move manual to top-level directory, split out of debian-installer package

7 files changed, 373 insertions, 0 deletions

diff --git a/cs/partitioning/partition/alpha.xml b/cs/partitioning/partition/alpha.xml
new file mode 100644
index 000000000..96e981095
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/alpha.xml
@@ -0,0 +1,56 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28997 -->
+
+  <sect2 arch="alpha"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
+<para>
+
+Zavádění Debianu ze SRM konzoly vyžaduje, abyste na svém zaváděcím
+disku neměli dosovou tabulku rozdělení disku, ale tzv. <quote>BSD
+disklabel</quote>. (Zaváděcí blok SRM je nekompatibilní s tabulkou
+oblastí systému MS-DOS &mdash; viz <xref linkend="alpha-firmware"/>).
+Program na dělení disku <command>partman</command> vytváří na
+architektuře &architecture; BSD disklabel automaticky, ale pokud již
+máte na disku existující dosovou tabulku oblastí, budete ji muset
+nejprve smazat.
+
+</para><para>
+
+Pokud pro dělení disku použijete program <command>fdisk</command>
+a vybraný disk ještě neobsahuje BSD disklabel, musíte se přepnout do
+režimu disklabel příkazem <userinput>b</userinput>.
+
+</para><para>
+
+Pokud nepotřebujete rozdělovaný disk používat z Tru64 Unixu nebo
+některého z volných klonů systému  4.4BSD-Lite (FreeBSD, OpenBSD nebo
+NetBSD), je lepší když <emphasis>nenastavíte</emphasis> třetí oblast
+aby obsahovala celý disk. Program <command>aboot</command> to
+nevyžaduje a ve skutečnosti to může vést k nepříjemnostem, protože
+utilita <command>swriteboot</command>, zvyklá instalovat
+<command>aboot</command> do zaváděcího sektoru, si bude stěžovat na
+oblast překrývající se se zaváděcím blokem.
+
+</para><para>
+
+Na začátku disku <emphasis>musíte</emphasis> nechat dostatek volného
+místa pro <command>aboot</command>, protože se zapisuje do několika
+prvních sektorů na disku (v současnosti zabírá asi 70 kilobajtů nebo
+150 sektorů). Dříve se doporučovalo pro tyto účely vytvořit na začátku
+disku malou nenaformátovanou oblast, ale nyní si myslíme, že na
+discích používaných jenom GNU/Linuxem to není nutné. (S ohledem na
+důvody zmíněné výše.) Použijete-li <command>partman</command>, oblast
+pro <command>aboot</command> se pro jistotu vytvoří automaticky.
+
+</para><para condition="FIXME">
+
+Pro instalaci z ARC konzoly byste měli udělat na začátku disku malou
+FAT oblast, která bude obsahovat <command>MILO</command> a
+<command>linload.exe</command>.
+Podle <xref linkend="non-debian-partitioning"/> by mělo stačit
+5 megabajtů. Vytvoření této oblasti z menu zatím není podporováno,
+takže ji budete muset vytvořit ručně programem
+<command>mkdosfs</command>. (Samozřejmě ještě před instalací zavaděče.)
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/hppa.xml b/cs/partitioning/partition/hppa.xml
new file mode 100644
index 000000000..b3f5d8427
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/hppa.xml
@@ -0,0 +1,20 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28997 -->
+
+  <sect2 arch="hppa"><title>Dělení disku pro &arch-title;</title>
+<para>
+
+PALO, zavaděč na HPPA, vyžaduje oblast typu <quote>F0</quote> kdekoliv
+v prvních
+dvou gigabajtech. V této oblasti se uloží zavaděč, jádro a RAMdisk,
+takže by měla být dostatečně velká &mdash; alespoň 4Mb (raději 8-16Mb).
+Další požadavek firmwaru je, aby se jádro nacházelo na prvních dvou
+gigabajtech pevného disku.
