Rename some i386 files/directories to x86 because of AMD64 inclusion

1 files changed, 0 insertions, 78 deletions

diff --git a/cs/partitioning/partition/i386.xml b/cs/partitioning/partition/i386.xml
deleted file mode 100644
index 7551441c6..000000000
--- a/cs/partitioning/partition/i386.xml
+++ /dev/null
@@ -1,78 +0,0 @@
-<!-- $Id$ -->
-<!-- original version: 35590 -->
-
-  <sect2 arch="x86"><title>Dělení disku na &arch-title;</title>
-<para>
-
-BIOS osobních počítačů obvykle přidává další omezení na rozdělení
-disku. Je určeno, kolik můžete na disku připravit <quote>primárních</quote> a
-<quote>logických</quote> oddílů. Starší BIOSy z let 1994-1998 dokáží zavést
-systém jen z části disku. Informace na toto téma podávají dokumenty
-<ulink url="&url-partition-howto;">Linux Partition HOWTO</ulink> a
-<ulink url="&url-phoenix-bios-faq-large-disk;">Phoenix BIOS
-FAQ</ulink>, zde uvádíme jen stručný přehled.
-
-</para><para>
-
-<quote>Primární</quote> oddíly jsou původní koncept rozdělení disku. Na disku
-mohou být maximálně čtyři. Toto omezení překonávají oddíly
-<quote>rozšířené</quote> a <quote>logické</quote>. Změníte-li primární oddíl na rozšířený,
-můžete tento prostor využít k vytvoření libovolného počtu (max. 60)
-logických částí. Na disku lze však vytvořit maximálně jeden rozšířený
-oddíl.
-
-</para><para>
-
-Linux omezuje počet oddílů na disk takto: 15 oddílů pro disky SCSI
-(tři primární a dvanáct logických) a 63 oddílů na discích IDE
-(3 primární a 60 logických). Standardní &debian; nabízí na každém
-disku pouze 20 zařízení pro oblasti, takže pokud chcete využívat
-oblasti s číslem větším než 20, musíte odpovídající zařízení vytvořit
-ručně.
-
-</para><para>
-
-Jestliže máte velký IDE disk na kterém nepoužíváte ani LBA adresování,
-ani překládací ovladač od výrobce, pak musíte umístit zaváděcí oddíl
-(obsahující jádro) do prvních 1024 cylindrů na disku (obvykle prvních
-524 megabajtů).
-
-</para><para>
-
-Toto omezení neplatí pro novější BIOSy (podle výrobce 1995-98),
-které podporují <quote>Enhanced Disk Drive Support Specification</quote>.
-Lilo, linuxový zavaděč, i debianí alternativní zavaděč
-<command>mbr</command> musí použít BIOS pro načtení jádra z disku do
-operační paměti. Jestliže jsou v BIOSu přítomna rozšíření pro přístup
-k velkým diskům (přes přerušení 0x13), pak budou použita. V opačném
-případě je použito původní rozhraní pro přístup k diskům, které
-bohužel neumí adresovat oblasti nad 1023. cylindrem.
-Avšak v okamžiku, kdy je Linux zaveden, už nezáleží na omezeních
-BIOSu, protože Linux k přístupu na disky BIOS nepoužívá.
-
-</para><para>
-
-Pokud máte velký disk, možná budete chtít využít techniku překladu
-cylindrů, kterou můžete zapnout v BIOSu (jako třeba LBA <quote>Logical
-Block Addressing</quote> nebo CHS <quote>Large</quote> módy).
-Více informací ohledně velkých disků najdete v
-<ulink url="&url-large-disk-howto;">Large Disk HOWTO</ulink>.
-Pokud používáte techniku překladu cylindrů a BIOS nepodporuje
-rozšíření pro přístup k velkým diskům, pak se vaše zaváděcí oblast
-musí vlézt do <emphasis>přeloženého</emphasis> ekvivalentu
-1024. cylindru.
-
-</para><para>
-
-Pro splnění těchto požadavků doporučujeme vytvořit malou oblast
-na začátku disku (25-50MB by mělo stačit), která se použije jako
-zaváděcí. Ostatní oblasti je pak možné vytvořit kdekoliv ve zbylém
-místu. Zaváděcí oblast <emphasis>musí</emphasis> být připojena jako
-<filename>/boot</filename>, protože v tomto adresáři se uchovávají
-linuxová jádra.
-Takovéto nastavení bude fungovat na libovolném počítači, bez ohledu
-na to, zda používá nebo nepoužívá LBA, CHS nebo zda podporuje
-rozšíření pro přístup k velkým diskům.
-
-</para>
-  </sect2>