&boot-installer-intro-usb.xml; &boot-installer-intro-cd.xml; Pro zavedení instalátoru z Windows můžete buď získat instalační CD/DVD, případně USB klíčenku, jak popisuje kapitola , resp. , nebo stáhnout samostatnou Windows aplikaci dostupnou na zrcadlech &debian;u jako tools/win32-loader/stable/win32-loader.exe. Při použití instalačního CD nebo DVD, by se měl příslušný program spustit automaticky při vložení média do mechaniky. Pokud jej Windows nespustí, nebo pokud používáte USB klíčenku, můžete (před)instalační program spustit ručně tak, že se přepnete na příslušné zařízení a spustíte setup.exe. Po spuštění programu budete dotázáni na několik předběžných otázek a následně bude váš systém upraven pro zavedení instalačního systému &debian;u. Zaveďte operační systém DOS (ne Windows) například ze záchranného nebo diagnostického média. Pokud z DOSu můžete přistupovat na CD mechaniku, vložte do ní instalační CD a přepněte se na ni příkazem d: kde d je označení vaší CD mechaniky. Pokud CD mechaniku nemáte, nebo není z DOSu dostupná, nachystejte si předem příslušné soubory podle a přepněte se na disk, kam jste soubory umístili. Přesuňte se do podadresáře s preferovanou variantou jádra, např. cd \&x86-install-dir; . Preferujete-li grafickou instalaci, přejděte ještě do podadresáře gtk cd gtk . Nyní spusťte dávku install.bat. Zavede se jádro, které automaticky spustí instalační systém. Pro zavedení instalátoru z pevného disku musíte nejprve stáhnout potřebné soubory a umístit je podle kapitoly . Plánujete-li z disku jenom nastartovat a poté již všechno stáhnout ze sítě, měli byste použít soubor netboot/debian-installer/&architecture;/initrd.gz a odpovídající jádro netboot/debian-installer/&architecture;/linux. To vám umožní přerozdělit disk, ze kterého jste instalaci spustili. Pokud během instalace nebudete upravovat diskovou oblast, na které jsou soubory instalačního systému, můžete použít hd-media/initrd.gz, příslušné jádro a také obraz CD nebo DVD (musí končit na .iso). Instalační systém pak nebude vyžadovat připojení k síti. Pro zavaděč LILO musíte v souboru /etc/lilo.conf nastavit dvě důležité věci: říci zavaděči, že má při zavádění použít soubor initrd.gz jako RAMdisk, říci jádru vmlinuz, že má tento RAMdisk použít jako svou kořenovou oblast. Následuje příklad /etc/lilo.conf: image=/boot/newinstall/vmlinuz label=newinstall initrd=/boot/newinstall/initrd.gz Pokud vás zajímají pikantní detaily, prozkoumejte manuálové stránky initrd 4 a lilo.conf 5 . Nyní stačí spustit lilo a restartovat počítač. Postup pro GRUB1 je velmi podobný. Do souboru menu.lst v adresáři /boot/grub/ (občas též /boot/boot/grub/) přidejte následující záznam (předpokládejme, že /boot leží na první oblasti prvního disku): title Instalace Debianu root (hd0,0) kernel /boot/newinstall/vmlinuz initrd /boot/newinstall/initrd.gz a restartujte počítač. Postup pro GRUB2 je podobný jako u předchůdce, jenom soubor se místo menu.lst jmenuje grub.cfg a změnil se jeho formát: menuentry 'Instalace Debianu' { insmod part_msdos insmod ext2 set root='(hd0,msdos1)' linux /boot/newinstall/vmlinuz initrd /boot/newinstall/initrd.gz } Od teď by neměl být mezi jednotlivými zavaděči žádný rozdíl. Předpokládáme, že jste si již potřebné obrazy stáhli a podle vytvořili příslušné diskety. Zavedení z diskety je jednoduché. Zasuňte disketu do první disketové jednotky a normálně systém vypněte a znovu zapněte. Instalace z mechaniky LS-120 (ATAPI verze) je podporovaná, ovšem musíte jádru zadat umístění virtuální disketové mechaniky. Docílíte toho zaváděcím parametrem root=, kterému zadáte zařízení, na které