Tento dodatek vysvětluje taje a záludnosti přednastavení odpovědí na otázky &d-i;u za účelem zautomatizování instalačního procesu. Útržky konfigurace použité v této části jsou také dostupné jako samostatný soubor na &urlset-example-preseed;. Přednastavení nabízí možnost předem odpovědět na otázky, které se ptá instalační program. Díky tomu pak nemusíte do většiny instalací zasahovat a dokonce můžete využít některých vlastností, které jinak nejsou dostupné. Přednastavení existuje ve třech variantách: initrd, soubor a síť. Initrd funguje s každým typem instalace, podporuje přednastavení více odpovědí, ovšem vyžaduje nejvíce příprav. Přednastavení přes lokální soubor nebo přes síť se používají pro různé typy instalací a oproti initrd neumí přednastavit několik prvních otázek, protože ty jsou zobrazeny dříve, než je přednastavení načteno. Následující tabulka ukazuje, které způsoby přednastavení fungují s kterými způsoby instalací. Způsob instalace initrd soubor síť CD/DVD ano ano ne zavedení ze sítě ano ne ano z pevného disku (včetně usb klíčenky) ano ano ne z disket (cd ovladače) ano ano ne z disket (síťové ovladače) ano ne ano obecná/páska ano ne ano U jednotlivých způsobů přednastavení je významný okamžik, kdy je soubor nahrán a zpracován. Pro initrd to je okamžitě po startu instalace, ještě před první otázkou. Přednastavení v lokálním souboru se načte po připojení CD nebo jeho obrazu. Přednastavení ze sítě je evidentně dostupné až po nastavení sítě. Prakticky to znamená, že přednastavení pomocí souboru a sítě se nahraje zobrazí až po zodpovězení otázek ohledně jazyka, země a klávesnice. (V případě přednastavení ze sítě navíc až po všech otázkách týkajících se síťového nastavení.) Instalujete-li se střední nebo nízkou prioritou, do cesty se vám připletou ještě otázky ohledně rozpoznávání hardwaru. Abyste mohli přednastavit i otázky, které se zobrazují před nahráním souboru s přednastavením, můžete využít zaváděcí parametry jádra, viz část . Přestože takto můžete přednastavit většinu otázek &d-i;u, existuje několik výjimek. Při dělení disku musíte rozdělit buď celý disk, nebo použít stávající volné místo — není možné použít existující oblasti. Také nemůžete přednastavit vytváření RAID polí a LVM. Nástroje pro přednastavení nabízí velice mocnou vlastnost, kterou je možnost spouštění libovolných příkazů nebo skriptů v určitých bodech instalace. Podrobnosti naleznete v . preseed/early_command: spustí se okamžitě po načtení souboru s přednastavením preseed/late_command: spustí se těsně před koncem první fáze instalace, ale ještě před odpojením souborového systému /target base-config/early_command: spustí se při startu base-configu base-config/late_command: spustí se na konci base-configu, těsně před výzvou k přihlášení Pomocí přednastavení můžete dosáhnout i toho, že se otázka normálně zobrazí, ale změní se její výchozí odpověď. (Například na úvodní otázce ohledně jazyka můžete přednastavit místo angličtiny češtinu, takže uživateli stačí stisknout &enterkey;, ale stále mu necháváte možnost volby jiného jazyka.) Dosáhnete toho tak, že po nastavení proměnné změníte příznak seen na hodnotu false. d-i foo/bar string hodnota d-i foo/bar seen false Nejprve samozřejmě musíte vytvořit soubor s přednastavením a umístit jej na vhodné místo, odkud jej budete používat. O vytvoření souboru se dočtete dále v této příručce. Umístění souboru na vhodné místo je různě složité podle použitého způsobu. V případě, že budete soubor s přednastavením načítat ze sítě, z diskety nebo usb klíčenky, je jeho umístění zřejmé. Chcete-li soubor