Nyní nastal čas rozdělit pevné disky. Pokud se při dělení disků zrovna necítíte silní v kramflecích, nebo pokud chcete o rozdělování disků dozvědět více, podívejte se do dodatku . Jestliže byl disk původně použit v Solarisu, dělení disků nemusí rozpoznat správnou velikost disku. Vytvoření nové tabulky oblastí nepomůže. Pomůže však vynulování několika prvních sektorů disku: # dd if=/dev/zero of=/dev/hdX bs=512 count=2; sync Mějte na paměti, že tímto znepřístupníte všechna data, která se na disku dosud nacházela. Nejprve vám bude nabídnuta možnost automaticky rozdělit buď celý disk, nebo dostupné volné místo na disku. Tato volba se někdy nazývá asistované rozdělení, protože do dělení můžete sami zasáhnout. Pokud nechcete využít automatické dělení disku, zvolte z nabídky Ručně. Nástroj pro dělení disků v &d-i;u je poměrně všestranný. Umožňuje vytvářet mnoho různých schémat dělení disků, používat různé tabulky oblastí, souborové systémy a pokročilá bloková zařízení. Konkrétní dostupné možnosti závisí převážně na architektuře instalovaného počítače, ale také na dalších faktorech, jako je velikost operační paměti (při nedostatku operační paměti nemusí být některé možnosti k dispozici). Lišit se mohou také výchozí hodnoty. Například typ tabulky rozdělení disku může být různý pro menší a větší disky. Některé možnosti je možno změnit jen při instalaci se střední nebo nízkou prioritou otázek. Při vyšších prioritách se použijí výchozí hodnoty. Instalační systém umožňuje použít různé druhy pokročilého dělení disku a zajímavých úložných zařízení, často i kombinovaně. Logical Volume Management (LVM) Softwarový RAID Podporovány jsou RAID úrovně 0, 1, 4, 5, 6 a 10. Šifrování Serial ATA RAID (pomocí dmraid) Taktéž nazývaný falešný RAID nebo BIOS RAID. Podpora pro Serial ATA RAID je dostupná pouze pokud ji povolíte při zavádění instalačního systému. Více informací naleznete na naší Wiki. Multipath (experimentální) Podpora pro multipath je dostupná pouze pokud ji povolíte při zavádění instalačního systému. Více informací naleznete na naší Wiki. Podporovány jsou následující souborové systémy. ext2r0, ext2, ext3, ext4 Výchozí souborový systém je ve většině případů ext4. Při použití automatického dělení se pro /boot oblast implicitně použije ext2. jfs (není dostupný na všech architekturách) ufs Výchozí souborový systém. xfs (není dostupný na všech architekturách) zfs Protože podpora ZFS v instalačním systému je stále ještě ve vývoji, jsou podporovány jen základní vlastnosti ZFS. Některé vlastnosti je možno povolit po instalaci ručně, ale existuje několik úskalí: Při instalaci bude každý ZFS pool hostit jen jeden souborový systém. Po instalaci je možno v poolu vytvořit další souborové systémy příkazem zfs create. Při instalaci se bude každý ZFS pool skládat z právě jedné oblasti. Po instalaci můžete takovýto ZFS pool změnit na vícediskový příkazem zpool add, případně na zrcadlený příkazem zpool attach. Ovšem pozor, neměli byste to provádět na poolu, který hostí kořenový souborový systém, protože byste tak znemožnili GRUBU tento systém zavést. Při instalaci není podporována komprese. Po instalaci ji můžete povolit nastavením příznaku compression (viz příkaz zfs set). Při nastavování komprese is dejte pozor na pool obsahující kořenový souborový systém, protože GRUB umí zavádět systém jen při použití výchozí komprese (lzjb). reiserfs (volitelný, není dostupný na všech architekturách) Podpora pro souborový systém Reiser již není dostupná automaticky, ale můžete ji povolit při spuštění instalace se střední nebo nízkou úrovní otázek tak, že necháte nahrát komponentu partman-reiserfs. Podporována je pouze verze 3. jffs2 Na některých systémech se používá pro čtení flash paměti. Není možné vytvářet nové souborové systémy tohoto typu. qnx4 Stávající souborové systémy budou rozpoznány a je možné jim přiřadit