ovladač ide-floppy připojí mechaniku LS-120. Například pokud ji máte připojenou jako první IDE zařízení na druhém kabelu, zadáte install root=/dev/hdc. Poznamenejme, že na některých stanicích kombinace kláves Control Alt Delete neprovede korektní reset počítače a je nutné použít tvrdý restart. Pokud instalujete z existujícího operačního systému (např. na stanici, kde je nainstalován DOS), pak nemáte na výběr. V ostatních případech použijte tvrdý restart během zavádění. Po stisknutí &enterkey; se objeví hlášení Loading... následované Uncompressing Linux... a několika stranami o hardwaru vašeho počítače. O této fázi zavádění pojednává . Po zavedení ze zaváděcí diskety je požadována kořenová disketa. Vložte ji do mechaniky, zmáčkněte &enterkey; a počkejte, až se její obsah natáhne do paměti a automaticky se spustí program &d-i;. &boot-installer-intro-net.xml; Na architektuře &architecture; existuje několik možností zavedení z TFTP. Novější síťové karty podporují zavádění metodou PXE, což je reimplementace TFTP od Intelu. Zde by mělo stačit příslušně nastavit BIOS. Je možné, že vaše síťová karta nabízí možnost zavedení z TFTP. Pokud máte zkušenosti s tímto typem zavádění, neváhejte nám poslat vaše poznatky na adresu &email-debian-boot-list;. Text pište anglicky a odkažte v něm se na tento dokument. Projekt Etherboot nabízí kromě zaváděcích disket také paměti do síťových karet, které umí zavádět z TFTP. Při zavádění instalačního programu se objeví grafická obrazovka s logem &debian;u a nabídkou: &debian-gnu; installer boot menu Graphical install Install Advanced options > Help Install with speech synthesis Tato obrazovka může vypadat trošku jinak podle toho, zda se systém zavede v režimu BIOS nebo v režimu UEFI, ale nabídka možností zůstává stejná. V závislosti na zvoleném způsobu instalace nemusí být dostupná možnost grafické instalace (Graphical install). Obrazy pro duální architektury navíc obsahují položky pro 64 bitové varianty, což téměř zdvojnásobuje počet položek v nabídce. Pro běžnou instalaci vyberte šipkami buď položku Install (instalace v textovém režimu), nebo Graphical install (instalace v grafickém režimu) a potvrďte klávesou &enterkey;. Na položku se také můžete dostat stiskem prvního zvýrazněného písmena. Položka Advanced options otevře další nabídku, kde si můžete zvolit pokročilé způsoby instalace, jako je expertní režim, záchranný režim a automatizovaná instalace. Pokud potřebujete jádru nebo instalačnímu systému předat nějaké zaváděcí parametry, stiskněte na zvolené položce klávesu &tabkey; (při zavedení v režimu BIOS), nebo &ekey;, třikrát &downkey; a pak &endkey; (při zavedení v režimu UEFI). Zobrazí se výzva boot:, na které bude vypsán celý příkaz k zavedení instalace. Sem můžete přidat požadované parametry, nebo upravit stávající (nejběžnější parametry jsou zmíněny v nápovědě - viz níže). Ze zaváděcího řádku můžete zavést instalaci klávesou &enterkey; (režim BIOS) nebo &f10key; (režim UEFI), případně se klávesou &escapekey; vrátit na úvodní obrazovku a vrátit tak provedené změny. Položka Help zobrazí první obrazovku nápovědy se stručným přehledem nápovědných obrazovek. Zde se můžete porozhlédnout po nápovědě, která se skrývá pod klávesami F1 až F10, nebo můžete stisknout &enterkey; a zavést systém s výchozími hodnotami. Ze stránek nápovědy se můžete vrátit zpět do hlavní nabídky příkazem menu. Příkazy můžete zadat do příkazového řádku, který se nachází na každé nápovědné obrazovce: Press F1 for the help index, or ENTER to boot: Za příkazem pro zavedení instalace (výchozí je install) můžete zadat volitelné parametry, které