diff options
Diffstat (limited to 'cs/partitioning')
-rw-r--r-- | cs/partitioning/device-names.xml | 100 | ||||
-rw-r--r-- | cs/partitioning/partition-programs.xml | 140 | ||||
-rw-r--r-- | cs/partitioning/partition/hppa.xml | 19 | ||||
-rw-r--r-- | cs/partitioning/partition/ia64.xml | 111 | ||||
-rw-r--r-- | cs/partitioning/partition/mips.xml | 17 | ||||
-rw-r--r-- | cs/partitioning/partition/powerpc.xml | 55 | ||||
-rw-r--r-- | cs/partitioning/partition/sparc.xml | 31 | ||||
-rw-r--r-- | cs/partitioning/partition/x86.xml | 77 | ||||
-rw-r--r-- | cs/partitioning/partitioning.xml | 13 | ||||
-rw-r--r-- | cs/partitioning/schemes.xml | 78 | ||||
-rw-r--r-- | cs/partitioning/sizing.xml | 52 | ||||
-rw-r--r-- | cs/partitioning/tree.xml | 158 |
12 files changed, 0 insertions, 851 deletions
diff --git a/cs/partitioning/device-names.xml b/cs/partitioning/device-names.xml deleted file mode 100644 index e849e30bc..000000000 --- a/cs/partitioning/device-names.xml +++ /dev/null @@ -1,100 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 69755 --> - - <sect1 arch="linux-any" id="device-names"> - <title>Jak Linux pojmenovává pevné disky</title> -<para> - -Disky a oddíly na nich mají v Linuxu odlišné názvy než v jiných -operačních systémech. Tyto názvy budete potřebovat při rozdělování -disku a připojování oblastí. Základní zařízení: - -</para> -<itemizedlist arch="not-s390"> -<listitem><para> - -První disketová jednotka je nazvána <filename>/dev/fd0</filename>. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -Druhá disketová jednotka je <filename>/dev/fd1</filename>. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -První rozpoznaný disk má název <filename>/dev/sda</filename>. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -Druhý rozpoznaný disk má název <filename>/dev/sdb</filename> atd. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -První SCSI CD mechanice odpovídá <filename>/dev/scd0</filename> nebo -také <filename>/dev/sr0</filename>. - -</para></listitem> -</itemizedlist> - -<itemizedlist arch="s390"> -<listitem><para> - -První DASD zařízení se jmenuje <filename>/dev/dasda</filename>. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -Druhé DASD zařízení se jmenuje <filename>/dev/dasdb</filename>, atd. - -</para></listitem> -</itemizedlist> - -<para arch="not-s390"> - -Oddíly na discích jsou rozlišeny připojením čísla k názvu zařízení: -<filename>sda1</filename> a <filename>sda2</filename> představují -první a druhý oddíl prvního disku. - -</para><para arch="not-s390"> - -Například uvažujme počítač se dvěma disky na SCSI sběrnici na -SCSI adresách 2 a 4. Prvnímu disku (na adrese 2) odpovídá zařízení -<filename>sda</filename>, druhému <filename>sdb</filename>. Tři oddíly -na disku <filename>sda</filename> by byly pojmenovány -<filename>sda1</filename>, <filename>sda2</filename>, -<filename>sda3</filename>. Stejné schéma značení platí i pro disk -<filename>sdb</filename> a jeho oblasti. - -</para><para arch="not-s390"> - -Máte-li v počítači dva SCSI řadiče, pořadí disků zjistíte ze -zpráv, které Linux vypisuje při startu. - -</para><para arch="x86"> - -Primární oddíly jsou v Linuxu reprezentovány názvem disku a číslem -oddílu 1 až 4. Například <filename>/dev/sda1</filename> odpovídá -prvnímu primárnímu oddílu na prvním disku. Logické oddíly jsou -číslovány od 5, takže na stejném disku má první logický oddíl označení -<filename>/dev/sda5</filename>. Rozšířený oddíl, tj. primární oddíl -obsahující logické oddíly, sám o sobě použitelný není. - -</para><para arch="sparc"> - -Sunovské oblasti povolují mít 8 samostatných oblastí (nebo -také plátků (slices)). Třetí oblast bývá obvykle (a je to tak -doporučováno) oblast <quote>celého disku</quote> (Whole disk). -Tato oblast obsahuje všechny sektory na disku a obvykle je používána -zavaděčem systému (buď SILO nebo vlastním zavaděčem od Sunu). - -</para><para arch="s390"> - -Na oblasti na disku se můžete odkazovat pomocí čísel přidaných za -název disku: <filename>dasda1</filename> a <filename>dasda2</filename> -představují první a druhou oblast na prvním DASD zařízení v systému. - -</para> - </sect1> diff --git a/cs/partitioning/partition-programs.xml b/cs/partitioning/partition-programs.xml deleted file mode 100644 index 9d8e256de..000000000 --- a/cs/partitioning/partition-programs.xml +++ /dev/null @@ -1,140 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64916 --> - - <sect1 id="partition-programs"> - <title>Dělící programy v &debian;u</title> -<para> - -K rozdělení disku nabízí každá architektura různé programy. -Pro váš typ počítače jsou k dispozici: - -</para> - -<variablelist> - -<varlistentry> -<term><command>partman</command></term> -<listitem><para> - -Doporučený nástroj, který umí kromě dělení disků i měnit velikost -oblastí, vytvářet souborové -systémy <phrase arch="any-x86"> (v řeči Windows -<quote>formátovat</quote>) </phrase> a přiřadit je k přípojným bodům. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry condition="fdisk.txt"> -<term><command>fdisk</command></term> -<listitem><para> - -Původní linuxový program pro správu oddílů, vhodný pro guru. - -</para><para> - -Obzvláště opatrní musíte být v případě, že máte na disku oblasti -systému FreeBSD. Instalační jádra sice obsahují podporu pro tyto -oblasti, ale způsob, jakým je <command>fdisk</command> -(ne)reprezentuje, může změnit názvy zařízení. Viz -<ulink url="&url-linux-freebsd;">Linux+FreeBSD HOWTO</ulink>. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry condition="cfdisk.txt"> -<term><command>cfdisk</command></term> -<listitem><para> - -Jednoduchý, celoobrazovkový program pro správu oddílů se -vyznačuje snadným ovládáním. - -</para><para> - -Poznamenejme, že <command>cfdisk</command> oblasti FreeBSD nerozpozná -vůbec a tím pádem se názvy zařízení mohou změnit. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry condition="atari-fdisk.txt"> -<term><command>atari-fdisk</command></term> -<listitem><para> - -Atari verze programu <command>fdisk</command>. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry condition="amiga-fdisk.txt"> -<term><command>amiga-fdisk</command></term> -<listitem><para> - -Amiga verze programu <command>fdisk</command>. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry condition="mac-fdisk.txt"> -<term><command>mac-fdisk</command></term> -<listitem><para> - -Mac verze programu <command>fdisk</command>. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry condition="pmac-fdisk.txt"> -<term><command>pmac-fdisk</command></term> -<listitem><para> - -PowerMac verze programu <command>fdisk</command>, používá se i pro -systémy BVM a Motorola VMEbus. - -</para></listitem> -</varlistentry> - -<varlistentry condition="fdasd.txt"> -<term><command>fdasd</command></term> -<listitem><para> - -&arch-title; verze programu <command>fdisk</command>. Popis naleznete -v manuálové stránce programu fdasd nebo ve 13. kapitole dokumentu -<ulink url="http://oss.software.ibm.com/developerworks/opensource/linux390/docu/l390dd08.pdf"> -Device Drivers and Installation Commands</ulink>. - -</para></listitem> -</varlistentry> -</variablelist> - -<para> - -Jeden z těchto programů se spustí automaticky, když vyberete krok -<guimenuitem>Rozdělit disky</guimenuitem> (nebo podobný). Teoreticky -je možné přepnout se na druhou konzoli (<userinput>tty2</userinput>) -a použít jiný nástroj na dělení disku, avšak prakticky se to -nedoporučuje. - -</para><para arch="any-x86"> - -Nezapomeňte označit zaváděcí oddíl jako <quote>aktivní</quote> -(bootable). - -</para><para condition="mac-fdisk.txt"> - -Důležité je, že na macintoshích discích je odkládací oblast -rozpoznána svým jménem: musí být nazvána <quote>swap</quote>. -Všechny linuxové oblasti na macintoshích používají stejný typ oblasti -Apple_UNIX_SRV2. Další užitečné čtení je -<ulink url="&url-mac-fdisk-tutorial;">mac-fdisk Tutorial</ulink>, -kde je krok za krokem popsán způsob sdílení disku s MacOS. - -</para> - -&partition-hppa.xml; -&partition-x86.xml; -&partition-ia64.xml; -&partition-mips.xml; -&partition-powerpc.xml; -&partition-sparc.xml; - - </sect1> diff --git a/cs/partitioning/partition/hppa.xml b/cs/partitioning/partition/hppa.xml deleted file mode 100644 index 2bc210e4a..000000000 --- a/cs/partitioning/partition/hppa.xml +++ /dev/null @@ -1,19 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 35595 --> - - <sect2 arch="hppa"><title>Dělení disku pro &arch-title;</title> -<para> - -PALO, zavaděč na HPPA, vyžaduje oblast typu <quote>F0</quote> kdekoliv -v prvních -dvou gigabajtech. V této oblasti se uloží zavaděč, jádro a RAMdisk, -takže