15 files changed, 0 insertions, 2084 deletions
diff --git a/cs/preparing/backup.xml b/cs/preparing/backup.xml
deleted file mode 100644
index 8656afd2f..000000000
--- a/cs/preparing/backup.xml
+++ /dev/null
@@ -1,30 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 67991 -->
-
- <sect1 id="backup">
- <title>Zálohujte si svá data!</title>
-<para>
-
-Před instalací si vytvořte zálohu všech souborů, které máte na
-disku, protože byste o ně při instalaci mohli přijít.
-Je totiž velmi pravděpodobné, že budete muset přerozdělit pevný disk,
-abyste si pro &debian-gnu; udělali místo. Při rozdělování disku byste vždy
-měli počítat s tím, že můžete ztratit všechna data. Instalační
-programy jsou docela spolehlivé a většina z nich je prověřená
-lety používání, ale jedna chybná odpověď by se vám mohla zle vymstít.
-I po uchování obsahu disků buďte opatrní a promyslete si odpovědi
-a kroky při instalaci. Dvě minuty přemýšlení mohou ušetřit hodiny
-zbytečné práce.
-
-</para><para>
-
-Jestliže budete instalovat Linux na počítač, kde již máte jiný
-operační systém, přesvědčete se, že máte po ruce média pro jeho
-instalaci. Obvykle to není potřeba, ale zvlášť v případě, kdy byste se
-chystali přerozdělit systémový disk, by se vám mohlo stát, že bude
-nutné znovu nainstalovat zavaděč původního systému, nebo dokonce celý
-systém.
-
-</para>
-
- </sect1>
diff --git a/cs/preparing/bios-setup/arm.xml b/cs/preparing/bios-setup/arm.xml
deleted file mode 100644
index 2e3c04fb1..000000000
--- a/cs/preparing/bios-setup/arm.xml
+++ /dev/null
@@ -1,147 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 70879 -->
-
-  <sect2 arch="arm64" id="boot-dev-select-arm64">
-  <title>Výběr zaváděcícho zařízení</title>
-<para>
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="arm" id="arm-firmware-overview">
-  <title>ARM firmware</title>
-<para>
-
-Jak jsme již zmínili dříve, na systémech ARM bohužel neexistuje
-standard pro systémový firmware a proto se různé systémy, které
-nominálně používají stejný firmware, mohou chovat zcela odlišně.
-
-To pramení z faktu, že se ARM architektura používá hlavně v embeded
-zařízeních, pro které výrobci vytváří vlastní upravené firmwary
-a přidávají záplaty pro konkrétní zařízení. Výrobci bohužel často
-zapomenou zaslat své úpravy zpět vývojářům původního firmwaru, takže
-se jejich změny neobjeví v novějších verzích daného firmwaru.
-
-</para><para>
-
-Výsledkem je, že i nové systémy často používají firmware, který je
-založený na nějaké prehistorické verzi firmwaru, kterou si výrobce
-kdysi upravil, přičemž vývoj původního firmwaru mezitím pokračoval
-a nyní nabízí nové vlastnosti, nebo v některých ohledech jiné chování.
-Výrobci upravených firmwarů navíc nepojmenovávají integrovaná zařízení
-konzistentně, takže i když se jedná o stejný základní firmware, je na
-platformě ARM téměř nemožné poskytnout obecně platné informace.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="armhf" id="armhf-uboot-images">
-  <title>Obrazy U-Bootu poskytované &debian;em</title>
-<para>
-
-Na &armmp-uboot-img; poskytuje &debian; obrazy U-Bootu pro nejrůznější
-armhf systémy, které umí nahrát U-Boot z SD karty. U-Boot je nabízen
-ve dvou variantách: surové komponenty U-Bootu a předpřipravený obraz
-pro jednoduché zapsání na SD kartu. Surové komponenty jsou zamýšleny
-pro pokročilé uživatele, doporučenou cestou jsou předpřipravené obrazy
-pro SD karty. Obrazy se jmenují
-<literal>&lt;systém&gt;.sdcard.img.gz</literal> a na SD kartu se dají
-zapsat například tímto příkazem:
-
-<informalexample><screen>
-<userinput>zcat <replaceable>&lt;systém&gt;</replaceable>.sdcard.img.gz &gt; /dev/<replaceable>SD_KARTA</replaceable></userinput>
-</screen></informalexample>
-
-Jako vždy, zkontrolujte si, zda zapisujete na správné zařízení,
-protože tím smažete veškerý obsah daného zařízení!
-
-</para><para>
-
-Pokud pro svůj systém naleznete obraz U-Bootu jak u &debian;u, tak
-u výrobce systému, doporučujeme použít verzi z &debian;u, jelikož tato
-bývá novější a mívá více vlastností.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-
-  <sect2 arch="arm" id="uboot-macsetting">
-  <title>Nastavení ethernetové MAC adresy v U-Bootu</title>
-<para>
-
-MAC adresa každého ethernetového rozhraní by měla být celosvětově
-unikátní, resp. musí být unikátní minimálně v rámci dané ethernetové
-broadcastovací domény. Výrobce si pro sebe obvykle alokuje blok MAC
-adres z centrálně spravované zásoby (za což zaplatí nějaký poplatek)
-a pak příslušně nakonfiguruje každé vyrobené zařízení tak, aby mělo
-unikátní adresu.
-
-</para><para>
-
-V případě vývojářských desek se chce někdy výrobce vyhnout placení
-poplatků a proto unikátní MAC adresu na ethernetové zařízení
-nenastaví. V takových případech musí MAC adresu nastavit uživatel.
-Některé ovladače síťových karet, když zjistí, že MAC adresa není
-přiřazena, vygenerují náhodnou MAC adresu, která se může při každém
-restartu měnit. Pro uživatele to pak vypadá, že síťování v zásadě
-funguje, ale některé služby nemusí být zrovna spolehlivé, jako třeba
-přiřazování semi-statických IP adres pomocí DHCP na základě MAC adresy.
-
-</para><para>
-
-Aby se předešlo konfliktům se stávajícími, oficiálně přiřazenými MAC
-adresami, existuje blok adres, které je rezervován pro takzvaně
-<quote>místně spravované</quote> adresy. Blok je definován hodnotou
-dvou konkrétních bitů v prvním bajtu adresy. V praxi to znamená, že se
-jako lokálně spravovaná adresa dá použít například libovolná adresa
-začínající hexadecimálním <literal>ca</literal> (jako třeba
-<literal>ca:ff:ee:12:34:56</literal>.
-
-</para><para>
-
-Na systémech používajících jako firmware U-Boot je ethernetová MAC
-adresa umístěna v proměnné prostředí <literal>ethaddr</literal>.
-Adresu můžete zkontrolovat v promptu U-Bootu příkazem
-<command>printenv ethaddr</command> a nastavit příkazem
-<command>setenv ethaddr <replaceable>ca:ff:ee:12:34:56</replaceable></command>.
-Po nastavení proměnné můžete hodnotu trvale uložit příkazem
-<command>saveenv</command>.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="arm" id="uboot-relocation-issues">
-  <title>Problémy s přesunem jádra/initrd/stromu zařízení v U-Bootu</title>
-<para>
-
-Na některých systémech se starší verzí U-Bootu se mohou objevit
-problémy s korektním přesunem linuxového jádra, úvodního ramdisku
-a binárky se stromem zařízení během zavádění. Projevuje se to tak, že
-U-Boot vypíše hlášku
-<computeroutput>Starting kernel ...</computeroutput>, ale systém
-dál zamrzne bez jakéhokoliv výstupu. Problém byl vyřešen v novějších
-verzích U-Bootu, tj. od verze v2014.07 dále.
-
-</para><para>
-
-Problém se může projevit i v případě, že systém původně používal verzi
-U-Bootu starší než v2014.07 a teprv následně byl aktualizován.
-Aktualizace U-Bootu totiž obvykle nemění stávající proměnné prostředí
-a oprava problému vyžaduje, aby se nastavila nová proměnná prostředí
-<literal>bootm_size</literal>, což U-Boot provádí automaticky pouze
-u nových instalací v čistém prostředí. Ručně tuto novou proměnnou
-nastavíte v promptu U-Bootu příkazem
-<command>env default bootm_size; saveenv</command>.
-
-</para><para>
-
-Jinou možností, jak obejít problém s přesunem, je v promptu U-Bootu
-spustit příkaz
-
-<command>setenv fdt_high ffffffff; setenv initrd_high 0xffffffff; saveenv</command>,
-
-kterým zcela zakážete přesun úvodního ramdisku a binárky se stromem
-zařízení.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/preparing/bios-setup/i386.xml b/cs/preparing/bios-setup/i386.xml
deleted file mode 100644
index 3b4ed8d89..000000000
--- a/cs/preparing/bios-setup/i386.xml
+++ /dev/null
@@ -1,65 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 70881 -->
-
-  <sect2 arch="any-x86" id="bios-setup">
-  <title>Vyvolání menu systému BIOS</title>
-
-<para>
-
-BIOS zabezpečuje základní funkce nutné pro zavedení operačního
-systému. Váš počítač patrně umožňuje vyvolání menu, ze kterého lze
-BIOS nastavit. Vstup do BIOSu se liší od výrobce k výrobci, ale často
-to bývá klávesou <keycap>Delete</keycap> nebo <keycap>F2</keycap> po
-zapnutí počítače.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="any-x86" id="boot-dev-select-x86">
-  <title>Výběr zaváděcího zařízení</title>
-
-<para>
-
-V systémech BIOS si obvykle můžete vybrat pořadí médií, na kterých se
-bude hledat zaveditelný operační systém. V seznamu obvykle naleznete
-interní pevné disky, CD/DVD mechaniky a bloková USB zařízení jako USB
-klíčenky nebo externí USB disky. Často také nechybí zavádění ze sítě
-pomocí PXE.
-
-</para><para>
-
-Dle zvolené instalační metody nastavte pořadí zařízení tak, aby se
-jako první spustil instalační systém.
-
-</para><para>
-
-Často můžete použít zkratku a příslušné zaváděcí zařízení vybrat hned
-po zapnutí počítače bez vstupování do BIOSu. Výhodou je, že na rozdíl
-od nastavení v BIOSu, platí tato změna pouze pro tento jeden start
-počítače. Nevýhoda je pak ta, že se klávesa pro vyvolání této nabídky
-liší mezi systémy ještě více, než samotný vstup do BIOSu. Správnou
-klávesu vám prozradí návod k základní desce, obvykle to bývá klávesa
-<keycap>F12</keycap>, <keycap>F11</keycap> nebo <keycap>F8</keycap>.
