Tento dokument popisuje, jak nainstalovat &debian; &releasename; pro architekturu &arch-title; (&architecture;) pomocí nového instalačního programu. Jedná se o rychlého průvodce instalačním procesem, který by měl pokrýt většinu typických instalací. V případech, kdy je vhodné sdělit více informací, se odkazujeme do hlavního dokumentu: &debian; — Instalační příručka. &d-i; je stále ve fázi testování. Zaznamenáte-li během instalace nějaké chyby, podívejte se do , kde naleznete instrukce, jak je nahlásit. Pokud máte otázky, na které nemůžete nalézt odpovědi v tomto dokumentu, ptejte se v diskuzní skupině debian-boot (&email-debian-boot-list;) nebo na IRC (kanál #debian-boot v síti freenode). Chcete-li rychle stáhnout obrazy CD, podívejte se na domovskou stánku &d-i;u. Tým debian-cd nabízí obrazy CD s &d-i;em na stránce Debian CD. Více informací o získání CD naleznete v kapitole . Některé metody instalace vyžadují jiné soubory než obrazy CD. Odkazy na jiné soubory naleznete na domovské stránce &d-i;u. Kapitola vysvětluje, jak najít na zrcadlech Debianu ty správné obrazy. Následující podkapitoly osvětlují, které obrazy byste měli použít pro který typ instalace. Pro instalaci &releasename; existují dva různé obrazy síťových CD. Tyto obrazy mají sloužit k zavedení instalačního systému z CD a k instalaci zbytku ze sítě (proto jim říkáme síťové). Rozdíl mezi oběma obrazy spočívá v tom, že na plném síťovém obrazu jsou i balíčky se základním systémem, zatímco u menšího síťového CD je musíte stáhnout ze sítě. Pokud byste raději nepoužili síť, můžete si stáhnout i plné (650 MB) CD, které k instalaci síť nepotřebuje. (Z celé sady vám bude stačit pouze první obraz.) Stáhněte si preferovaný obraz a vypalte jej na CD. Pro zavedení z CD možná budete muset změnit nastavení v BIOSu, viz . Pro zavedení PowerMacu z CD stiskněte během zavádění klávesu c. Další možnosti zavádění z CD naleznete v . Nemůžete-li zavádět z CD, můžete si stáhnout obrazy disket. Budete potřebovat soubor floppy/boot.img, floppy/root.img a možná některý z obrazů s ovladači. Zaváděcí disketa bude ta, na kterou zapíšete boot.img. Po zavedení jádra z této diskety budete požádáni o vložení druhé diskety (je na ní obraz root.img). Chystáte-li se instalovat ze sítě, je lepší si stáhnout i disketu floppy/net-drivers.img, na které se nachází další ovladače síťových karet a podpora pro PCMCIA. Máte-li CD, ale nemůžete z něj zavádět, zaveďte instalační systém z disket a s pomocí ovladačů na floppy/cd-drivers.img připojte instalační CD. Dále postupujte jako u běžné instalace z CD. Diskety jsou jedním z nejnespolehlivějších dostupných médií, takže buďte připraveni na možné problémy (viz ). Každý soubor s příponou .img zapište na jednu disketu. K tomu můžete použít příkaz dd, nebo nějaký jiný způsob - viz . Protože budete mít nejméně dvě diskety, je dobré si je popsat. Instalovat můžete také z výměnných USB zařízení. Například USB klíčenka je šikovným instalačním zařízením, které můžete nosit stále s sebou a velmi rychle tak rozšiřovat řady počítačů s Debianem. USB klíčenku připravíte jednoduše. Nejprve stáhněte soubor hd-media/boot.img.gz, rozbalte jej a výsledný obraz zapište přímo na 128 MB klíčenku. Tím samozřejmě zrušíte všechna data, která na ní byla — na jejich místě se nyní usadil souborový systém FAT obsahující několik souborů. Souborový systém připojte a nakopírujte na něj obraz síťového CD. Na jméně obrazu nezáleží, jediná podmínka je, že musí končit na .iso. Funkční klíčenku s instalačním programem lze vyrobit více cestami, z nichž některé jsou popsány v kapitole . (Například návod, jak použít klíčenku menší než 128 MB.) Některé BIOSy umí zavádět přímo z USB, jiným je třeba pomoci. Hledejte menu, které povolí zavádění z removable drive nebo USB-ZIP. Pokud ani to nepomůže, budete muset nastartovat z diskety a USB použít pro zbytek instalace. Užitečné tipy naleznete v kapitole . Zavádění systémů Macintosh z USB zařízení vyžaduje ruční zásah do Open Firmwaru. Postup naleznete v . Další z možností, jak zavést &d-i; je pomocí