by měla být dostatečně velká — alespoň 16Mb (raději 25-50Mb). -Další požadavek firmwaru je, aby se jádro nacházelo na prvních dvou -gigabajtech pevného disku. -Toho můžete dosáhnout tak, že kořenový svazek bude celý umístěn v -prvních dvou gigabajtech, nebo někde u začátku disku vytvoříte malou -(25-50Mb) oblast pro <filename>/boot</filename>, kde se obvykle -uchovávají jádra. - -</para> - </sect2> diff --git a/cs/partitioning/partition/ia64.xml b/cs/partitioning/partition/ia64.xml deleted file mode 100644 index fca441075..000000000 --- a/cs/partitioning/partition/ia64.xml +++ /dev/null @@ -1,111 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 43254 --> - - <sect2 arch="ia64"><title>Dělení disku na &arch-title;</title> -<para> - -Výchozím dělicím programem instalačního systému je -<command>partman</command>. <command>partman</command> se stará -o správné rozdělení disku, správu přípojných bodů a hlavně dává pozor, -aby jste neudělali nějakou logickou chybu, která by zabránila -instalaci. Protože toho má na starosti víc než dost, přenechává -samotné dělení disku programu <command>parted</command>. - -</para><note><title>Různé formáty tabulky oddílů</title><para> - -IA-64 EFI firmware podporuje dva formáty tabulky oddílů — GPT -a MS-DOS. Formát MS-DOS se typicky používá na počítačích i386 a pro -systémy IA-64 se již nedoporučuje. Přestože instalační systém nabízí -dva programy pro dělení disku (<command>cfdisk</command> -a <command>parted</command>), měli byste používat pouze druhý z nich, -protože jenom <command>parted</command> zvládá oba formáty tabulky -oddílů. - -</para></note><para> - -Pokud v <command>partman</command>u zvolíte automatické rozdělení -disků, automaticky se na začátku prvního disku vytvoří malá EFI -oblast. Jestliže rozdělujete disk ručně, můžete ji vytvořit stejným -způsobem, jako třeba <emphasis>swap</emphasis>. - -</para><para> - -Pokud byste náhodou potřebovali vytvořit tak speciální rozdělení -disku, že by to <command>partman</command> nezvládl, můžete se -přepnout do shellu a ručně spustit program <command>parted</command>. -Bohužel je <command>parted</command> ovládaný z příkazové řádky a tím -pádem se nepoužívá tak jednoduše jako <command>partman</command>. -Předpokládejme, že chcete smazat celý disk a vytvořit tabulku GPT -a několik oblastí. Posloupnost příkazů by mohla vypadat nějak takto: - -<informalexample><screen> - mklabel gpt - mkpartfs primary fat 0 50 - mkpartfs primary linux-swap 51 1000 - mkpartfs primary ext2 1001 3000 - set 1 boot on - print - quit -</screen></informalexample> - -Tím se vytvoří nová tabulka rozdělení disku a tři oblasti pro použití -jako zaváděcí oblast EFI, virtuální paměť a kořenový souborový -systém. Nakonec se oblasti EFI nastaví příznak pro zavádění. -Oblasti se zadávají v megabajtech tak, že uvedete posunutí počátku -a konce oblasti od začátku disku. V příkladu jsme vytvořili oblast se -souborovým systémem ext2 o velikosti 1999MB, která začíná na -1001. megabajtu od začátku disku. -Poznámka: Formátování odkládací oblasti programem -<command>parted</command> může trvat několik minut, protože se -kontroluje výskyt vadných bloků. - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="ia64"><title>Požadavky na zaváděcí oblast</title> -<para> - -ELILO, zavaděč na IA-64, vyžaduje oblast obsahující souborový systém -FAT. Jestliže jste použili oblasti GPT, měla by mít nastaven příznak -<userinput>boot</userinput>; pokud jste použili oblasti MS-DOS, pak by -měla být typu <quote>EF</quote>. Oblast musí být dostatečně velká, aby -se do ní vešel zavaděč, jádra a případné RAMdisky. Obvykle stačí 16MB, -ale jestli experimentujete s více jádry, klidně použijte oblast -o velikosti 128MB. - -</para><para> - -Protože EFI Boot Manager a EFI Shell plně podporují tabulku rozdělení -typu GPT, nemusí být zaváděcí oblast nutně první a dokonce ani nemusí -být na stejném disku. To se hodí v případech, když tuto oblast -zapomenete alokovat a zjistíte to až později po vytvoření -a zformátování jiných oblastí. <command>partman</command> na tento -problém myslí a hlídá, zda je při ukončení <command>partman</command>u -zaváděcí EFI oblast vytvořená a zda existuje platná kořenová oblast. -To vám dává možnost opravit rozdělení disku ještě před instalací -balíků (což by v dané chvíli