-
-</para><para>
-
-Některé počítače mají bohužel chybové verze BIOSu a zavedení
-instalačního systému z USB klíčenky nemusí fungovat, i když jste vše
-nastavili správně. Někdy se dají počítače ošálit tím, že v BIOSu místo
-<quote>USB harddisk</quote> nebo <quote>USB stick</quote> vyberete typ
-zařízení <quote>USB ZIP</quote> nebo <quote>USB CDROM</quote>.
-<phrase condition="isohybrid-supported">
-Změna na <quote>USB CDROM</quote> pomáhá obzvláště v případech, kdy na
-USB klíčence používáte CD/DVD obraz typu isohybrid (viz <xref
-linkend="usb-copy-isohybrid"/>).</phrase>
-
-</para><para>
-
-Jestliže se vám nepodaří přemluvit BIOS, aby zavedl instalaci přímo
-z USB, můžete zkusit zavést instalaci z pevného disku (dle kapitoly
-<xref linkend="boot-drive-files"/>) a v kroku, kdy bude instalační
-systém hledat na pevném disku obraz instalačního CD, ho nasměrovat na
-USB zařízení, na kterém bude tento obraz ležet.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/preparing/bios-setup/powerpc.xml b/cs/preparing/bios-setup/powerpc.xml
deleted file mode 100644
index e97704dfc..000000000
--- a/cs/preparing/bios-setup/powerpc.xml
+++ /dev/null
@@ -1,320 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 70293 -->
-
-  <sect2 arch="powerpc" id="invoking-openfirmware">
-  <title>Vyvolání OpenFirmwaru</title>
-<para>
-
-Na systémech &arch-title; obvykle není třeba BIOS (nazývaný
-OpenFirmware) nastavovat. PReP a CHRP jsou vybaveny OpenFirmwarem,
-ale protože se bohužel způsob vyvolání liší u každého výrobce, budete
-se muset podívat do dokumentace ke svému počítači.
-
-</para><para>
-
-Na &arch-title; Macintoshích vyvoláte OpenFirmware při zavádění
-klávesami <keycombo><keycap>Command (čtyřlístek/Apple)</keycap>
-<keycap>Option</keycap> <keycap>o</keycap> <keycap>f</keycap></keycombo>.
-Klávesy se většinou začnou odchytávat po <quote>zvonku</quote>, ale
-načasování se liší od modelu k modelu.
-Více tipů má <ulink url="&url-netbsd-powerpc-faq;"></ulink>.
-
-</para><para>
-
-Prompt OpenFirmwaru vypadá takto:
-
-<informalexample><screen>
-ok
-0 &gt;
-</screen></informalexample>
-
-</para><para>
-
-Na starších modelech &arch-title; Maců je standardní a někdy jediná
-možnost komunikace OpenFirmwaru s uživatelem přes sériový (modemový)
-port. Jestliže na některém z těchto strojů vyvoláte OpenFirmware,
-uvidíte pouze černou obrazovku. V takovém případě musíte pro
-komunikaci s OpenFirmwarem použít terminálový program na jiném
-počítači připojeném přes sériový port.
-
-</para><para>
-
-OpenFirmware na béžových počítačích OldWorld G3 je ve verzích 2.0f1
-a 2.4 pokažený. Dokud se firmware nezazáplatuje, nebudou tyto stroje
-schopny zavést systém z pevného disku. Záplata je obsažená v utilitě
-<application>System Disk 2.3.1</application> a je dostupná na adrese
-<ulink
-url="ftp://ftp.apple.com/developer/macosxserver/utilities/SystemDisk2.3.1.smi.bin"></ulink>.
-V MacOS utilitu rozbalte, spusťte a tlačítkem
-<guibutton>Save</guibutton> uložte záplatu do nvram.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="ppc64el;powerpc" id="update-firmware">
-  <title>Jak aktualizovat firmware na ppc64el</title>
-<para>
-
-Jedná se o výtah z dokumentu
-<ulink url="&url-ibm-powerkvm;">IBM PowerKVM on IBM POWER8</ulink>.
-
-</para><para>
-
-Open Power Abstraction Layer (OPAL) je systémový firmware na serverech
-založených na procesorech POWER.
-
-</para><para>
-
-Někdy je vhodné aktualizovat firmware na novější verzi, což může
-přinést nové vlastnosti nebo podporu dalších zařízení.
-
-</para><para>
-
-Před aktualizací se ujistěte, že jsou splněny následující podmínky:
-
-<itemizedlist>
-<listitem><para>
-
-Na počítači běží OS.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Máte .img soubor s OPALem verze, na kterou chcete aktualizovat.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Počítač není pod kontrolou HMC.
-
-</para></listitem>
-</itemizedlist>
-</para><para>
-
-Power Systems mají flash paměť rozdělenou na dvě části - trvalou
-a dočasnou. Díky tomu můžete vyzkoušet aktualizaci firmwaru v dočasné
-části a po otestování, že vše funguje, můžete provedené změny přenést
-z dočasné do trvalé části paměti.
-
-</para><para>
-
-Aktualizaci OPALu provedete následovně:
-
-<orderedlist>
-<listitem><para>
-
-Před aktualizací si uložte úroveň současného firmwaru. V systémovém
-menu ASM klikněte na <guimenu>Service Aids</guimenu>, zvolte
-<guimenuitem>Service Processor Command Line</guimenuitem> a spusťte
-následující příkaz:
-
-<informalexample><screen>
-<userinput>cupdcmd -f</userinput>
-</screen></informalexample>
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Stáhněte si .img soubor s firmwarem, na který chcete aktualizovat,
-někam do souborového systému. Ohledně stažení souboru konzultujte
-<ulink url="&url-ibm-fixcentral;">IBM Fix Central</ulink>.
-
-</para><para>
-
-Ověřte stažený obraz firmwaru následujícím příkazem a výstup si uložte.
-
-<informalexample><screen>
-<prompt>$</prompt> <userinput>update_flash -v -f <replaceable>firmware.img</replaceable></userinput>
-</screen></informalexample>
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Aktualizujte firmware příkazem
-
-<informalexample><screen>
-<prompt>$</prompt> <userinput>update_flash -f <replaceable>firmware.img</replaceable></userinput>
-</screen></informalexample>
-
-</para><note><para>
-
- <itemizedlist>
- <listitem><para>
-
-  Příkaz restartuje systém, případná probíhající sezení budou ztracena.
-
- </para></listitem>
- <listitem><para>
-
-  Nerestartujte a nevypínejte systém, dokud znovu nenaběhne.
-
- </para></listitem>
- </itemizedlist>
-
-</para></note></listitem>
-<listitem><para>
-
-Ověřte verzi aktualizovaného firmware v dočasné části flash paměti
-stejně jako v kroku 1.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Pokud je z nějakého důvodu potřeba vrátit aktualizaci zpět, můžete
-tak učinit příkazem
-
-<informalexample><screen>
-<prompt>$</prompt> <userinput>update_flash -r</userinput>
-</screen></informalexample>
-
-Návrat je možný pouze v dočasné části flash paměti, takže byste měli
-novou verzi firmwaru před zápisem do permanentní části důkladně
-otestovat.
-
-</para><para>
-
-Novou verzi můžete zapsat do permanentní části paměti příkazem
-
-<informalexample><screen>
-<prompt>$</prompt> <userinput>update_flash -c</userinput>
-</screen></informalexample>
-
-</para></listitem>
-</orderedlist>
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="ppc64el;powerpc">
-  <title>Aktualizace firmwaru KVM hosta (SLOF)</title>
-<para>
-
-Slimline Open Firmware (SLOF) je implementací standardu IEEE 1275 a dá
-se použít jako firmware pro hosty na počítačích řady pSeries běžících
-pod QEMU nebo KVM.
-
-</para><para>
-
-Balík <classname>qemu-slof</classname> je závislostí balíku
-<classname>qemu-system-ppc</classname> (který též poskytuje virtuální
-balík <classname>qemu-system-ppc64</classname>) a na systémech
-založených na Debianu se dá nainstalovat pomocí
-<command>apt</command>:
-
-<informalexample><screen>
-<prompt>#</prompt> <userinput>apt install qemu-slof</userinput>
-</screen></informalexample>
-
-SLOF se samozřejmě dá nainstalovat i na systémech používajících
-balíčkovací systém RPM, jen je potřeba přidat správný repositář.
-Zdrojový kód je dostupný na <ulink
-url="http://github.com/leilihh/SLOF"></ulink>.
-
-</para><para>
-
-Při používání <command>qemu-system</command> si můžete volit mezi
-různými SLOF tak, že při startu qemu za příkaz přidáte parametr
-<userinput>-bios <replaceable>slof_soubor</replaceable></userinput>.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="ppc64el">
-  <title>Aktualizace hypervizoru PowerKVM</title>
-
-   <sect3 arch="ppc64el">
-   <title>Návod pro instalaci ze sítě</title>
-<para>
-
-Budete potřebovat funkční DHCP/TFTP (BOOTP) server a webový server.
-Po stažení obrazu
-<filename>ibm-powerkvm-*-ppc64-service-*.iso</filename>, jej připojte
-a rozbalte obsah do podadresáře v kořenovém www adresáři vašeho
-webového serveru.