přípojné body, ale není možné vytvářet nové souborové systémy tohoto typu. FAT16, FAT32 NTFS (jen pro čtení) U stávajících souborových systémů NTFS je možné změnit jejich velikost a je možné jim přiřadit přípojné body, ale není možné vytvářet nové souborové systémy tohoto typu. Zvolíte-li automatické rozdělování, měli byste mít na výběr několik možností: vytvořit oblasti přímo na disku (klasický způsob), použít Logical Volume Management (LVM), nebo použít šifrované LVM Instalátor zašifruje skupinu svazků pomocí 256 bitového klíče AES a využije pro to dm-crypt, který je součástí linuxového jádra. . Ve druhém a třetím případě vytvoří instalátor většinu oblastí uvnitř jedné veliké; výhoda je ta, že oblasti uvnitř této veliké oblasti pak můžete relativně jednoduše zvětšovat a případně zmenšovat. U šifrovaného LVM bude tato veliká oblast šifrovaná a pro přístup k datům na ní uloženým budete muset znát přístupovou frázi. Šifrované LVM má ještě jednu výhodu, a to tu, že před použitím se celá oblast přepíše náhodnými daty, takže nebude možné rozeznat, které části oblasti se aktivně používají, a také tím zrušíte stopy po předchozích instalacích. Musíte však počítat s tím, že mazání zabere určitý čas, který může být u větších oblastí docela značný. (Šifrované) LVM nemusí být k dispozici na všech architekturách. Při automatickém rozdělení pomocí LVM (nebo šifrovaného LVM), se budou muset na zvolený disk zapsat některé změny provedené v tabulce oblastí. Tyto změny z disku efektivně smažou všechna stávající data a tento krok nebudete moci vrátit zpět. Před samotným zápisem však budete pro jistotu dotázáni. Pokračujete-li v automatickém rozdělování (klasickém nebo LVM) celého disku, budete nejprve požádáni, abyste vybrali disk, který chcete použít. Máte-li více disků, dejte dobrý pozor, který disk zvolíte, protože pořadí, ve kterém jsou vypsány, se může lišit od toho, na které jste zvyklí. V identifikaci disků může pomoci i jejich velikost. Dále si budete moci vybrat z několika připravených schémat rozdělení disku (viz tabulka níže). Všechny možnosti mají svá pro a proti, některé argumenty jsou zmíněny v dodatku . Pokud si nejste jisti, zvolte první možnost. Pamatujte však, že asistované dělení vyžaduje určitou minimální velikost volného místa, se kterým může pracovat. Nemáte-li k dispozici zhruba 1GB volného místa (závisí na zvoleném způsobu dělení), asistované dělení selže. Způsob dělení Minimální místo Vytvořené oblasti Všechny soubory v jedné oblasti 600MB /, swap Samostatná oblast pro /home 500MB /, /home, swap Samostatné oblasti pro /home, /usr, /var a /tmp 1GB /, /home, /usr, /var, /tmp, swap Pokud jste zvolili automatické rozdělení pomocí (šifrovaného) LVM, vytvoří se také malá oblast pro /boot. Ostatní oblasti, včetně odkládací, budou vytvořeny uvnitř LVM. Na architektuře &arch-title; se při automatickém rozdělení disku vytvoří malá zaváděcí oblast pro zavaděč EFI, formátovaná souborovým systémem FAT16. Při ručním dělení disku přibude ve formátovacím menu položka Použít oblast jako zaváděcí EFI oblast. Na další obrazovce se zobrazí tabulka rozdělení disku(ů) společně s informacemi o souborových systémech a přípojných bodech. Seznam oblastí může vypadat třeba takto: IDE1 master (hda) - 6.4 GB WDC AC36400L 1. primární 16.4 MB B f ext2 /boot 2. primární 551.0 MB swap swap 3. primární 5.8 GB ntfs pri/log 8.2 MB VOLNÉ MÍSTO IDE1 slave (hdb) - 80.0 GB ST380021A 1. primární 15.9 MB ext3 2. primární 996.0 MB fat16 3. primární 3.9 GB xfs /home 5. logická 6.0 GB f ext3 / 6. logická 1.0 GB f ext3 /var 7. logická 498.8 MB ext3 8. logická 551.5 MB f swap swap 9. logická 65.8 GB ext2 Jak je vidět, v počítači jsou dva pevné disky rozdělené na několik oblastí. Každý řádek popisující oblast zobrazuje její pořadí, typ, velikost, volitelné příznaky, souborový systém a (pokud existuje) přípojný