diff options
Diffstat (limited to 'cs/preparing/bios-setup')
| -rw-r--r-- | cs/preparing/bios-setup/arm.xml | 147 | ||||
| -rw-r--r-- | cs/preparing/bios-setup/i386.xml | 65 | ||||
| -rw-r--r-- | cs/preparing/bios-setup/powerpc.xml | 320 | ||||
| -rw-r--r-- | cs/preparing/bios-setup/s390.xml | 110 | ||||
| -rw-r--r-- | cs/preparing/bios-setup/sparc.xml | 105 |
5 files changed, 0 insertions, 747 deletions
diff --git a/cs/preparing/bios-setup/arm.xml b/cs/preparing/bios-setup/arm.xml deleted file mode 100644 index 2e3c04fb1..000000000 --- a/cs/preparing/bios-setup/arm.xml +++ /dev/null @@ -1,147 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 70879 --> - - <sect2 arch="arm64" id="boot-dev-select-arm64"> - <title>Výběr zaváděcícho zařízení</title> -<para> - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="arm" id="arm-firmware-overview"> - <title>ARM firmware</title> -<para> - -Jak jsme již zmínili dříve, na systémech ARM bohužel neexistuje -standard pro systémový firmware a proto se různé systémy, které -nominálně používají stejný firmware, mohou chovat zcela odlišně. - -To pramení z faktu, že se ARM architektura používá hlavně v embeded -zařízeních, pro které výrobci vytváří vlastní upravené firmwary -a přidávají záplaty pro konkrétní zařízení. Výrobci bohužel často -zapomenou zaslat své úpravy zpět vývojářům původního firmwaru, takže -se jejich změny neobjeví v novějších verzích daného firmwaru. - -</para><para> - -Výsledkem je, že i nové systémy často používají firmware, který je -založený na nějaké prehistorické verzi firmwaru, kterou si výrobce -kdysi upravil, přičemž vývoj původního firmwaru mezitím pokračoval -a nyní nabízí nové vlastnosti, nebo v některých ohledech jiné chování. -Výrobci upravených firmwarů navíc nepojmenovávají integrovaná zařízení -konzistentně, takže i když se jedná o stejný základní firmware, je na -platformě ARM téměř nemožné poskytnout obecně platné informace. - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="armhf" id="armhf-uboot-images"> - <title>Obrazy U-Bootu poskytované &debian;em</title> -<para> - -Na &armmp-uboot-img; poskytuje &debian; obrazy U-Bootu pro nejrůznější -armhf systémy, které umí nahrát U-Boot z SD karty. U-Boot je nabízen -ve dvou variantách: surové komponenty U-Bootu a předpřipravený obraz -pro jednoduché zapsání na SD kartu. Surové komponenty jsou zamýšleny -pro pokročilé uživatele, doporučenou cestou jsou předpřipravené obrazy -pro SD karty. Obrazy se jmenují -<literal><systém>.sdcard.img.gz</literal> a na SD kartu se dají -zapsat například tímto příkazem: - -<informalexample><screen> -<userinput>zcat <replaceable><systém></replaceable>.sdcard.img.gz > /dev/<replaceable>SD_KARTA</replaceable></userinput> -</screen></informalexample> - -Jako vždy, zkontrolujte si, zda zapisujete na správné zařízení, -protože tím smažete veškerý obsah daného zařízení! - -</para><para> - -Pokud pro svůj systém naleznete obraz U-Bootu jak u &debian;u, tak -u výrobce systému, doporučujeme použít verzi z &debian;u, jelikož tato -bývá novější a mívá více vlastností. - -</para> - </sect2> - - - <sect2 arch="arm" id="uboot-macsetting"> - <title>Nastavení ethernetové MAC adresy v U-Bootu</title> -<para> - -MAC adresa každého ethernetového rozhraní by měla být celosvětově -unikátní, resp. musí být unikátní minimálně v rámci dané ethernetové -broadcastovací domény. Výrobce si pro sebe obvykle alokuje blok MAC -adres z centrálně