+Toho můžete dosáhnout tak, že kořenový svazek bude celý umístěn v
+prvních dvou gigabajtech, nebo někde u začátku disku vytvoříte malou
+(8-16Mb) oblast pro <filename>/boot</filename>, kde se obvykle
+uchovávají jádra.
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/i386.xml b/cs/partitioning/partition/i386.xml
new file mode 100644
index 000000000..7683846bc
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/i386.xml
@@ -0,0 +1,79 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28997 -->
+
+  <sect2 arch="i386"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
+<para>
+
+BIOS osobních počítačů obvykle přidává další omezení na rozdělení
+disku. Je určeno, kolik můžete na disku připravit <quote>primárních</quote> a
+<quote>logických</quote> oddílů. Starší BIOSy z let 1994-1998 dokáží zavést
+systém jen z části disku. Informace na toto téma podávají dokumenty
+<ulink url="&url-partition-howto;">Linux Partition HOWTO</ulink> a
+<ulink url="&url-phoenix-bios-faq-large-disk;">Phoenix BIOS
+FAQ</ulink>, zde uvádíme jen stručný přehled.
+
+</para><para>
+
+<quote>Primární</quote> oddíly jsou původní koncept rozdělení disku. Na disku
+mohou být maximálně čtyři. Toto omezení překonávají oddíly
+<quote>rozšířené</quote> a <quote>logické</quote>. Změníte-li primární oddíl na rozšířený,
+můžete tento prostor využít k vytvoření libovolného počtu (max. 60)
+logických částí. Na disku lze však vytvořit maximálně jeden rozšířený
+oddíl.
+
+</para><para>
+
+Linux omezuje počet oddílů na disk takto: 15 oddílů pro disky SCSI
+(tři primární a dvanáct logických) a 63 oddílů na discích IDE
+(3 primární a 60 logických). Standardní &debian; nabízí na každém
+disku pouze 20 zařízení pro oblasti, takže pokud chcete využívat
+oblasti s číslem větším než 20, musíte odpovídající zařízení vytvořit
+ručně.
+
+</para><para>
+
+Jestliže máte velký IDE disk na kterém nepoužíváte ani LBA adresování,
+ani překládací ovladač od výrobce, pak musíte umístit zaváděcí oddíl
+(obsahující jádro) do prvních 1024 cylindrů na disku (obvykle prvních
+524 megabajtů).
+
+</para><para>
+
+Toto omezení neplatí pro novější BIOSy (podle výrobce 1995-98),
+které podporují <quote>Enhanced Disk Drive Support Specification</quote>.
+Lilo, linuxový zavaděč, i debianí alternativní zavaděč
+<command>mbr</command> musí použít BIOS pro načtení jádra z disku do
+operační paměti. Jestliže jsou v BIOSu přítomna rozšíření pro přístup
+k velkým diskům (přes přerušení 0x13), pak budou použita. V opačném
+případě je použito původní rozhraní pro přístup k diskům, které
+bohužel neumí adresovat oblasti nad 1023. cylindrem.
+Avšak v okamžiku, kdy je Linux zaveden, už nezáleží na omezeních
+BIOSu, protože Linux k přístupu na disky BIOS nepoužívá.
+
+</para><para>
+
+Pokud máte velký disk, možná budete chtít využít techniku překladu
+cylindrů, kterou můžete zapnout v BIOSu (jako třeba LBA <quote>Logical
+Block Addressing</quote> nebo CHS <quote>Large</quote> módy).
+Více informací ohledně velkých disků najdete v
+<ulink url="&url-large-disk-howto;">Large Disk HOWTO</ulink>.
+Pokud používáte techniku překladu cylindrů a BIOS nepodporuje
+rozšíření pro přístup k velkým diskům, pak se vaše zaváděcí oblast
+musí vlézt do <emphasis>přeloženého</emphasis> ekvivalentu
+1024. cylindru.
