&debian; neklade na hardware jiná omezení než ta, která jsou dána jádrem Linuxu nebo kFreeBSD a programy GNU. Tedy na libovolné počítačové architektuře, na kterou bylo přeneseno jádro Linuxu nebo kFreeBSD, knihovna libc, překladač gcc atd., a pro kterou existuje port &debian;u, můžete &debian; nainstalovat. Viz stránka s porty (). Než abychom se snažili popsat všechny podporované konfigurace hardwaru pro architekturu &arch-title;, zaměříme se spíše na obecné informace a uvedeme odkazy na doplňující dokumentaci. &debian; GNU/Linux &release; podporuje deset hlavních počítačových architektur a několik jejich variant. Architektura Označení v &debian;u Podarchitektura Varianta Intel x86 i386 AMD64 & Intel 64 amd64 ARM armel Marvell Kirkwood a Orion marvell Versatile versatile ARM s hardwarovým FPU armhf multiplatformní armmp multiplatformní pro systémy s LPAE armmp-lpae 64 bitové ARM arm64 32bit MIPS (big endian) mips MIPS Malta (32 bit) 4kc-malta MIPS Malta (64 bit) 5kc-malta Cavium Octeon octeon 64bit MIPS (little-endian) mips64el MIPS Malta 5kc-malta Cavium Octeon octeon Loongson 3 loongson-3 32bit MIPS (little endian) mipsel MIPS Malta (32 bit) 4kc-malta MIPS Malta (64 bit) 5kc-malta Cavium Octeon octeon Loongson 3 loongson-3 Power Systems ppc64el IBM POWER8 nebo novější 64 bitové IBM S/390 s390x IPL z VM-reader a DASD generic Tato verze dokumentu se zabývá instalací &debian;u s jádrem &arch-kernel; na architektuře &arch-title;. Pro ostatní podporované architektury jsou návody na stránkách Debian-Ports. Toto je první oficiální vydání systému &debian-gnu; pro architekturu &arch-title;. K vydání došlo, protože jsme přesvědčeni, že stav distribuce pro tuto architekturu je již uspokojivý a distribuce může být oficiálně uvolněna k širšímu použití. Jelikož jde o první verzi distribuce podporující tuto architekturu, nebyla distribuce prověřena širokou uživatelskou základnou a proto se v ní mohou vyskytovat chyby. Jakékoliv problémy, prosím, nahlaste na Bug Tracking System a nezapomeňte napsat, že chyba se týká platformy &arch-title; s jádrem &arch-kernel;. Také bude užitečné sledovat diskuzní list debian-&arch-listname; &supported-amd64.xml; &supported-arm.xml; &supported-i386.xml; &supported-mips.xml; &supported-powerpc.xml; &supported-s390.xml; &supported-sparc.xml; Z technického pohledu jsou notebooky obyčejné počítače, tudíž se na ně vztahuje vše napsané o stolních systémech. V dnešní době funguje většina notebooků bez problémů, od automatického uspávání po zavření víka, až po speciální tlačítka pro vypnutí Wi-Fi (režim v letadle). Jestliže notebook obsahuje nestandardní nebo proprietární hardwarové prvky, je možné že tyto speciální funkce nebudou fungovat. Na stránce Linux a notebooky zjistíte, zda na vašem notebooku GNU/Linux poběží. Tato architektura umožňuje využití více procesorů — tzv. symetrický multiprocesing (SMP). Více procesorů v počítači bylo původně doménou výkonných serverů, ale s uvedením konceptu vícejádrových procesorů, kdy jeden fyzický čip obsahuje několik procesorových jednotek, tzv. jader, se s nimi dnes setkáváme prakticky všude. Standardní jádro v distribuci &debian-gnu; &release; bylo sestaveno s podporou SMP, což by nemělo vadit ani při instalaci na jednoprocesorový počítač. Tato architektura umožňuje využití více procesorů — tzv. symetrický multiprocesing (SMP). Standardní jádro v distribuci &debian-gnu; &release; bylo sestaveno s podporou SMP-alternatives, což znamená, že jádro samo rozpozná počet procesorů (nebo procesorových jader) a na jednoprocesorových počítačích podporu SMP automaticky vypne. Více procesorů v počítači bylo původně doménou výkonných serverů, ale s uvedením konceptu vícejádrových procesorů, kdy jeden fyzický čip obsahuje několik procesorových jednotek, tzv. jader, se s nimi dnes setkáváme prakticky všude. Tato architektura umožňuje využití více procesorů — tzv. symetrický multiprocesing (SMP). Standardní jádro v distribuci &debian-gnu; &release; podporu SMP nezahrnuje. Instalaci by to vadit nemělo, protože jádro bez podpory multiprocesingu funguje i na systému s více procesory, systém však bude využívat pouze první procesor. Pro využití více než jednoho procesoru budete muset nahradit jádro operačního systému, viz . Pro jádro verze &kernelversion; zapnete podporu SMP tak, že v konfiguračním systému jádra vyberete v sekci &smp-config-section; položku &smp-config-option;. Tato architektura umožňuje využití více procesorů — tzv. symetrický multiprocesing (SMP). Standardní jádro v distribuci &debian; &release; bylo sestaveno s touto podporou, ale v závislosti na použitém instalačním médiu se toto jádro nemusí nainstalovat automaticky. Instalaci by to vadit nemělo, protože jádro bez podpory multiprocesingu funguje i na systému s více procesory, systém však bude využívat pouze první procesor. Pro