Standardní zavaděč na architektuře &architecture; se jmenuje silo. Kompletní dokumentace se nachází v adresáři /usr/share/doc/silo/. SILO se používá a konfiguruje, až na několik výjimek, podobně jako LILO. SILO však umožňuje zavést libovolné jádro na disku, a to ani nemusí být uvedeno v konfiguračním souboru /etc/silo.conf. To je umožněno tím, že SILO umí číst linuxové oblasti a navíc je /etc/silo.conf čten až při zavádění, takže odpadá spouštění silo po každé instalaci nového jádra (jak je to nutné se zavaděčem LILO). SILO také umí číst oblasti UFS, což znamená, že může zavést systém i z oblastí SunOSu a Solarisu. Jistě tušíte, že SILO je dobrá volba, pokud chcete instalovat GNU/Linux na počítač sdílený se systémy SunOS/Solaris.