většinou nedávalo smysl). Nejjednodušší -cesta k nápravě je zmenšit poslední oblast na disku a použít vzniklé -volné místo právě pro zaváděcí EFI oblast. - -</para><para> - -Velmi se doporučuje vytvořit zaváděcí EFI oblast na stejném disku, -kde leží <emphasis>kořenový</emphasis> souborový systém. - -</para> - </sect2> - - <sect2 arch="ia64"><title>Diagnostické EFI oblasti</title> -<para> - -EFI firmware je mnohem propracovanější než obvyklé BIOSy, které můžete -nalézt ve většině osobních počítačů třídy x86. Někteří výrobci -využívají možností EFI a ukládají si na systémový disk do speciální -oblasti diagnostické programy a nástroje pro správu -systému. Podrobnější informace o této oblasti se dozvíte v dokumentaci -k systému. Nejjednodušší cesta k vytvoření diagnostické oblasti je -vytvořit ji v <command>partman</command>u zároveň se zaváděcí EFI -oblastí. - -</para> - </sect2> diff --git a/cs/partitioning/partition/mips.xml b/cs/partitioning/partition/mips.xml deleted file mode 100644 index 38aa46ed6..000000000 --- a/cs/partitioning/partition/mips.xml +++ /dev/null @@ -1,17 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 35613 --> - - <sect2 arch="mips"><title>Dělení na &arch-title;</title> -<para> - -Aby se na počítačích SGI zavedl systém, musí být přítomen SGI -disk label. Můžete ho vytvořit z expertního menu programu fdisk. Při -tom se vytvoří <quote>volume header</quote> (oblast číslo 9), která by -měla mít velikost alespoň 3MB. Pokud experimentujete s více jádry, je -lepší použít velikost alespoň 10MB. Jestliže je oblast -<quote>volumeheader</quote> příliš malá, můžete ji jednoduše smazat -a znovu přidat s novou velikostí. Tato oblast musí vždy začínat na -sektoru 0. - -</para> - </sect2> diff --git a/cs/partitioning/partition/powerpc.xml b/cs/partitioning/partition/powerpc.xml deleted file mode 100644 index f4778b706..000000000 --- a/cs/partitioning/partition/powerpc.xml +++ /dev/null @@ -1,55 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64829 --> - - <sect2 arch="powerpc"> - <title>Dělení disku na novějších Macintoshích</title> -<para> - -Pokud instalujete na <quote>Newworld</quote> PowerMac, musíte pro -zavaděč vytvořit speciální zaváděcí oblast. Tato oblast by měla být -typu <emphasis>Apple_Bootstrap</emphasis> o velikosti nejméně 819200 -bajtů. Pokud oblast nebude mít požadovaný typ, nebudete schopni -zavádět systém z pevného disku. Tuto oblast vytvoříte buď -v <command>partman</command>u tak, že vytvoříte oblast a přiřadíte jí -typ použití <quote>Zaváděcí oblast NewWorld</quote>, nebo -v <command>mac-fdisk</command>u příkazem <userinput>b</userinput>. - -</para><para> - -Tím, že přiřadíte zaváděcí oblasti speciální typ, předejdete -problémům s MacOS, který by jinak oblast připojil a tím ji zničil, -protože tato obsahuje speciální modifikace pro OpenFirmware. -Modifikace jsou nutné pro automatický start z oblasti. - -</para><para> - -Celá zaváděcí oblast je vytvořená pro tři malé soubory: program -<command>yaboot</command>, jeho konfigurační soubor -<filename>yaboot.conf</filename> a první část zavaděče OpenFirmware -— <command>ofboot.b</command>. Tato oblast se nemusí a neměla by -se připojovat do souborového systému, natož na ni kopírovat jádro nebo -něco podobného. Pro manipulaci s touto oblastí slouží utility -<command>ybin</command> a <command>mkofboot</command>. - -</para><para> - -Aby mohl OpenFirmware zavést &debian-gnu; automaticky, měla by se zaváděcí -oblast objevit před všemi ostatními oblastmi na disku, obzvláště před -zaváděcími oblastmi MacOS. To znamená, že zaváděcí oblast by měla být -první, kterou vytvoříte. Ovšem i když přidáte zaváděcí oblast později, -můžete použít program <command>mac-fdisk</command> a příkazem -<userinput>r</userinput> přeskládat tabulku oblastí tak, aby tato -oblast následovala hned po tabulce rozdělení disku (což je vždy první -oblast). Toto pořadí je logické, ne fyzické uspořádání na disku, ale o -to nám jde. - -</para><para> - -Apple disky totiž obsahují několik malých oblastí pro ovladače. Pokud -chcete mít na disku &debian; i MacOSX, musí tyto oblasti zůstat -zachovány včetně malé HFS oblasti (její minimální velikost je 800k). -To je proto, že MacOSX nabízí při každém zavádění inicializaci všech -disků, které nemají aktivní MacOS oblasti a oblasti