spravované zásoby (za což zaplatí nějaký poplatek) -a pak příslušně nakonfiguruje každé vyrobené zařízení tak, aby mělo -unikátní adresu. - -</para><para> - -V případě vývojářských desek se chce někdy výrobce vyhnout placení -poplatků a proto unikátní MAC adresu na ethernetové zařízení -nenastaví. V takových případech musí MAC adresu nastavit uživatel. -Některé ovladače síťových karet, když zjistí, že MAC adresa není -přiřazena, vygenerují náhodnou MAC adresu, která se může při každém -restartu měnit. Pro uživatele to pak vypadá, že síťování v zásadě -funguje, ale některé služby nemusí být zrovna spolehlivé, jako třeba -přiřazování semi-statických IP adres pomocí DHCP na základě MAC adresy. - -</para><para> - -Aby se předešlo konfliktům se stávajícími, oficiálně přiřazenými MAC -adresami, existuje blok adres, které je rezervován pro takzvaně -<quote>místně spravované</quote> adresy. Blok je definován hodnotou -dvou konkrétních bitů v prvním bajtu adresy. V praxi to znamená, že se -jako lokálně spravovaná adresa dá použít například libovolná adresa -začínající hexadecimálním <literal>ca</literal> (jako třeba -<literal>ca:ff:ee:12:34:56</literal>. - -</para><para> - -Na systémech používajících jako firmware U-Boot je ethernetová MAC -adresa umístěna v proměnné prostředí <literal>ethaddr</literal>. -Adresu můžete zkontrolovat v promptu U-Bootu příkazem -<command>printenv ethaddr</command> a nastavit příkazem -<command>setenv ethaddr <replaceable>ca:ff:ee:12:34:56</replaceable></command>. -Po nastavení proměnné můžete hodnotu trvale uložit příkazem -<command>saveenv</command>. - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="arm" id="uboot-relocation-issues"> - <title>Problémy s přesunem jádra/initrd/stromu zařízení v U-Bootu</title> -<para> - -Na některých systémech se starší verzí U-Bootu se mohou objevit -problémy s korektním přesunem linuxového jádra, úvodního ramdisku -a binárky se stromem zařízení během zavádění. Projevuje se to tak, že -U-Boot vypíše hlášku -<computeroutput>Starting kernel ...</computeroutput>, ale systém -dál zamrzne bez jakéhokoliv výstupu. Problém byl vyřešen v novějších -verzích U-Bootu, tj. od verze v2014.07 dále. - -</para><para> - -Problém se může projevit i v případě, že systém původně používal verzi -U-Bootu starší než v2014.07 a teprv následně byl aktualizován. -Aktualizace U-Bootu totiž obvykle nemění stávající proměnné prostředí -a oprava problému vyžaduje, aby se nastavila nová proměnná prostředí -<literal>bootm_size</literal>, což U-Boot provádí automaticky pouze -u nových instalací v čistém prostředí. Ručně tuto novou proměnnou -nastavíte v promptu U-Bootu příkazem -<command>env default bootm_size; saveenv</command>. - -</para><para> - -Jinou možností, jak obejít problém s přesunem, je v promptu U-Bootu -spustit příkaz - -<command>setenv fdt_high ffffffff; setenv initrd_high 0xffffffff; saveenv</command>, - -kterým zcela zakážete přesun úvodního ramdisku a binárky se stromem -zařízení. - -</para> - </sect2> diff --git a/cs/preparing/bios-setup/i386.xml b/cs/preparing/bios-setup/i386.xml deleted file mode 100644 index 3b4ed8d89..000000000 --- a/cs/preparing/bios-setup/i386.xml +++ /dev/null @@ -1,65 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 70881 --> - - <sect2 arch="any-x86" id="bios-setup"> - <title>Vyvolání menu systému BIOS</title> - -<para> - -BIOS zabezpečuje základní funkce nutné pro zavedení operačního -systému. Váš počítač patrně umožňuje vyvolání menu, ze kterého lze -BIOS nastavit. Vstup do BIOSu se liší od výrobce k výrobci, ale často -to bývá klávesou <keycap>Delete</keycap> nebo <keycap>F2</keycap> po -zapnutí počítače. - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="any-x86" id="boot-dev-select-x86"> - <title>Výběr zaváděcího zařízení</title> - -<para> - -V systémech BIOS si obvykle můžete vybrat pořadí médií, na kterých se -bude hledat zaveditelný operační systém. V seznamu obvykle naleznete -interní pevné disky, CD/DVD mechaniky a bloková USB zařízení jako USB -klíčenky nebo externí USB disky. Často také nechybí zavádění ze sítě -pomocí PXE. - -</para><para> - -Dle zvolené instalační metody nastavte pořadí zařízení tak, aby se -jako první spustil instalační systém. - -</para><para> - -Často můžete použít zkratku a příslušné zaváděcí zařízení vybrat hned -po zapnutí počítače bez vstupování do BIOSu. Výhodou je, že na rozdíl -od nastavení v BIOSu, platí tato změna pouze pro tento jeden start -počítače. Nevýhoda je pak ta, že se klávesa pro vyvolání této nabídky -liší mezi systémy ještě více, než samotný vstup do BIOSu. Správnou -klávesu vám prozradí návod k základní desce, obvykle to bývá klávesa -<keycap>F12</keycap>, <keycap>F11</keycap> nebo <keycap>F8</keycap>. - -</para><para> - -Některé počítače mají bohužel chybové verze BIOSu a zavedení -instalačního systému z USB klíčenky nemusí fungovat, i když jste vše -nastavili správně. Někdy se dají počítače ošálit tím, že v BIOSu místo -<quote>USB harddisk</quote> nebo <quote>USB stick</quote> vyberete typ -zařízení <quote>USB ZIP</quote> nebo <quote>USB CDROM</quote>. -<phrase condition="isohybrid-supported"> -Změna na <quote>USB CDROM</quote> pomáhá obzvláště v případech, kdy na -USB klíčence používáte CD/DVD obraz typu isohybrid (viz <xref -linkend="usb-copy-isohybrid"/>).</phrase> - -</para><para> - -Jestliže se vám nepodaří přemluvit BIOS, aby zavedl instalaci přímo -z USB, můžete zkusit zavést instalaci z pevného disku (dle kapitoly -<xref linkend="boot-drive-files"/>) a v kroku, kdy bude instalační -systém hledat na pevném disku obraz instalačního CD, ho nasměrovat na -USB zařízení, na kterém bude tento obraz ležet. - -</para> - </sect2> diff --git a/cs/preparing/bios-setup/powerpc.xml b/cs/preparing/bios-setup/powerpc.xml deleted file mode 100644 index e97704dfc..000000000 --- a/cs/preparing/bios-setup/powerpc.xml +++ /dev/null @@ -1,320 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 70293 --> - - <sect2 arch="powerpc" id="invoking-openfirmware"> - <title>Vyvolání OpenFirmwaru</title> -<para> - -Na systémech &arch-title; obvykle není třeba BIOS (nazývaný -OpenFirmware) nastavovat. PReP a CHRP jsou vybaveny OpenFirmwarem, -ale protože se bohužel způsob vyvolání liší u každého výrobce, budete -se muset podívat do dokumentace ke svému počítači. - -</para><para> - -Na &arch-title; Macintoshích vyvoláte OpenFirmware při zavádění -klávesami <keycombo><keycap>Command (čtyřlístek/Apple)</keycap> -<keycap>Option</keycap> <keycap>o</keycap> <keycap>f</keycap></keycombo>. -Klávesy se většinou začnou odchytávat po <quote>zvonku</quote>, ale -načasování se liší od modelu k modelu. -Více tipů má <ulink url="&url-netbsd-powerpc-faq;"></ulink>. - -</para><para> - -Prompt OpenFirmwaru vypadá takto: - -<informalexample><screen> -ok -0 > -</screen></informalexample> - -</para><para> - -Na starších modelech &arch-title; Maců je standardní a někdy jediná -možnost komunikace OpenFirmwaru s uživatelem přes sériový (modemový) -port. Jestliže na některém z těchto strojů vyvoláte OpenFirmware, -uvidíte pouze černou obrazovku. V takovém případě musíte pro -komunikaci s OpenFirmwarem použít terminálový program na jiném -počítači připojeném přes sériový port. - -</para><para> - -OpenFirmware na béžových počítačích OldWorld G3 je ve verzích 2.0f1 -a 2.4 pokažený. Dokud se firmware nezazáplatuje, nebudou tyto stroje -schopny zavést systém z pevného disku. Záplata je obsažená v utilitě -<application>System Disk 2.3.1</application> a je dostupná na adrese -<ulink -url="ftp://ftp.apple.com/developer/macosxserver/utilities/SystemDisk2.3.1.smi.bin"></ulink>. -V MacOS utilitu rozbalte, spusťte a tlačítkem -<guibutton>Save</guibutton> uložte záplatu do nvram. - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="ppc64el;powerpc" id="update-firmware"> - <title>Jak aktualizovat firmware na ppc64el</title> -<para> - -Jedná se o výtah z dokumentu -<ulink url="&url-ibm-powerkvm;">IBM PowerKVM on IBM POWER8</ulink>. - -</para><para> - -Open Power Abstraction Layer (OPAL) je systémový firmware na serverech -založených na procesorech POWER. - -</para><para> - -Někdy je vhodné aktualizovat firmware na novější verzi, což může -přinést nové vlastnosti nebo podporu dalších zařízení. - -</para><para> - -Před aktualizací se ujistěte, že jsou splněny následující podmínky: - -<itemizedlist> -<listitem><para> - -Na počítači běží OS. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -Máte .img soubor s OPALem verze, na kterou chcete aktualizovat. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -Počítač není pod kontrolou HMC. - -</para></listitem> -</itemizedlist> -</para><para> - -Power Systems mají flash paměť rozdělenou na dvě části - trvalou -a dočasnou. Díky tomu můžete vyzkoušet aktualizaci firmwaru v dočasné -části a po otestování, že vše funguje, můžete provedené změny přenést -z dočasné do trvalé části paměti. - -</para><para> - -Aktualizaci OPALu provedete následovně: - -<orderedlist> -<listitem><para> - -Před aktualizací si uložte úroveň současného firmwaru. V systémovém -menu ASM klikněte na <guimenu>Service Aids</guimenu>, zvolte -<guimenuitem>Service Processor Command Line</guimenuitem> a spusťte -následující příkaz: - -<informalexample><screen> -<userinput>cupdcmd -f</userinput> -</screen></informalexample> - -</para></listitem> -<listitem><para> - -Stáhněte si .img soubor s firmwarem, na který chcete aktualizovat, -někam do souborového systému. Ohledně stažení souboru konzultujte -<ulink url="&url-ibm-fixcentral;">IBM Fix Central</ulink>. - -</para><para> - -Ověřte stažený obraz firmwaru následujícím příkazem a výstup si uložte. - -<informalexample><screen> -<prompt>$</prompt> <userinput>update_flash -v -f <replaceable>firmware.img</replaceable></userinput> -</screen></informalexample> - -</para></listitem> -<listitem><para> - -Aktualizujte firmware příkazem - -<informalexample><screen> -<prompt>$</prompt> <userinput>update_flash -f <replaceable>firmware.img</replaceable></userinput> -</screen></informalexample> - -</para><note><para> - - <itemizedlist> - <listitem><para> - - Příkaz restartuje systém, případná probíhající sezení budou ztracena. - - </para></listitem> - <listitem><para> - - Nerestartujte a nevypínejte systém, dokud znovu nenaběhne. - - </para></listitem> - </itemizedlist> - -</para></note></listitem> -<listitem><para> - -Ověřte verzi aktualizovaného firmware v dočasné části flash paměti -stejně jako v kroku 1. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -Pokud je z nějakého důvodu potřeba vrátit aktualizaci zpět, můžete -tak učinit příkazem - -<informalexample><screen> -<prompt>$</prompt> <userinput>update_flash -r</userinput> -</screen></informalexample> - -Návrat je možný pouze v dočasné části flash paměti, takže byste měli -novou verzi firmwaru před zápisem do permanentní části důkladně -otestovat. - -</para><para> - -Novou verzi můžete zapsat do permanentní části paměti příkazem - -<informalexample><screen> -<prompt>$</prompt> <userinput>update_flash -c</userinput> -</screen></informalexample> - -</para></listitem> -</orderedlist> - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="ppc64el;powerpc"> - <title>Aktualizace firmwaru KVM hosta (SLOF)</title> -<para> - -Slimline Open Firmware (SLOF) je implementací standardu IEEE 1275 a dá -se použít jako firmware pro hosty na počítačích řady pSeries běžících -pod QEMU nebo KVM. - -</para><para> - -Balík <classname>qemu-slof</classname> je závislostí balíku -<classname>qemu-system-ppc</classname> (který též poskytuje virtuální -balík <classname>qemu-system-ppc64</classname>) a na systémech -založených na Debianu se dá nainstalovat pomocí -<command>apt</command>: - -<informalexample><screen> -<prompt>#</prompt> <userinput>apt install qemu-slof</userinput> -</screen></informalexample> - -SLOF se samozřejmě dá nainstalovat i na systémech používajících -balíčkovací systém RPM, jen je potřeba přidat správný repositář. -Zdrojový kód je dostupný na <ulink -url="http://github.com/leilihh/SLOF"></ulink>. - -</para><para> - -Při používání <command>qemu-system</command> si můžete volit mezi -různými SLOF tak, že při startu qemu za příkaz přidáte parametr -<userinput>-bios <replaceable>slof_soubor</replaceable></userinput>. - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="ppc64el"> - <title>Aktualizace hypervizoru PowerKVM</title> - - <sect3 arch="ppc64el"> - <title>Návod pro instalaci ze sítě</title> -<para> - -Budete potřebovat funkční DHCP/TFTP (BOOTP) server a webový server. -Po stažení obrazu -<filename>ibm-powerkvm-*-ppc64-service-*.iso</filename>, jej připojte -a rozbalte obsah do podadresáře v kořenovém www adresáři vašeho -webového serveru. - -<informalexample><screen> -<prompt>#</prompt> <userinput>cd <replaceable>adresář-s-iso-souborem</replaceable></userinput> -<prompt>#</prompt> <userinput>mkdir ./iso</userinput> -<prompt>#</prompt> <userinput>sudo mount -o loop ibm-powerkvm-*-ppc64-service-*.iso ./iso</userinput> -<prompt>#</prompt> <userinput>cp -a ./iso/* <replaceable>cesta-k-www-root</replaceable></userinput> -</screen></informalexample> - -V podadresáři kořenového adresáře TFTP serveru -(např. <filename>/tftproot/powerkvm</filename>) vytvořte soubor -<filename>petitboot.conf</filename> s následujícím obsahem: - -<informalexample><screen> -label PowerKVM Automated Install -kernel http://<replaceable>IP-adresa-serveru</replaceable>/<replaceable>cesta-k-wwwroot</replaceable>/ppc/ppc64/vmlinuz -initrd http://<replaceable>IP-adresa-serveru</replaceable>/<replaceable>cesta-k-wwwroot</replaceable>/ppc/ppc64/initrd.img -append root=live:http://<replaceable>IP-adresa-serveru</replaceable>/<replaceable>cesta-k-wwwroot</replaceable>/LiveOS/squashfs.img