umístit na CD nebo DVD, budete muset znovu sestavit celý ISO obraz. Umístění souboru s přednastavením přímo do initrd je mimo rozsah tohoto dokumentu a musíme vás odkázat na vývojářskou dokumentaci k &d-i; Ukázkový soubor s přednastavením, jež můžete využít jako základ pro své pokusy, naleznete na &urlset-example-preseed;. Tento soubor je poskládán z ukázek prezentovaných v tomto dodatku. Používáte-li přednastavení z initrd, musíte zajistit, aby se soubor jmenoval preseed.cfg a aby se nacházel v kořenovém adresáři initrd. O vše ostatní se postará instalační program. Ten se podívá, zda je soubor přítomen, a pokud ano, tak jej nahraje. U zbývajících způsobů přednastavení musíte instalátoru říci, který soubor má použít. Toho dosáhnete parametrem, který předáte jádru buď ručně při zavádění, nebo skrze soubor zavaděče (např. syslinux.cfg), kde na konec řádku append přidáte příslušné parametry. Pokud to váš zavaděč umožňuje, nemusí být od věci jej nastavit tak, aby nečekal se zavedením instalačního systému na stisk klávesy &enterkey;, ale aby dále pokračoval automaticky. V případě syslinuxu to znamená nastavit v souboru syslinux.cfg parametr timeout na hodnotu 1. Abyste měli jistotu, že instalátor dostane správný soubor, můžete zadat jeho kontrolní součet. V současnosti to musí být md5 součet. Pokud zadaný součet a vypočítaný součet souboru nebudou souhlasit, instalátor odmítne tento soubor použít. Zaváděcí parametry: - pro zavádění ze sítě: preseed/url=http://host/path/to/preseed.cfg preseed/url/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d - pro zavádění z upraveného CD: preseed/file=/cdrom/preseed.cfg preseed/file/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d - pro zavádění z USB média (soubor s přednastavením je v kořenovém adresáři USB média): preseed/file=/hd-media/preseed.cfg preseed/file/checksum=5da499872becccfeda2c4872f9171c3d Když už upravujete soubor zavaděče, přidejte na stejné místo i parametr debconf/priority=critical, který odchytí většinu případných otázek, které zde zapomenete nastavit. Ne všechny části instalačního procesu jdou automatizovat pomocí všech typů přednastavení, protože se občas zobrazí otázky ještě před nahráním souboru s přednastavením. Například aby se mohl stáhnout soubor s přednastavením ze sítě, musí se síť nejprve nastavit. (Tento problém řeší mj. přednastavení rovnou v initrd.) I když nemůžete přednastavit některé kroky, stále můžete dosáhnout plně automatické instalace, protože můžete zadat hodnoty pro přednastavení jako zaváděcí parametry jádra. Pro libovolnou proměnnou stačí zadat cesta/k/promenne=hodnota. Jádro 2.4 akceptuje nejvýše 8 parametrů a 8 proměnných prostředí (včetně standardních voleb pro instalační program). Pokud tento limit překročíte, jádra řady 2.4 přebývající parametry zahodí, jádra 2.6 zpanikaří. S jádry 2.6.9 a novějšími můžete použít až 32 parametrů a 32 proměnných prostředí. Pro většinu instalací můžete celkem bez problémů odstranit implicitní volby vga=normal a devfs=mount, což vám umožní přidat další volby pro přednastavení. V některých případech není možné zadat hodnotu obsahující mezeru, a to i v případě, kdy hodnotu obklopíte uvozovkami. Soubor s přednastavením soubor má stejný formát jako používá příkaz debconf-set-selections. Formát souboru Mezi typem šablony a hodnotou je povolena pouze jedna mezera Vztah k /var/lib/(c)debconf/templates Typy šablon a jak jim zadat hodnoty Většina hodnot musí být v angličtině nebo formou kódu Použití ruční instalace jako základ Nalezení dalších možných hodnot Ještě před instalací je vhodné