Shell můžete během instalace získat několika způsoby. Pokud zrovna neinstalujete přes sériovou konzoli, je nejjednodušší se přepnout na druhou virtuální konzoli klávesami Levý Alt F2 (na macintoshí klávesnici Option F2 ), kde běží samostatný klon Bourne shellu nazvaný ash. Zpět do instalátoru se dostanete klávesovou zkratkou Levý Alt F1 . Používáte-li grafický instalátor, podívejte se též na kapitolu . Pokud se nemůžete přepínat mezi virtuálními konzolami, můžete shell spustit z hlavního menu příkazem Spustit shell. Po vykonání potřebných příkazů se zpět do menu vrátíte příkazem exit. V tomto okamžiku běží systém z RAMdisku a nabízí několik základních unixových nástrojů. Seznam dostupných programů můžete zjistit příkazy ls /bin /sbin /usr/bin /usr/sbin a help. Shell má některé příjemné vlastnosti svých větších bratříčků, jako je historie a automatické doplňování příkazů. Pro úpravu souborů máte k dispozici textový editor nano. Přestože můžete v shellu provádět téměř cokoliv, co vám dostupné programy umožní, měli byste raději používat menu instalačního programu — shell a jeho příkazy jsou zde jen pro případ, že se něco pokazí. Ruční spouštění příkazů ze shellu totiž může kolidovat s instalačním procesem. Konkrétně pro inicializaci odkládací oblasti byste měli použít menu a ne shell, protože instalační program jinak nepozná, že jste tento krok již provedli.