repo=http://<replaceable>IP-adresa-serveru</replaceable>/<replaceable>cesta-k-wwwroot</replaceable>/packages rd.dm=0 rd.md=0 console=hvc0 console=tty0 -</screen></informalexample> - -Na začátek souboru <filename>dhcpd.conf</filename> přidejte nastavení: - -<informalexample><screen> -option conf-file code 209 = text; -</screen></informalexample> - -a dále vytvořte záznam: - -<informalexample><screen> -host <replaceable>váš-systém</replaceable> { - hardware ethernet <replaceable>mac-adresa-systému</replaceable>; - fixed-address <replaceable>ip-adresa-systému</replaceable>; - option host-name "<replaceable>jméno-systému</replaceable>"; - option conf-file "<replaceable>powerkvm/petitboot.conf</replaceable>"; - } -</screen></informalexample> - -Restartujte DHCP server, aby se načetlo nové nastavení. - -</para><para> - -Nastartujte počítač PowerLinux. - -</para><para> - -Petitboot by měl nabídnout následující volbu: - -<informalexample><screen> -"Power KVM Automated Install" -</screen></informalexample> - -Po jejím výběru by se měl automaticky objevit instalační systém. - -</para> - </sect3> - - <sect3 arch="ppc64el"> - <title>Návod pro DVD</title> -<para> - -Zaveďte ISO <filename>ibm-powerkvm-*-ppc64-service-*.iso</filename> -(buď z vypáleného DVD nebo při použití QEMU z obrazu) a počkejte, než -se systém zavede. - -</para><para> - -Petitboot by měl nabídnout následující volbu: - -<informalexample><screen> -"POWERKVM_LIVECD" -</screen></informalexample> - -Po jejím výběru by se měl automaticky objevit instalační systém. - -</para> - </sect3> - </sect2> - -<!-- commented out for now, since there is no content - <sect2 arch="ppc64el"> - <title>Aktualizace hypervizoru PowerVM</title> -<para> - -FIXME: add some useful content here - -</para> - </sect2> ---> diff --git a/cs/preparing/bios-setup/s390.xml b/cs/preparing/bios-setup/s390.xml deleted file mode 100644 index 77542cca6..000000000 --- a/cs/preparing/bios-setup/s390.xml +++ /dev/null @@ -1,110 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 70788 --> - - <sect2 arch="s390"> - <title>Nastavení BIOSu</title> -<para> - -Abyste mohli na počítač S/390 nebo zSeries nainstalovat &debian-gnu;, musíte -nejprve zavést do systému jádro. Zaváděcí mechanismus je na této -platformě diametrálně odlišný od ostatních systémů, obzvláště od -kategorie PC (například zde není k dispozici disketová mechanika). -Při práci s touto platformou si asi všimnete dalšího velkého rozdílu: -většinu času (pokud ne všechen) budete pracovat vzdáleně za použití -klientských programů telnetu nebo www prohlížeče. Je tomu tak kvůli -speciální systémové architektuře, kde je konzola 3215/3270 řádková -místo znaková. - -</para><para> - -Linux může na této platformě běžet nativně na skutečném počítači -v takzvané LPAR (logické oblasti), nebo ve virtuálním počítači -vytvořeném systémem VM. Zaváděcí média se liší podle běhového režimu. -Například můžete využít virtuální čtečku karet virtuálního počítače, -nebo, pokud instalujete do LPAR, zavést systém z HMC (hardwarová -konzola pro správu systému). - -</para><para> - -Než začnete s vlastní instalací, měli byste si projít několik -přípravných kroků. Firma IBM celý proces zdokumentovala (mj. jak -vytvořit instalační médium a jak z něj zavést systém) a není zde -tedy potřeba tyto informace duplikovat. Krátce se však zmíníme -o krocích specifických pro &debian;. Podle uvedených zdrojů byste si -měli připravit počítač a