-
-<informalexample><screen>
-<prompt>#</prompt> <userinput>cd <replaceable>adresář-s-iso-souborem</replaceable></userinput>
-<prompt>#</prompt> <userinput>mkdir ./iso</userinput>
-<prompt>#</prompt> <userinput>sudo mount -o loop ibm-powerkvm-*-ppc64-service-*.iso ./iso</userinput>
-<prompt>#</prompt> <userinput>cp -a ./iso/* <replaceable>cesta-k-www-root</replaceable></userinput>
-</screen></informalexample>
-
-V podadresáři kořenového adresáře TFTP serveru
-(např. <filename>/tftproot/powerkvm</filename>) vytvořte soubor
-<filename>petitboot.conf</filename> s následujícím obsahem:
-
-<informalexample><screen>
-label PowerKVM Automated Install
-kernel http://<replaceable>IP-adresa-serveru</replaceable>/<replaceable>cesta-k-wwwroot</replaceable>/ppc/ppc64/vmlinuz
-initrd http://<replaceable>IP-adresa-serveru</replaceable>/<replaceable>cesta-k-wwwroot</replaceable>/ppc/ppc64/initrd.img
-append root=live:http://<replaceable>IP-adresa-serveru</replaceable>/<replaceable>cesta-k-wwwroot</replaceable>/LiveOS/squashfs.img repo=http://<replaceable>IP-adresa-serveru</replaceable>/<replaceable>cesta-k-wwwroot</replaceable>/packages rd.dm=0 rd.md=0 console=hvc0 console=tty0
-</screen></informalexample>
-
-Na začátek souboru <filename>dhcpd.conf</filename> přidejte nastavení:
-
-<informalexample><screen>
-option conf-file code 209 = text;
-</screen></informalexample>
-
-a dále vytvořte záznam:
-
-<informalexample><screen>
-host <replaceable>váš-systém</replaceable> {
-    hardware ethernet <replaceable>mac-adresa-systému</replaceable>;
-    fixed-address <replaceable>ip-adresa-systému</replaceable>;
-    option host-name "<replaceable>jméno-systému</replaceable>";
-    option conf-file "<replaceable>powerkvm/petitboot.conf</replaceable>";
- }
-</screen></informalexample>
-
-Restartujte DHCP server, aby se načetlo nové nastavení.
-
-</para><para>
-
-Nastartujte počítač PowerLinux.
-
-</para><para>
-
-Petitboot by měl nabídnout následující volbu:
-
-<informalexample><screen>
-"Power KVM Automated Install"
-</screen></informalexample>
-
-Po jejím výběru by se měl automaticky objevit instalační systém.
-
-</para>
-   </sect3>
-
-   <sect3 arch="ppc64el">
-   <title>Návod pro DVD</title>
-<para>
-
-Zaveďte ISO <filename>ibm-powerkvm-*-ppc64-service-*.iso</filename>
-(buď z vypáleného DVD nebo při použití QEMU z obrazu) a počkejte, než
-se systém zavede.
-
-</para><para>
-
-Petitboot by měl nabídnout následující volbu:
-
-<informalexample><screen>
-"POWERKVM_LIVECD"
-</screen></informalexample>
-
-Po jejím výběru by se měl automaticky objevit instalační systém.
-
-</para>
-   </sect3>
-  </sect2>
-
-<!-- commented out for now, since there is no content
-  <sect2 arch="ppc64el">
-  <title>Aktualizace hypervizoru PowerVM</title>
-<para>
-
-FIXME: add some useful content here
-
-</para>
-  </sect2>
--->
diff --git a/cs/preparing/bios-setup/s390.xml b/cs/preparing/bios-setup/s390.xml
deleted file mode 100644
index 77542cca6..000000000
--- a/cs/preparing/bios-setup/s390.xml
+++ /dev/null
@@ -1,110 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 70788 -->
-
-  <sect2 arch="s390">
-  <title>Nastavení BIOSu</title>
-<para>
-
-Abyste mohli na počítač S/390 nebo zSeries nainstalovat &debian-gnu;, musíte
-nejprve zavést do systému jádro. Zaváděcí mechanismus je na této
-platformě diametrálně odlišný od ostatních systémů, obzvláště od
-kategorie PC (například zde není k dispozici disketová mechanika).
-Při práci s touto platformou si asi všimnete dalšího velkého rozdílu:
-většinu času (pokud ne všechen) budete pracovat vzdáleně za použití
-klientských programů telnetu nebo www prohlížeče. Je tomu tak kvůli
-speciální systémové architektuře, kde je konzola 3215/3270 řádková
-místo znaková.
-
-</para><para>
-
-Linux může na této platformě běžet nativně na skutečném počítači
-v takzvané LPAR (logické oblasti), nebo ve virtuálním počítači
-vytvořeném systémem VM. Zaváděcí média se liší podle běhového režimu.
-Například můžete využít virtuální čtečku karet virtuálního počítače,
-nebo, pokud instalujete do LPAR, zavést systém z HMC (hardwarová
-konzola pro správu systému).
-
-</para><para>
-
-Než začnete s vlastní instalací, měli byste si projít několik
-přípravných kroků. Firma IBM celý proces zdokumentovala (mj. jak
-vytvořit instalační médium a jak z něj zavést systém) a není zde
-tedy potřeba tyto informace duplikovat. Krátce se však zmíníme
-o krocích specifických pro &debian;. Podle uvedených zdrojů byste si
-měli připravit počítač a instalační médium a poté z něj zavést
-instalaci. Jakmile uvidíte uvítací zprávu instalačního systému,
-pokračujte dál za pomoci tohoto manuálu.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="s390">
-  <title>Nativní (LPAR) instalace</title>
-<para>
-
-Pro nastavení LPAR pro instalaci Linuxu si v červených knihách
-<ulink url="http://www.redbooks.ibm.com/pubs/pdfs/redbooks/sg244987.pdf">
-Linux for &arch-title;</ulink> a
-<ulink url="http://www.redbooks.ibm.com/pubs/pdfs/redbooks/sg246264.pdf">
-Linux for IBM eServer zSeries and &arch-title;: Distributions</ulink>
-nastudujte kapitoly 5 a 3.2.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="s390">
-  <title>Instalace jako host systému VM</title>
-
-<para>
-
-Pro nastavení hosta systému VM pro instalaci Linuxu si v červených
-knihách
-<ulink url="http://www.redbooks.ibm.com/pubs/pdfs/redbooks/sg244987.pdf">
-Linux for &arch-title;</ulink> a
-<ulink url="http://www.redbooks.ibm.com/pubs/pdfs/redbooks/sg246264.pdf">
-Linux for IBM eServer zSeries and  &arch-title;: Distributions</ulink>
-přečtěte kapitoly 6 a 3.1.
-
-</para><para>
-
-Dále budete muset zkopírovat všechny soubory z podadresáře
-<filename>generic</filename> na váš CMS disk. Ujistěte se, že soubory
-<filename>kernel.debian</filename>
-a <filename>initrd.debian</filename> přenášíte v binárním módu
-s pevnou šířkou záznamu 80 znaků (zadáním příkazů
-<userinput>BINARY</userinput> a <userinput>LOCSITE FIX 80</userinput>
-ve svém FTP klientovi). Soubor <filename>parmfile.debian</filename>
-může být uložen v kódování ASCII nebo EBCDIC.
-
-Spolu s obrazy nalezeznete ukázkový skript <filename>debian.exec</filename>,
-který nakopne soubory ve správném pořadí.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="s390">
-  <title>Nastavení instalačního serveru</title>
-
-<para>
-
-Pokud nemáte připojení k Internetu (ať už přímo nebo přes proxy),
-musíte si vytvořit lokální instalační server, který bude dostupný
-z instalovaného S/390 a na kterém budou umístěny všechny balíčky, jež
-chcete instalovat. Tyto balíčky musí být dostupné přes NFS, HTTP nebo
-FTP.
-
-</para><para>
-
-Instalační server potřebuje přesnou kopii adresářové struktury
-libovolného zrcadla &debian;u. Vyžadovány jsou samozřejmě pouze soubory
-architektury S/390 a soubory na architektuře nezávislé. Do takto
-vytvořené struktury můžete také nakopírovat obsah všech instalačních
-CD.
-
-</para>
-
-<para condition="FIXME">
-<emphasis>FIXME: more information needed - from a Redbook?</emphasis>
-</para>
-
-  </sect2>
diff --git a/cs/preparing/bios-setup/sparc.xml b/cs/preparing/bios-setup/sparc.xml
deleted file mode 100644
index ab1f40fa7..000000000
--- a/cs/preparing/bios-setup/sparc.xml
+++ /dev/null
@@ -1,105 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 43641 -->
-
-  <sect2 arch="sparc" id="invoking-openboot">
-  <title>Vyvolání OpenBootu</title>
-
-<para>
-
-OpenBoot poskytuje základní funkce potřebné k zavedení počítačů
-&arch-title;. Funkčně je to podobné BIOSu na architektuře x86, ale
-mnohem hezčí. Sun boot PROM mají zabudovaný interpret, který umožňuje
-provádět s počítačem zajímavé věci, jako třeba diagnostiku, psaní
-jednoduchých skriptů, atd.
-
-</para><para>
-
-K získání zaváděcího promptu musíte stisknout a držet klávesu
-<keycap>Stop</keycap> (na starších klávesnicích typu 4 použijte
-klávesu <keycap>L1</keycap>, nebo u PC klávesnice připojené
-adaptérem stiskněte <keycap>Break</keycap>) a současně stisknout
-klávesu <keycap>A</keycap>. Boot PROM vám ukáže prompt
-<userinput>ok</userinput> nebo <userinput>&gt;</userinput>.
-Obecně je lepší mít novější prompt <userinput>ok</userinput>, takže
-pokud dostanete starý prompt, pro přepnutí do novějšího stiskněte
-klávesu <keycap>n</keycap>.
-
-</para><para>
-
-Používáte-li sériovou konzoli, pošlete počítači přerušení. V Minicomu
-použijte <keycap>Ctrl-A F</keycap>, v programu cu stiskněte
-<keycap>Enter</keycap> a poté napište
-<userinput>%~break</userinput>. Používáte-li jiný program pro emulaci
-terminálu, podívejte se do jeho dokumentace.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="sparc" id="boot-dev-select-sun">
-  <title>Výběr zaváděcího zařízení</title>
-
-<para>
-
-OpenBoot můžete použít k zavedení z různých zařízení, nebo ke změně
-standardního zaváděcího zařízení. Nyní byste se však měli seznámit
-s tím, jak OpenBoot pojmenovává zařízení, protože je to odlišné od
-způsobu, jakým zařízení pojmenovává Linux (viz
-<xref linkend="device-names"/>).
-Také příkazy se mohou lišit v závislosti na použité verzi OpenBootu.
-Bližší informace o OpenBootu se můžete dočíst v
-<ulink url="&url-openboot;">Sun OpenBoot Reference</ulink>.