bod. Na prvním disku je ještě kousek volného místa. Tímto je automatické rozdělení disků u konce. Pokud jste s navrženým rozdělením spokojeni, stačí z nabídky vybrat Ukončit rozdělování. V opačném případě můžete zvolit možnost Vrátit zpět změny provedené na oblastech a znovu spustit automatické rozdělování, případně podle návodu níže ručně doladit změny v navrhovaném rozdělení disku. Zvolíte-li ruční rozdělení disků, objeví se podobná obrazovka jako o dva odstavce výše, ale zatím nebude mít přiřazeny přípojné body. Pokud chcete v tabulce něco změnit, vyberte ze seznamu objekt, který chcete upravit a stiskněte &enterkey;. Objektem je míněn disk, oblast nebo volné místo. S každým objektem můžete provádět různé akce. Jestliže vyberete dosud nedotčený disk, na kterém nejsou ani oblasti ani volné místo, bude vám nabídnuta možnost vytvoření nové tabulky oblastí (to je nutné k tomu, abyste mohli vytvářet oblasti). Po této akci se pod vybraným diskem zobrazí řádka nadepsaná VOLNÉ MÍSTO. Vyberete-li volné místo, partman vám nabídne vytvoření nové oblasti. Nejprve musíte odpovědět několik základních otázek jako velikost nové oblasti, typ (primární nebo logická) a umístění (na začátku nebo na konci volného místa). Poté se zobrazí detailní pohled na novou oblast. Naleznete zde položky jako přípojný bod, volby připojení, zaváděcí příznak nebo způsob použití. Pokud vám nevyhovují přednastavené hodnoty, můžete je upravit dle libosti. Nejdůležitější volbou Použít jako: můžete změnit souborový systém dané oblasti včetně možnosti použít oblast jako odkládací prostor, softwarový RAID, LVM nebo ji nepoužít vůbec. Další příjemnou vlastností je možnost zkopírovat na oblast stávající data z jiné oblasti. Až budete s oblastí spokojeni, vyberte položku Skončit s nastavováním oblasti, což vás vrátí zpět do hlavní obrazovky rozdělování disků. Pokud se rozhodnete, že chcete něco změnit na stávající oblasti, jednoduše ji vyberte a stiskněte &enterkey;. Ocitnete se ve stejné obrazovce jako při vytváření nové oblasti a tedy máte i stejné možnosti nastavení. Jedna věc, která nemusí být na první pohled zcela zřejmá je fakt, že u většiny oblastí můžete změnit jejich velikost - stačí vybrat položku, která zobrazuje velikost oblasti. Změna velikosti by měla fungovat minimálně se souborovými systémy fat16, fat32, ext2, ext3 a swap. Pokud se vám oblast nelíbí, můžete ji z tohoto menu i smazat. Nezapomeňte vytvořit aspoň dvě oblasti — jednu pro odkládací prostor (swap) a jednu pro kořenový souborový systém (který musí být připojen jako /). Bez připojeného kořenového souborového systému vám partman nedovolí pokračovat. Chcete-li s rozdělováním pomoci, můžete kdykoliv z rozdělovacího menu vybrat možnost Automaticky rozdělit disk nebo Automaticky rozdělit volné místo. Pokud zapomenete vytvořit a nastavit zaváděcí EFI oblast, partman to zjistí a dokud vše nespravíte, nenechá vás pokračovat. Jestliže budete ve vytváření své tabulky oblastí příliš kreativní a uvedete ji do nepoužitelného stavu, můžete se vždy vrátit do výchozího bodu volbou Vrátit zpět změny provedené na oblastech V určitých případech (jako je použití LVM) nebudete moci vrátit všechny změny, protože některé z nich jsou již zapsány na disku. Naštěstí vás však instalační program bude před každou trvalou změnou varovat. . partman samotný je poměrně malý a hloupý program, avšak jeho schopnosti mohou být rozšiřovány moduly instalačního programu. Pokud tedy nevidíte všechny slibované vlastnosti, přesvědčte se, že máte nahrány příslušné moduly (např. partman-ext3, partman-xfs nebo partman-lvm) a že jsou tyto podporovány vaší architekturou. Až budete s rozdělením disků hotovi, vyberte z nabídky Ukončit rozdělování a zapsat změny na disk. Zobrazí se seznam provedených změn a budete požádáni o potvrzení, zda opravdu chcete vytvořit nové souborové systémy.