg/autodetect_mouse boolean true

# Automatické rozpoznání monitoru je doporučeno.
xserver-xorg xserver-xorg/autodetect_monitor boolean true
# Odkomentujete pokud máte LCD displej.
#xserver-xorg xserver-xorg/config/monitor/lcd boolean true
# X má tři metody nastavení monitoru. Ukážeme střední cestu
# ("medium"), která je dostupná vždy. Možnost "simple" nemusí být
# dostupná a "advanced" se ptá příliš mnoho otázek.
xserver-xorg xserver-xorg/config/monitor/selection-method \
       select medium
xserver-xorg xserver-xorg/config/monitor/mode-list \
       select 1024x768 @ 60 Hz
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-other">
  <title>Přednastavení ostatních balíků</title>

<informalexample role="example"><screen>
# Je možné, že se objeví další otázky v závislosti na tom, jaký
# software nainstalujete, nebo podle toho, co se během instalace
# pokazí. Seznam všech možných otázek během instalace získáte
# příkazy:
#   debconf-get-selections --installer > soubor
#   debconf-get-selections >> soubor
</screen></informalexample>

  </sect2>
 </sect1>

 <sect1 id="preseed-advanced">
 <title>Pokročilé možnosti</title>

  <sect2 id="preseed-shell">
  <title>Shellové příkazy</title>

<informalexample role="example"><screen>
# Přednastavení d-i není už ze své podstaty bezpečné. Nic
# v instalačním systému nekontroluje pokusy kolem přetečení bufferu
# ani zneužití hodnot v souboru s přednastaveními. Používejte tyto
# soubory pouze z důvěryhodných zdrojů!
# Následuje ukázka, jak v d-i spustit automaticky nějaký shellový příkaz.

# První příkaz je spuštěn co nejdříve - hned po načtení přednastavení.
#d-i preseed/early_command string anna-install nejaky-udeb

# Tento příkaz je spuštěn těsně před koncem instalace, ale ještě je
# připojen adresář /target. Buď můžete použít chroot na /target
# a pracovat přímo v něm, nebo můžete použít příkaz apt-install
# resp. in-target pro jednoduchou instalaci balíků resp. spouštění
# příkazů v nově instalovaném systému
+#d-i preseed/late_command string apt-install zsh; in-target chsh -s /bin/zsh
</screen></informalexample>

  </sect2>

  <sect2 id="preseed-chainload">
  <title>Zřetězené nahrávání souborů s přednastavením</title>
<para>

Přestože je použití jednoho velkého souboru s přednastavením
jednoduché, zdaleka nemusí být přehledné a navíc postrádá
flexibilitu. Z tohoto důvodu je možné nastavení rozdělit do několika
samostatných souborů a ty pak skládat dohromady. Protože později
uvedené volby přepisují volby zadané dříve, přímo se nabízí vytvoření
hlavního (sdíleného) souboru s obecnými předvolbami a k němu několik
dalších souborů se specifickým nastavením pro danou situaci.

</para>

<informalexample><screen>
# Zadat můžete i více souborů najednou, stačí je oddělit mezerami.
# Vložené soubory mohou obsahovat jak deklarace pro přednastavení,
# tak příkazy pro zavedení dalších souborů. Pokud cestu zadáte
# relativně, hledají se soubory ve stejném adresáři, jako nadřízený
# soubor.
#d-i preseed/include string x.cfg

# d-i může volitelně kontrolovat kontrolní součty souborů
# s přednastavením. V současnosti jsou podporovány pouze md5 součty.
# Seznam součtů zadejte ve stejném pořadí, v jakém se budou načítat
# soubory s přednastavením.
#d-i preseed/include/checksum string 5da499872becccfeda2c4872f9171c3d

# Mnohem pružnější je použití shellového příkazu, který vrátí názvy
# souborů, jež se mají nahrát.
#d-i preseed/include_command \
#      string echo if [ "`hostname`" = bob ]; then echo bob.cfg; fi

# Nejpružnější možnost stáhne program a spustí jej. Program může
# používat příkazy pro manipulaci s databází debconfu jako např.
# debconf-set. Pokud jsou názvy souborů relativní, berou se ze
# stejného adresáře jako soubor s přednastavením, který je spouští.
d-i preseed/run string foo.sh
</screen></informalexample>

  </sect2>
 </sect1>
</appendix>