-
-</para><para>
-
-V novějších verzích OpenBootu můžete používat jména zařízení jako
-<quote>floppy</quote>, <quote>cdrom</quote>, <quote>net</quote>,
-<quote>disk</quote> nebo <quote>disk2</quote>.  Jejich význam je
-zřejmý (<quote>net</quote> se používá pro zavedení ze sítě).  Dále
-může jméno zařízení specifikovat konkrétní oblast na disku, jako třeba
-<quote>disk2:a</quote>, což zavede systém z první oblasti druhého
-disku. Kompletní OpenBoot jméno zařízení má tvar:
-
-<informalexample>
-<screen>
-<replaceable>driver-name</replaceable>@
-<replaceable>unit-address</replaceable>:
-<replaceable>device-arguments</replaceable>
-</screen></informalexample>
-
-Ve starších revizích OpenBootu se pojmenování zařízení mírně liší:
-disketová mechanika se nazývá <quote>/fd</quote>, a SCSI disky se
-označují ve tvaru <quote>sd(<replaceable>controller</replaceable>,
-<replaceable>disk-target-id</replaceable>,
-<replaceable>disk-lun</replaceable>)</quote>. Novější revize OpenBootu
-mají příkaz <command>show-devs</command>, kterým zobrazíte všechna
-aktuálně nakonfigurovaná zařízení.  Kompletní informace o všech
-revizích najdete v <ulink url="&url-openboot;">Sun OpenBoot
-Reference</ulink>.
-
-</para><para>
-
-Systém z daného zařízení zavedete příkazem <userinput>boot
-<replaceable>zarizeni</replaceable></userinput>. Pokud z tohoto
-zařízení chcete zavádět systém automaticky, můžete nastavit příslušnou
-proměnnou příkazem <userinput>setenv</userinput>.
-V OpenBootu 1.x použijte příkaz <userinput>setenv boot-from
-<replaceable>zarizeni</replaceable></userinput>,
-nebo v novějších revizích <userinput>setenv boot-device
-<replaceable>zarizeni</replaceable></userinput>.
-Proměnná se dá změnit i přímo z operačního systému
-(v Solarisu příkazem <command>eeprom</command>, v Linuxu změnou
-souborů v adresáři <filename>/proc/openprom/options/</filename>).
-Například pod Linuxem:
-
-<informalexample><screen>
-<prompt>#</prompt> <userinput>echo disk1:1 &gt; /proc/openprom/options/boot-device</userinput>
-</screen></informalexample>
-
-a pod Solarisem:
-
-<informalexample><screen>
-<userinput>eeprom boot-device=disk1:1</userinput>
-</screen></informalexample>
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/preparing/install-overview.xml b/cs/preparing/install-overview.xml
deleted file mode 100644
index b994e19f1..000000000
--- a/cs/preparing/install-overview.xml
+++ /dev/null
@@ -1,178 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 67991 -->
-
- <sect1 id="install-overview">
- <title>Přehled instalačního procesu</title>
-<para>
-
-Jenom na okraj bychom chtěli poznamenat, že kompletní reinstalace
-&debian;u je velmi výjimečná událost, kterou má nejčastěji na svědomí
-mechanická závada pevného disku.
-
-</para><para>
-
-Na rozdíl od mnoha známých operačních systémů, které musíte při
-přechodu na novější verzi instalovat úplně znovu, nebo alespoň
-přeinstalovat aplikace, &debian-gnu; se umí aktualizovat za běhu.
-Pokud by nová verze programu vyžadovala nové verze ostatních balíků,
-nebo byla nějakým způsobem konfliktní s jiným programem, balíčkovací
-systém &debian;u se o vše postará. Protože máte k dispozici mocné
-aktualizační nástroje, měli byste o kompletní reinstalaci uvažovat
-pouze jako o poslední možnosti.
-Instalační systém <emphasis>není</emphasis> navržen aktualizaci
-staršího systému.
-
-</para><para>
-
-Následuje stručný přehled instalačního procesu:
-
-</para>
-
-<orderedlist>
-<listitem><para>
-
-Nejprve si zazálohujete všechna důležitá data (hlavně dokumenty).
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Poté posbíráte co nejvíce informací o svém počítači a seženete si
-potřebnou dokumentaci (např. dokumenty odkazované z této příručky).
-
-</para></listitem>
-<listitem arch="not-x86"><para>
-
-Na pevném disku vytvoříte volné rozdělitelné místo (pro &debian;).
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Stáhnete si soubory instalačního systému, potřebné ovladače a soubory
-s firmwarem.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Připravíte si zaváděcí média jako CD/DVD/USB klíčenky, nebo vytvoříte
-síťovou infrastrukturu pro zavedení instalace ze sítě.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Zavedete instalační systém.
-
-</para></listitem>
-<listitem arch="not-s390"><para>
-
-Zvolíte jazyk pro instalaci.
-
-</para></listitem>
-<listitem arch="not-s390"><para>
-
-Nastavíte síťové připojení.
-
-</para></listitem>
-
-<listitem arch="s390"><para>
-
-Nastavíte síťové rozhraní.
-
-</para></listitem>
-<listitem arch="s390"><para>
-
-Otevřete ssh spojení na nový systém.
-
-</para></listitem>
-<listitem arch="s390"><para>
-
-Připojíte jedno nebo více DASD (Direct Access Storage Device).
-
-</para></listitem>
-
-<listitem arch="x86"><para>
-
-Bude-li třeba, vytvoříte místo pro &debian; zmenšením stávajících
-oblastí na cílovém pevném disku.
-
-</para></listitem>
-
-<listitem><para>
-
-Vytvoříte a připojíte oblasti pro &debian;.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Můžete pozorovat automatické stažení, instalaci a nastavení
-<firstterm>základního systému</firstterm>.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Volitelně můžete nainstalovat další software pomocí předpřipravených
-<firstterm>úloh</firstterm>.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Nainstalujete <firstterm>zavaděč</firstterm>, kterým budete spouštět
-&debian-gnu; (případně i původní operační systém).
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Spustíte svůj nově nainstalovaný systém.
-
-</para></listitem>
-</orderedlist>
-
-<para condition="gtk">
-
-Na architektuře &arch-title; můžete použít
-i <phrase arch="powerpc">experimentální</phrase> grafickou verzi
-instalačního systému. Více informací naleznete
-v kapitole <xref linkend="graphical"/>.
-
-</para><para>
-
-Pokud máte s některým instalačním krokem problémy, je dobré vědět,
-který balík je za danou situaci zodpovědný. Nuže, představujeme vám
-hlavní softwarové role v tomto instalačním dramatu:
-
-</para><para>
-
-<classname>debian-installer</classname> (instalační program) je hlavní
-náplní této příručky. Rozpoznává hardware a nahrává správné ovladače,
-rozděluje disky, instaluje jádro systému a dohlíží na programy
-<classname>dhcp-client</classname>, aby nastavil síťové připojení,
-<classname>debootstrap</classname>, aby nainstaloval balíky
-základního systému a <classname>tasksel</classname>, aby doinstaloval
-dodatečný software. V této fázi instalace hraje své epizodní role
-mnohem více herců, ale úloha <classname>debian-installer</classname>u
-končí s prvním zavedením nového systému.
-
-</para><para>
-
-Díky programu <classname>tasksel</classname>, si můžete jednoduše
-doinstalovat celé skupiny programů jako <quote>webový server</quote>
-nebo <quote>desktopové prostředí</quote> a přizpůsobit si tak systém
-svým potřebám.
-
-</para><para>
-
-Pro začínajícího uživatele je jedním z důležitých rozhodnutí během
-instalace instalace desktopového grafického prostředí, se skládá ze
-systému X Window a jednoho z populárních desktopových prostředí.
-Pokud desktopové prostředí nenainstalujete, budete mít k dispozici
-relativně jednoduchý systém ovládaný z příkazové řádky. Grafické
-prostředí je volitelné proto, protože hodně systémů &debian-gnu; slouží
-jako servery, a ty ke své činnosti grafické rozhraní nepotřebují.
-
-</para><para arch="not-s390">
-
-Vezměte, prosím, na vědomí, že X Window System je od instalačního
-systému úplně oddělen a protože je mnohem více komplikovaný,
-nezabýváme se jím ani v této příručce.
-
-</para>
- </sect1>
diff --git a/cs/preparing/minimum-hardware-reqts.xml b/cs/preparing/minimum-hardware-reqts.xml
deleted file mode 100644
index 614324e47..000000000
--- a/cs/preparing/minimum-hardware-reqts.xml
+++ /dev/null
@@ -1,100 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 70417 -->
-
- <sect1 id="minimum-hardware-reqts">
-<title>Splnění minimálních hardwarových požadavků</title>
-<para>
-
-Porovnejte seznam svého hardware s následující tabulkou, ve které
-zjistíte, zda můžete použít zamýšlený typ instalace.
-
-</para><para arch="not-s390">
-
-Skutečné minimální požadavky mohou být nižší než uvádí tabulka, ale
-většina uživatelů by asi nebyla spokojena s rychlostí systému. Vždy
-záleží na konkrétních požadavcích a možnostech.
-
-</para><para arch="any-x86">
-
-Pro pracovní stanice je minimální doporučený procesor Pentium 4 na
-1GHz.
-
-</para><para arch="powerpc">
-
-Všechny OldWorld nebo NewWorld PowerPC mohou velmi dobře posloužit
-jako pracovní stanice.
-
-</para>
-
-<table>
-<title>Doporučené minimální požadavky</title>
-<tgroup cols="4">
-<thead>
-<row>
-  <entry>Typ instalace</entry>
-  <entry>RAM (minimální)</entry>
-  <entry>RAM (doporučená)</entry>
-  <entry>Pevný disk</entry>
-</row>
-</thead>
-
-<tbody>
-<row>
-  <entry>Bez desktopového prostředí</entry>
-  <entry>128 MB</entry>
-  <entry>512 MB</entry>
-  <entry>2 GB</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Desktopové prostředí</entry>
-  <entry>256 MB</entry>
-  <entry>1 GB</entry>
-  <entry>10 GB</entry>
-</row>
-
-</tbody></tgroup></table>
-
-<para>
-
-Konkrétní minimální paměťové požadavky jsou o něco nižší, čísla
-uváděná v tabulce. Podle architektury je možné instalovat &debian;
-s pouhými 60MB RAM (na amd64). Něco podobného
-platí i pro požadavky na diskový prostor a hodně závisí na tom, které
-aplikace si nainstalujete. Více informací naleznete v tabulce
-<xref linkend="tasksel-size-list"/>.
-
-</para><para arch="not-s390">
-
-I na starších systémech je možné provozovat grafické desktopové
-prostředí, ale v takovém případě je doporučeno nainstalovat méně
-náročné prostředí než KDE Plasma nebo GNOME. Mezi populární alternativy patří
-<classname>xfce4</classname>, <classname>icewm</classname> a
-<classname>wmaker</classname>, ale na výběr máte i přehršle dalších.