zkontrolovat formát předkonfiguračního souboru příkazem debconf-set-selections -c preseed.cfg. Útržky konfigurace použité v této části jsou také dostupné jako samostatný soubor na &urlset-example-preseed;. Tento příklad je založen na instalaci pro architekturu Intel x86. Jestliže instalujete na jinou architekturu, nemusí některá nastavení odpovídat těm uvedeným (výběr klávesnice, instalace zavaděče) a budete je muset nahradit adekvátními hodnotami. Nastavení lokalizačních proměnných bude fungovat pouze v případě, když používáte přednastavení přes initrd. U ostatních způsobů se totiž soubor s přednastavením nahraje až po zobrazení těchto otázek. Místní prostření (locale) slouží k současnému zadání jazyka i země. Například pomocí zaváděcího parametru jádra můžete zadat debian-installer/locale=cs_CZ. # Locale nastaví jazyk i zemi. d-i debian-installer/locale string cs_CZ Nastavení klávesnice se skládá z výběru typu klávesnice a z výběru klávesové mapy. Ve většině případů je typ klávesnice rozpoznán automaticky, takže není potřeba jej přednastavovat. Klávesová mapa musí být platná v rámci daného typu. # Výběr klávesnice. #d-i console-tools/archs select at d-i console-keymaps-at/keymap select cz-lat2 # Příklad pro jiný typ klávesnice #d-i console-keymaps-usb/keymap select mac-usb-us Nastavení klávesnice můžete přeskočit nastavením proměnné console-tools/archs na hodnotu skip-config. Tím se zachová výchozí klávesová mapa jádra. Změny ve vstupní vrstvě jader 2.6 v podstatě smazaly význam typů klávesnic, takže by většinou měla stačit typ PC (at). Pokud nahráváte soubor s přednastavením ze sítě, pak následující samozřejmě nebude fungovat! V takovém případě zadejte potřebné parametry sítě zavaděči jádra. Zavádíte-li z CD nebo USB, bude nastavení fungovat bez problémů. # netcfg zkusí použít rozhraní, jehož druhý konec je aktivní # a tím pádem přeskočí výběr ze seznamu nalezených rozhraní. d-i netcfg/choose_interface select auto # Máte-li pomalejší dhcp server a instalačnímu systému vyprší čas při # čekání na odpověď, bude užitečné následující. #d-i netcfg/dhcp_timeout string 60 # Pokud dáváte přednost ručnímu nastavení sítě: #d-i netcfg/disable_dhcp boolean true #d-i netcfg/get_nameservers string 192.168.1.1 #d-i netcfg/get_ipaddress string 192.168.1.42 #d-i netcfg/get_netmask string 255.255.255.0 #d-i netcfg/get_gateway string 192.168.1.1 #d-i netcfg/confirm_static boolean true # Název počítače a domény přiřazené přes DHCP mají větší prioritu než # hodnoty nastavené zde, nicméně takto máte jistotu, že tato otázka # nezobrazí (ať už nastavení z DHCP obdržíme nebo ne). d-i netcfg/get_hostname string nenastavene-jmeno d-i netcfg/get_domain string nenastavena-domena # Zakáže otravný dialog o WEP klíči. d-i netcfg/wireless_wep string # Praštěné DHCP jméno počítače, které používají někteří ISP jako heslo. #d-i netcfg/dhcp_hostname string radish V závislosti na způsobu instalace můžete zrcadlo použít pro stažení dodatečných komponent instalačního systému, stažení základního systému a pro nastavení souboru /etc/apt/sources.list. Parametr mirror/suite určuje verzi instalovaného systému. Parametr mirror/udeb/suite určuje verzi Debianu, ze které se stáhnou dodatečné komponenty instalačního systému. Nastavení této proměnné má smysl pouze v případě, že komponenty stahujete ze sítě a potřebujete, aby odpovídaly verzi initrd, který se používá pro instalaci. Výchozí hodnota mirror/udeb/suite je stejná jako mirror/suite. d-i mirror/country string enter information manually d-i mirror/http/hostname string http.cz.debian.org d-i mirror/http/directory