využití více procesorů se budete muset podívat, zda se nainstalovalo SMP jádro. Pokud ne, doinstalujte si příslušný balík. Další možnost je sestavit si vlastní jádro operačního systému, viz . Pro jádro verze &kernelversion; zapnete podporu SMP tak, že v konfiguračním systému jádra vyberete v sekci &smp-config-section; položku &smp-config-option;. Podpora grafických karet v grafickém režimu závisí na tom, zda pro kartu existuje ovladač v projektu X.Org a v jádru. Základní podpora grafického framebufferu je poskytována jádrem, desktopová prostředí používají X.org. Podpora pokročilých vlastností, jako je hardwarová akcelerace 3D a videa, závisí na použitém hardwaru a v některých případech i na instalaci dodatečného firmware (viz ). Na moderních počítačích by měl grafický režim fungovat zcela automaticky. Sice byly zaznamenány případy, kdy byl firmware pro grafickou kartu vyžadován i pro základní podporu grafického režimu, ale to se jednalo o výjimky. Pro spoustu hardwaru funguje zcela automaticky i akcelerace 3D, ovšem stále existuje hardware, který pro správnou funkčnost vyžaduje binární blob (nezdokumentovaná hromada binárního kódu, o kterém není jisté, co vlastně dělá). Téměř všechny ARMové počítače mají grafický hardware zabudovaný přímo v sobě. Počítače se slotem pro zasunutí samostatné grafické karty existují, ale je jich jako šafránu. Naopak celkem běžný je hardware navržený zcela bez grafického výstupu. Základní zobrazování přes jaderný framebuffer by mělo fungovat na všech zařízeních s grafickým hardwarem, avšak rychlá 3D grafika nutně vyžaduje binární ovladače. Situace se mění docela rychle, ale v době vydání &releasename; jsou k dispozici svobodné ovladače pro nouveau (SoC Nvidia Tegra K1) a freedreno (SoC Qualcomm Snapdragon). Ostatní hardware vyžaduje nesvobodné ovladače třetích stran. Podrobnosti o podporovaných grafických kartách a ukazovacích zařízeních naleznete na . &debian-gnu; &release; je dodáván se systémem X.Org verze &x11ver;. Podporována je většina grafických karet běžně dostupných ve strojích Sparc. Grafické ovladače X.org jsou dostupné pro framebuffery sunbw2, suncg14, suncg3, suncg6, sunleo a suntcx, karty Creator3D a Elite3D (ovladač sunffb), video karty založené na ATI PGX24/PGX64 (ovladač ati) a karty založené na PermediaII (ovladač glint). Abyste mohli se systémem X.org používat kartu Elite3D, musíte navíc doinstalovat balík afbinit a přečíst si dokumentaci v něm obsaženou, kde zjistíte, jak kartu aktivovat. Není neobvyklé, že ve výchozí konfiguraci mají systémy Sparc dvě grafické karty. V takovém případě se může stát, že Linux nepřesměruje svůj výstup na kartu původně zvolenou firmwarem, ale na tu druhou. To pak může vypadat, jako by se zavádění zaseklo (poslední viditelná hláška bývá obvykle Booting Linux...). Jedním z možných řešení je fyzické odstranění jedné z grafických karet. Jinou možností je zakázání jedné karty pomocí parametru jádra. Nepožadujete-li grafický výstup, můžete též použít sériovou konzolu. Na některých systémech se sériová konzole aktivuje automaticky po odpojení klávesnice při vypnutém počítači. &network-cards.xml; &accessibility-hardware.xml; &supported-peripherals.xml; Některý hardware vyžaduje kromě samotného ovladače zařízení také firmware nebo mikrokód, který je třeba do zařízení před použitím nahrát. Nejčastěji se s tím setkáte u síťových karet (obzvláště bezdrátových), ale jsou známa i některá USB zařízení a dokonce řadiče disků. U mnoha grafických karet je základní funkčnost dostupná i bez dodatečného firmware, nicméně pro využití pokročilejších vlastností je třeba mít v systému nachystaný příslušný soubor s firmwarem. Ve starších zařízeních býval firmware nahrán permanentně v EEPROM nebo Flash paměti zařízení přímo od výrobce. To už se dnes příliš nenosí a proto je nutné soubor s firmwarem do zařízení nahrát při každém startu počítače. Naštěstí to nemusíme dělat ručně, ale postará se o to operační systém. Ve většině případů je firmware dle definice &debian;u nesvobodný a tudíž jej nelze zařadit ani do distribuce, ani do instalačního systému. Jestliže je ovladač samotný součástí &debian;u a firmware je možno legálně distribuovat, je možné, že ho naleznete jako samostatný balík v sekci non-free. Naštěstí to neznamená, že takový hardware nemůžete pro instalaci použít. Počínaje &debian;em 5.0 podporuje &d-i; nahrávání firmwaru z výměnných médií, jako jsou diskety nebo USB klíčenky. Tomuto tématu se podrobněji věnuje kapitola . Pokud se instalační systém zeptá na soubor s firmwarem pro nějaké zařízení a vy zrovna firmware nemáte, nebo nechcete do systému instalovat nesvobodný balík, můžete zkusit pokračovat i bez firmware. Je docela možné, že zařízení bude fungovat, pouze nebudou dostupné některé pokročilé funkce (toto je případ některých síťových karet s ovladačem tg3).