jsou popsány v nápovědě. Celý řádek by tedy vypadal třeba takto: install fb=false. Jestliže stisknete pouze &enterkey;, je to stejné, jako kdyby jste zadali install bez dalších parametrů. Klávesnice se nyní chová podle standardního rozložení americké angličtiny, což by v našich krajích neměl být problém, protože základní rozložení je až na prohozené Y/Z stejné, liší se pouze horní řada a pomocné znaky, které bývají na klávesnicích předtištěny v obou variantách. Horší to mají třeba Francouzi s jejich rozložením AZERTY — v takovém případě snad pomůže článek z Wikipedie zabývající se US rozložením. Instalujete-li na systému, který má v BIOSu nastaveno použití sériové konzole, je možné že neuvidíte grafickou část obrazovky a někdy dokonce ani zaváděcí nabídku. To stejné vás může potkat v případech, kdy instalujete přes zařízení pro vzdálenou správu, jež nabízí textové rozhraní k VGA konzoli (např. Compaq integrated Lights Out (iLO), nebo HP Integrated Remote Assistant (IRA)). Můžete se pokusit naslepo stisknout klávesu &escapekey;, a přepnout se na textovou zaváděcí výzvu, případně stisknout H a následně &enterkey;, což by vás mělo přepnout na (textovou) obrazovku s nápovědou popsanou výše. Zde by už mělo fungovat echo, tj. znaky, které na klávesnici napíšete, by měly být normálně vidět na řádku se zaváděcí výzvou. Chcete-li instalačnímu systému zakázat použití grafického framebufferu ve zbytku instalace, přidejte na řádek parametr vga=normal fb=false. Grafická verze instalačního systému je dostupná pouze na několika architekturách, kam patří i &arch-title;. Funkcionalita grafického instalátoru je shodná s textovou verzí, protože se jedná o stejné programy, liší se pouze vzhled. I když je funkcionalita stejná, přesto přináší grafická verze několik výhod. Tou hlavní je, že podporuje více jazyků, konkrétně ty, jejichž znaková sada se nedá zobrazit v textovém rozhraní newt. Grafické rozhraní také zlepšuje použitelnost tím, že můžete volitelně používat myš a že je v některých případech zobrazeno více otázek na jediné obrazovce (typicky zadání hesla a jeho ověření). Grafický instalátor je dostupný na všech obrazech CD a také při instalaci z pevného disku metodou hd-media. Pro zavedení grafického instalátoru jednoduše z menu vyberte příslušnou položku. Expertní a záchranný režim grafického instlátoru je schovaný v menu Advanced options. Dříve používané příkazy installgui, expertgui resp. rescuegui stále můžete použít, ovšem musíte z nabídky vybrat položku Help, která mj. zobrazí výzvu boot:. Existuje i obraz grafického instalátoru, který je možno zavést ze sítě, a speciální mini ISO obraz Mini ISO můžete stáhnout ze zrcadla &debian;u stejně jako ostatní soubory v , hledejte něco s názvem netboot/gtk/mini.iso. , ktery se používá hlavně pro testování. Pro &arch-title; je nyní dostupný pouze experimentální mini ISO obraz Mini ISO můžete stáhnout ze zrcadla &debian;u stejně jako ostatní soubory v , hledejte něco s názvem netboot/gtk/mini.iso. . Měl by fungovat na téměř všech systémech PowerPC s grafickou kartou ATI, což se nedá říci o ostatních systémech. Při startu grafického instalátoru můžete používat zaváděcí parametry stejně, jako u textové verze. Grafický instalátor vyžaduje pro běh mnohem více paměti než textová verze: &minimum-memory-gtk;. Pokud instalace zjistí nedostatek paměti, automaticky se přepne do textového rozhraní newt. Máte-li však méně paměti než &minimum-memory;, je možné, že se grafická instalace vůbec nezavede, zatímco textová verze může stále fungovat. Pro počítače s minimem dostupné paměti je doporučeno použít rovnou textovou verzi.