string /debian d-i mirror/http/proxy string # Verze pro instalaci. #d-i mirror/suite string testing # Verze, ze které nahrát komponenty instalátoru (volitelné). #d-i mirror/udeb/suite string testing Dělení disku je víceméně omezeno možnostmi, které nabízí partman-auto. Můžete zvolit rozdělení buď stávajícího volného místa, nebo celého disku. Rozvržení oblastí můžete nadefinovat pomocí předdefinovaného schematu, vlastního schematu ze souboru nebo schematu obsaženém v souboru s přednastavením. Momentálně není možné přednastavit rozdělení více disků nebo nastavení RAIDu a LVM. Označení disků závisí na pořadí, ve kterém jsou nahrány jejich ovladače. Jestliže se v systému nachází více disků, tak se ubezpečte, že jste vybrali ten správný. # Pokud má systém volné místo, můžete je vybrat k automatickému rozdělení. #d-i partman-auto/init_automatically_partition \ # select Use the largest continuous free space # Alternativně můžete zadat k automatickému dělení celý disk. Název # zařízení může být v tradičním formátu nebo ve formátu devfs. # Například pro použití prvního disku, který devfs najde: d-i partman-auto/disk string /dev/discs/disc0/disc # Můžete vybrat libovolné z přednastavených schémat dělení: d-i partman-auto/choose_recipe \ select All files in one partition (recommended for new users) #d-i partman-auto/choose_recipe \ # select Separate /home partition #d-i partman-auto/choose_recipe \ # select Separate /home, /usr, /var, and /tmp partitions # Nebo zadat váš vlastní návod na dělení... # Formát návodu je popsán v souboru devel/partman-auto-recipe.txt. # Pokud umíte do prostředí d-i dostat soubor s návodem na dělení, # stačí na něj odkázat. #d-i partman-auto/expert_recipe_file string /hd-media/recipe # V opačném případě můžete zadat celý návod na jednu (logickou) řádku. # Například vytvoříme malou oblast /boot, vhodný swap a zbytek # použijeme jako kořenovou oblast: #d-i partman-auto/expert_recipe string \ # boot-root :: \ # 40 50 100 ext3 \ # $primary{ } $bootable{ } \ # method{ format } format{ } \ # use_filesystem{ } filesystem{ ext3 } \ # mountpoint{ /boot } \ # . \ # 500 10000 1000000000 ext3 \ # method{ format } format{ } \ # use_filesystem{ } filesystem{ ext3 } \ # mountpoint{ / } \ # . \ # 64 512 300% linux-swap \ # method{ swap } format{ } \ # . # Následujícím řeknete partmanu, aby disk rozdělil bez potvrzení. d-i partman/confirm_write_new_label boolean true d-i partman/choose_partition \ select Finish partitioning and write changes to disk d-i partman/confirm boolean true # Určuje, zda jsou hardwarové hodiny nastaveny na UTC. d-i clock-setup/utc boolean true # Proměnnou můžete nastavit na libovolnou platnou hodnotu $TZ; # Seznam časových pásem naleznete v /usr/share/zoneinfo/. d-i time/zone string US/Eastern Nastavení souboru /etc/apt/sources.list a několika základních parametrů je plně řízeno typem instalace a dříve zodpovězenými otázkami, takže pro přednastavení zbývají pouze dvě relevantní proměnné. # Můžete si zvolit instalaci softwaru ze sekcí non-free a contrib. #d-i apt-setup/non-free boolean true #d-i apt-setup/contrib boolean true Instalační systém umožňuje přednastavit jak heslo uživatele root, tak jméno a heslo prvního běžného uživatele systému. Heslo můžete zadat buď v nešifrované podobě, nebo jako MD5 hash. Přednastavení hesel není bezpečné, protože kdokoliv s přístupem k souboru s přednastavením si tato hesla může přečíst. Z pohledu bezpečnosti je použití MD5 hashů lepší, ovšem poskytují pouze falešný pocit bezpečí, protože přístup k MD5 hashi znamená možnost útoků hrubou