+
+</para><para>
+
+Pro splnění těchto požadavků doporučujeme vytvořit malou oblast
+na začátku disku (5-10MB by mělo stačit), která se použije jako
+zaváděcí. Ostatní oblasti je pak možné vytvořit kdekoliv ve zbylém
+místu. Zaváděcí oblast <emphasis>musí</emphasis> být připojena jako
+<filename>/boot</filename>, protože v tomto adresáři se uchovávají
+linuxová jádra.
+Takovéto nastavení bude fungovat na libovolném počítači, bez ohledu
+na to, zda používá nebo nepoužívá LBA, CHS nebo zda podporuje
+rozšíření pro přístup k velkým diskům.
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/ia64.xml b/cs/partitioning/partition/ia64.xml
new file mode 100644
index 000000000..ef60f5fad
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/ia64.xml
@@ -0,0 +1,112 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28672 -->
+
+  <sect2 arch="ia64"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
+<para>
+
+Výchozím dělicím programem instalačního systému je
+<command>partman</command>. <command>partman</command> se stará
+o správné rozdělení disku, správu přípojných bodů a hlavně dává pozor,
+aby jste neudělali nějakou logickou chybu, která by zabránila
+instalaci. Protože toho má na starosti víc než dost, přenechává
+samotné dělení disku programu <command>parted</command>.
+
+</para><note><title>Různé formáty tabulky oddílů</title><para>
+
+IA64 EFI firmware podporuje dva formáty tabulky oddílů &mdash; GPT
+a MS-DOS. Formát MS-DOS se typicky používá na počítačích i386 a pro
+systémy ia64 se již nedoporučuje. Přestože instalační systém nabízí
+dva programy pro dělení disku (<command>cfdisk</command>
+a <command>parted</command>), měli byste používat pouze druhý z nich,
+protože jenom <command>parted</command> zvládá oba formáty tabulky
+oddílů.
+
+</para></note><para>
+
+Pokud v <command>partman</command>u zvolíte automatické rozdělení
+disků, automaticky se na začátku prvního disku vytvoří malá EFI
+oblast. Jestliže rozdělujete disk ručně, můžete ji vytvořit stejným
+způsobem, jako třeba <emphasis>swap</emphasis>.
+
+</para><para>
+
+Pokud byste náhodou potřebovali vytvořit tak speciální rozdělení
+disku, že by to <command>partman</command> nezvládl, můžete se
+přepnout do shellu a ručně spustit program <command>parted</command>.
+Bohužel je <command>parted</command> ovládaný z příkazové řádky a tím
+pádem se nepoužívá tak jednoduše jako <command>partman</command>.
+Předpokládejme, že chcete smazat celý disk a vytvořit tabulku GPT
+a několik oblastí. Posloupnost příkazů by mohla vypadat nějak takto:
+
+<informalexample><screen>
+      mklabel gpt
+      mkpartfs primary fat 0 50
+      mkpartfs primary linux-swap 51 1000
+      mkpartfs primary ext2 1001 3000
+      set 1 boot on
+      print
+      quit
+</screen></informalexample>
+
+Tím se vytvoří nová tabulka rozdělení disku a tři oblasti pro použití
+jako zaváděcí oblast EFI, virtuální paměť a kořenový souborový
+systém. Nakonec se oblasti EFI nastaví příznak pro zavádění.
+Oblasti se zadávají v megabajtech tak, že uvedete posunutí počátku
+a konce oblasti od začátku disku. V příkladu jsme vytvořili oblast se
+souborovým systémem ext2 o velikosti 1999MB, která začíná na
+1001. megabajtu od začátku disku.
+Poznámka: Formátování odkládací oblasti programem
+<command>parted</command> může trvat několik minut, protože se
+kontroluje výskyt vadných bloků.