-
-</para><para>
-
-Pro serverové nasazení je téměř nemožné určit paměťové nebo diskové
-požadavky, protože ty se liší podle konkrétního nasazení.
-
-</para><para>
-
-Pamatujte, že všechny uvedené velikosti jsou orientační a že
-neobsahují další věci, které obvykle v systému bývají (jako třeba
-pošta, soubory uživatelů, data). Při přidělování místa pro své vlastní
-soubory a data je vždy lepší být velkorysý.
-
-</para><para>
-
-Dále je potřeba dávat pozor na oblast <filename>/var</filename>, která
-obsahuje hodně dat závislých na konkrétní situaci. Například soubory
-programu <command>dpkg</command> mohou klidně zabrat 40MB, ani nevíte
-jak.  Dále sem zapisuje třeba <command>apt</command>, který zde
-odkládá stažené balíky před samotnou instalací. Pokud přidáme velikost
-logovacích souborů (většinou v řádech MB) a ostatní proměnlivá data,
-měli byste pro <filename>/var</filename> uvažovat o alokování
-minimálně 200MB. Plánujete-li instalaci grafického desktopového
-prostředí, tak i mnohem více. Do <filename>/var</filename> také
-implicitně ukládají své databáze databázové systémy.
-
-</para>
- </sect1>
-
diff --git a/cs/preparing/needed-info.xml b/cs/preparing/needed-info.xml
deleted file mode 100644
index fc8c0e2a8..000000000
--- a/cs/preparing/needed-info.xml
+++ /dev/null
@@ -1,481 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 70543 -->
-
- <sect1 id="needed-info">
- <title>Dále budete potřebovat</title>
-
-  <sect2>
-  <title>Dokumentace</title>
-
-   <sect3>
-   <title>Instalační manuál</title>
-
-<para condition="for_cd">
-
-(Právě čtete.) Manuál je k dispozici ve formátech ASCII, HTML nebo PDF.
-
-</para>
-
-<itemizedlist  condition="for_cd">
-
-&list-install-manual-files;
-
-</itemizedlist>
-
-<para condition="for_wdo">
-
-Dokument, který právě čtete, je oficiální verze instalační příručky
-pro vydání &debian;u &releasename; a je dostupný v <ulink
-url="&url-release-area;/installmanual">různých formátech a jazykových
-verzích</ulink>.
-
-</para>
-
-<para condition="for_dillon">
-
-Dokument, který právě čtete, je vývojová verze instalační příručky pro
-příští vydání &debian;u a je dostupný v <ulink
-url="&url-d-i-dillon-manual;">různých formátech a jazykových
-verzích</ulink>.
-
-</para>
-
-</sect3>
-
-
-   <sect3><title>Domumentace k hardwaru</title>
-<para>
-
-Obsahuje spousty užitečných informací o konfiguraci resp. provozování
-různého hardwaru.
-
-</para>
-
-<!-- Arch list needed for proper xml -->
-<itemizedlist arch="x86;sparc;mips;mipsel;mips64el">
-<listitem arch="x86"><para>
-
-<ulink url="&url-debian-wiki-hardware;">Debian Hardware Wiki</ulink>
-
-</para></listitem>
-<listitem arch="sparc"><para>
-
-<ulink url="&url-sparc-linux-faq;">Linux for SPARC Processors FAQ</ulink>
-
-</para></listitem>
-<listitem arch="mips;mipsel;mips64el"><para>
-
-<ulink url="&url-linux-mips;">Stránky Linux/MIPS</ulink>
-
-</para></listitem>
-</itemizedlist>
-   </sect3>
-
-
-   <sect3 arch="s390">
-   <title>&arch-title; Hardware Reference</title>
-<para>
-
-Dokumentace zaváděcí sekvence na &arch-title;, příkazy a ovladače
-zařízení (např. DASD, XPRAM, Console, OSA, HiperSockets a z/VM)
-
-</para>
-
-<itemizedlist>
-<listitem><para>
-
-<ulink url="http://public.dhe.ibm.com/software/dw/linux390/docu/lk32dd04.pdf">Device Drivers, Features, and Commands (Linux Kernel 3.2)</ulink>
-
-</para></listitem>
-</itemizedlist>
-
-<para>
-
-Červená kniha firmy IBM popisující soužití Linuxu a z/VM na strojích
-zSeries a &arch-title;.
-
-</para>
-
-<itemizedlist>
-<listitem><para>
-
-<ulink url="http://www.redbooks.ibm.com/pubs/pdfs/redbooks/sg244987.pdf">
-Linux for &arch-title;</ulink>
-
-</para></listitem>
-</itemizedlist>
-
-<para>
-
-Červená kniha firmy IBM popisující dostupné linuxové distribuce pro
-mainframy. Sice nemá kapitolu přímo o &debian;u, ale základní instalační
-strategie jsou stejné pro všechny distribuce.
-
-</para>
-
-<itemizedlist>
-<listitem><para>
-
-<ulink url="http://www.redbooks.ibm.com/pubs/pdfs/redbooks/sg246264.pdf">
-Linux for IBM eServer zSeries and &arch-title;: Distributions</ulink>
-
-</para></listitem>
-</itemizedlist>
-   </sect3>
-  </sect2>
-
-  <sect2 id="fsohi">
-  <title>Hledání zdrojů informací o hardwaru</title>
-<para>
-
-V mnoha případech umí instalační program rozpoznat hardware
-automaticky, ale podle hesla <quote>vždy připraven</quote>
-doporučujeme, abyste se před instalací se svým hardwarem seznámili
-poněkud důvěrněji.
-
-</para><para>
-
-Informace o hardwaru můžete získat:
-
-</para>
-
-<itemizedlist>
-<listitem><para>
-
-Z manuálů, které jste získali spolu s příslušným hardwarem.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Z BIOSu vašeho počítače. K těmto informacím se dostanete, když během
-startu počítače stisknete určitou kombinaci kláves. Často to bývá
-klávesa <keycap>Delete</keycap> nebo <keycap>F2</keycap>. Obvykle je
-tato klávesa zmíněna na obrazovce při startu počítače, nebo v příručce
-k základní desce.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Z krabic, ve kterých byly části hardware zabaleny.
-
-</para></listitem>
-
-<listitem arch="any-x86"><para>
-
-Z Ovládacích panelů systému Windows.
-
-</para></listitem>
-
-<listitem><para>
-
-Ze systémových příkazů nebo nástrojů původního operačního systému.
-Zvláště užitečné informace jsou o pevném disku a paměti RAM.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Od vašeho správce nebo poskytovatele Internetu. Tyto informace vám
-mohou pomoci při nastavení sítě a elektronické pošty.
-
-</para></listitem>
-</itemizedlist>
-
-<para>
-
-<table>
-<title>Hardwarové informace užitečné pro instalaci</title>
-<tgroup cols="2">
-<thead>
-<row>
-  <entry>Hardware</entry><entry>užitečné informace</entry>
-</row>
-</thead>
-
-<tbody>
-<row arch="not-s390">
-  <entry morerows="5">Pevné disky</entry>
-  <entry>Počet.</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Jejich pořadí v systému.</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Typ IDE (též známé jako PATA), SATA nebo SCSI</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Dostupné volné místo.</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Diskové oddíly.</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Oddíly, na kterých jsou nainstalovány jiné operační systémy</entry>
-</row>
-
-<!--
-<row arch="not-s390">
-  <entry morerows="5">Monitor</entry>
-  <entry>Výrobce a model.</entry>
-</row>
-<row arch="not-s390">
-  <entry>Podporovaná rozlišení.</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Horizontální obnovovací frekvence.</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Vertikální obnovovací frekvence.</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Podporovaná barevná hloubka (počet barev).</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Velikost obrazovky.</entry>
-</row>
--->
-
-<!--
-<row arch="not-s390">
-  <entry morerows="3">Myš</entry>
-  <entry>Typ: sériová, PS/2 nebo USB.</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Port.</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Výrobce.</entry>
-</row><row arch="not-s390">
-  <entry>Počet tlačítek.</entry>
-</row>
--->
-
-<row arch="not-s390">
-  <entry>Síťová rozhraní</entry>
-  <entry>Výrobce a model síťových adaptérů.</entry>
-</row>
-
-<row arch="not-s390">
-  <entry>Tiskárna</entry>
-  <entry>Výrobce a model.</entry>
-</row>
-
-<row arch="not-s390">
-  <entry>Grafická karta</entry>
-  <entry>Výrobce a model.</entry>
-</row>
-
-<row arch="s390">
-  <entry morerows="1">DASD</entry>
-  <entry>Čísla zařízení.</entry>
-</row><row arch="s390">
-  <entry>Dostupné volné místo.</entry>
-</row>
-
-<row arch="s390">
-  <entry morerows="2">Síť</entry>
-  <entry>Typ adaptéru.</entry>
-</row><row arch="s390">
-  <entry>Čísla zařízení</entry>
-</row><row arch="s390">
-  <entry>Relativní číslo adaptéru karet OSA</entry>
-</row>
-
-</tbody></tgroup></table>
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2>
-  <title>Hardwarová kompatibilita</title>
-
-<para>
-
-Mnoho výrobků pracuje v operačním systému &arch-kernel; bez problémů
-a podpora hardwaru pro něj se zlepšuje každým dnem. Přes to všechno
-&arch-kernel; nepodporuje tolik typů hardwaru jako některé jiné
-operační systémy.
-
-</para><para>
-
-Ovladače v jádře &arch-kernel; většinou nejsou psány pro konkrétní
-<quote>výrobek</quote> nebo <quote>značku</quote>, ale pro konkrétní
-čipovou sadu. Mnoho na první pohled odlišných zařízení/značek bývá
-založeno na stejném hardwaru, často přímo na
-tzv. <firstterm>referenčním návrhu</firstterm>, který poskytuje
-výrobce čipu a ostatní firmy jej pak prodávají pod svými vlastními
-názvy.
-
-</para><para>
-
-To má výhody i nevýhody. Výhodou je, že ovladač pro jednu čipovou sadu
-funguje se širokou škálou zařízení od různých výrobců. Nevýhodou je,
-že často není jednoduché poznat, který čip je v jakém zařízení použit,
-protože někteří výrobci občas změní hardware produktu bez změny názvu
-zařízení, nebo alespoň verze. Může se tak stát, že stejný výrobek
-koupený později, může mít zcela jiný hardware, pro který je potřeba
-použít jiný ovladač, nebo pro něj dokonce ani ovladač existovat
-nemusí.