silou. # Rootovo heslo v čitelném tvaru #passwd passwd/root-password password r00tme #passwd passwd/root-password-again password r00tme # nebo šifrované pomocí MD5 hashe. #passwd passwd/root-password-crypted password [MD5 hash] # Přeskočí vytváření běžného uživatelského účtu. #passwd passwd/make-user boolean false # Alternativně můžete vytvořit účet běžného uživatele. #passwd passwd/user-fullname string Jan Novak #passwd passwd/username string jan # Heslo běžného uživatele v čitelném tvaru #passwd passwd/user-password password nebezpecne #passwd passwd/user-password-again password nebezpecne # nebo šifrované pomocí MD5 hashe. #passwd passwd/user-password-crypted password [MD5 hash] Do proměnných passwd/root-password-crypted a passwd/user-password-crypted můžete jako hodnotu zadat znak vykřičník !, což znamená, že daný účet bude zakázán. To se může hodit například pro účet root, což ovšem předpokládá, že máte nastavenu nějakou jinou možnost, jak počítač spravovat (například pomocí sudo nebo autentizace přes SSH klíče). MD5 hash hesla můžete vygenerovat následujícím příkazem. $ echo "r00tme" | mkpasswd -s -H MD5 # Implicitní zavaděč (pro x86) je Grub. Chcete-li místo něj instalovat # LILO, odkomentujte následující: #d-i grub-installer/skip boolean true # Toto je bezpečné nastavení - pokud nenalezne jiný operační systém, # nainstaluje Grub do MBR. d-i grub-installer/only_debian boolean true # Toto nainstaluje Grub do MBR i když nalezne jiný operační systém, # což je méně bezpečné, protože se jiný systém nemusí zavést. d-i grub-installer/with_other_os boolean true # Alternativně můžete instalovat jinam než do MBR - odkomentujete # a upravte tyto řádky: #d-i grub-installer/bootdev string (hd0,0) #d-i grub-installer/only_debian boolean false #d-i grub-installer/with_other_os boolean false # Vynechá poslední hlášku, že je instalace kompletní. d-i prebaseconfig/reboot_in_progress note # Zakáže vysunutí CD během restartu, což se občas může hodit. #d-i cdrom-detect/eject boolean false # Vynechá úvodní hlášku. base-config base-config/intro note # Vynechá závěrečnou hlášku. base-config base-config/login note # Pokud jste instalovali správce zobrazení, ale nechcete jej spustit # hned po dokončení base-config. #base-config base-config/start-display-manager boolean false # Některé verze instalačního systému mohou vývojářům Debianu hlásit # seznam balíků, které jste nainstalovali, což pomáhá při # rozhodování, který software je oblíbený a proto by měl být zařazen # na CD. Výchozí hodnotou je zákaz posílání tohoto seznamu, ale měli # byste zvážit jeho povolení. #popularity-contest popularity-contest/participate boolean false Můžete nainstalovat libovolnou kombinaci dostupných úloh. V době psaní to zahrnuje: Standard system Desktop environment Web server Print server DNS server File server Mail server SQL database Laptop manual package selection Poslední možnost spustí aptitude. Také můžete instalaci úloh vynechat a instalovat balíku nějakou jinou cestou. Úlohu Standard system doporučujeme instalovat vždy. tasksel tasksel/first multiselect Standard system, Desktop environment #tasksel tasksel/first multiselect Standard system, Web server Během normální instalace se exim ptá pouze několik otázek. (Je možné přednastavit i složitější nastavení.) exim4-config exim4/dc_eximconfig_configtype \ select no configuration at this time exim4-config exim4/no_config boolean true exim4-config exim4/no_config boolean true exim4-config exim4/dc_postmaster string Přednastavení odpovědí pro systém X Window je možné, nicméně není zcela automatické