s ovladači. - -</para> - </sect2> diff --git a/cs/partitioning/partition/sparc.xml b/cs/partitioning/partition/sparc.xml deleted file mode 100644 index 063d51e83..000000000 --- a/cs/partitioning/partition/sparc.xml +++ /dev/null @@ -1,31 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 11648 --> - - <sect2 arch="sparc"><title>Dělení disku na &arch-title;</title> -<para> - -Abyste mohli zavést systém, jediná možnost je vytvořit na zaváděcím -disku <quote>Sun disk label</quote>, protože OpenBoot PROM rozumí jedině tomuto -rozložení oblastí. Pro vytvoření <quote>Sun disk label</quote> se v -<command>fdisk</command>u používá klávesa <keycap>s</keycap>. - -</para><para> - -Dále si na &arch-title; discích dejte pozor, aby první oblast na -zaváděcím disku začínala na nultém cylindru. To znamená, že první -oblast bude obsahovat i tabulku oblastí a zaváděcí blok, které leží -v prvních dvou sektorech disku. V žádném případě -<emphasis>nesmíte</emphasis> na první oblast zaváděcího disku dávat -oblast pro virtuální paměť, protože tyto oblasti mažou prvních několik -sektorů z oblasti. Klidně zde můžete umístit oblasti Ext2 nebo UFS, -protože se zaváděcího bloku ani tabulky oblastí nedotknou. - -</para><para> - -Také se doporučuje, aby třetí oblast byla typu 5, což je <quote>Whole -disk</quote>. Tato oblast obsahuje celý disk (od prvního cylindru až k -poslednímu). Kromě toho, že je to zažitá konvence, tak tím pomůžete -zavaděči <command>SILO</command>. - -</para> - </sect2> diff --git a/cs/partitioning/partition/x86.xml b/cs/partitioning/partition/x86.xml deleted file mode 100644 index 7745270f5..000000000 --- a/cs/partitioning/partition/x86.xml +++ /dev/null @@ -1,77 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 66973 --> - - <sect2 arch="x86"><title>Dělení disku na &arch-title;</title> -<para> - -BIOS osobních počítačů obvykle přidává další omezení na rozdělení -disku. Je určeno, kolik můžete na disku připravit <quote>primárních</quote> a -<quote>logických</quote> oddílů. Starší BIOSy z let 1994-1998 dokáží zavést -systém jen z části disku. Informace na toto téma podávají dokumenty -<ulink url="&url-partition-howto;">Linux Partition HOWTO</ulink>, -zde uvádíme jen stručný přehled. - -</para><para> - -<quote>Primární</quote> oddíly jsou původní koncept rozdělení disku. Na disku -mohou být maximálně čtyři. Toto omezení překonávají oddíly -<quote>rozšířené</quote> a <quote>logické</quote>. Změníte-li primární oddíl na rozšířený, -můžete tento prostor využít k vytvoření libovolného počtu (max. 60) -logických částí. Na disku lze však vytvořit maximálně jeden rozšířený -oddíl. - -</para><para arch="linux-any"> - -Linux omezuje počet oddílů na disk takto: 255 oddílů pro disky SCSI -(3 primární a 252 logických) a 63 oddílů na discích IDE -(3 primární a 60 logických). Standardní &debian-gnu; nabízí na každém -disku pouze 20 zařízení pro oblasti, takže pokud chcete využívat -oblasti s číslem větším než 20, musíte odpovídající zařízení vytvořit -ručně. - -</para><para> - -Jestliže máte velký IDE disk na kterém nepoužíváte ani LBA adresování, -ani překládací ovladač od výrobce, pak musíte umístit zaváděcí oddíl -(obsahující jádro) do prvních 1024 cylindrů na disku (obvykle prvních -524 megabajtů). - -</para><para> - -Toto omezení neplatí pro novější BIOSy (podle výrobce 1995-98), -které podporují <quote>Enhanced Disk Drive Support Specification</quote>. -Lilo, linuxový zavaděč, i alternativní zavaděč -<command>mbr</command> musí použít BIOS pro načtení jádra z disku do -operační paměti. Jestliže jsou v BIOSu přítomna rozšíření pro přístup -k velkým diskům (přes přerušení 0x13), pak budou použita. V opačném -případě je použito původní rozhraní pro přístup k diskům, které -bohužel neumí adresovat oblasti nad 1023. cylindrem. -Avšak v okamžiku, kdy je &arch-kernel; zaveden, už nezáleží na omezeních -BIOSu, protože &arch-kernel; k přístupu na disky BIOS nepoužívá. - -</para><para> - -Pokud máte velký disk, možná budete chtít využít techniku překladu -cylindrů, kterou můžete zapnout v BIOSu (jako třeba LBA <quote>Logical -Block Addressing</quote> nebo CHS <quote>Large</quote> módy). -Více informací ohledně velkých disků najdete v -<ulink url="&url-large-disk-howto;">Large Disk HOWTO</ulink>. -Pokud používáte techniku překladu cylindrů