-
-</para><para>
-
-Pro USB a PCI/PCI-Express/ExpressCard zařízení se dá zjistit
-identifikační číslo zařízení (ID) a podle něj pak dohledat čipovou
-sadu, na které je výrobek založen.
-
-</para><para>
-
-V Linuxu můžete tato ID zjistit příkazem <command>lsusb</command> pro
-USB zařízení, nebo příkazem <command>lspci -nn</command> pro zařízení
-PCI/PCI-Express/ExpressCard. ID obvykle vypadá jako dvě čísla
-v šestnáctkové soustavě oddělená dvojtečkou,
-např. <quote>1d6b:0001</quote>, kde <quote>1d6b</quote> je ID výrobce
-a <quote>0001</quote> je ID zařízení.
-
-</para><para>
-
-Příklady výstupů obou příkazů:
-
-<informalexample><screen>
-<prompt>#</prompt> <userinput>lsusb</userinput>
-<computeroutput>Bus 001 Device 001: ID 1d6b:0002 Linux Foundation 2.0 root hub</computeroutput>
-</screen></informalexample>
-
-<informalexample><screen>
-<prompt>#</prompt> <userinput>lspci -nn</userinput>
-<computeroutput>03:00.0 Ethernet controller [0200]: Realtek Semiconductor Co., Ltd. RTL8111/8168B PCI Express Gigabit Ethernet controller [10ec:8168] (rev 06)
-04:00.0 VGA compatible controller [0300]: Advanced Micro Devices [AMD] nee ATI RV710 [Radeon HD 4350] [1002:954f]</computeroutput>
-</screen></informalexample>
-
-Na druhém příkladu vidíme dvě zařízení - síťovou kartu od výrobce s ID
-<quote>10ec</quote> a grafickou kartu od výrobce s ID
-<quote>1002</quote>.
-
-</para><para>
-
-Na systémech Windows můžete zjistit ID zařízení ve Správce zařízení na
-záložce <quote>Podrobnosti</quote>. ID výrobce má předponu
-<quote>VEN_</quote>, ID zařízení pak předponu <quote>DEV_</quote>.
-U Windows 7 a novějších navíc musíte na záložce Podrobnosti vybrat ze
-seznamu vlastnost <quote>Hardwarová ID</quote>, jelikož jinak byste ID
-neviděli.
-
-</para><para>
-
-Vyzbrojeni ID pak můžete vyrazit do hlubin Internetu a pátrat po
-informacích ohledně ovladače pro danou čipovou sadu. Nebudete-li
-úspěšní, můžete zkusit hledat podle kódových jmen čipů, která jsou
-taktéž vidět ve výpisu příkazů <command>lsusb</command>
-a <command>lspci</command>. V našem případě to je
-<quote>RTL8111</quote>/<quote>RTL8168B</quote> pro síťovou kartu
-a <quote>RV710</quote> pro kartu grafickou.
-
-</para>
-
-   <sect3>
-   <title>Testování kompatibility hardware pomocí Live systému</title>
-<para>
-
-&debian-gnu; je též na některých architekturách dostupný ve formě
-tzv. <quote>live systému</quote>. Jedná se o předpřipravené obrazy
-systému, které se dají spustit přímo z USB klíčenky, CD nebo DVD a bez
-dalšího nastavování okamžitě používat. Výhodou je, že se v takovém
-systému ve výchozím nastavení nic nezapisuje na disk, vše se odehrává
-jen v operační paměti a po restartu počítače se vše vrátí do původního
-stavu. Nejpohodlnější cestou ke zjištění, zda je daný hardware
-systémem &debian-gnu; podporován, je tedy spustit &debian; live
-a zkusit ho chvíli používat.
-
-</para><para>
-
-Při používání live systému je třeba mít na paměti několik omezení.
-Jelikož se vše odehrává v paměti počítače, je třeba mít dostatek
-paměti. Dalším omezením pro testování hardwarové kompatibility může
-být fakt, že oficiální live obrazy systému &debian-gnu; obsahují pouze
-svobodné součásti, což znamená, že na nich nenaleznete například
-nesvobodný firmware. Ten sice můžete následně doinstalovat ručně, ale
-nebude to tak automatické, jako když se &d-i; sám dotázal po
-chybějících souborech s firmwarem.
-
-</para><para>
-
-Podrobnější informace o dostupných obrazech &debian; live můžete
-nalézt na stránce <ulink url="&url-debian-live-cd;">Debian
-Live</ulink>.
-
-</para>  
-   </sect3>
-  </sect2>
-
-  <sect2>
-  <title>Nastavení sítě</title>
-
-<para>
-
-Pokud bude váš počítač trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové
-a obdobné připojení, ne PPP), kterou spravuje někdo jiný, zjistěte si
-od správce sítě následující informace.
-
-<itemizedlist>
-<listitem><para>
-
-Název počítače (možná si počítač pojmenujete sami).
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Název vaší domény.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-IP adresu vašeho počítače.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Síťovou masku.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-IP adresu brány tj. počítače spojujícího vaši síť s další sítí (nebo
-Internetem), pokud na vaší síti brána <emphasis>je</emphasis>.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-IP adresu jmenného serveru, který zprostředkovává převod názvů
-počítačů na IP adresy (DNS).
-
-</para></listitem>
-</itemizedlist>
-
-</para><para>
-
-Pokud daná síť používá pro nastavení parametrů DHCP (Dynamic Host
-Configuration Protocol), nemusíte tyto informace zjišťovat, protože
-DHCP server nastaví váš počítač automaticky.
-
-</para><para>
-
-Při připojení přes DSL nebo kabelovou televizi obvykle dostanete
-router, přes který se připojujete, a na kterém obvykle bývá DHCP
-zapnuto.
-
-</para><para arch="x86">
-
-Hodně zjednodušeně: pokud jste ve svém předchozím operačním systému
-nemuseli síť nastavovat ručně, nebudete ji muset nastavovat ani
-v systému &debian-gnu;.
-
-</para><para arch="not-s390">
-
-Používáte-li bezdrátové připojení, měli byste navíc zjistit:
-
-<itemizedlist>
-<listitem><para>
-
-ESSID (jméno) vaší bezdrátové sítě.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Bezpečnostní klíč WEP nebo WPA/WPA2 pro přístup k síti (pokud jej
-používáte).
-
-</para></listitem>
-</itemizedlist>
-
-</para>
-  </sect2>
-
- </sect1>
diff --git a/cs/preparing/non-debian-partitioning.xml b/cs/preparing/non-debian-partitioning.xml
deleted file mode 100644
index 41dad18f7..000000000
--- a/cs/preparing/non-debian-partitioning.xml
+++ /dev/null
@@ -1,169 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 68523 -->
-
- <sect1 id="non-debian-partitioning">
- <title>Předrozdělení disku pro více operačních systémů</title>
-<para>
-
-Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých
-oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních.
-Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi &mdash; přidání nábytku do
-jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.
-
-</para><para arch="s390">
-
-Kdykoliv se v této kapitole bude mluvit o <quote>disku</quote>, měli
-byste si to přeložit do světa &arch-title; jako <quote>DASD</quote>
-nebo <quote>VM minidisk</quote>.  Obdobně <quote>počítač</quote>
-znamená <quote>LPAR</quote> nebo <quote>VM guest</quote>.
-
-</para><para>
-
-Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém
-
-<phrase arch="any-x86">
-(Windows 9x, Windows NT/2000/XP/2003/Vista/7, OS/2, MacOS, Solaris, FreeBSD,
-&hellip;)
-</phrase>
-
-<phrase arch="s390">
-(VM, z/OS, OS/390, &hellip;)
-</phrase>
-
-a chcete na stejný disk ještě umístit &debian;, patrně se nevyhnete
-přerozdělení disku. &debian; pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti
-a nemůže být nainstalován na oblasti systému Windows nebo třeba MacOS X.
-Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis
-je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu
-oblast pro kořenový souborový systém.
-
-</para><para>
-
-Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem
-svého stávajícího operačního systému<phrase arch="any-x86">, jako je
-Správa disků ve Windows nebo fdisk v DOSu</phrase><phrase
-arch="powerpc">, jako je Disk Utility, Drive Setup, HD Toolkit nebo
-MacTools</phrase> <phrase arch="s390">, jako je VM
-diskmap</phrase>. Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez
-jejich modifikace.
-
-</para><para>
-
-Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu
-dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů
-zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději
-vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.
-
-</para><para>
-
-Přestože některé moderní operační systémy zvládají přesun a změnu
-velikosti některých oddílů bez zničení obsahu, takže by se dalo
-vytvořit místo pro &debian; beze ztráty dat, jedná se o inherentně
-nebezpečnou operaci a proto byste to měli spáchat až po kompletní
-záloze všech dat. <phrase arch="any-x86">Oblasti typu FAT/FAT32 a NTFS
-se dají bezeztrátově upravovat například ze Správy disků ve Windows 7,
-nebo během instalace přímo z &d-i;u (viz <xref
-linkend="di-partition"/>).</phrase>
-
-</para><warning><para>
-
-Pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk
-rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se
-instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít
-u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo
-CD s původním systémem a podobně.)
-
-</para></warning><para>
-
-I když s diskovými oblastmi mohou manipulovat jak &d-i;, tak nástroje
-ve stávajícím operačním systému, vždy bývá nejlepší, když si své
-oblasti vytváří vždy ten systém, který je bude používat, protože sám
-nejlépe ví, co mu chutná. To znamená, že oblasti pro &debian-gnu;
-byste měli vytvořit v &d-i;.
-
-</para><para>
-
-Jestliže budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste
-tyto systémy instalovat před &debian;em. Instalační programy Windows a
-jiných systémů by mohly zabránit startu &debian;u nebo vás navést k
-přeformátování některých důležitých oblastí.
-
-</para><para>
-
-Tyto problémy můžete úspěšně vyřešit, případně se jim úplně vyhnout,
-ale nejjistější je instalovat &debian; jako poslední systém.
-
-</para><para arch="powerpc">
-
-Aby OpenFirmware automaticky zaváděl &debian-gnu;, měly by se oblasti pro
-&debian; vyskytovat před všemi ostatními oblastmi na disku (obzvláště
-před zaváděcími oblastmi Mac OS X).
-To se zajistí třeba tím, že se před instalací vytvoří prázdná oblast
-<emphasis>před</emphasis> ostatními zaváděcími oblastmi na disku.