+
+</para>
+  </sect2>
+
+  <sect2 arch="ia64"><title>Požadavky na zaváděcí oblast</title>
+<para>
+
+ELILO, zavaděč na ia64, vyžaduje oblast obsahující souborový systém
+FAT. Jestliže jste použili oblasti GPT, měla by mít nastaven příznak
+<userinput>boot</userinput>; pokud jste použili oblasti MS-DOS, pak by
+měla být typu <quote>EF</quote>. Oblast musí být dostatečně velká, aby
+se do ní vešel zavaděč, jádra a případné RAMdisky. Obvykle stačí 16MB,
+ale jestli experimentujete s více jádry, klidně použijte oblast
+o velikosti 128MB.
+
+</para><para>
+
+Protože EFI Boot Manager a EFI Shell plně podporují tabulku rozdělení
+typu GPT, nemusí být zaváděcí oblast nutně první a dokonce ani nemusí
+být na stejném disku. To se hodí v případech, když tuto oblast
+zapomenete alokovat a zjistíte to až později po vytvoření
+a zformátování jiných oblastí. <command>partman</command> na tento
+problém myslí a hlídá, zda je při ukončení <command>partman</command>u
+zaváděcí EFI oblast vytvořená a zda existuje platná kořenová oblast.
+To vám dává možnost opravit rozdělení disku ještě před instalací
+balíků (což by v dané chvíli většinou nedávalo smysl). Nejjednodušší
+cesta k nápravě je zmenšit poslední oblast na disku a použít vzniklé
+volné místo právě pro zaváděcí EFI oblast.
+
+</para><para>
+
+Velmi se doporučuje vytvořit zaváděcí EFI oblast na stejném disku,
+kde leží <emphasis>kořenový</emphasis> souborový systém.
+
+</para>
+  </sect2>
+
+  <sect2 arch="ia64"><title>Diagnostické EFI oblasti</title>
+<para>
+
+EFI firmware je mnohem propracovanější než obvyklé BIOSy, které můžete
+nalézt ve většině osobních počítačů třídy x86. Někteří výrobci
+využívají možností EFI a ukládají si na systémový disk do speciální
+oblasti diagnostické programy a nástroje pro správu
+systému. Podrobnější informace o této oblasti se dozvíte v dokumentaci
+k systému. Nejjednodušší cesta k vytvoření diagnostické oblasti je
+vytvořit ji v <command>partman</command>u zároveň se zaváděcí EFI
+oblastí.
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/mips.xml b/cs/partitioning/partition/mips.xml
new file mode 100644
index 000000000..3defb8895
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/mips.xml
@@ -0,0 +1,18 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 28672 -->
+
+  <sect2 arch="mips"><title>Dělení na &arch-title;</title>
+<para>
+
+Aby se na počítačích SGI Indy zavedl systém, musí být přítomen SGI
+disk label. Můžete ho vytvořit z expertního menu programu fdisk.  Při
+tom se vytvoří <quote>volume header</quote> (oblast číslo 9), která by
+měla mít velikost alespoň 3MB. Pokud experimentujete s více jádry, je
+lepší použít velikost alespoň 10MB. Jestliže je oblast
+<quote>volumeheader</quote> příliš malá, můžete ji jednoduše smazat
+a znovu přidat s novou velikostí. Tato oblast musí vždy začínat na
+sektoru 0.
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/powerpc.xml b/cs/partitioning/partition/powerpc.xml
new file mode 100644
index 000000000..6eb2424b1
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/powerpc.xml
@@ -0,0 +1,56 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 23146 -->
+
+  <sect2 arch="powerpc">
+  <title>Dělení disku na novějších Macintoshích</title>
+<para>
+
+Pokud instalujete na <quote>Newworld</quote> PowerMac, musíte pro
+zavaděč vytvořit speciální zaváděcí oblast. Tato oblast by měla být
+typu <emphasis>Apple_Bootstrap</emphasis> o velikosti 800KB. Pokud
+oblast nebude mít požadovaný typ, nebudete schopni zavádět systém
+z pevného disku. Tuto oblast vytvoříte buď
+v <command>partman</command>u tak, že vytvoříte oblast a přiřadíte jí
+typ použití <quote>Zaváděcí oblast NewWorld</quote>, nebo
+v <command>mac-fdisk</command>u příkazem <userinput>b</userinput>.