a BIOS nepodporuje -rozšíření pro přístup k velkým diskům, pak se vaše zaváděcí oblast -musí vlézt do <emphasis>přeloženého</emphasis> ekvivalentu -1024. cylindru. - -</para><para> - -Pro splnění těchto požadavků doporučujeme vytvořit malou oblast -na začátku disku (25-50MB by mělo stačit), která se použije jako -zaváděcí. Ostatní oblasti je pak možné vytvořit kdekoliv ve zbylém -místu. Zaváděcí oblast <emphasis>musí</emphasis> být připojena jako -<filename>/boot</filename>, protože v tomto adresáři se uchovávají -jádra. -Takovéto nastavení bude fungovat na libovolném počítači, bez ohledu -na to, zda používá nebo nepoužívá LBA, CHS nebo zda podporuje -rozšíření pro přístup k velkým diskům. - -</para> - </sect2> diff --git a/cs/partitioning/partitioning.xml b/cs/partitioning/partitioning.xml deleted file mode 100644 index 754a7cf35..000000000 --- a/cs/partitioning/partitioning.xml +++ /dev/null @@ -1,13 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64916 --> - -<appendix id="partitioning"> -<title>Poznámky k rozdělování disku</title> - -&sizing.xml; -&tree.xml; -&schemes.xml; -&device-names.xml; -&partition-programs.xml; - -</appendix> diff --git a/cs/partitioning/schemes.xml b/cs/partitioning/schemes.xml deleted file mode 100644 index ecef7ba7b..000000000 --- a/cs/partitioning/schemes.xml +++ /dev/null @@ -1,78 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 69755 --> - - <sect1> - <title>Doporučené rozdělení disku</title> -<para> - -Pro nové uživatele, domácí počítače a jiné jednouživatelské stanice je -asi nejjednodušší použít jednu oblast jako kořenovou (a případně jednu -pro virtuální paměť). Pokud bude některá oblast větší než 6 GB, -použijte raději jiný souborový systém než standardní ext2 (např. ext3). -Oblasti se souborovým systémem ext2 se totiž musí pravidelně -kontrolovat, což může u větších oblastí trvat poměrně dlouho a -prodlužuje se tím náběh systému. - -</para><para> - -Jak jsme řekli dříve, pro víceuživatelské systémy je lepší použít pro -<filename>/var</filename>, <filename>/tmp</filename> -a <filename>/home</filename> samostatné oblasti. - -</para><para> - -Chcete-li instalovat hodně programů, které nejsou přímo součástí -distribuce, může se vám hodit samostatný oddíl pro -<filename>/usr/local</filename>. Na počítači, který slouží jako -poštovní server, má smysl vytvořit svazek pro -<filename>/var/mail</filename>. Někdy je také dobré oddělit adresář -<filename>/tmp</filename> na samostatný oddíl s kapacitou 20 až 50MB. -Na serveru s více uživateli je výhodné vymezit velký oddíl pro -domovské adresáře (<filename>/home</filename>). -Obecně ale platí, že rozdělení disku se liší počítač od počítače a -záleží na tom, k čemu systém používáte. - -</para><para> - -Při instalaci komplikovanějšího systému (serveru) se podívejte -do <ulink url="&url-multidisk-howto;">Multi -Disk HOWTO</ulink> na podrobnější informace. Tento odkaz může být -zajímavý rovněž pro zprostředkovatele připojení k Internetu. - -</para><para> - -Zůstává otázka, kolik vyhradit pro virtuální paměť. Názory systémových -administrátorů jsou různé. Jedna (dobrá) zkušenost říká, že je dobré -mít stejně odkládacího prostoru jako máte paměti, ale rozhodně ne méně -než 16MB (To už je skoro lepší odkládací prostor nepoužívat vůbec). -Samozřejmě že existují výjimky — budete-li řešit soustavu -10000 rovnic na počítači s 256 MB, budete potřebovat více jak -gigabajt odkládacího prostoru. - -</para><para> - -Na některých 32-bitových architekturách (m68k a PowerPC) -využije Linux z jednoho odkládacího oddílu maximálně 2 GB, takže není -důvod, proč překračovat tuto hranici. Máte-li větší nároky na -virtuální paměť, zkuste umístit odkládací oddíly na různé fyzické -disky, a pokud možno, na různé IDE nebo SCSI kanály. Jádro bude -automaticky vyrovnávat zátěž mezi jednotlivé oblasti, což se projeví -ve zvýšení rychlosti. - -</para><para> - -Například starší domácí počítač může mít 32 MB paměti a 1,7 GB IDE -disk na zařízení <filename>/dev/sda</filename>. -Řekněme, že na <filename>/dev/sda1</filename> je oblast pro druhý -operační systém o velikosti 500 MB. Odkládací oddíl má 32 MB a je na -<filename>/dev/sda3</filename>. Zbytek, tj. asi 1,2 GB na -<filename>/dev/sda2</filename> je kořenový svazek pro Linux. - -</para><para> - -Pro představu, kolik