a je velmi závislé na hardwaru každého počítače, tudíž byste si měli o přítomném hardwaru zjistit nějaké podrobnosti. # I když X rozpozná správný ovladač grafické karty, zde jej můžete # přepsat. Vesa bude fungovat ve většině případů. #xserver-xfree86 xserver-xfree86/config/device/driver select vesa # Pokud se automatické rozpoznání myši nezdaří, dostanete se do # nekonečné smyčky, protože nástroj se bude ptát znovu a znovu # a pokaždé (ne)nalezne stejnou nefunkční myš. #xserver-xfree86 xserver-xfree86/autodetect_mouse boolean true # Automatické rozpoznání monitoru je doporučeno. xserver-xfree86 xserver-xfree86/autodetect_monitor boolean true # Odkomentujete pokud máte LCD displej. #xserver-xfree86 xserver-xfree86/config/monitor/lcd boolean true # X má tři metody nastavení monitoru. Ukážeme střední cestu # ("medium"), která je dostupná vždy. Možnost "simple" nemusí být # dostupná a "advanced" se ptá příliš mnoho otázek. xserver-xfree86 xserver-xfree86/config/monitor/selection-method \ select medium xserver-xfree86 xserver-xfree86/config/monitor/mode-list \ select 1024x768 @ 60 Hz # Je možné, že se objeví další otázky v závislosti na tom, jaký # software nainstalujete, nebo podle toho, co se během instalace # pokazí. Seznam všech možných otázek během instalace získáte # příkazy: # debconf-get-selections --installer > soubor # debconf-get-selections >> soubor # Přednastavení d-i není už ze své podstaty bezpečné. Nic # v instalačním systému nekontroluje pokusy kolem přetečení bufferu # ani zneužití hodnot v souboru s přednastaveními. Používejte tyto # soubory pouze z důvěryhodných zdrojů! # Následuje ukázka, jak v d-i spustit automaticky nějaký shellový příkaz. # První příkaz je spuštěn co nejdříve - hned po načtení přednastavení. #d-i preseed/early_command string anna-install nejaky-udeb # Tento příkaz je spuštěn těsně před koncem instalace, ale ještě je # připojen adresář /target. #d-i preseed/late_command string echo foo > /target/etc/bar # Tento příkaz je spuštěn při startu base-config. #base-config base-config/early_command string echo ahoj mami # Poslední příkaz je spuštěn po skončení base-config, těsně před # výzvou login:. Takto můžete doinstalovat balíky, nebo také doladit # nastavení systému. #base-config base-config/late_command \ # string apt-get install zsh; chsh -s /bin/zsh Přestože je použití jednoho velkého souboru s přednastavením jednoduché, zdaleka nemusí být přehledné a navíc postrádá flexibilitu. Z tohoto důvodu je možné nastavení rozdělit do několika samostatných souborů a ty pak skládat dohromady. Protože později uvedené volby přepisují volby zadané dříve, přímo se nabízí vytvoření hlavního (sdíleného) souboru s obecnými předvolbami a k němu několik dalších souborů se specifickým nastavením pro danou situaci. # Zadat můžete i více souborů najednou, stačí je oddělit mezerami. # Vložené soubory mohou obsahovat jak deklarace pro přednastavení, # tak příkazy pro zavedení dalších souborů. Pokud cestu zadáte # relativně, hledají se soubory ve stejném adresáři, jako nadřízený # soubor. #d-i preseed/include string x.cfg # d-i může volitelně kontrolovat kontrolní součty souborů # s přednastavením. V současnosti jsou podporovány pouze md5 součty. # Seznam součtů zadejte ve stejném pořadí, v jakém se budou načítat # soubory s přednastavením. #d-i preseed/include/checksum string 5da499872becccfeda2c4872f9171c3d # Mnohem pružnější je použití shellového příkazu, který vrátí názvy # souborů, jež se mají nahrát. #d-i preseed/include_command \ # string echo if [ "`hostname`" = bob ]; then echo bob.cfg; fi