+
+</para><para>
+
+Tím, že přiřadíte zaváděcí oblasti speciální typ, předejdete
+problémům s MacOS, který by jinak oblast připojil a tím ji zničil,
+protože tato obsahuje speciální modifikace pro OpenFirmware.
+Modifikace jsou nutné pro automatický start z oblasti.
+
+</para><para>
+
+Celá zaváděcí oblast je vytvořená pro tři malé soubory: program
+<command>yaboot</command>, jeho konfigurační soubor 
+<filename>yaboot.conf</filename> a první část zavaděče OpenFirmware
+&mdash; <command>ofboot.b</command>. Tato oblast se nemusí a neměla by
+se připojovat do souborového systému, natož na ni kopírovat jádro nebo
+něco podobného. Pro manipulaci s touto oblastí slouží utility
+<command>ybin</command> a <command>mkofboot</command>.
+
+</para><para>
+
+Aby mohl OpenFirmware zavést &debian; automaticky, měla by se zaváděcí
+oblast objevit před všemi ostatními oblastmi na disku, obzvláště před
+zaváděcími oblastmi MacOS. To znamená, že zaváděcí oblast by měla být
+první, kterou vytvoříte. Ovšem i když přidáte zaváděcí oblast později,
+můžete použít program <command>mac-fdisk</command> a příkazem
+<userinput>r</userinput> přeskládat tabulku oblastí tak, aby tato
+oblast následovala hned po tabulce rozdělení disku (což je vždy první
+oblast). Toto pořadí je logické, ne fyzické uspořádání na disku, ale o
+to nám jde. 
+
+</para><para>
+
+Apple disky totiž obsahují několik malých oblastí pro ovladače. Pokud
+chcete mít na disku Debian i MacOSX, musí tyto oblasti zůstat
+zachovány včetně malé HFS oblasti (její minimální velikost je 800k).
+To je proto, že MacOSX nabízí při každém zavádění inicializaci všech
+disků, které nemají aktivní MacOS oblasti a oblasti s ovladači.
+
+</para>
+  </sect2>
diff --git a/cs/partitioning/partition/sparc.xml b/cs/partitioning/partition/sparc.xml
new file mode 100644
index 000000000..5bd3fb221
--- /dev/null
+++ b/cs/partitioning/partition/sparc.xml
@@ -0,0 +1,32 @@
+<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
+<!-- $Id$ -->
+<!-- original version: 11648 -->
+
+  <sect2 arch="sparc"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
+<para>
+
+Abyste mohli zavést systém, jediná možnost je vytvořit na zaváděcím
+disku <quote>Sun disk label</quote>, protože OpenBoot PROM rozumí jedině tomuto
+rozložení oblastí. Pro vytvoření <quote>Sun disk label</quote> se v
+<command>fdisk</command>u používá klávesa <keycap>s</keycap>.
+
+</para><para>
+
+Dále si na &arch-title; discích dejte pozor, aby první oblast na
+zaváděcím disku začínala na nultém cylindru. To znamená, že první
+oblast bude obsahovat i tabulku oblastí a zaváděcí blok, které leží
+v prvních dvou sektorech disku. V žádném případě
+<emphasis>nesmíte</emphasis> na první oblast zaváděcího disku dávat
+oblast pro virtuální paměť, protože tyto oblasti mažou prvních několik
+sektorů z oblasti. Klidně zde můžete umístit oblasti Ext2 nebo UFS,
+protože se zaváděcího bloku ani tabulky oblastí nedotknou.
+
+</para><para>
+
+Také se doporučuje, aby třetí oblast byla typu 5, což je <quote>Whole
+disk</quote>. Tato oblast obsahuje celý disk (od prvního cylindru až k
+poslednímu). Kromě toho, že je to zažitá konvence, tak tím pomůžete
+zavaděči <command>SILO</command>.
+
+</para>
+  </sect2>