místa zaberou jednotlivé úlohy, se podívejte na -<xref linkend="tasksel-size-list"/>. - -</para> - - </sect1> diff --git a/cs/partitioning/sizing.xml b/cs/partitioning/sizing.xml deleted file mode 100644 index fb08c31b0..000000000 --- a/cs/partitioning/sizing.xml +++ /dev/null @@ -1,52 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 64916 --> - - <sect1 id="partition-sizing"> - <title>Počet a velikost oblastí</title> -<para> - -Jako úplné minimum potřebuje GNU/&arch-kernel; jeden diskový oddíl. Tento -oddíl je využit pro operační systém, programy a uživatelská data. -Většina uživatelů navíc pokládá za nutnost mít vydělenou část disku -pro virtuální paměť (swap). Tento oddíl slouží operačnímu systému jako -odkládací prostor. Vydělení <quote>swap</quote> oblasti umožní efektivnější -využití disku jako virtuální paměti. Je rovněž možné pro tento účel -využít obyčejný soubor, ale není to doporučené řešení. - -</para><para> - -Většina uživatelů vyčlení pro GNU/&arch-kernel; více než jeden oddíl na disku. -Jsou k tomu dva důvody. Prvním je bezpečnost, pokud dojde k poškození -souborového systému, většinou se to týká pouze jednoho oddílu, takže -potom musíte nahradit ze záloh pouze část systému. Minimálně můžete -uvážit vydělení kořenového svazku souborů. Ten obsahuje zásadní -komponenty systému. Jestliže dojde poškození nějakého dalšího oddílu, -budete stále schopni spustit GNU/&arch-kernel; a provést nápravu, což vám může -ušetřit novou instalaci systému. - -</para><para> - -Druhý důvod je obyčejně závažnější při produkčním nasazení. -Představte si situaci, kdy nějaký proces začne nekontrolovaně zabírat -diskový prostor. Pokud se jedná o proces se superuživatelskými právy, -může zaplnit celý disk a naruší tak chod systému, poněvadž &arch-kernel; -potřebuje při běhu vytvářet soubory. K takové situaci může dojít i z -vnějších příčin, například se stanete obětí spamu a nevyžádané e-maily -vám lehce zaplní celý disk. Rozdělením disku na více oddílů se lze -před podobnými problémy uchránit. Pokud třeba vydělíte pro -<filename>/var/mail</filename> samostatnou oblast, bude systém -fungovat, i když bude zahlcen nevyžádanou poštou. - -</para><para> - -Jedinou nevýhodou při používání více diskových oddílů je, že je -obtížné dopředu odhadnout kapacitu jednotlivých oddílů. Jestliže -vytvoříte některý oddíl příliš malý, budete muset systém instalovat -znovu, a nebo se budete potýkat s přesunováním souborů z oddílu, jehož -velikost jste podhodnotili. V opačném případě, kdy vytvoříte zbytečně -velký oddíl, plýtváte diskovým prostorem, který by se dal využít -jinde. Diskový prostor je dnes sice levný, ale proč vyhazovat peníze -oknem? - -</para> - </sect1> diff --git a/cs/partitioning/tree.xml b/cs/partitioning/tree.xml deleted file mode 100644 index 00017fbe6..000000000 --- a/cs/partitioning/tree.xml +++ /dev/null @@ -1,158 +0,0 @@ -<!-- $Id$ --> -<!-- original version: 69849 --> - - <sect1 id="directory-tree"> - <title>Strom adresářů</title> -<para> - -&debian-gnu; dodržuje standard pro pojmenování souborů a adresářů -(<ulink url="&url-fhs-home;">Filesystem Hierarchy Standard</ulink>), -což zaručuje, že uživatelé či programy mohou odhadnout umístění -souborů či adresářů. Kořenový adresář je reprezentován lomítkem -<filename>/</filename> a na všech &debian;ích systémech obsahuje tyto -adresáře: - -<informaltable> -<tgroup cols="2"> -<thead> -<row> - <entry>Adresář</entry><entry>Obsah</entry> -</row> -</thead> - -<tbody> -<row> - <entry><filename>bin</filename></entry> - <entry>Důležité programy</entry> -</row><row> - <entry><filename>boot</filename></entry> - <entry>Statické soubory zavaděče</entry> -</row><row> - <entry><filename>dev</filename></entry> - <entry>Soubory zařízení</entry> -</row><row> - <entry><filename>etc</filename></entry> - <entry>Konfigurační soubory závislé na systému</entry> -</row><row> - <entry><filename>home</filename></entry> - <entry>Domovské adresáře uživatelů</entry> -</row><row> - <entry><filename>lib</filename></entry> - <entry>Podstatné sdílené knihovny a moduly jádra</entry> -</row><row> - <entry><filename>media</filename></entry> - <entry>Obsahuje přípojné body pro výměnná média</entry> -</row><row> - <entry><filename>mnt</filename></entry> - <entry>Místo pro dočasné připojování souborových