sítě. Konkrétní postup závisí na vaší architektuře a síťovém prostředí. Obecně budete potřebovat soubory z adresáře netboot/. Nejjednodušší cesta je asi přes PXE. Do adresáře /var/lib/tftpboot (nebo jiného podle vašeho tftp serveru) rozbalte soubor netboot/pxeboot.tar.gz. Nastavte DHCP server, aby klientům předal název souboru /pxelinux.0 a s trochou štěstí bude vše fungovat samo. Podrobnější informace naleznete v kapitole . Také je možné spustit instalační systém z pevného disku. Stáhněte si soubory hd-media/initrd.gz, hd-media/vmlinuz a obraz instalačního CD do kořenového adresáře pevného disku. Ujistěte se, že obraz CD má příponu .iso. Nyní již jen stačí zavést stažené jádro vmlinuz spolu s jeho ramdiskem initrd. Postup naleznete v kapitole . Po startu instalačního programu budete uvítáni úvodní obrazovkou. Nyní si můžete buď přečíst návod pro různé způsoby zavádění (viz ), nebo jednoduše stisknout &enterkey; a zavést instalaci. Chcete-li použít jádro řady 2.4, napište na výzvě boot: linux24. Jádro 2.6 není k dispozici při zavádění z disket. Za chvíli budete vyzváni k výběru jazyka, ve kterém má instalace probíhat. Po seznamu se můžete pohybovat šipkami, pro pokračování stiskněte &enterkey;. Dále budete dotázáni na výběr země. Pokud není požadovaná země v zobrazené nabídce, můžete přejít do úplného seznamu zemí světa. Můžete být vyzváni na potvrzení klávesnicového rozložení. Pokud si nejste jisti, ponechte výchozí návrh. Nyní se pohodlně usaďte a nechte &d-i;, aby rozpoznal základní hardware a nahrál zbytek sebe sama z CD, disket, USB, apod. Instalační program se pokusí rozpoznat síťová zařízení a nastavit síťování přes DHCP. Pokud nejste připojeni k síti, nebo pokud nepoužíváte DHCP, budete mít možnost nastavit síť ručně. Nyní je správný čas pro rozdělení disků. Nejprve vám bude nabídnuta možnost automaticky rozdělit celý disk nebo volné místo na disku. Toto je doporučený způsob rozdělení disku pro začátečníky nebo pro lidi ve spěchu. Pokud nechcete využít této možnosti, vyberte z menu ruční nastavení tabulky oblastí. Máte-li stávající DOSové nebo windowsové oblasti, které chcete zachovat, buďte s automatickým dělením velmi opatrní. Pokud vyberete ruční dělení, můžete přímo v instalačním programu měnit velikost stávajících NTFS a FAT oblastí a vytvořit tak místo pro Debian; jednoduše vyberte oblast a zadejte její novou velikost. Na další obrazovce uvidíte svou tabulku oblastí s informacemi o tom, jak budou oblasti formátovány a kam budou připojeny. Pro změnu nastavení nebo pro smazání oblasti ji jednoduše vyberte a proveďte požadovanou akci. Pokud jste využili automatické dělení, mělo by stačit vybrat Ukončit rozdělování. Nezapomeňte vytvořit alespoň jednu oblast pro odkládací prostor a připojit kořenovou oblast na /. Více informací o rozdělování má kapitola . Nyní &d-i; naformátuje oblasti a zahájí instalaci základního systému, což může chvíli trvat. Následovat bude instalace jádra. Posledním krokem je instalace zavaděče. Pokud instalátor rozpozná na počítači jiné operační systémy, přidá je do zaváděcího menu. Implicitně se GRUB nainstaluje do hlavního zaváděcího záznamu prvního disku. K dispozici však máte i možnost instalovat zavaděč kamkoliv jinam. &d-i; vám oznámí, že instalace skončila. Vyjměte zaváděcí média (např. CD) a restartujte počítač klávesou &enterkey;. Měla by se spustit druhá fáze instalačního procesu, jež je popsaná v . Pokud potřebujete k instalaci více informací, přečtěte si . Pokud jste zdárně dokončili instalaci Debianu, najděte si chvilku a pošlete nám o tom krátkou zprávu. Nejjednodušší možností je nainstalovat si balík reportbug (apt-get install reportbug) a spustit příkaz reportbug installation-report. Pokud instalaci nedokončili, pravděpodobně jste narazili na chybu v &d-i;u. Abychom mohli tuto chybu odstranit a instalátor vylepšit, potřebujeme o problémech vědět. Najděte si prosím chvilku a nalezené chyby nahlaste (viz ). Doufáme, že se vám instalace Debianu líbí a že shledáváte Debian užitečným. Nyní byste si možná chtěli přečíst kapitolu .