-(Z malých applových oblastí vyhrazených pro ovladače disků nelze
-zavádět.) Poté, při instalaci &debian;u, se tato oblast smaže a nahradí
-se oblastmi pro &arch-parttype;.
-
-</para>
-
-<!-- paragraph scheduled for removal
-<para>
-
-Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný
-disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační
-systémy (původní systém a &debian;), musíte:
-
-  <orderedlist>
-<listitem><para>
-
-Zazálohovat vše v počítači.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Zavést z <phrase arch="s390">pásek</phrase> <phrase
-arch="not-s390">disket</phrase> nebo CD dodaných s původním operačním
-systémem.
-
-<phrase arch="powerpc">Při zavádění z CD MacOS držte klávesu
-<keycap>c</keycap>. Tím donutíte CD, aby se stalo aktivním systémem
-MacOS.</phrase>
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Oddílovým programem původního systému vytvořit oblast(i) pro původní
-systém a ponechat volné místo pro &debian;.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Nainstalovat původní operační systém do jeho nových oblastí.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Vyzkoušet, že původní systém funguje a stáhnout si instalační soubory
-&debian;u.
-
-</para></listitem>
-<listitem><para>
-
-Zavést instalátor &debian;u a pokračovat v instalaci.
-
-</para></listitem>
-</orderedlist>
-
-</para>
--->
-
-<!-- &nondeb-part-x86.xml; currently includes only outdated information;
-
-&nondeb-part-x86.xml;
-
--->
-
-&nondeb-part-sparc.xml;
-&nondeb-part-powerpc.xml;
-
- </sect1>
diff --git a/cs/preparing/nondeb-part/powerpc.xml b/cs/preparing/nondeb-part/powerpc.xml
deleted file mode 100644
index 448a468b3..000000000
--- a/cs/preparing/nondeb-part/powerpc.xml
+++ /dev/null
@@ -1,38 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 68523 -->
-
-  <sect2 arch="powerpc"><title>Rozdělení disku z Mac OS X</title>
-
-<para>
-
-Aplikaci <application>Disk Utility</application> můžete najít v
-instalátoru Mac OS X v menu <filename>Utilities</filename>. Tato aplikace
-bohužel neumožňuje upravit stávající oblasti. To znamená, že musíte
-disk rozdělit najednou.
-
-</para><para>
-
-Oblast pro GNU/Linux byste měli vytvořit na začátku disku. Na jejím
-typu nezáleží, protože ho instalační program &debian;u přepíše.
-
-</para><para>
-
-Nástroje pro dělení disků dostupné v &d-i;u jsou kompatibilní s OS X,
-ale ne s MacOS 9. Pokud plánujete instalaci MacOS 9 i OS X, je lepší
-nainstalovat OS X a &debian; na jeden disk a MacOS 9 na druhý.
-Jestliže totiž během startu počítače stisknete klávesu
-<keycap>option</keycap>, uvidíte pro každý systém vlastní položku
-a také pak můžete v zavaděči <application>yaboot</application> použít
-pro různé systémy různé parametry.
-
-</para><para>
-
-GNU/Linux neumí přistupovat k souborům na oblastech UFS, ale podporuje
-HFS+ (alias MacOS Extended). Zatímco OS X jednu z nich vyžaduje pro
-zavádění, MacOS 9 může být nainstalován buď na HFS (alias MacOS
-Standard) nebo na HFS+. Ke sdílení informací mezi MacOS a GNU/Linuxem
-je vhodné použít <quote>výměnnou</quote> oblast se souborovým systémem
-HFS, HFS+ nebo MS-DOS FAT, které rozumí MacOS 9, Max OS X i GNU/Linux.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/preparing/nondeb-part/sparc.xml b/cs/preparing/nondeb-part/sparc.xml
deleted file mode 100644
index 3b5485e69..000000000
--- a/cs/preparing/nondeb-part/sparc.xml
+++ /dev/null
@@ -1,43 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 64916 -->
-
-  <sect2 arch="sparc">
-  <title>Rozdělení disku ze SunOS</title>
-<para>
-
-Rozdělení disku ze SunOS je absolutně bezproblémové. Pokud se
-rozhodnete mít na jednom stroji SunOS i &debian;, je doporučeno rozdělit
-disk nástroji SunOS ještě před instalací &debian;u. Linuxové jádro
-rozumí formátu Sun disklabel, takže zde problémy nebudou. SILO
-podporuje zavádění Linuxu i SunOS z několika oblastí: EXT2 (Linux),
-UFS (SunOS), romfs a iso9660 (CDROM).
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="sparc">
-  <title>Dělení disku z Linuxu nebo jiného OS</title>
-<para>
-
-Ať už používáte jakýkoliv operační systém pro vytvoření diskových
-oblastí, zkontrolujte si, zda na svém zaváděcím disku vytváříte
-oblast s typem <quote>Sun disk label</quote>.
-Toto je jediný způsob rozdělení, kterému rozumí OpenBoot PROM,
-a tudíž je to jediný způsob, kterým můžete zavést systém.
-V programu <command>fdisk</command>, se k vytvoření Sun disk label
-používá klávesa <keycap>s</keycap>. Toto je nutné udělat pouze na
-discích, které ještě Sun disk label nemají.
-Pokud používáte disk, který byl dříve naformátován v osobním počítači
-(nebo jiné architektuře), musíte vytvořit nový disk label, nebo
-se s velkou pravděpodobností objeví problémy s geometrií disku.
-
-</para><para>
-
-K zavádění systému budete pravděpodobně používat program
-<command>SILO</command> (ten malý program, který zavede jádro
-operačního systému). <command>SILO</command> má jisté specifické
-požadavky na rozdělení a velikost oblastí &mdash; pro bližší informace
-se podívejte na <xref linkend="partitioning"/>.
-
-</para>
-  </sect2>
diff --git a/cs/preparing/nondeb-part/x86.xml b/cs/preparing/nondeb-part/x86.xml
deleted file mode 100644
index 443778abc..000000000
--- a/cs/preparing/nondeb-part/x86.xml
+++ /dev/null
@@ -1,115 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 69772 -->
-
-  <sect2 arch="any-x86">
-  <title>Dělení disku v systémech DOS a Windows</title>
-<para>
-
-Pokud budete měnit diskové oddíly se souborovými svazky FAT nebo NTFS,
-doporučuje se buď postup popsaný dále v textu, nebo použití programů
-dodávaných se systémy DOS nebo Windows. V opačném případě není nutné
-provádět rozdělení disku z těchto systémů, lepších výsledků obvykle
-docílíte unixovými nástroji.
-
-</para><para>
-
-Možným problémem může být velký IDE disk, na kterém nepoužíváte ani
-LBA adresování, ani překládací ovladač od výrobce, nebo pokud máte
-starší BIOS (vyrobený před rokem 1998), který nepodporuje rozšíření
-pro velké disky.
-Potom je nutné umístit zaváděcí oddíl do prvních 1024 cylindrů na
-disku (obvykle prvních 524 MB), což může vyžadovat posunutí
-stávajících  FAT nebo NTFS oblastí.
-
-</para>
-
-   <sect3 id="lossless">
-   <title>Změna rozdělení disku beze ztráty dat</title>
-<para>
-
-Jedna z nejčastějších situací je přidání &debian;u na systém, kde už je
-DOS (případně Windows 3.1), Win32 (jako Windows 95, 98, Me, NT, 2000,
-XP, 2003, Vista, 7) nebo OS/2, aniž by se zničil původní systém. Instalační
-program podporuje změnu velikosti oblastí se souborovým systémem FAT
-a NTFS (ovšem počátek oblasti se nesmí posunout). V takovém případě
-nemusíte postupovat podle této kapitoly a můžete disk rozdělit až při
-instalaci, kde u rozdělení disku zvolíte <menuchoice>
-<guimenuitem>Ručně</guimenuitem> </menuchoice>, vyberete oblast a
-zadáte její novou velikost.
-
-</para><para>
-
-Nejprve se rozhodněte, jak chcete disk rozdělit. Postup v této
-sekci rozdělí jeden oddíl na dva. První bude obsahovat původní
-operační systém a druhý bude pro &debian;. Během instalace &debian;u
-budete mít příležitost druhou část disku dále rozdělit.
-
-</para><para>
-
-Myšlenka je taková, že se veškerá data přesunou na začátek oddílu,
-aby, až se změní záznamy o rozdělení disku, nedošlo ke ztrátě dat.
-Důležité je, abyste mezi přesunutím dat a změnou oddílu provedli co
-nejméně operací. Snížíte tak možnost zápisu nějakého souboru do
-volného místa na konci oblasti a tím větší kus se vám podaří ukrojit
-z původního oddílu.
-
-</para><para>
-
-Nyní budete potřebovat program <command>fips</command>.
-Rozbalte archiv a nakopírujte soubory
-<filename>RESTORRB.EXE</filename>, <filename>FIPS.EXE</filename> a
-<filename>ERRORS.TXT</filename> na systémovou disketu.
-Systémová disketa se vytvoří příkazem <command>sys a:</command>.
-Program <command>fips</command> je doplněn velmi kvalitním popisem,
-který jistě oceníte v případě, že používáte při přístupu na disk
-kompresi dat nebo diskový manažer. Vytvořte si systémovou disketu a
-<emphasis>než</emphasis> začnete defragmentaci, přečtěte si dokumentaci.
-
-</para><para>
-
-Dalším krokem je přesun dat na začátek oddílu. To umí program
-<command>defrag</command>, jež je součástí systému DOS od verze 6.0.
-Dokumentace k programu <command>fips</command> obsahuje seznam jiných
-programů, které můžete k tomuto úkonu použít. Jestliže používáte
-Windows 95 a vyšší, musíte použít jejich verzi programu
-<command>defrag</command>, poněvadž verze pro DOS nezvládá souborový
-systém VFAT, který obsahuje podporu dlouhých jmen u Windows 95
-a vyšších.
-
-</para><para>
-
-Po ukončení defragmentace disku, která může na větších discích chvíli
-trvat, zaveďte systém z připravené systémové diskety. Spusťte
-<filename>a:\fips</filename> a postupujte podle nápovědy.
-
-</para><para>
-
-Pokud s programem <command>fips</command> neuspějete, můžete zkusit
-přehršel jiných programů pro správu disku.