systémů</entry> -</row><row> - <entry><filename>proc</filename></entry> - <entry>Virtuální adresář obsahující systémové informace</entry> -</row><row> - <entry><filename>root</filename></entry> - <entry>Domovský adresář správce systému</entry> -</row><row> - <entry><filename>run</filename></entry> - <entry>Proměnlivá data platná po dobu běhu systému</entry> -</row><row> - <entry><filename>sbin</filename></entry> - <entry>Důležité systémové programy</entry> -</row><row> - <entry><filename>srv</filename></entry> - <entry>Data nabízená systémem</entry> -</row><row> - <entry><filename>sys</filename></entry> - <entry>Virtuální adresář pro systémové informace</entry> -</row><row> - <entry><filename>tmp</filename></entry> - <entry>Dočasné soubory</entry> -</row><row> - <entry><filename>usr</filename></entry> - <entry>Druhá úroveň hierarchie</entry> -</row><row> - <entry><filename>var</filename></entry> - <entry>Proměnlivá data</entry> -</row><row> - <entry><filename>opt</filename></entry> - <entry>Softwarové balíky třetích stran</entry> -</row> -</tbody></tgroup></informaltable> -</para> - -<para> - -Následující seznam by vám měl pomoci při rozhodování o rozdělení disku -na oblasti. Berte prosím na vědomí, že využití disku se velmi liší -podle způsobu používání systému a proto jsou následující doporučení -pouze obecné a měly by sloužit jen jako možný základ pro dělení disku. - -</para> -<itemizedlist> -<listitem><para> - -<filename>/</filename>: kořenový adresář musí vždy fyzicky obsahovat -adresáře <filename>/etc</filename>, <filename>/bin</filename>, -<filename>/sbin</filename>, <filename>/lib</filename> a -<filename>/dev</filename>, protože jinak byste nemohli zavést systém. -Typicky je potřeba &root-system-size-min;–&root-system-size-max; MB, -ale v konkrétních podmínkách se požadavky mohou lišit. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<filename>/usr</filename>: obsahuje všechny uživatelské programy -(<filename>/usr/bin</filename>), knihovny -(<filename>/usr/lib</filename>), dokumentaci -(<filename>/usr/share/doc</filename>), atd. -Protože tato část souborového systému spotřebuje nejvíce místa, měli -byste jí na disku poskytnout alespoň 600–750 MB. Pokud budete instalovat -hodně balíčků, měli byste tomuto adresáři vyhradit ještě více -místa. Velkoryse pojatá instalace pracovní stanice nebo serveru může -klidně zabrat i 5–6 GB. - -</para><para> - -V současnosti se doporučuje mít adresář <filename>/usr</filename> -umístěn přímo na kořenové oblasti, jelikož zavádění systému -s <filename>/usr</filename> na samostatné oblasti je stále obtížnější -a jednou přestane být podporováno. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<filename>/var</filename>: v tomto adresáři budou uložena všechna -proměnlivá data jako příspěvky news, e-maily, webové stránky, -vyrovnávací paměť pro balíčkovací software, atd. Velikost tohoto -adresáře velmi závisí na způsobu používání vašeho počítače, ale pro -většinu lidí bude velikost dána režijními náklady správce balíčků. -Pokud se chystáte nainstalovat najednou vše, co &debian; nabízí, mělo by -stačit pro <filename>/var</filename> vyhradit dva až tři gigabajty. -V případě, že budete instalovat systém po částech (nejprve služby a -utility, potom textové záležitosti, následně X, ...), bude stačit 300 -až 500 megabajtů. Jestliže je vaší prioritou volné místo na disku a -neplánujete žádné velké aktualizace systému, lze vyjít se 30 až 40 -megabajty. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<filename>/tmp</filename>: sem programy většinou zapisují dočasná data. -Obvykle by mělo stačit 40–100 MB. Některé aplikace — včetně -nadstaveb archivačních programů, authoringových CD/DVD nástrojů -a multimediálních programů — mohou <filename>/tmp</filename> -využívat pro uložení celých obrazů. Plánujete-li využívat takovéto -programy, měli byste dostupné místo příslušně zvýšit. - -</para></listitem> -<listitem><para> - -<filename>/home</filename>: každý uživatel si bude ukládat data do -svého podadresáře v tomto adresáři. Jeho velikost závisí na tom, kolik -uživatelů bude systém používat a jaké soubory se v jejich adresářích -budou uchovávat. Pro každého uživatele byste měli počítat alespoň -100 MB místa, ale opět závisí na konkrétní situaci. - -</para></listitem> -</itemizedlist> - - </sect1> |