Uživatelé obvykle instalují balíky programem apt-get z balíku apt, případně některou nadstavbou typu aptitude nebo synaptic Ve skutečnosti balíky instaluje program na nižší úrovni: dpkg. dpkg je podle potřeby volán z nástroje apt-get, který se stará o získání potřebných balíků ze sítě, CD nebo jiného zdroje a také o vyřešení závislostí mezi nimi. . Pravdou je, že aptitude je již nějakou dobu upřednostňovaným nástrojem pro správu balíků a uživatelé si ji velmi rychle oblíbili pro její pokročilé funkce jako je hledání dle různých kritérií nebo interaktivní řešení závislostí. Aby aptitude nebo apt věděli, odkud mají získávat balíky, musí se nastavit. S tím pomůže komponenta apt-setup, která výsledky svého snažení zapíše do souboru /etc/apt/sources.list a který můžete po instalaci prozkoumat a v případě potřeby upravit. Instalujete-li s výchozí prioritou otázek, instalátor nastaví většinu věcí automaticky na základě typu instalace (síťová, CD/DVD) a dříve zodpovězených otázek. Jestliže jste například zavedli instalaci ze sítě, zvolili jako výchozí jazyk češtinu a neměnili nastavení zrcadla, použije se pravděpodobně síťový zdroj ftp.cz.debian.org. Ve většině případů se automaticky přidá zrcadlo s bezpečnostními aktualizacemi a v případě stabilní verze distribuce také archiv služby volatile, která poskytuje novější verze rychle se měnících balíků, jako jsou vzory a pravidla pro antivirové a antispamové programy. Při instalaci s nižší prioritou otázek (např. v expertním režimu) můžete rozhodovat o více nastaveních. Můžete si sami vybrat, zda budete používat bezpečnostní aktualizace a službu volatile a také zda chcete mít přístupné balíky ze sekcí contrib a non-free. Instalujete-li z CD nebo DVD, které je součástí celé sady, instalátor se zeptá, zda chcete prozkoumat dodatečná CD/DVD. Pokud taková média máte, doporučujeme souhlasit, protože pak můžete jednoduše instalovat balíky na nich uložené. Nemáte-li další média, nic se neděje — jejich použití není nutné. Nepoužijete-li ani síťové zrcadlo (další kapitola), znamená to pouze, že se nemusí nainstalovat všechny balíky z úloh, které si vyberete v příštím kroku. Balíky jsou na médiích uloženy podle popularity, což znamená, že pro nejběžnější instalace postačí pouze několik prvních CD. Balíky z posledního CD využije jen velmi málo uživatelů. To také znamená, že zakoupení nebo stažení a vypálení celé sady CD je jen plýtvání, protože většinu médií stejně nevyužijete. Ve většině případů je rozumné stáhnout nejvýše prvních 8 CD (často postačí první 3) a případné další balíky instalovat z Internetu. Pro DVD platí něco podobného — jedno nebo dvě DVD pokryjí většinu potřeb. Zjednodušeně se dá říci, že pro standardní desktopovou instalaci s prostředím GNOME stačí první 3 CD. Pro alternativní desktopová prostředí (KDE nebo Xfce) jsou zapotřebí další CD. První DVD lehce pokryje všechna tři desktopová prostředí. Pořadí, ve kterém necháte média prozkoumat, nehraje žádnou roli. Je ovšem vhodné nechat prozkoumat média pouze ze stejné sady, protože tak předejdete potenciálním problémům se závislostmi balíků. Jednou z otázek, která se zobrazí téměř ve všech případech, je použití síťového zrcadla. Většinou stačí použít výchozí možnost, ale existuje několik výjimek. Pokud neinstalujete z velkého CD nebo DVD, případně z obrazu velkého CD/DVD, měli byste použití síťového zrcadla povolit, protože jinak skončíte pouze s minimálním systémem. Máte-li pomalé internetové připojení je lepší v dalším kroku instalace nevybírat úlohu Desktopové prostředí. Instalujete-li z jediného velkého CD nebo obrazu CD (ne DVD), není použití síťového zrcadla nutné, ale rozhodně je doporučované, protože CD obsahuje jen omezené množství balíků. Máte-li pomalé internetové připojení, je lepší zde síťové zrcadlo nevybírat a dokončit instalaci jenom s tím, co je na prvním CD. Další balíky pak můžete doinstalovat po skončení instalace ze svého nového systému. Jestliže instalujete z DVD, nebo k instalaci používáte obraz DVD, je potřeba síťového zrcadla mnohem menší, protože všechny balíky potřebné pro základní instalaci by se měly nacházet na DVD. To stejné platí v případě, že použijete sadu několika CD. Jednou z výhod použití síťového zrcadla je, že pokud od vytvoření médií vyšla nová minoritní verze &debian;u, automaticky získáte aktualizované balíky z novějších vydání (r1, r2, r3, …). Můžete tak prodloužit životnost médií bez obav o bezpečnost nebo stabilitu systému. Stručně: s výjimkou pomalého internetového připojení je použití síťového zrcadla dobrý nápad. Bude-li stejná verze balíku k dispozici na síti i na CD/DVD, instalátor vždy použije balík z CD/DVD. Množství stažených dat závisí na: úlohách vybraných v dalším kroku balících, které jsou k dispozici na CD/DVD zda se na síťových zrcadlech vyskytují novější verze balíků, než jsou na CD/DVD (opravy závažných chyb, bezpečnostní aktualizace) Poslední bod znamená, že i když použití zrcadla zakážete, je možné, že se z Internetu stáhnou balíky, ve kterých byla nalezena bezpečnostní chyba, nebo pro které existuje novější verze na službě volatile (za předpokladu, že jste použití těchto služeb také nezakázali). Jestliže jste během instalace zvolili použití síťového zrcadla, bude vám nabídnut seznam geograficky blízkých (a tedy doufejme rychlých) zrcadel. Není v tom žádná magie, použijí se zrcadla ze země, kterou jste zvolili na počátku instalace. Pokud se váš počítač nachází na síti, na které se používá pouze protokol IPv6, nemusí výchozí nabídnuté zrcadlo fungovat. Všechna zrcadla jsou totiž dostupná přes IPv4, ale pouze některá přes IPv6. Jelikož se situace mění každým okamžikem, není tato informace dostupná přímo v instalačním systému. Jestliže výchozí nabídnuté zrcadlo IPv6 nepodporuje, zkuste nějaké jiné, případně zvolte možnost zadat informace ručně a jako název zrcadla zadejte ftp.ipv6.debian.org. Nebude to asi nejrychlejší, ale bude to fungovat. Další možností, zatím ne zcela oficiální, je při ručním zadávání zrcadla zadat http.debian.net. Nejedná se o fyzické zrcadlo, ale o službu, která vás automaticky přesměruje na topologicky nejbližší zrcadlo. Služba bere v úvahu i protokol, kterým k ní přistupujete, takže v případě IPv6 by vás měla přesměrovat na blízké zrcadlo podporující právě protokol IPv6. Při ručním zadávání zrcadla je možné kromě jména počítače použít i IP adresu a volitelně i číslo portu. Při zadávání IPv6 adresy je nutné ji obklopit hranatými závorkami, např. takto: [2001:db8::1].