-
-</para>
-   </sect3>
-
-   <sect3 id="partitioning-for-dos">
-   <title>Vytváření oddílů pro DOS</title>
-<para>
-
-Při vytváření oddílů pro DOS nebo změně jejich velikosti unixovými
-nástroji, pozorovali někteří uživatelé problémy s takto připravenými
-oddíly. Někdy se jednalo o zhoršení výkonu, jindy se objevily časté
-potíže s programem <command>scandisk</command> nebo divné chyby
-systémů DOS a Windows.
-
-</para><para>
-
-Kdykoliv vytvoříte nebo změníte velikost oddílu určeného pro DOS, je
-dobré vymazat prvních pár sektorů. Před spuštěním programu
-<command>format</command> v systému DOS, proveďte z &debian;u
-
-<informalexample><screen>
-<prompt>#</prompt> <userinput>dd if=/dev/zero of=/dev/sd<replaceable>XX</replaceable> bs=512 count=4</userinput>
-</screen></informalexample>
-
-</para>
-   </sect3>
-  </sect2>
diff --git a/cs/preparing/pre-install-bios-setup.xml b/cs/preparing/pre-install-bios-setup.xml
deleted file mode 100644
index 3055843da..000000000
--- a/cs/preparing/pre-install-bios-setup.xml
+++ /dev/null
@@ -1,162 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 70236 -->
-
- <sect1 id="pre-install-bios-setup">
- <title>Než začnete s instalací &hellip;</title>
-<para>
-
-Tato část vás provede nastavením hardwaru, který je občas potřeba před
-vlastní instalací mírně připravit. Obecně se tím myslí kontrola
-a případná změna nastavení <firstterm>BIOS</firstterm>u/systémového
-<firstterm>firmware</firstterm>. <quote>BIOS</quote> nebo
-<quote>systémový firmware</quote> je nejnižší úroveň softwaru, který
-je využíván zařízeními v počítači, a rozhodujícím způsobem ovlivňuje
-start počítače po jeho zapnutí.
-
-</para>
-
-&bios-setup-i386.xml;
-&bios-setup-powerpc.xml;
-&bios-setup-sparc.xml;
-&bios-setup-s390.xml;
-&bios-setup-arm.xml;
-
-  <sect2 arch="x86" id="UEFI">
-  <title>Systémy s firmwarem UEFI</title>
-<para>
-
-UEFI (<quote>Unified Extensible Firmware Interface</quote>) je nový
-typ systémového firmwaru, který se používá na mnoha moderních
-systémech a, mimo jiné, by měl v počítačích nahradit klasický BIOS.
-
-</para><para>
-
-Většina počítačů s UEFI zatím ve firmwaru používá CSM
-(<quote>Compatibility Support Module</quote>), který operačnímu systému
-poskytuje stejná rozhraní, jako poskytoval tradiční BIOS, tudíž je
-zatím možno používat software napsaný přímo pro BIOS beze změn. To
-však jednou skončí, protože UEFI nebude tuto kompatibilní vrstvu
-podporovat navždy. Již nyní existuje mnoho systémů s UEFI bez CSM.
-
-</para><para>
-
-Při instalaci operačního systému na počítačích s UEFI je potřeba vzít
-v úvahu několik věcí, protože systém zavádění se mezi BIOSem
-(resp. UEFI v režimu CSM) a nativním UEFI zásadně liší. Jednou
-významnou změnou je způsob dělení pevného disku na oblasti. Tradiční
-BIOS a UEFI v režimu CSM používají DOSovou tabulku oddílů, nativní
-UEFI používá systém GPT (<quote>GUID Partition Table</quote>). Na
-jednom disku může být použita pouze jedna z nich, a v případě, že
-používáte více operačních systémů na jednom disku, znamená to, že
-všechny systémy musí podporovat zvolený typ rozdělení disku. Zavádění
-z disku s GPT je možné pouze v nativním režimu UEFI, což se může zdát
-jako nevýhoda, ale s tím, jak rostou velikosti disků, se používání GPT
-rozšiřuje, jelikož tradiční DOSová tabulka oddílů neumí adresovat
-disky větší než 2 TB.
-
-</para><para>
-
-Dalším zásadním rozdílem mezi BIOSem (resp. UEFI v režimu CSM)
-a nativním UEFI je v tom, odkud se načítá zavaděč a jaký používá
-formát, což znamená, že se v obou případech jedná o různé zavaděče.
-
-To je důležité pro &d-i; na systémech s UEFI v režimu CSM, jelikož
-&d-i; si zjistí, zda byl spuštěn na počítači s BIOSem nebo na počítači
-s nativním UEFI a podle toho nainstaluje příslušný zavaděč. To obvykle
-funguje k plné spokojenosti, ale přesto může nastat problém na
-systémech, které mají více možností zavádění. Na některých UEFI
-systémech v režimu CSM se totiž způsob zavádění může lišit mezi
-zaváděním z pevného disku a zaváděním z výměnných médií. To může
-způsobit, že instalační systém zavedený z USB klíčenky používá jiný
-režim, než systém nainstalovaný na pevném disku, čímž dojde
-k instalaci špatného zavaděče a po dokončení instalace se pak systém
-nemusí spustit.
-
-Některé systémy nabízí při volbě zaváděcího zařízení dvě samostatné
-položky pro každé zařízení, takže si uživatel může vybrat, zda se má
-zavádění provést v kompatibilním režimu CSM, nebo v nativním UEFI.
-
-</para><para>
-
-Dalším tématem spojeným s UEFI je takzvaný <quote>secure boot</quote>.
-Secure boot je mechanismus některých UEFI implementací, které umí
-uzamknout zavádění a umožňují pak spouštět pouze kód, který byl
-kryptograficky podepsán určitými klíči a tím pádem blokovat
-(potenciálně škodlivý) software, který není podepsaný, nebo je
-podepsaný neznámými klíči. V praxi to znamená, že na většině UEFI
-systémů se secure bootem je akceptován pouze klíč od Microsoftu,
-kterým je podepsán zavaděč Windows. Jelikož zavaděč používaný &d-i;em
-není podepsaný Microsoftem, je nutno před zavedením instalace secure
-boot vypnout. Často se to týká počítačů, na kterých je předinstalovaná
-64 bitová verze Windows 8. Bohužel neexistuje unifikovaný postup,
-kterým by se dal secure boot vypnout. Na některých systémech se tato
-možnost objeví až po té, co uživatel nastaví heslo do BIOSu.  Pokud je
-tedy secure boot zapnutý a nikde nevidíte možnost jeho vypnutí, zkuste
-nastavit heslo do BIOSu, restartovat počítač a podívat se znovu, zda
-se možnost neobjevila.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="x86" id="disable-fast-boot">
-  <title>Vypnutí <quote>rychlého spuštění</quote> u Windows 8</title>
-<para>
-
-Windows 8 nabízí možnost nazvanou rychlé spuštění, které zkracuje dobu
-k nastartování Windows. Je-li tato možnost povolena, Windows se při
-vypínání nevypnou zcela, ale provedou něco, jako částečné uspání, aby
-tím urychlily následný start. To samo o sobě ničemu nevadí, ale pokud
-máte na počítači i jiný operační systém, který může přistupovat ke
-stejným oblastem, jako Windows, může dojít k porušení a ztrátě dat,
-jelikož se může skutečný stav souborového systému lišit od toho, jak
-si jej Windows pamatují a zápisy na takový souborový systém mohou vést
-k jeho porušení. V případě zavádění různých operačních systémů je tedy
-vhodné <quote>rychlé spuštění</quote> ve Windows vypnout, aby
-k porušení souborového systému nedocházelo.
-
-</para><para>
-
-<quote>Rychlé spuštění</quote> je někdy potřeba vypnout už jen proto,
-abyste se dostali do nastavení UEFI, kde si můžete zvolit, že chcete
-zavést jiný operační systém, nebo &d-i;. Některé UEFI systémy totiž
-zkracují čas zavedení tím, že neinicializují řadič klávesnice nebo USB
-zařízení a klávesnice pak při zavádění nereaguje. V takovém případě je
-nezbytné nastartovat Windows a <quote>rychlé spuštění</quote> vypnout.
-
-</para>
-  </sect2>
-
-  <sect2 arch="x86;powerpc" id="hardware-issues">
-  <title>Různé hardwarové problémy</title>
-
-   <formalpara arch="x86">
-   <title>BIOS a USB klávesnice</title>
-<para>
-
-Pokud nemáte k dispozici standardní PS/2 klávesnici, ale pouze USB
-model, je možné, že budete muset v BIOSu nastavit emulaci klasické
-klávesnice. Hledejte položky jako <quote>Legacy keyboard
-emulation</quote> nebo <quote>USB keyboard support</quote>. Toto
-nastavení změňte pouze v případě, že instalační program klávesnici
-nerozpozná.
-
-</para>
-   </formalpara>
-
-   <formalpara arch="powerpc">
-   <title>Viditelnost displeje na OldWorld Powermacích</title>
-<para>
-
-Některé OldWorld Powermacy, obzvláště ty s <quote>kontrolním</quote>
-displejem, pokud jsou nastaveny pro použití více než 256 barev, nemusí
-pod Linuxem použít barevnou mapu spolehlivě. Zaznamenáte-li po
-restartu následující problémy se zobrazením (občas můžete na monitoru
-vidět data, ale jindy není vidět nic), nebo pokud po zavedení
-instalačního systému obrazovka zčerná, místo aby se zobrazilo
-uživatelské rozhraní, zkuste v MacOS změnit nastavení zobrazení, aby
-se místo tisíců nebo milionů barev používalo pouze 256.
-
-</para>
-   </formalpara>
-  </sect2>
- </sect1>
diff --git a/cs/preparing/preparing.xml b/cs/preparing/preparing.xml
deleted file mode 100644
index d4e049239..000000000
--- a/cs/preparing/preparing.xml
+++ /dev/null
@@ -1,21 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 64916 -->
-
-<chapter id="preparing">
- <title>Než začnete s instalací</title>
-<para>
-
-Tato kapitola se zabývá přípravou pro instalaci &debian;u ještě před
-zavedením instalačního programu. To zahrnuje zazálohování dat,
-zjištění informací o hardwaru a další nezbytné kroky.
-
-</para>
-
-&install-overview.xml;
-&backup.xml;
-&needed-info.xml;
-&minimum-hardware-reqts.xml;
-&non-debian-partitioning.xml;
-&pre-install-bios-setup.xml;
-
-</chapter>