instalační médium a poté z něj zavést -instalaci. Jakmile uvidíte uvítací zprávu instalačního systému, -pokračujte dál za pomoci tohoto manuálu. - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="s390"> - <title>Nativní (LPAR) instalace</title> -<para> - -Pro nastavení LPAR pro instalaci Linuxu si v červených knihách -<ulink url="http://www.redbooks.ibm.com/pubs/pdfs/redbooks/sg244987.pdf"> -Linux for &arch-title;</ulink> a -<ulink url="http://www.redbooks.ibm.com/pubs/pdfs/redbooks/sg246264.pdf"> -Linux for IBM eServer zSeries and &arch-title;: Distributions</ulink> -nastudujte kapitoly 5 a 3.2. - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="s390"> - <title>Instalace jako host systému VM</title> - -<para> - -Pro nastavení hosta systému VM pro instalaci Linuxu si v červených -knihách -<ulink url="http://www.redbooks.ibm.com/pubs/pdfs/redbooks/sg244987.pdf"> -Linux for &arch-title;</ulink> a -<ulink url="http://www.redbooks.ibm.com/pubs/pdfs/redbooks/sg246264.pdf"> -Linux for IBM eServer zSeries and &arch-title;: Distributions</ulink> -přečtěte kapitoly 6 a 3.1. - -</para><para> - -Dále budete muset zkopírovat všechny soubory z podadresáře -<filename>generic</filename> na váš CMS disk. Ujistěte se, že soubory -<filename>kernel.debian</filename> -a <filename>initrd.debian</filename> přenášíte v binárním módu -s pevnou šířkou záznamu 80 znaků (zadáním příkazů -<userinput>BINARY</userinput> a <userinput>LOCSITE FIX 80</userinput> -ve svém FTP klientovi). Soubor <filename>parmfile.debian</filename> -může být uložen v kódování ASCII nebo EBCDIC. - -Spolu s obrazy nalezeznete ukázkový skript <filename>debian.exec</filename>, -který nakopne soubory ve správném pořadí. - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="s390"> - <title>Nastavení instalačního serveru</title> - -<para> - -Pokud nemáte připojení k Internetu (ať už přímo nebo přes proxy), -musíte si vytvořit lokální instalační server, který bude dostupný -z instalovaného S/390 a na kterém budou umístěny všechny balíčky, jež -chcete instalovat. Tyto balíčky musí být dostupné přes NFS, HTTP nebo -FTP. - -</para><para> - -Instalační server potřebuje přesnou kopii adresářové struktury -libovolného zrcadla &debian;u. Vyžadovány jsou samozřejmě pouze soubory -architektury S/390 a soubory na architektuře nezávislé. Do takto -vytvořené struktury můžete také nakopírovat obsah všech instalačních -CD. - -</para> - -<para condition="FIXME"> -<emphasis>FIXME: more information needed - from a Redbook?</emphasis> -</para> - - </sect2> diff --git a/cs/preparing/bios-setup/sparc.xml b/cs/preparing/bios-setup/sparc.xml deleted file mode 100644 index ab1f40fa7..000000000 --- a/cs/preparing/bios-setup/sparc.xml +++ /dev/null @@ -1,105 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 43641 --> - - <sect2 arch="sparc" id="invoking-openboot"> - <title>Vyvolání OpenBootu</title> - -<para> - -OpenBoot poskytuje základní funkce potřebné k zavedení počítačů -&arch-title;. Funkčně je to podobné BIOSu na architektuře x86, ale -mnohem hezčí. Sun boot PROM mají zabudovaný interpret, který umožňuje -provádět s počítačem zajímavé věci, jako třeba diagnostiku, psaní -jednoduchých skriptů, atd. - -</para><para> - -K získání zaváděcího promptu musíte stisknout a držet klávesu -<keycap>Stop</keycap> (na starších klávesnicích typu 4 použijte -klávesu <keycap>L1</keycap>, nebo u PC klávesnice připojené -adaptérem stiskněte <keycap>Break</keycap>) a současně stisknout -klávesu <keycap>A</keycap>. Boot PROM vám ukáže prompt -<userinput>ok</userinput> nebo <userinput>></userinput>. -Obecně je lepší mít novější prompt <userinput>ok</userinput>, takže -pokud dostanete starý prompt, pro přepnutí do novějšího stiskněte -klávesu <keycap>n</keycap>. - -</para><para> - -Používáte-li sériovou konzoli, pošlete počítači přerušení. V Minicomu -použijte <keycap>Ctrl-A F</keycap>, v programu cu stiskněte -<keycap>Enter</keycap> a poté napište -<userinput>%~break</userinput>. Používáte-li jiný program pro emulaci -terminálu, podívejte se do jeho dokumentace. - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="sparc" id="boot-dev-select-sun"> - <title>Výběr zaváděcího zařízení</title> - -<para> - -OpenBoot můžete použít k zavedení z různých zařízení, nebo ke změně -standardního zaváděcího zařízení. Nyní byste se však měli seznámit -s tím, jak OpenBoot pojmenovává zařízení, protože je to odlišné od -způsobu, jakým zařízení pojmenovává Linux (viz -<xref linkend="device-names"/>). -Také příkazy se mohou lišit v závislosti na použité verzi OpenBootu. -Bližší informace o OpenBootu se můžete dočíst v -<ulink url="&url-openboot;">Sun OpenBoot Reference</ulink>. - -</para><para> - -V novějších verzích OpenBootu můžete používat jména zařízení jako -<quote>floppy</quote>, <quote>cdrom</quote>, <quote>net</quote>, -<quote>disk</quote> nebo <quote>disk2</quote>. Jejich význam je -zřejmý (<quote>net</quote> se používá pro zavedení ze sítě). Dále -může jméno zařízení specifikovat konkrétní oblast na disku, jako třeba -<quote>disk2:a</quote>, což zavede systém z první oblasti druhého -disku. Kompletní OpenBoot jméno zařízení má tvar: - -<informalexample> -<screen> -<replaceable>driver-name</replaceable>@ -<replaceable>unit-address</replaceable>: -<replaceable>device-arguments</replaceable> -</screen></informalexample> - -Ve starších revizích OpenBootu se pojmenování zařízení mírně liší: -disketová mechanika se nazývá <quote>/fd</quote>, a SCSI disky se -označují ve tvaru <quote>sd(<replaceable>controller</replaceable>, -<replaceable>disk-target-id</replaceable>, -<replaceable>disk-lun</replaceable>)</quote>. Novější revize OpenBootu -mají příkaz <command>show-devs</command>, kterým zobrazíte všechna -aktuálně nakonfigurovaná zařízení. Kompletní informace o všech -revizích najdete v <ulink url="&url-openboot;">Sun OpenBoot -Reference</ulink>. - -</para><para> - -Systém z daného zařízení zavedete příkazem <userinput>boot -<replaceable>zarizeni</replaceable></userinput>. Pokud z tohoto -zařízení chcete zavádět systém automaticky, můžete nastavit příslušnou -proměnnou příkazem <userinput>setenv</userinput>. -V OpenBootu 1.x použijte příkaz <userinput>setenv boot-from -<replaceable>zarizeni</replaceable></userinput>, -nebo v novějších revizích <userinput>setenv boot-device -<replaceable>zarizeni</replaceable></userinput>. -Proměnná se dá změnit i přímo z operačního systému -(v Solarisu příkazem <command>eeprom</command>, v Linuxu změnou -souborů v adresáři <filename>/proc/openprom/options/</filename>). -Například pod Linuxem: - -<informalexample><screen> -<prompt>#</prompt> <userinput>echo disk1:1 > /proc/openprom/options/boot-device</userinput> -</screen></informalexample> - -a pod Solarisem: - -<informalexample><screen> -<userinput>eeprom boot-device=disk1:1</userinput> -</screen></informalexample> - -</para> - </sect2> |